Časopis Myslivost

Měnící se životní podmínky, absence přirozených predátorů, klimatické podmínky a především změna obhospodařování zemědělské krajiny a zvyšující se zemědělská produkce působí na přizpůsobivé prase divoké pozitivně. Rostoucí hustoty jeho populací v České republice, ale i v celé Evropě, způsobují vážnou ekonomickou, ekologickou a sociální hrozbu.
Jedná se o všežravce, ale dominantní je rostlinná složka potravy, čímž je dána přímá závislost prasete divokého na zemědělské produkci. Proto je s velkou pravděpodobností hlavní příčinou nárůstu jeho početnosti současné obhospodařování krajiny, pěstování obilovin, řepky a především kukuřice na velké výměře.
Kukuřice je energeticky bohatá plodina, jež je prasetem záměrně vyhledávána, a to po celou dobu pěstování této rostliny od vysetí, přes mléčnou zralost, až do sklizně.
Se změnou v zemědělské výrobě, v posledních desetiletích minulého století a zvětšením výměry polních honů na v průměru 100 ha, docházelo ke změně osevních postupů a pestrosti pěstovaných plodin. Často se hospodaří na těchto polních honech s jednou plodinou (kukuřicí), čímž dochází k vytvoření takřka ideálních podmínek z hlediska potravního zdroje a úkrytu v porostech kukuřice, nejen pro jedince, ale pro celý rudl prasete.
Od září 2014 do ledna 2016 probíhal výzkum na Ústavu ochrany lesů a myslivosti, LDF Mendelovy univerzity v Brně založený na sběru trávicích traktů nebo obsahů trávicích traktů na území České republiky.
Za celou dobu výzkumu byly odebírány vzorky celkem na 23 lokalitách (viz připojená mapka). Z těchto lokalit jsme získali celkem 510 obsahů žaludků a 195 vzorků trusu prasete divokého. Následnými analýzami jsme zjistili, že se v největším objemu v potravě prasete divokého vyskytovala kukuřice (32 % veškeré potravy). Další dominantní složkou byla řepa cukrová (13 % objemu), a společně s obilím (9 % objemu potravy) tyto tři složky tvořily 54 % objemu celkové potravy. Protože většina materiálu byla z podzimního a zimního období, předpokládáme, že významný podíl potravy pochází z vnadění, kde jsou právě obiloviny a cukrová řepa často předkládány.
Potrava získána přirozeně z nabídky prostředí je většinou menší. Jedná se zejména o traviny a potom podzemní části rostlin (kořeny, cibulky a hlízy).
Lesní ekosystémy nabízejí praseti divokému i jiné významné potravní složky. V semenných rocích to jsou žaludy a bukvice, které se v letech úrody stávají hlavní potravní složkou. Semenné roky lesních dřevin se v důsledku globální změny klimatu v posledním období objevují stále častěji.
Úroda a následné požírání žaludů a bukvic má na populaci prasete divokého podobný účinek jako konzumace kukuřice. Vysoce výživné a na zásobní látky bohaté žaludy a bukvice spolu s příznivými klimatickými podmínkami umožňují a podporují rozmnožování prakticky po celý rok a urychlují pohlavní dospívání stále mladších jedinců v populaci. A vyšší podíl mladších jedinců rozmnožujících se v populaci vede následně k prudkému nárůstu populační hustoty.
Živočišná složka potravy se vyskytovala především v zastoupení obratlovců, kterými byli hraboši, dále pak kosti a peří ptáků, srst ostatních druhů zvěře, vývrhy z ulovené zvěře a dokonce například i mlok. Z bezobratlých se v potravě vyskytovaly různé druhy a jejich vývojová stádia od kukel mravenců po velké druhy střevlíků a velmi často se vyskytovaly v potravě žížaly. Zajímavostí je, že v žaludcích i trusu ze zimního období 2015-16 se vyskytly ve velkém množství larvy muchnic. Tělesné obaly larev procházely zažívacím traktem nestráveny, a když se na jaře 2016 rojila imaga, obyvatelstvo tento výskyt muchnic negativně zaznamenalo.
Lze tedy konstatovat, že v malém množství je živočišná složka potravy u prasete přítomná vždy. V některých případech byla zastoupena až 30 % obsahu žaludku.
Prase divoké svým potravním chováním ohrožuje mnoho druhů obratlovců, kterými jsou obojživelníci, plazi, drobní savci i ptáci hnízdící na zemi. Z praxe je známá konzumace malých zajíčků, srnčat a dalších mláďat, čímž prase divoké negativně působí na reprodukci nejen těchto živočišných druhů.
Divoké prase svým potravním chováním způsobuje nejvážnější ekonomické škody především v zemědělské krajině. Závažná je škodlivost prasete divokého na lučních porostech a pastvinách. Buchtováním poškozuje i travní porosty, kde vyrývá a konzumuje cibulky a hlízy rostlin.
Prase divoké je nositelem ohrožení z hlediska hygienického a veterinárního. Je vektorem celé řady virových a bakteriálních onemocnění a parazitů. Onemocnění jako je trichinelóza, tuberkulóza a leptospiróza, žloutenky, klasický prasečí mor či africký mor prasat a další, ohrožují významně chovy hospodářských zvířat i lidské zdraví.
V letech absence úrody lesních dřevin je prase odkázáno především na přirozenou potravní nabídku ekosystému, která je v určitých lesních společenstvech značně omezena. V takovýchto typech prostředí je prase závislé na vnadění a případném přikrmování.
Možnost myslivců vnadit závisí na dostupnosti k různému krmivu, jako jsou kukuřičné klasy, řepa, brambory, zadina a různé zbytky potravy. Prasata tak mají k dispozici množství potravy s různou energetickou hodnotou a rozmístění v porostech různé úživnosti velmi významně napomáhá praseti divokému přečkat období nouze téměř bez strádání.
Výše zmíněná situace početních stavů, potravní nabídky a rozmnožovacího potenciálu prasete divokého za daných klimatických podmínek není myslivecké veřejnosti neznámou. Současné poznatky o potravním chování a dalších etologických projevů prasete divokého jsou dnes již dostatečně prozkoumány a mohou vést k tomu, aby hospodaření (management) s tímto druhem zvěře se stal operativnějším a významně se zintenzivnilo hospodaření s cílem v co nejkratší době snížit jeho početní stavy. Tohoto cíle však myslivci nedosáhnou sami, vše se bude odvíjet na spolupráci a především na ochotě zemědělských subjektů a lesních hospodářů.
Ing. Jaroslav ZEMAN,
Ústav ochrany lesů a myslivosti,
Lesnická a dřevařská fakulta,
Mendelova univerzita v Brně
Doc. RNDr. Marta HEROLDOVÁ, PhD.,
Ústav ekologie lesa,
LDF MENDELU, Brno
 
Obr. 1 Lokality odběru vzorků