Časopis Myslivost

 
Historický vývoj
 
AMP je virové onemocnění prasat, které má několik forem přenosu a průběhu. Nemoc byla popsána poprvé v Keni v roce 1921, kde se vir rozšířil z populace divokých prasat bradavičnatých na domácí prasata. Již v této době to způsobilo stoprocentní úmrtnost v domácích chovech a představovalo významné ohrožení zemědělského hospodaření v regionu.
Nemoc se v současné době vyskytuje ve státech na jih od Saharské pouště a většina z nich je endemická, tzn. vyskytuje se běžně, ale nemá epidemiologický charakter a prostorově se nešíří.
V Africe virus napadá čtyři druhy prasatovitých - již zmiňované prase divoké (resp. jeho domestikovanou formu prase domácí), prase bradavičnaté, štětkouna šedého a štětkouna afrického.
Mimo Afriku nákaza vypukla v letech 1978-81 v Brazílii, 1971 na Kubě a v letech 1978-84 na Haiti. V těchto státech znamenala nákaza významné ztráty v chovech domácích prasat, kdy bylo nutné utratit několik stovek tisíc domácích prasat.
Do Evropy se AMP poprvé dostal v 50. letech na Iberský poloostrov (Španělsko, Portugalsko), kde se endemicky vyskytoval až do roku 1995, kdy byl vymýcen.
V současnosti je endemický výskyt v Evropě na Sardinii, kde dochází k přenosu mezi domácími a divokými prasaty. Nicméně tato populace dokáže dlouhodobě přežívat. Pro Sardinii v současné době platí přísná veterinární opatření pro export masa a masných produktů.
 
Virus a jeho šíření
 
Virus AMP ve většině případů probíhá akutní formou, kdy zvířata ve vysokých horečkách umírají velice rychle (již 7 dní po vypuknutí infekce) a mortalita u domácích prasat je stoprocentní. Méně viruletní kmeny viru mohou způsobit úmrtí až po 45 dnech od nakažení. Část jedinců je ovšem schopná přežít a stávají se nosiči viru a mohou vir dále šířit v populaci.
Virus AMP je vysoce odolný proti vnějším podmínkám a velice dobře se šíří. Jako standardní vektor (tzn. forma přenosu) je uváděn fyzický kontakt mezi nakaženými jedinci, kdy virus obsahují všechny tělní sekrety (sliny, moč apod.) a přenos pomocí různých druhů klíšťáků. Tito klíšťáci dokáží vir přenášet po velice dlouhou dobu a je schopný přežívat v populaci i několik let.
K přenosu pomocí klíšťáků dochází ovšem pouze v Africe a jižní Evropě, protože se ve střední Evropě nevyskytují. Není ovšem vyloučen i přenos jinými druhy klíšťat, který ale ve střední a východní Evropě nebyl potvrzen.
Ve střední a východní Evropě představují hlavní vektory šíření viru AMP především kadávery těl uhynulých zvířat, případně přímý kontakt s infikovanými masnými produkty.
Je velice zajímavé, v jakých podmínkách dokáže virus přežívat. Například ve zmrazeném mase dokáže virus přežívat více než 1 rok, a podobně také v uzeném nebo soleném mase tepelně neupraveném (minimálně několik měsíců). Vir hyne pouze při teplené úpravě masa a to při teplotě minimálně 70 °C při 30 minutách.
Právě schopnost přežít v mase uhynulých jedinců je obrovská výhoda viru při šíření u volně žijících divokých prasat. Vir je poměrně dlouhou dobu schopný přežívat i na předmětech infikovaných (potřísněný krví, sliny apod.).
V roce 2014 vydala EFSA vědecké stanovisko k AMP, kde kromě jiného uvádí jako nejnebezpečnější vektor šíření viru mražené maso, chlazené maso, převoz divokých prasat (živých i ulovených), převoz domácích prasat a dopravní prostředky převážející živá zvířata nebo jejich produkty.
 
Současný výskyt
 
Současným problémem je výskyt AMP v oblasti Polska a pobaltských států. AMP se začal šířit do kontinentální části Evropy ze zakavkazských republik. V červnu 2007 se první ohnisko vyskytlo v Gruzii. Sem se vir pravděpodobně dostal lodní dopravou přepravovaných biologických odpadů. Rychle se rozšířil do celé země a během několika měsíců bylo v zemi známo 58 případů, zejména v domácích chovech.
Následně se virus rozšířil do Arménie (srpen 2007). Nákaza v této oblasti přetrvává do současnosti.
V Ruské federaci byl virus prvně zaznamenán v listopadu 2007 v Čečenské republice a v populaci divokých prasat se šířil západním směrem. Do roku 2008 bylo zaznamenáno 44 ohnisek nákazy, především v Severní Osetiji. Jednalo se ovšem především o ohniska související s volnou pastvou domácích prasat.
Druhá fáze šíření pak nastala mezi roky 2011 a 2013, kdy se AMP začalo šířit do evropské části Ruska, ale také směrem na východ.
Do dnešní doby se virus rozšířil téměř po celém území Ruska, kde se vyskytují divoká prasata, nebo se chovají domácí (Saratovská, Novgorodská, Voroněžská, Leningradská, Murmanská, Archangelská, Jaroslavská a Smolenská oblast).
V roce 2013 se přiblížila ohniska nákazy k běloruské a ukrajinské hranici. Na Ukrajině byl první záznam v červenci 2017. Bělorusko podalo první zprávu o výskytu AMP v červnu 2016 v chovu domácích prasat ve městě Grodno na západě země a druhý o měsíc později na hranicích s Ruskem.
Podle oficiálních informací z Ukrajiny a Běloruska bylo na území obou států pouze několik málo dokumentovaných případů. Ale podle neoficiálních zpráv mělo šíření AMP v obou státech epidemický charakter.
Ve svém stanovisku EFSA z roku 2014 (před vypuknutím AMP v Evropské unii) konstatovala, že se jedná o vysoce nebezpečnou nákazu, která může významně ovlivnit některá odvětví zemědělství v postižených regionech, a že populace divokých prasat bude hrát významnou roli v šíření nákazy v budoucnosti.
Zároveň sdělila jasné stanovisko, že se jedná o nákazu, která dosud není detailně zmapovaná a znalosti o šíření a přenosu viru jsou nedostatečné. Zároveň zdůraznila, že informace o šíření AMP z Běloruska jsou nedostatečné a nejsou ani známá opatření k eradikaci této nákazy v Bělorusku.
Těsně před vydáním tohoto stanoviska byl v Litvě potvrzen první případ vypuknutí nákazy AMP u bachyně divokého prasete, jen 20 km od hranic s Běloruskem, o několik dní následoval druhý případ (ulovené divoké prase) 5 km od hranic Běloruskem.
Výsledky potvrdily, že se jedná o totožný virus, který byl detekován rok předtím v Bělorusku, a tak o šíření viru z Běloruska nebyl pochyb. Do června nebyl v Litvě zaznamenán nový případ výskytu AMP. Na konci července byly zaznamenány 2 ohniska v chovech domácích prasat, které ovšem byly vzdálené 180 km od prvního výskytu v lednu 2014. Na těchto farmách bylo během několika dní utraceno 19 137 domácích prasat.
Během roku 2014 bylo tak zaznamenáno několik dalších ohnisek. Druhou zemí, kde se AMP vyskytl, bylo Polsko. Dne 14. února 2014 bylo nalezeno uhynulé divoké prase asi 900 metrů od hranic s Běloruskem. Okamžitě nato bylo testováno několik desítek farem na virus AMP s negativním účinkem, nicméně o tři dny později bylo detekováno uhynulé divoké prase pozitivní na AMP 40 km od místa prvního výskytu. Během roku 2014 bylo v Polsku detekováno 40 případů AMP.
U domácích prasat bylo první ohnisko zaznamenáno v červenci 2014 v malochovu domácích prasat.
V Lotyšsku byl první případ zaznamenán v červnu 2014 a další den byly nalezeny další 3 kusy černé zvěře uhynulé v blízkém okolí. Během krátké doby zde bylo opět několik desítek ohnisek.
Zatím poslední zemí EU, ve které se AMP vyskytuje, je Estonsko. Zde byl první případ zaznamenán 2. srpna a měl podobný průběh jako v okolních státech.
Celkový počet pozitivních případů ohnisek AMP u domácích prasat a nalezených, nebo uhynulých divokých prasat do září 2016 je znázorněn v připojené tabulce. Je evidentní, že zejména u černé zvěře se jedná pouze o zlomek skutečně nalezených jedinců.
Rychlost šíření AMP v Lotyšsku je znázorněna na mapkách. Během krátké doby se vir dokázal rozšířit na vzdálenost více než 250 km. Následně bylo určeno, že důvodu tohoto šíření byl převoz infikovaného masa a masných produktů z ulovených divočáků pomocí člověka, tzn. nikoliv přirozenou migrací jedinců. Přirozeně (tzn. v rámci populace černé zvěře) se virus šíří kontinuálně krajinou rychlostí asi 30 km ročně. Lidský faktor je v tomto případě mnohem významnější a lidé svým chováním dokáží virus šířit na vzdálenosti stovek kilometrů.
V Lotyšsku se ovšem virus nešířil pouze v rámci převozu masa a produktů z něho v rámci států, ale bylo zaznamenáno i několik případů, kdy důvodem nového ohniska byly masné produkty dovezené z Ruska.
Přirozenému šíření mohou poměrně účinně zabránit přírodní bariéry, na příkladu Lotyšska vidíme efekt řeky Daugavy, že se AMP poměrně dlouho nešířil jihozápadním směrem. V červnu 2016 vypuklo ohnisko za řekou a vidíme, jak během krátké doby se virus rozšířil i do západní části země.
Zajímavé je se také podívat, jak vypadala situace s černou zvěří před a po vypuknutí nákazy AMP. Na mapkách je znázorněna situace před vypuknutím nákazy v severní části Lotyšska (30.3.2014), hodnoty lovených kusů zde dosahovaly více než 10 ks/1000 ha. Rok po vypuknutí nákazy je znatelný pokles v oblasti výskytu AMP na téměř nulové počty.
O poklesu stavů hovoří i celkové počty odlovené černé zvěře v Lotyšsku. V roce 2013 se ulovilo více než 75 tis. kusů. V lovecké sezónně 2016/2017 se ulovilo pouze 32 000 tis. kus černé zvěře a je předpoklad, že početnost bude ještě klesat.
Velice podobná situace byla i v ostatních státech Pobaltí a v severní části Polska. V Estonsku úlovek dosahoval v roce 2014 téměř 25 tis. kusů černé zvěře, a v roce 2016 již jen 18 tis. I když byl pokles úlovku velice dramatický, tak vypuknutí AMP ani v jednom ze států neznamenalo úplné vymizení černé zvěře, tak jak naznačovaly mnohé hlasy po vypuknutí nákazy v roce 2014.
Nicméně pro myslivce se jednalo a do současné doby jedná o velice významnou změnu a zásah do hospodaření nejenom s černou zvěří, ale i s ostatní spárkatou zvěří. To, jaké problémy to přineslo místnímu mysliveckému hospodaření, a důvodům přežití populace černé zvěře v oblastech vypuknutí AMP se budeme věnovat v příštím čísle časopisu Myslivost.
Miloš JEŽEK a Bohumil STRAKA