Časopis Myslivost

Na rozhovor nejen o dotacích jsem byl pozván poslankyní Margitou Balaštíkovou, která je členkou Zemědělského výboru PČR a také Podvýboru pro myslivost, rybářství a včelařství. Kromě toho, že je členem poslaneckého klubu hnutí ANO, je též radní Zlínského kraje pro životní prostředí a zemědělství.
 
Jste členkou Zemědělského výboru a podvýboru pro myslivost, rybářství a včelařství. Šla jste do podvýboru proto, že máte k myslivosti nějaký vztah?
Když jsem byla zvolena do sněmovny, přišla jsem s tím, že mými hlavními tématy je zemědělství a potravinářství. Příbuzné obory jsem vnímala velmi pozitivně, ale jen okrajově. Ale v okamžiku, kdy jsem se stala současně radní Zlínského kraje za životní prostředí a zemědělství, pod které opět spadají tyto spolky, tak jsem se na spojitost zemědělství a zmíněných zájmových oborů začala dívat trochu jinak. Měla jsem nějaké vize, jak uspořádat a řídit celý agrární sektor, a to se všemi účastníky, kam patří zemědělci, potravináři, vinaři, sadaři, ale právě také myslivci, rybáři a včelaři. Všechny jsem vyzvala, aby si za sebe stanovili priority strategického rozvoje, aby krajská strategie vycházela z jejich potřeb a nepsali to jen úředníci kraje. Sezvala jsem všechny, se všemi jsem hovořila společně se svými kolegy, můj cíl byl, aby oni přemýšleli, jak chtějí rozvíjet svůj obor, jakou mají vizi o pomoci kraje a co nefunguje na úrovni republiky.
 
Tedy jste také sondovala, jak je to s dotacemi na činnost zájmových spolků?
Ano, vypsala jsem si dotační tituly, na které je možné v kraji požádat. Provedli jsme s ostatními pracovníky krajského úřadu školení, aby lidé pochopili, jakým způsobem mohou o dotace žádat, na co se zaměřit, jak vyplňovat.
Zavolala jsem si také některé pracovníky Ministerstva zemědělství, aby mi vyselektovali, jaké druhy dotací mohou všechny obory čerpat. Sama jako člověk jsem se podívala na webové stránky, zda dotační programy je možné snadno najít, zda je dobrá orientace pro žadatele. A k vlastnímu překvapení jsem zjistila, že byť jsou myslivci, rybáři a včelaři řízeni jedním oborem na ministerstvu zemědělství, tak každý z nich má vytvořenou úplně jinou strukturu, jinak tam probíhají informace, a úplně jiným způsobem tyto skupiny pracují.
Hovořila jsem také s vedoucím odboru ministerstva a pro mě bylo překvapením, že on vůbec nevnímal, respektive vůbec nevěděl, jakým způsobem protékají informace v jednotlivých odvětvích spolkové činnosti, jak jsou spolkové činnosti řízeny, a nebyl schopen uvést, kdo umí čerpat dotace, kdo ne a proč.
Protože jsem koncepční člověk, řídila jsem různé společnosti, tak vím, že každého musíte nejdříve věci naučit, pak po něm chtít výsledky. Jak říkám: je lepší „naučit je chytat ryby, než jim ty ryby dávat“. Samozřejmě jsem si dělala i znalostní průzkum v zájmových spolcích, abych věděla, jaká je úroveň vedení spolků, abych našla způsob, jak s nimi komunikovat. A také abych pochopila, co se ze strany kraje, anebo i státu dělá špatně, proč je určitá nevědomost funkcionářů v těchto spolcích.
 
A k jakému názoru jste dospěla?
Co se týká ministerstva zemědělství a dotačních programů pro myslivce, tak mohu říci, že orientace je vůbec špatná i pro člověka, který se v tom pohybuje. Nedokážu si představit, že lidé, kteří spolkovou činnost dělají, se v této problematice mohou snadno orientovat. To abyste měl super manuál a i potom je to velmi obtížné. Dotační titul má název a jako laik si pod ním nedokážete představit vůbec nic. Když už se zorientujete, tak k tomu potřebujete další vysvětlení, abyste pochopil.
Když to shrnu, opravdu by se mělo ministerstvo zemědělství, zvláště odbor, pod který spadá myslivost, rybáři i včelaři, zamyslet, jak dostupněji informace o možnostech dotací lidem podat, jak zlepšit možnost dotační tituly nalézt a samozřejmě jak vůbec se s žádostí vypořádat. Byrokracie, která s tím je, je složitá.
Žadatelé jsou lidé, kteří primárně žijí svojí zálibou, perfektně rozumějí přírodě a zvěři, jsou to odborníci, opravdu studnice vědomostí, ale nejsou to žádní pisatelé odborných úřednických spisů. Takže tady máme velké rezervy. Přitom vím, že na řadu akcí se skládají myslivci ze svého, financování spolkové činnosti je zajištěno hlavně z členských příspěvků, a přitom myslivci plní celou řadu povinností ve prospěch přírody a zvěře.
 
A kromě jiného platí také docela velké nájmy za honitby…
Samozřejmě to vím, a to se mi také nelíbí. Já sama osobně jsem byla velmi kritická třeba k Lesům ČR, docela mi vadí, že si tento státní podnik dělá propagaci a sponzoruje akce, které primárně s lesem a přírodou nesouvisí. Zájem státu by měl být, aby Lesy ČR řešily hlavně záležitosti, které souvisejí s jejich činností a co jim pomáhá v jejich hlavní aktivitě. Oni by přece bez mysliveckých spolků nebyli sami schopni se o zvěř starat, určitě ne dělat sociální programy nebo podporovat různé akce mimo svůj obor. Primárně by tedy LČR v rámci své propagace a nadstavbové činnosti měly pomoci těm, kteří jim tuto činnost provádějí, tj. musí investovat i do takových činností s lesem souvisejících jako je myslivost.
Já jsem se pana ředitele Lesů ČR v rámci jeho přítomnosti na jednání zemědělského výboru při PSP ČR ptala, jaké vypsal dotační tituly pro myslivce? Kolika spolkům pomohl? Zda má koncepční řešení, pro spolkovou mysliveckou činnost, že vidím, že to sice někde jde, ale je to nahodilé, patrně kdo je nějak spřízněn nebo má blíže k někomu z vedení, tak si něco vymůže. Ale to není podle mě koncepce rozvoje myslivosti, takhle si to nepředstavuji.
 
Lesy to je dnes hlavně produkce dřeva, ale nemají jen prioritní produkci dřeva, je to i zodpovědné a dlouhodobé hospodaření v krajině a k tomu patří neodmyslitelně zvěř a myslivost …
Já bych řekla, že Lesy ČR se začaly soustřeďovat pouze na honbu za penězi. Za vytváření peněz, které pak odvádí do státní pokladny, jim samozřejmě patří za to dík, ale Lesy ČR by měly také vykonávat soubor činností, které vytvářejí podmínky, abychom se mohli vzorně starat o krajinu. To není jen o tom, že máme v pořádku stromy a kvalitní dřevní hmotu, my musíme mít v pořádku celou krajinu. Já se na to dívám možná z hodně širokého pohledu, ale jsem člověk, který právě po tom pohledu volá. Všechno se vším souvisí. Les to jsou i různé tůně, lesní potoky, zvěř, já vím, že tudy se jejich činnost dostatečně neubírá a měla by.
 
Pojďme zpátky k dotacím. Zde ve Sněmovně je to přece jen trochu vysoko, asi spíše s dotacemi přijdete více do kontaktu na úrovni kraje. Jaká konkrétní opatření se vám osvědčila?
Sezvala jsem si přímo předsedy jednotlivých spolků za všechny obory, jak já říkám „agrárního sektoru“, a diskutovali jsme o tom, co si představují v rámci spolupráce s krajem a co očekávají od spolupráce s poslancem. Jak jim může být kraj prospěšný v dotační sféře, kde chybí peníze a jak hodnotí vyplňování různých podkladů pro podávání žádostí spojených s financemi.
Je nutné říci, že to, jak se jim to prezentuje z ministerských stránek, je špatně, lidé si pod názvy některých dotačních titulů nic nepředstavují. Byť bych řekla, že krajské stránky jsou jednodušší než ministerské, že je tam orientace lepší, tak jsem stejně viděla, že zástupci spolků nemají informace o tom, co a jak vůbec probíhá, jaké jsou dotační tituly, viděla jsem, že se v průběhu školení místy ztrácí a neví si rady.
Přitom u celé řady činností by mohli dotace čerpat a jsou to z mého pohledu velmi přínosné záležitosti. Například jestliže učím děti vztahu k lesu a přírodě, tak to je zcela jasně environmentální vzdělávání, na ně se dotace mohou využívat.
Ale viděla jsem, že si to mnozí pozvaní ani nedokáží uvědomit a nadále financují takové prospěšné aktivity ze svých vlastních prostředků, třeba i ze svých členských příspěvků. A šlo by to jinak.
 
Jak je to tedy naučit a přiblížit jim možnosti dotací?
Na kraji jsme připravili dotazníkovou akci, která nám zmapovala úroveň znalostí směrem k dotacím a úroveň konkrétních potřeb. Mohu říci, že stránka potřeb byla precizně vypracována a viděla jsem, že mluvím s lidmi, kteří tomu rozumí a vědí, co jim chybí. Umí velmi dobře popsat, co by se mělo rozvíjet a podpořit.
Ale ta druhá strana mince, znalost, jak o dotace požádat a hlavně vyplňování některých částí písemné žádosti včetně toho, jaké dotační tituly je možné využít, byla doslova katastrofální. Myslivci byli v porovnání s rybáři a zvláště včelaři asi nejhorší.
Takže moje konkrétní poznání je, že jim musíme pomoci. Snažím se všem vysvětlit, že na kraji jsme tu pro ně. Jestliže nebudeme umět z kraje pomoci těm v terénu, tak jsme tu zbytečně. Divíme se pak, že lidé říkají, že kraje jsou zbytečné. Pokud budeme nadále pracovat tak, jako doposud, tak kraje někdy opravdu zbytečné jsou!
 
A vám se na Zlínském kraji už podařilo prorazit tuto bariéru?
Myslím, že se to postupně daří, na odboru životního prostředí jsem našla opravdu kolegy, kteří jsou sami myslivci a rybáři, a ty jsem nastartovala. Samozřejmě jsem se ptala, proč tak už dříve nepostupovali? Já tomu říkám, že byli zasaženi provozní slepotou a možná k tomu nebyla ani politická vůle. Úředničinu perfektně umí, ale někdy si neuvědomují, že obyčejní lidé mají tak velké problémy s tím, co je pro ně samozřejmostí.
Nemohu říci, že přesto, že je to jakási činnost navíc, byl z jejich strany jakýkoliv problém, naopak. Hledali jsme společně řešení a v druhé polovině roku všechny zase sezveme a školení k dotacím z našeho kraje bude vždy na jeden konkrétní obor, myslivci, rybáři a včelaři samostatně s praktickými příklady. Z dotazníkové akce se zjistilo, co potřebují, a na tyto potřeby nastavíme školení.
Náš kraj dotační tituly vypisuje, jedná se jen o to dostat informace až ke spolkům. Říkáme „pojďme jim naproti a pojďme je to naučit“. Odsouhlasili jsme si, že v kraji zapracujeme na vzdělávání v tomto směru a já jako poslanec se budu snažit, aby ministerstvo pracovalo podobně.
Co se týká propracování strategií rozvoje, tak ty se nemohou tvořit tak, že se nějaký úředník kouká z okna a něco si u stolu vymýšlí, to je špatně, to je „o nás bez nás“. Strategie se musí tvořit s těmi lidmi, kterým chceme pomoci a to se se nyní snažíme.
 
Souhlasím s vámi, že je to někdy na úřadech velmi kostrbaté, ale díl viny mají sami myslivci, my se neumíme sami o sebe postarat. Říkáte, že jste sezvala předsedy spolků, jsou to báječní myslivci, to ano, ale necítíte jako já, že by bylo potřeba, abychom my jako myslivci si sami zkusili vygenerovat naše myslivecké úředníky, kteří budou schopni se o myslivce a o dotace postarat?
Když vezmu výše zmiňované tři obory, tak vidím, že myslivci jsou nejslabší článek. Já jsem všem podala ruku stejně a vidím, kdo se jí nejdříve chytil. Myslivci to určitě nebyli, bohužel.
Já všem říkám, musíte se mnou jednat, informovat mne, neustále kontaktovat, ptát se a především mít cíle a chuť jich dosáhnout. Ten, kdo má zájem něco pro společnost udělat a má jasnou cestu, má větší šanci získat i dotaci. Zrovna včera jsem na krajském úřadu měla poradu s pracovníky na životním prostředí a společně jsme konstatovali, že myslivci z pohledu čerpání dotačních peněz jsou na tom nejhůř a společně se pokusíme zlínské myslivce nastartovat.
Vy myslivci přece máte ve svých řadách mnohé majitele firem, ředitele, manažery, a neříkejte mi, že oni by nenašli mezi svými podřízenými ty, kteří by dokázali dotace zúřadovat a nebo alespoň spolkům pomoci. Ano, chce to rozhýbat, já tak trochu ale vidím problém, že hovořím s myslivci - kovanými odborníky, ale ne s odborníky na psaní projektů a s těmi, kteří přemýšlí o tom, odkud by se mohly ještě finanční prostředky získat. Peníze přece mohou přijít i odjinud, to není jen z členských příspěvků.
 
Proč by nemohl být na každém okresním mysliveckém spolku jeden člověk, který se tímto bude zabývat, který bude komunikovat s vámi a bude dělat servis vyřizování dotací pro myslivecká sdružení?
Takhle by to mělo být i u vás, myslivců. Jde to u krajských spolků rybářů, stejně tak u oblastních spolků včelařů. Já bych dokonce řekla, že byste měli opravdu popřemýšlet, zda by vaše organizační struktura neměla vypadat jinak, protože takto vám utíká nechci říct centrální informování a řízení, ale chybí jeden člověk pro komunikaci s krajem, který se vyzná nejen v potřebách a provozu, ale také v dotační politice. Vždy je lepší, když za obor komunikuje jeden, předává informace dále, vnitřně si vykomunikujete potřeby a přenáší je k nám, než-li komunikace s pěti okresními spolky, protože zde mohou mít rozdílný názor a jak se potom orientovat.
Spolky si vnitřní problematiku, svoje potřeby musí vyjasnit mezi sebou (uvnitř) a pak přinést koncepci rozvoje, v čem spatřují hlavní priority rozvoje a potřebu podpory ze strany kraje. Pak je možné konkrétní potřeby seskládat a najít i možnosti pro potřebné dotační tituly. Ale musíme mít někoho konkrétního, kdo to s námi projedná a začne jiný typ komunikace, který by měl přinést výsledky. Bohužel zatím vyvíjím já tlak na spolky, ne ony na mne. Já jsem ten, kdo volá ke spolupráci, a mělo by to být naopak.
 
Souhlasím s vámi, nemusí všechno přece vyřizovat předsedové spolků, jejich úlohou je hlavně se domluvit a najít někoho, kdo má znalost a chuť se dotacemi zabývat. Prostě úlohou vrcholového funkcionáře přece není dotace vyřizovat, ale najít někoho, kdo to umí. V tom je ta jeho manažerská funkce.
To říkám také - zvolte si jednoho odpovědného zástupce pro komunikaci s námi, kolik si s sebou na jednání přivede dalších zástupců, je nám jedno. Ale aby to fungovalo, je nutné mít jednoho komunikátora, jednu osobu, která je odborně způsobilá, zodpovědná a má manažerské schopnosti. Když to nebude fungovat, je nutné se k tomu zase kriticky postavit a říci, že ho nevybrali dobře. Divil byste se, jak si na tomto principu včelaři i rybáři rychle vybrali potřebné osoby, pochopili, že já je nekritizuju, ale chci je něco naučit.
 
Buďme tedy optimisty a věřme, že se na straně myslivců hnou ledy. Co pro ně máte připraveno až přijdou?
Náš cíl je, aby myslivci získali podporu pro svoji nadstavbovou činnost například různé výukové materiály, pořádaní táborů pro děti, osvětovou činnost ve školách, materiálovou pomoc pro myslivecké kroužky při školních zřízeních, na to by zcela jistě mohli využít dotační peníze, ale myslivci to zatím platí z členských příspěvků. Já se snažím zapojovat i starosty obcí, aby si uvědomili, že myslivci nejsou ti potížisté, ale že jsou to lidé, kteří pečují o krajinu. Letos jsme vypsali krajské dotace pro včelaře, rybáře i vlastníky lesů. Podporujeme ekologické vzdělávání. Mám zájem probudit v kraji celý agrární sektor, chceme vrátit život na vesnici, jak přes zemědělství, tak přes spolkovou činnost.
 
Dovolte mi na závěr vás požádat o obecný osobní názor na myslivce…
Myslivci neodmyslitelně patří ke krajině, a tak se na ně má i nahlížet, protože jsou to jediní hospodáři, kteří se starají o lesní zvěř. Ti klasičtí myslivci, jak je známe ze spolků, tvoří většinovou základnu myslivců. Je velkou chybou, že nejsou vtaženi do jednání i v otázkách životního prostředí, jestliže chceme mít zdravou krajinu a chceme o ni pečovat s péčí řádného hospodáře, tak neodmyslitelnou součástí musí být myslivecké spolky. Musí se s nimi počítat, podporovat je a pomáhat jim i dotacemi.
Pro mě je důležité vědět, že myslivci berou svoji zálibu jako životní poslání. Dělají myslivost ve svém volném čase, starají se o přírodu, a to vše ve prospěch nás všech jako celku. Bohužel jestliže má momentálně špatné renomé celý agrární sektor, tak špatný pohled padá i na myslivce.
Spousta občanů se na myslivce dívá jen jako na ty, co mají flinty a chodí na hony, přitom ale kritici nevidí tu přidanou hodnotu myslivosti, činnost mysliveckých spolků a všeho, co s myslivostí souvisí. Myslivci by se měli hlasitě ozvat, měli by více prezentovat svoji činnost, představit se jako zodpovědní a svědomití hospodáři v krajině, ukázat jaký je jejich přínos společnosti nejen v péči o krajinu, ale i výchově a vzdělávání dětí.
A stejně tak jako trpí celý agrární sektor, tak trpí i myslivci tím, že neumí společnosti vysvětlit a ukázat, jaká je přidaná hodnota jejich činnosti, že bez nich to dlouho dobře fungovat nebude.
 
S poděkováním za rozhovor
připravil Jiří KASINA