Časopis Myslivost

Když jsem uveřejnil článek o naší lišce Míně, spousty z vás napsalo, že jsem jediný dobrý myslivec, kterého znáte. Jenže tak to není, těch dobrých a slušných myslivců je totiž převážná většina. Jen je neznáte, a přesto se s nimi možná denně setkáváte. Myslíte, že ne?
Tak si představte, že myslivost je koníček a že ho vykonávají zedníci, kteří vám třeba zrovna opraví dům, autobusáci, kteří vás třeba denně vozí do práce, policisté, kteří vás pomáhají chránit před zlem, herci, kteří vás baví v televizi, lesáci, kteří vám dodávají dřevo na topení, učitelky, které se vám starají o děti, sportovci, kterým fandíte a doktoři, kteří vám také mohou třeba jednou zachránit život. A řekli byste doktorovi, který vám zachrání život, a vy se dozvíte, že je myslivec, ty hnusnej vrahu zvířat?
Prostě myslivost vykonávají lidé ze spousty oborů a povolání. Jejich děti se učí a kamarádí s vašimi dětmi. Tak proč se chováte často tak pokrytecky, vadí vám, když se uloví zvíře, ale přesto denně každý z vás využívá produkty z dalších zvířat. Jsou snad tato zvířata něco jiného než zvěř ve volnosti?
Ano jsou, jsou to zajatci nás lidí, bez nichž by se nám žilo mnohem hůře a přitom se jim v našem područí žije často tak zle, až to mrazí, ale to nechcete vidět. A nechcete se o tom bavit, protože kdybyste byli tak milující, tak strašně čestní, budete muset vyházet polovičku vašich šatníků, tři čtvrtě mrazáků a spíží, budete muset vyházet krémy a šminky, budete muset přestat krmit své kočičí a psí mazlíčky. Koukněte se kolem sebe, koukněte se do sebe a koukněte se za sebe až do hloubi vašeho bytí, které by nebylo, nebýt zvířat.
Vadí vám lov zvěře, ale nevadí vám, že zvěři denně zabíráte její životní prostředí vašimi zahradami, supermarkety, golfovými hřišti, pastvinami a ohradami, dálnicemi a vším tím, co děláte pro své potřeby a pro sebe. Ano, pro sebe, slyšíte, jak zní to slůvko pro sebe!? Je mi proto často smutno z toho, že nechápete, že podstata myslivosti a regulovaného lovu není v tom zvěř vybít, ale hlavně ochraňovat ji a udržovat její stavy v takových mezích, aby se mohla nadále rozmnožovat a hlavně stále žít dlouhodobě a po staletí v naší přírodě. Myslivci tu byli mnohem dříve než ochránci přírody a už tehdy bylo jedním z hlavních poslání myslivosti zvěř a přírodu chránit. Ale to vy taky nevíte, neslyšíte, nevidíte a hlavně to nechcete chápat. A říkám si mnohokrát, zda má vůbec cenu to vysvětlovat, když mnozí znáte přírodu jen z monitorů počítačů a televizí, a když se do ní dostanete, tak jste v jiném neznámém světě.
My myslivci se proti těm polosvatým rádoby ochráncům, kteří vám zprostředkovaně s těmi pravdomluvnými médii denně vymývají mozky, v přírodě pohybujeme mnohem a mnohem více, někteří z nás denně, známe její zákonitosti, známe zvyky a život zvěře a máme tu neustálou trpělivost přírodu a zvěř ochraňovat, abyste ji i vy mohli vídat, abyste se mohli cítit šťastně, když se do přírody dostanete a uvidíte nějakou zvěř. A abyste nám mohli nadávat a spílat, když zvěř ulovíme.
A vím moc dobře, že v každé společnosti, ať už jsou to myslivci, rybáři, sportovci, koňáci, pejskaři, ochránci přírody, motorkáři a jiná další lidská uskupení, se vždy našli, vždy jsou a vždy se najdou lidé zlí, zákeřní, pomlouvační a závistiví. Nic s tím nenaděláme, ale můžeme se snažit jimi nebýt. Přemýšlejte o tom!
Jmenuji se Petr SLABA a jsem myslivec