Časopis Myslivost

Bohužel z této doby se přenesla domněnka, že PUR pěna s obsahem pachu je samospasitelná, dodnes to vidíme na některých pachových ohradnících, kde na kůlech je barevné spektrum pěny od tmavě hnědé až po světle žlutou barvu. Musíme konstatovat, že na tom vydělávali a dodnes vydělávají nejvíce obchodníci, neboť cena v žádném případě neodpovídá požadované účinnosti pachového ohradníku, v němž se doplňuje pouze PUR pěna. Tento zavedený model hodně ublížil pověsti pachových ohradníků v tom smyslu, že krátkodobá účinnost PUR pěny vedla k přesvědčení, že na pach si zvěř zvyká a už jí to nevadí, a proto se pachy musí střídat. Přitom ve skutečnosti tam žádný pach již nebyl, což nám potvrdila olfaktometrická měření.
Je proto třeba jasně uvést, že PUR pěna je jenom nosičem, do kterého se musí pachová látka injektovat a potom je teprve zajištěna účinnost pachového ohradníku po dobu maximálně 3 měsíců!
PUR pěna se aplikuje pistolí na dřevěné kůly, kmeny stromů a větve, což někdy působí velmi neesteticky, na větve má negativní vliv, způsobuje v mnoha případech jejich odumření. Další způsob aplikace pěny je do PET lahví, kde vlivem slunečního záření dochází k její degradaci a posléze k vypadnutí z PET lahve, někde se pěna aplikuje do různých hadic a podobných „schránek“. Největším uživatelským problémem tohoto systému je aplikační pistole, která se musí pečlivě vypláchnout čističem okamžitě po použití, jinak dojde k ucpání pistole vytvrzenou pěnou.
 
Jaký je správný postup aplikace pachového zradidla Pacho-Lek
1. Jako nosič aktivní pachové látky se používá trubičková polyuretanová pěna, která díky otevřeným pórům má vyšší nasákavost, a tudíž může pojmout větší objem pachového koncentrátu. Pěna se dávkuje trubičkou do adaptéru nebo na jakoukoliv čistou plochu (kůly, plot, svodidlo apod.) ve velikosti tenisového míčku. Podléhá UV záření, postupem času tmavne, až se rozpadne, vytvrzuje se vlivem vzdušné vlhkosti, povrch přestává být lepivý po 15-20 minutách. Doporučuje se do pěny vstřikovat koncentrát nejdříve po 5 hodinách, až když je pěna vytvrzena v celém svém objemu.
2. Po vytvrzení PU pěny se do hloubky asi 4 cm udělají tři otvory, do kterých se vloží trubička aplikátoru a mírně povytáhne, krátce se stiskne aplikátor po dobu asi 1-2 vteřin.
3. Pro udržení účinku pachového zradidla se doporučuje doplňovat pěnové koule aktivní látkou asi po 2-3 měsících, vždy v období zvýšené migrace zvěře. Venkovní teplota by měla dosahovat min. 5 °C. U černé zvěře v době rizika vzniku škod aplikujte aktivní látku každé 4 týdny. Při aplikaci se doporučuje používat ochranné pracovní pomůcky a to gumové rukavice a brýle.
 
Jaký je současný stav pachových ohradníků.
Za dvacet let se v podstatě nic nezměnilo v systému instalace pachového ohradníku, vše je odvislé od poskytování finančních prostředků, které jsou pro myslivce uvolňovány cestou krajů, mezi nimiž jsou v přístupu k poskytování dotací velké rozdíly.
Jsou kraje, které uvolňují prostředky ze svých rozpočtů na pořízení pachových zradidel včas a v dostatečné výši, pak jsou kraje, které čekají na prostředky z pojišťovny Generali a zbývající kraje dotace nedávají vůbec a nechávají financování pachových ohradníků výhradně na okresních mysliveckých spolcích.
Tento stav je k vážnému zamyšlení pro nejvyšší státní orgány, kterým leží na srdci stavy naší zvěře a měly by tak činit opatření, aby zvěř nelovila silnice, ale pouze myslivci.
Někdy se nám zdá, že myslivci už kapitulují a nevěří v obrat k lepšímu. Tady je třeba říci, že se musí dobře znát potřeby jednotlivých mysliveckých spolků, které je třeba sumarizovat za celý okres a pak teprve se může jít na krajský úřad a požadovat dotace na počty kilometrů úseků rizikových shluků shluků dopravních nehod, které chceme ošetřit pachovými zradidly.
Kromě vlastních zkušeností velmi dobře poslouží i databáze Centra dopravního výzkumu www.srazenazver.cz, která je unikátní v celé Evropě, bohužel ji zatím myslivci nedokáží plně využít pro potřeby ochrany zvěře před srážky s vozidly, což je velká škoda.
 
Další vývoj pachových ohradníků
Přece se děje něco k lepšímu, do hry vstupuje další článek řetězce, a tím jsou správci komunikací, jejímž hlavním cílem je ochrana řidičů před zvěří. Mohou využít spolupráce s Centrem dopravního výzkumu k identifikaci úseků shluků dopravních nehod, mají vyčleněné prostředky, ale chybí jim znalosti a zkušenosti z aplikace pachových ohradníků. Veřejné soutěže malého rozsahu vyhrávají firmy, které si zjednodušují celou problematiku na zatlučení kůlů s vypěněním PUR pěny podél komunikace. Tím to ale pro ně končí, výsledkem jsou jen nefunkční pachové ohradníky.
A co pojišťovny? Ty odvádějí do Fondu zábrany škod 3 % a tím pro ně také končí veškerá účast na realizaci pachových ohradníků. Projektu Fondu zábrany škod jsme se zúčastnili již dvakrát, ale stále bez úspěchu. Asi nepatříme mezi vyvolené, kteří mohou využít přidělené prostředky zaměřené na vyšší bezpečnost řidičů na komunikacích 1. třídy.
Myslím, že je proto v zájmu myslivců, aby aktivně vstoupili do jednání, přišli s iniciativou jak na vytipování vhodných úseků silnic k ošetření pachovými zradidly, tak hlavně nečekali a vstoupili do jednání s krajskými úřady s cílem získat finanční podporu na instalaci pachových zradidel.
Myslivci mají při jednáních vždy na své straně nejméně dva nezpochybnitelné podpůrné argumenty. Tím prvním je ten, že nechtějí chránit primárně zvěř, ale hlavně zdraví a majetek spoluobčanů – řidičů a majitelů vozidel. A tím druhým je pak ten neoddiskutovatelný fakt, že jen myslivci, uživatelé konkrétní honitby, mají celoroční přehled a znalosti o tom, kde a jak se pohybuje zvěř, kde jsou časté srážky se zvěří, kde přetínají migrační tahy zvěře silniční tahy.
Mimochodem v této souvislosti bych rád apeloval na větší zapojení myslivců při shromažďování dat o srážkách v již zmíněné aplikaci www.srazenazver.cz
 
V žádném případě nechci, aby tento příspěvek vyzněl pesimisticky. Jsou oblasti, které nám dělají radost, kde myslivci pochopili svoji úlohu a kde se pravidelně úseky silnic ošetřují.
Velmi pozitivní je i spolupráce s Ústavem makromolekulární chemie, jejímž výsledkem jsou nové nosiče pachové látky na bázi biodegradabilních materiálů, které mají stejný význam jako pachová látka a jejich synergie rozhoduje o účinnosti pachového ohradníku. Doposud používaná polyuretanová pěna bohužel není v přírodě zcela odbouratelná, vlivem slunečního záření a dalších faktorů vznikají toxické a rakovinotvorné látky pro bezobratlé živočichy, obratlovce a savce.
Nový biodegradabilní nosič s otevřenými póry je šetrný vůči přírodě, určený pro využití při realizaci pachových ohradníků. Pachové ohradníky na dvaceti úsecích shluků dopravních nehod v projektu TAČR jsou již vybaveny novým biodegradabilním nosičem, aktivovaný koncentrátem PACHO-LEK^R.
Závěrem bych chtěl uvést, že další směřování vývoje pachových ohradníků musí být založeno na úzké spolupráci s mysliveckými spolky s využitím jejich zkušeností a znalostí.
-VN-