Časopis Myslivost

Osobně mě velmi potěšilo, že předseda ČMMJ Jiří Janota hned na úvod konference všechny přítomné novináře upozornil, že přestože je problém s černou zvěří v okolí velkých měst závažný, nelze kvůli tomu považovat myslivce za pouhé lovce, kteří mají za povinnost vybíjet zvěř bez ohledu na chovatelské a etické zásady lovu. Jsem tomu rád, protože bychom se neměli nechat degradovat na ozbrojené vykonavatele výmyslů státní správy. A v důsledku je skoro jedno, zda politici myslivce motivují k lovu (prováděnému podle jejich představ) finančními odměnami za odstřelené kusy (Ústí nad Labem, Karlovarský kraj) nebo hrozbami, jak se o to vehementně pokouší pražská zastupitelka Jana Plamínková (STAN).
Zatímco politici v celé této lapálii riskují tak maximálně svojí pověst (pokud mají v tomto smyslu někteří ještě vůbec o co přijít), my při lovu v hustě oblíbených aglomeracích dáváme všanc nejen své zbrojní průkazy, ale při troše smůly i čistý trestní rejstřík...
Na stránkách Myslivosti si nemusíme dlouze vysvětlovat, proč že se divočáci často stahují na nehonební pozemky. Při své inteligenci černá zvěř už dávno ví, že právě v těchto lokalitách jsou v bezpečí a návdavkem tu skoro vždycky naleznou něco k snědku. To ostatně potvrdil i člen Myslivecké rady Ing. Miloš Ježek, Ph.D. z Katedry myslivosti a lesnické zoologie Fakulty lesnické a dřevařské České zemědělské univerzity v Praze, jenž se dlouhodobě věnuje výzkumu etologie, výskytu a odchytu černé zvěře. Ukazuje se totiž, že problémy s divočáky v okolí velkých měst zdaleka neřešíme jen u nás. Černá zvěř je k vidění třeba v Soulu, v Hongkongu nebo v Rize. Ze středoevropských měst se s prasaty potýkají třeba Poláci v Krakově nebo v německém Berlíně (tam se ve vnitřním městě loví divočáci v řádu tisíců kusů).
A jak Miloš Ježek podotkl – přestože jsou divoká prasata problémem vpravdě globálním, nikde zatím nevymysleli, jak opravdu účinně tento problém vyřešit. Jak všichni víme, podstata problému se totiž nachází mimo velké aglomerace, resp. v jejich přilehlém okolí – v agrární krajině, která díky zemědělcům produkuje nepřirozeně vysoké množství biomasy. Ta skýtá černé zvěři dokonalý úkryt a téměř neomezenou potravní nabídku po drahnou část roku. A stejně jako u nás, ani ve světě neexistuje síla, která by si byla schopná (a ochotná) se silnou zemědělskou lobby poradit.
Specifickou oblastí je pak veřejné mínění, které je v otázce divokých prasat ve městech značně roztříštěné. Část lidí je ochotna raději omezit své vlastní aktivity a divočáky třeba i v sídlištních prostorech rádi krmí. Ještě menší část občanů je ochotná snášet lov zvěře za použití palných zbraní v bezprostřední blízkosti lidských obydlí. A protože zkušenost nás učí, že vůle politiků většinou věrně kopíruje názorové proudy většiny, je klidně možné, že nás titíž lidé, kteří nyní volají po intenzivním odstřelu, budou za pár let kritizovat jako bezohledné vrahy nebohých zvířátek.
Na tiskovou konferenci byli rovněž přizváni zástupci MS Horní Počernice, kteří podávali informace k nejdiskutovanějšímu případu na Černém Mostě v Praze. Podle mě je opravdu alarmující, když se na zhruba 800 ha, navíc v poměrně k hustě obydlené oblasti, letos blíží k počtu 90 ulovených prasat. Střízlivě uvažujícího člověka musí napadnout, že v přírodě je opravdu něco špatně a situace je na hraně únosnosti. Obávám se, že tento stav nevyřeší ani instalovaná chytací zařízení, ani kooptovaní (rozuměj politiky prosazení nebo spíš dosazení) lovci. Divočáci v okolí měst jsou prostě mnohem komplexnější problém a počerničtí myslivci jsou pouze jeho nepatrnou součástí.
Divoká prasata ve městech jsou a zřejmě tu i nadále zůstanou. A jelikož začíná jarní období spojené s metáním selat, je poměrně realistické předpokládat, že o konfliktních situacích střetu se psy nebo s člověkem jsme zdaleka neslyšeli naposled…
Martin HORÁLEK