Časopis Myslivost

První provedení S-Crossu bylo tak trochu vzhledově podivné vozidlo, zezadu a ze stran vcelku pohledný design, ale plochá příď s velkými světlomety se zbytkem tak trochu neladila. Jak řekla naše dcera – docela hezké auto, ale s výrazem jak rozšláplá vypoulená žába. Nový facelift určitě velmi prospěl, výrazná maska se svislými masívními lamelami ala Jeep působí jak vyceněné zuby v tlamě šelmy, která je připravena na boj v terénu. Vozidlo dostalo prostě chlapský drsnější výraz, určitě zmužnělo.
Tvary karosérie trochu klamou, až teprve při stání na parkovišti mezi jinými zjistíte, že je to opravdu kus auta. Vyšší stavba karosérie přispívá k pohodlnému nastupování, za multifunkčním volantem se řidič cítí hned jako doma, vše je na svém místě. U Suzuki tradičně dobře čitelný přístrojový štít snad jen trochu kazí staromódní ovládání funkcí palubního počítače dvěma archaickými tyčkami po stranách kapličky. Potěší naopak tradiční poctivé knoflíky a tlačítka ovládání topení, klimatizace na středovém panelu a vyhřívání sedadel před řadicí pákou. O voliči jízdních režimů za řadicí pákou se zmíním dále.
V zorném poli dostatečně vysoko na středovém panelu je rozměrný sedmipalcový dotykový displej s nastavením rádia, navigace, telefonu a multimédií. Displej s povedeným rozlišením pak poskytuje krásně čitelný obraz couvací kamery.
Palubní deska je provedena z tmavších, sice tvrdších, ale příjemných plastů, vůbec celý pracovní prostor příjemně obklopí posádku, včetně ovládání oken a zrcátek na konzole dveří. K pohodlí přispívají výškově nastavitelná sedadla, kterým ale bohužel podle mého subjektivního pocitu chybělo více bočního vedení, v prudších zatáčkách bočnice tělo ne úplně podrží. Posaz za volantem se i díky nastavitelnému volantu najde snadno, doslova mne okouzlil velmi dobrý výhled z místa řidiče. Určitě k tomu přispívají i útlejší A sloupky s malými trojúhelníkovými okénky.
Ale i na zadních sedadlech se pohodlně uvelebí jedinci i korpulentnějších a vyšších postav, sedáky jsou umístěny trochu výše a opěradla se dají nastavit ve dvou polohách, pod předními sedáky je dostatek místa na nárty. Velký úhel dveří napomáhá snazšímu nastupování. Tak trochu jsem ale nepochopil, že zatímco v předních dveřích jsou obstojně velké kapsy a s vybráním na umístění 1,5l láhve, v zadních dveřích jsou jen místa na lahev, kapsa chybí.
Ke komfortu přispívá dvouzónová automatická klimatizace, bezklíčkové startování, přední a zadní parkovací senzory a automatické stěrače a světlomety.
Důležitým uživatelským momentem je zavazadlový prostor. Celkový objem 430 litrů při základní poloze opěradel zadních sedadel jistě uspokojí většinu uživatelů, nákladová hrana je tak akorát a páté dveře se otevírají dostatečně vysoko a neatakují vaší hlavu. Šířka ložné plochy mezi podběhy je 103 cm, délka po sklopení zadních sedadel je slušných 160 cm. Podlaha je dvojitá, v horní poloze vytvářející rovnou plochu s nakládací hranou a případně sklopenými zadními sedadly, pod ní je praktický prostor na drobnosti, pod spodní podlážkou ale už nenajdete rezervu, ani plnohodnotnou, ani dojezdovou, jen soupravu na opravu defektu a kompresor. Zavazadlovému prostoru by určitě slušelo více úchytných bodů a háčků.
V dobách měkkých shrnovacích roletek potěší pevná polička s prolisy a s úžasnou vychytávkou – s otevřením dveří se zvedá jen polovina, na poličce odložené věci vám tedy nepadají do kabiny, jako v případě celé zvedací poličky. Ale nejen to – polovina směrem do kabiny je také dělená a zvedací, tudíž i z kabiny můžete sáhnout pro drobnost třeba do tašky v kufru bez otevírání pátých dveří. Známe asi všichni ty situace, kdy děcko s maminkou či babičkou na zadním sedadle okamžitě a nutně potřebuje hračku zapomenutou v kufru, kapesník, nebo flaštičku s mlíčkem.
Auto ale nedělá jen pohledná karoserie. Zapůjčený vínový S-Cross poháněl nový benzínový turbomotor o objemu 1,4 l o výkonu 103 kW při 5500 ot/min, spojený se šestistupňovou manuálně řazenou převodovkou s náhonem na všechna kola systémem AllGrip s mezinápravovou spojkou.
Protože jsem měl asi před rokem zapůjčenu na vyzkoušení novou Vitaru s atmosférickou jednašestkou, byl jsem moc zvědav, jak se projeví ne nijak objemově velký nový motor dopovaný turbem v docela velkém autě. A překvapil mne velmi mile. Za prvé není motor v kabině za jízdy příliš slyšet, to více hluku přináší ne zcela ideální odhlučnění podběhů kol, za druhé je motor velmi živý a agilní, jde dobře za plynem. Jestliže jsem u atmosféry ve Vitaře pro lepší pohodu jízdy jezdil se stále zařazeným režimem Sport, v S-Crossu jsem potřebu otočit ovladač do polohy Sport vůbec neměl. Snad jedinou výhradu bych měl k tomu, že motor při nízkých otáčkách při pozvolném zrychlování jakoby občas cukal, byly cítit nástupy turba, ale ne v podobě pověstné „turbodíry“, ale spíše jakoby si motor rozmýšlel, jestli má foukat a nebo ne.
Řazení je přesné, jasné, řadicí páka padne do ruky a v běžných rychlostech jede S-Cross pohodově a suverénně. V zatáčkách se ani příliš nenaklání, zadní torzní náprava s vinutými pružinami nijak neodskakuje, výmoly a díry, či příčné prahy tlumí podvozek s decentním buchnutím, žádné velké rázy do karosérie. Zažil jsem dva dny vzbouřeného povětří, vyšší stavba karosérie přinesla potřebu korekcí volantem, což bych tak trochu čekal. Ale co jsem nečekal, byť vím, že to byl extrém jak v počasí, tak možná výjimka v podobě konkrétního kusu auta, bylo to, že ve dnech, kdy naší vlast trápily nárazy až síly vichřice, pronikaly při bočním větru v horních rozích dveří u B sloupku do kabiny proudy vzduchu tak, až nám mírně načechraly vlasy! Že by v maďarské Ostřihomi při výrobě u tohoto konkrétního vozu špatně osadili dělníci těsnění dveří? A mohu-li mít ještě jednu výhradu, pak bych si přál přece jen trochu větší rejd, resp. menší poloměr otáčení. Nadšení jsem ale s posádkou sdílel v noci, kdy led světlomety nádherně, a hlavně široce do stran osvětlovaly vozovku i příkopy. A ještě jednu „otravnou“ drobnost jsem nechápal – při odbočování se většinou nevracely zapnuté blikače, resp. páčka blikačů, po srovnání volantu. Výjimka u konkrétního kusu nebo konstrukční nedostatek?
O systému start-stop není třeba mluvit, je to podle mne moderní zbytečná vymoženost stejně moc nešetřící spotřebu, spíše stále trápící startér. Ještě že je vlevo pod volantem „kouzelné“ tlačítko vypnutí, při stání na semaforech a nebo popojíždění v koloně bych se asi za chvíli zbláznil.
Za týdenní test jsem najel skoro dva tisíce kilometrů, z toho asi polovinu po dálnicích a silnicích první třídy. Co bych si okamžitě do svého vozu vzal a co mě nadchlo? Doslova mě uchvátil adaptivní tempomat, kdy si na multifunkčním volantu nastaví řidič rychlost, odstup od vozidla vpředu a pak jen jede. Tempomat při dojetí k pomalejšímu vozidlu zbrzdí, zachová potřebný odstup, po vyjetí do vedlejšího pruhu, a nebo uvolnění cesty se zase vrátí na stanovenou rychlost. Stačí jen podle potřeby občas v kopci přeřadit rychlost. A tak například při cestě z Ostravy přes Olomouc do Mohelnice jsem na kraji Ostravy nastavil rychlost a až do Mohelnice nešlápl na plyn nebo brzdu. A dá se toto perfektně využít i na úsecích s omezenou rychlostí, klidně i ve městě na měřených úsecích, při delší jízdě v koloně bez možnosti předjetí.
Ale vyspělý systém napomáhá bezpečnosti i jinak. Dojíždíte-li příliš rychle k překážce, případně vjede-li do cesty nečekaně jiný vůz, systém začne nebezpečí signalizovat zvukem i podbarvení displeje, nezačne-li řidič brzdit, systém automaticky začne brzdit sám.
Logicky mne zajímalo, jak se bude S-Cross chovat v terénu. Před vjezdem do přírody můžete na otočném ovladači All-Grip na středovém tunelu za řadicí pákou zvolit režim Snow, případně tlačítkem Lock zapojit trvale všechna kola. Slušná světlá výška 18 cm umožní sjet mimo zpevněné vozovky, limitem je ale přední nájezdový úhel, přece jen by plastové lízátko na spodu předního nárazníku mohlo být výše, naopak díky kratšímu zadnímu převisu limit zadního nájezdového úhlu asi nikdy plně nevyužijete. Dalším limitem by se mohla zdát relativně malá zkřižitelnost náprav, přece jen to není klasický off-road s rámem, bylo vcelku snadné dostat jedno zadní kolo do vzduchu. Ale obavy byly skoro zbytečné. Záměrně a na vyzkoušení jsem zajel vícekrát do hlubokých kolejí, lety vycepovaný systém pohonu všech kol od Suzuki mne nenechal ve štychu, vždy se dal přenést dostatek výkonu na zatížená kola, vždy i třeba jen dvě kola křížem vytáhla S-Cross z nesnází.
Vozidlo jsem měl půjčené zrovna v období končící zimy, tajícího sněhu a podmáčených luk. Upřímně říkám, že jsem nečekal, kam se S-Cross vyhrabe, cesta po bahnité lesní cestě s hlubokými kolejemi po traktoru nečinila žádný problém, stejně tak příkrá mokrá louka. Za týden testování bylo jedinou nezvládnutou situací hluboké mazlavé bahno v kopci, kdy se zalepil vzorek zimních michelinek do podoby slicků, bahno bylo hlubší než světlost podvozku a gumy se nemohly prohrabat na pevnější podklad. Je bláhové si myslet, že s S-Crossem mohu jet cestou necestou jako s pravým nefalšovaným off-roadem, ale troufám si tvrdit, že mnohým odsudkům na naleštěnou stylovku by byl konec, pokud by si kritici mohli vyzkoušet, co S-Cross zvládne.
Otázka ceny je čistě subjektivní, každý si ji najde podle výbavy a motoru v ceníku, mnou testovaný S-Cross 1,4 BoosterJet s manuální šestistupňovou převodovkou a pohonem AllGrip ve výbavě Premium nese cenovku 512 900 Kč. Myslím, že ke kvalitě vozu to není přemrštěná cena, lidová sice také ne, ale zase člověk dostane opravdový kus auta a vcelku slušný paket systémů a vybavení. Náročnější zákazník si může ještě výbavu doplnit volitelnými prvky.
Z mého pohledu ale je viditelnou kaňkou na vysvědčení spotřeba. Všichni asi víme, jak hledět na spotřebu uváděnou v prospektech, je to mnohdy nedosažitelný ideál, stejně tak nelze po týdnu zkoušení dělat směrodatné závěry. Ale při mém způsobu jízdy na limitu rychlostí, občasném zajetí do terénu a jízdě na různých druzích komunikací jsem se nedokázal dostat pod 7,5 l/100 km, což není úplně málo, ale zase je to vysoké, 1300 kg vážící vozidlo… Zkusil jsem ale jet jeden půlden vyloženě defenzivně, klidně a pohodově, jak děda vezoucí babičku s vajíčky na trh. A rázem jsem se dostal na spotřebu o litr méně, takže lze jezdit úsporněji.
Nepřeháním, že jsem po týdnu opravdu jen nerad zapůjčeného vínového kamaráda vracel, rychle jsme si k sobě našli cestu. Poznal jsem na vlastní kůži, že to není jen nějaký sebevědomě se tvářící frajer, ale fakticky skrytý talent a schopný elegantní pracant, který bude dobře sloužit přes týden odvozu dětí do školy, dojede s manželkou na nákupy i do divadla, a v sobotu se nezalekne závějí na cestě ke krmelci, a nebo rozblácené cesty k horké lovecké chatě v období jelení říje. Prostě univerzál a pomocník každým coulem.  
Jiří KASINA