Časopis Myslivost

Je paradoxní, že s nárůstem plochy se zdálo, jako by byl na veletrhu menší počet návštěvníků. Plocha je naředila. Na rozdíl od minulosti, kdy uspořádání jednotlivých pavilonů bylo převážně regionální, vystavovatelé se letos snažili docílit produktové organizace, uspořádat stánky tak, aby v jedné hale byly podobné produkty (např. v hale 1 byly lovecké palné zbraně, v hale 3 optika, v hale 5 nože, hala 9 byla vyhrazená pro taktické a sebeobranné vybavení).
Pravidelní návštěvníci sice na nové rozmístění stánků brblali, ale osobně myslím, že produktové uspořádání je přínosem. Zejména když IWA roste a přestává být „oběhatelná“. Prostě už nejde vidět všechno a je nutné se buď soustředit na nějaký okruh výrobků a výrobců nebo na trendy.
Letos mě překvapilo poměrně hodně návštěvníků z Asie. Nemám to podložené oficiálními statistikami, ale zdálo se mi, že je potkávám na každém druhém kroku. Naopak mám pocit, že ubylo návštěvníků z Ruska. Nejen návštěvníků, ubylo i ruských vystavovatelů.
V roce 2017 bylo novinek na poli palných zbraní poměrně poskrovnu. Zejména co se týče loveckých palných zbraní. Z velkých firem asi nejvíce novinek letos přinesla naše Česká zbrojovka Uherský Brod, která představila novou kulovou kozlici Brno Express (pokud tušíte, že se jedná o rozvoj úspěšné kozlice Brno Combo, pak máte pravdu) a navíc kulovnice CZ 550 Safari Classic – speciální edici kulovnic ve výkonných tropických rážích.
Menší výrobci nabídli několik nových zbraní, některé z nich vysloveně konstrukčně zajímavé, ale v porovnání s velkými hráči je to jen kapička v moři. Za zmínku stojí například kulovnice Verney Carron, které ukázaly, co všechno lze udělat kolem jednoho systému uzamčení závěru.
Velice hezké byly také nové brokové kozlice Fausti – Italové prostě mají dar designu a Fausti XF4 je toho dalším důkazem.
Pokračuje trend používání tlumičů hluku výstřelu. Ono snad ani tak nepřibylo pušek s již připraveným závitem na ústí hlavně, ale přibývá rok od roku počet vystavovatelů, kteří své zbraně vystavují rovnou s nasazeným tlumičem.
Mezi kulovnicemi se zabydlela již standardně instalovaná nebo integrálně zapracovaná lišta MilStd 1913 – „Picatinny“.
Zejména v USA se čím dál víc za loveckou zbraň považují i samonabíjecí pušky vojenského typu, odvozené od modelu AR-10, předchůdce dnešních M16 a M4. Tyto pušky jsou ve zdrcující většině případů v ráži 308 Winchester, ale nabízí se nyní i v nové, zajímavé ráži 6,5 Creedmore. A k lovu lze použít (logicky) i zbraně přímo odvozené od útočných pušek M4 a M16 buď v původní 223 Remington, nebo v poměrně mladých rážích 300 Blackout, 6,5 Grendel a nebo 7,62x39.
Zatímco mezi palnými zbraněmi byl poměrný klid, v optickém průmyslu dochází k velmi výrazným změnám. Nadále pokračuje trend prorůstání elektroniky s optikou. Excelentní důkaz podala firma Swarovski, když představila nový zaměřovací dalekohled dS 5-25x52 P, kombinovaný s laserovým dálkoměrem a balistickým počítačem. Ačkoliv právě řečené možná nezní až tak mimořádně, považuji nový zaměřovací dalekohled za přelomový a podrobněji o něm budu hovořit v detailní reportáži o optických přístrojích v nejbližších číslech.
Ale jeden, byť přelomový zaměřovací dalekohled, ještě neznamená dramatickou změnu celého průmyslu. Tou skutečnou změnou je vstup velkých zbrojovek nebo průmyslových skupin na trh s optikou. Protože letos své vlastní zaměřovače a dalekohledy představily i firmy Blaser, Geco nebo Browning.
A nebyly to vůbec špatné optické přístroje. Naopak, řekl bych, že se jednalo o přístroje vyšší střední třídy. Jistě tyto optické přístroje si nevyrábí tato velká kapitálová uskupení sama, většinou si našla nějakého již existujícího dodavatele. Paradoxně se opakuje situace, jakou poprvé zažil před dvěma lety i SIG SAUER Electro-Optical Division. Někdo ze zavedených výrobců uvolnil na trh zkušené specialisty a ti se dohodli s někým, kdo sice není optik, ale má peníze a vůli rozšířit vliv své značky. A pro něj začali vyrábět.
Je jen těžko říci, kam tato situace povede. Je pravděpodobné, že krátkodobě se na trh dostane celá řada slušné optiky, která si bude muset v konečném důsledku konkurovat hlavně cenou. To by mohlo nás uživatele docela potěšit. Je ale otázka, jak dlouho to vydrží a jak moc to přerozdělí karty na celém trhu. A také se bojím, že tohle by mohlo odstartovat cenovou válku, která by hrozila značným poškozením mnoha výrobců kvalitních, ale přitom ještě cenově dostupných optických přístrojů.
O prorůstání optiky a elektroniky svědčí i malé, docela hezké, termovizní koukátko Leupold Tracker. Není to žádný hit, hlavní určení je pomáhat při dohledávkách postřelené zvěře, kdy pomůže i za šera a v nepřehledném terénu efektivně dohledat postřelenou zvěř. Zvláštností je, že obraz může být v celé řadě barevných mutací a vy si tak můžete vybrat, která varianta vám nejméně poškodí noční vidění, a přitom bude nejvíce srozumitelná.
Pokud mám mluvit o oblečení, pak je stále zjevnější a silnější trend prorůstání mezi taktickým oblečením – nezapomeňte, že celá hala 9 byl věnovaná taktické výstroji a sebeobranným pomůckám – s loveckým oblečením. A řady potenciálních dodavatelů se rozrůstají geometrickou řadou. Pocházejí zejména z Asie, ale nejenom odtamtud.
S tím roste tlak na snižování cen, ale na druhou stranu, nebyl jsem si jist, zda se snižováním cen neklesá i kvalita, což bývá maskované marketingovými hesly typu: „Soustředíme se na podstatné.“ nebo „Plaťte jen to, co opravdu chcete.“
A začíná se šetřit na podpůrných činnostech. Vidět to bylo hodně u asijských, ale i u mnoha amerických a částečně i u evropských firem. V tiskovém středisku (a mimochodem, tady musím pořadatele Nuernberger Messe pochválit, press centrum funguje skvěle po všechna ta léta, co na IWA jezdím) nás bylo nespokojených hodně – firmy omezují vydávání slušně zpracovaných tiskových zpráv, vytrácejí se tištěné katalogy. Jediné, co od nich dostanete, je odkaz na bídně fungující webové prezentace. Na stánku pak nenajdete nikoho, kdo by vám byl schopen kvalifikovaně novinky předvést, mnohdy jen „velkého šéfa s velkým obchodníkem“ a jednu až tři hostesky z místní, německé agentury, které ale o výrobcích firmy ví jen pramálo. To vše s vysvětlením, že webová prezentace se snáze udržuje aktuální. V konečném důsledku některé části veletrhu tak trochu připomínaly holešovickou tržnici.
Ve světle letošní zkušenosti začínám přemýšlet o tom, zda zcela volný, nijak nefiltrovaný nárůst počtu vystavujících firem, je opravdu přínosem nebo nežádoucí degradací největšího evropského veletrhu tohoto druhu. Myslím, že nastává čas na nějaké řešení, ačkoliv nemám vůbec potuchu, jak by mělo vypadat.
Ing. Martin HELEBRANT