Časopis Myslivost

Radní hl. m. Prahy J. Plamínková v několika periodikách a webech: (citace ze Čtrnáctky, měsíčníku MČ Praha 14) „…divoce žijící zvířata ohrožují přímo lidi. Honitby mají pronajaté myslivci, tady zájmová sdružení. Je to stejné, jako kdyby požáry hasili pouze dobrovolní hasiči. …jsem se obrátila se žádostí o pomoc na ministry vnitra, obrany…“
Starosta MČ Praha 14 R. Vondra: (citace tamtéž): „…odstřel černé zvěře neprobíhá podle našich představ.“
Zastupitel MČ Praha 14 J. Kutmon: „…byla situace v honitbě hrubě podceněna, …je třeba hledat jiného správce honitby, …prosadit na magistrátu zvýšený dohled nad myslivci…“
Zastupitel MČ Praha 14 M. Šubrt: „…trvat na vyjmutí lokality z honitby a snížení stavu černé zvěře na nulu…“
Vedoucí OPZ MHMP D. Frantík: „…nedostatečná palebná síla…není angažován větší počet skutečných lovců…“
Zastupitel MČ Praha 14 T. Novotný: „…jediné možné řešení se jeví vyjmutí některých pozemků a jejich prohlášení za nehonební…zrušení chovu černé zvěře na daném území…“
A spousta a spousta dalších podobných „vysoce odborných, skoro vědecky fundovaných a se znalostí legislativního rámce a zoologických souvislostí“ pronášených blábolů a nesmyslů.
Je neskutečně tristní a smutné sledovat tuto převážně mediální pseudokauzu a se znalostí části (přirozeně nezveřejňovaného) zákulisí vnímat její dopad nejen na konkrétní honitbu, ale i myslivost jako takovou.
Na naháňku konanou 18.2. a avizovanou na řadě webů jednotlivých periodik přijely štáby České televize, Novy, Primy, Českého rozhlasu, zástupci Blesku, Lidových novin, MF Dnes i agentury Reuters. Je v naší republice určitě velmi málo mysliveckých hospodářů nebo předsedů MS, kteří byli vystaveni takovémuto brutálnímu mediálnímu tlaku při myslivecké akci.
Na dvě desítky nažhavených a natěšených zástupců sedmé velmoci toužilo vidět desítky prasat, které od podzimu terorizují východní okraj hlavního města. „Kolik prasat čekáte v téhle části?“, byla otázka snad od všech novinářů. Při odpovědi, že pravděpodobně žádné, maximálně jednotky kusů, byla na jejich tvářích vidět nedůvěra spojená s podezřením na zlehčování situace. Vždyť tady, těsně vedle Rajského vršku, se podle vyjádření řady rádoby zainteresovaných činovníků vyskytuje na 200 kusů divočáků!
Jediný výstřel v prvních třech lečích konaných nejblíže k sídlištní zástavbě byla rána „mediální“, vystřelená na základě úpěnlivých proseb kameramanů, že pro reportáže potřebují alespoň nějakou akci.
Nakonec byly při naháňce uloveny dva kusy, které byly mediálně náležitě odprezentovány, viděla je doslova celá republika. Publicity se ovšem dočkalo i jedno totálně vystresované sele, které se nedalo chatařem ani zavřít do kůlny, ani zabít pohrabáčem a před příjezdem myslivecké stráže uteklo, zanechajíc na bérci chataře vizitku, která mu bude jeho hloupost snad náležitě připomínat.
Bohužel, to sele mělo určitě větší zpravodajský ohlas než tisková konference ČMMJ, která byla k problematice černé zvěře svolána. Je s podivem, že ač byla pozvánka zaslána například redakci Čtrnáctky, která rozšiřuje mezi občany neopodstatněný strach z divokých prasat, zástupce její redakce by v sále nikdo nenašel. Škoda, možná by se napříště vyvarovali zveřejňování naprostých nesmyslů.
Když jsem ve svém minulém článku psal, že celá kauza nemá jen jeden rozměr, ale dělá, kromě jiného, dojem toho, že kdosi dostal na honitbu tak zvaně zálusk, netušil jsem, jak výrazně se moje domněnky v následujících týdnech potvrdí. Volání po, v nejextrémnějších případech okamžitém, ukončení nájmu či přeměně honitby na „režijní“ už řada rychlokvašných „mysliveckých odborníků“ nijak nezastírá. Své soudy a nápady zveřejňuji s tak upřímným zápalem, že jim lze snad i věřit, že netuší, jak bezděčně plní čísi „křišťálově čisté“ úmysly.
Je jasné, že takovouto hysterii by nebylo schopno vyvolat pár nezodpovědných majitelek psů třeba i s nějakým bulvárním mediem za zády. Řadě nyní zainteresovaných individuí zkrátka z různých důvodů současná situace víc než vyhovuje a s gustem ji využívají.
Pro přesnější pojmenování celé hry a jejích jednotlivých figur je nutné zapomenout na politickou korektnost. Zelená radní hlavního města má přímo v popisu své stranické práce kopat do myslivců, třeba i voláním po pomoci od ministra obrany, a nezapomenout zmínit novelu zákona o myslivosti. U některých rádoby aktivních úředníků magistrátu vůbec nejde o výraz služební horlivosti, ale o vyřizování čistě osobních záležitostí.
Lokální politici se z části zviditelňují „jednoduše to zařídíme“, zčásti rozehrávají své oblíbené špinavé zákulisní kmotrovské machinace, ke kterým se jim vždy hodí jakákoliv záminka.
To vše by se asi dalo lokálně nějak přežít a vydržet. Konec konců to nevyjadřuje nic jiného než úroveň celé naší společnosti. Obavy a pozornost by však mělo vyvolávat širší působení celé kauzy.
Moc by mne zajímalo, jak se budou tvářit ti kolegové myslivci, kteří dnes dokonce snad i zčásti obhajují, či se snaží chápat, nevybíravý politický tlak vyvíjený na počernické kolegy, v situaci, až budou podobné útoky směřovat na ně a na jejich honitby. Mohou se dnes, podle mne děsně krátkozrace, domnívat, že jich se to netýká, že je to „pražská“ záležitost, že ústupky a časem se situace vyřeší a uklidní. Chtěl bych mít takový optimismus, jenže mám místo něho zkušenosti.
Řadu let slýcháme na naši českou myslivost prostě nenapasovatelný pojem „profesionální lovec“. Přirozeně, že zazněl i v této kauze, ale nejen to, on byl vlastně i naplněn. Sice silou, ale vlastně zákonně a zcela v souladu se všemi pravidly. Myslí si snad někdo, že po podobném řešení nemůže být nejen voláno, ale i sáhnuto v řadě dalších lokalit? Zvláště bude‑li se toto „řešení“ zdůrazňovat a vychvalovat? Jistě „pomůžou“ s odlovem a bezesporu i uloví pár prasat. Těch mnoho desítek kusů ulovených před jejich příchodem ale ulovil kdo?
Určitě se shodneme na konstatování, že za současnou ne příliš utěšenou situaci v populaci černé zvěře nenesou myslivci hlavní díl viny. Měli bychom se tedy také sjednotit v názoru, že není přípustné, aby myslivci a myslivost byli jediní, kdo za dnešní stav budou voláni k odpovědnosti a v konečném důsledku trestáni. Sjednotit, táhnout za jeden provaz a jedním směrem a bránit se. Bránit naší myslivost!
Nebo se snad smíříme s tím, že nám budou naprosto laičtí politici diktovat a určovat, co, jak a kdy máme lovit? Jak můžeme smířit a srovnat svoji mysliveckou etiku s lovem vysoce březích či kojících samic? Dopustíme-li toto, můžeme s klidem spláchnout vše, co pojem česká myslivost představuje. A klidně si potom můžeme povyprávět o dobrých úmyslech a přáních. Jenom na naše myslivecké předky bych poté moc nevzpomínal, mohli by nás totiž chodit strašit. Oprávněně!
Jiří MEZENSKÝ