Časopis Myslivost

Dělník v kvádru

Myslivost 5/2017, str. 60  Jiří Kasina
Byť české silnice nejsou typickým místem výskytu velkých výkonných pracovních pickupů tak jako jsou například zvyklí v zámoří, začínají se stále více už i u nás objevovat tato praktická pracovní vozidla. Montážní, energetické, geodetické, lesnické a jiné firmy včetně policejních a hasičských sborů využívají výhody velmi dobré průchodnosti terénem a zároveň odvozu slušného množství nákladu na korbě. Jedním z největších zástupců je Volkswagen Amarok, kterého jsme dostali na krátký redakční test.
 
Už dávno není pracovní pickup symbolem praktické strohosti a užitnosti. Už z dálky čelní maska hlásá příslušnost k rodině vozů německého koncernu, elegantní maska si nezadá s prémiovými sedany. Vkusné členění čelních partií a gril masky opticky snižují mohutnou příď s navazující nekonečnou kapotou. Vytažené lemy blatníků evokují sílu pohonu, eleganci pak kromě vkusné nástavby ložné plochy a krásných litých kol dodávala Amaroku i oku lahodící tmavohnědá barva.
Vstup do prostorné čtyřdveřové kabiny usnadňují nizoučké prahy, i tak se ale ten, kdo má jen trochu kratší běhy, musí na sedačku trochu vytáhnout. Je to prostě kus auta, možná i sedadlo řidiče by si pro menší postavy zasloužilo praktické madlo na sloupku A..
A když jsme u sedaček, přední, elektricky nastavitelné a vyhřívané, poskytují skvělý komfort a boční stabilitu, rozmazleným jedincům by snad chybělo jen odvětrávání. Širokánská kabina je koncernovým zákazníkům povědomá, vše je na svém místě a s ovladači solidní velikosti. Snad jen věnec multifunkčního volantu by mohl být do ruky tlustší, to i naše rodinná Fabie má věnec mohutnější.
Uživatelsky příjemný je i středový displej s ovládáním mnoha funkcí a pod ním naštěstí starý dobrý osvědčený panel klimatizace.
Kabinu zdobí solidní, vůbec ne lacině nebo pracovně vypadající plasty. Odkládací místa jsou rozměrná a praktická v kapsách dveří a v objemné loketní opěrce, velmi mile mě z praktického pracovního účelu nadchla velká plochá prohlubeň ve středu horní části palubní desky, navíc s další 12V zásuvkou! Místa je v kabině doslova přehršel, a to i na zadních sedadlech s jednodílným opěrákem.
Po usednutí za volant má řidič dokonalý přehled, sedí se pěkně vysoko a výhledu nebrání ani nijak široké A sloupky, výhled dozadu logicky zajišťují jen velká a dostatečně rozměrná zpětná zrcátka, při couvání pak krásný doslova brilantní obraz couvací kamery.
Zadní ložná plocha byla kryta doplňkovou nástavbou. Ložná plocha je největší ve své třídě, na profilovanou podlahu o délce 1555 mm a šířce mezi podběhy zadních kol 1222 mm se v pohodě vejde europaleta či hromada jiného nákladu, přístup je přes festovní sklopné zadní čelo. Při užitečné hmotnosti až 1053 kg je to už pořádná porce nákladu, navíc se dá táhnout až 3300 kg těžký přívěs.
 
Nový Amarok je už dodáván výhradně s turbodieselovým vidlicovým šestiválcovým třílitrem 3,0 l V6 TDi s výkonem buď 150 nebo 165 kW spojeným s automatickou osmistupňovou převodovkou a stálým pohonem všech kol 4MOTION.
Po nastartování a běžné jízdě není motor v kabině skoro slyšet, automatika řadí naprosto plynule bez cukání či čekání. Při jízdě neobtěžuje posádku ani hluk od podběhů nebo hluk aerodynamický, na limitu nejvyšší dálniční rychlosti se ale začne ozývat zezadu jakési dunění – prázdná ložná plocha a nad ní nástavba působí při vyšších rychlostech jako velký zesilovač, prostě to není vůz určený na dlouhé vysokorychlostní lety po německých dálnicích.
Určitě mnoho čtenářů zajímá spotřeba, neměl jsem možnost dlouhodobě testovat a nelze brát za adekvátní zkušenost z testu necelých 1500 km, ale při mé běžné silniční jízdě ukazoval počítač průměrnou spotřebu kolem deseti litrů. Ale velmi milým překvapením byl výsledek pohodového klidného poježdění v jarním Posázaví. Kochal jsem se přírodou, ale nijak se po okreskách necoural, v prázdném autě ve dvou lidech po asi dvoustovce kilometrů ukázal počítač průměrnou spotřebu neuvěřitelných 7,7 l/100 km! Na tak mohutné auto skvělý výsledek.
Jednoznačně návykové je ale pro řidiče zrychlení. Nejenže jsem měl stále pocit dostatku výkonu pod plynovým pedálem, ale naprosto z každé myslitelné rychlosti je možné nekompromisně šlápnout na pedál plynu a pak se jen držet. Motor přejde do temného hučení, převodovka přeřadí a pak dvoutunový „drobeček“ doslova vystřelí kupředu a zatlačí posádku do sedadel. Pocit jak v supersportu a klobouk dolů před souhrou a nastavením motoru a převodovky.
Jediným minusem je odskakování zadní části na nerovnostech, zatímco přední náprava drží a jede, kam řidič Amarok pošle, prázdný nákladový prostor a listová pera zadní tuhé nápravy se nedokáží občas vyrovnat s nerovnostmi v zatáčkách a záď ve vyšší rychlosti nervózně uskakuje. Neměl jsem možnost vyzkoušet s naloženým nákladem, ale jsem přesvědčen, že toto zmizí okamžitě po zatížení nákladové plochy.
A pozor – zrychlení a síla výkonu se dá využít i v terénních podmínkách! Vyzkoušel jsem jízdu cestou necestou, k výtečné průchodivosti přispívá světlá výška 192 mm, přední nájezdový úhel 29 stupňů a zadní 18 stupňů, stejně tak i velká zkřižitelnost zadní tuhé nápravy uchycené v rámu karoserie, nemluvě o brodivosti 50 cm. Limitem snad v terénních podmínkách může být velikost auta, resp. minimální průměr otáčení 13 m.
Vyzkoušel jsem mnohé terénní zlomy a výmoly, prudké sjezdy a výjezdy v blátě i mokré trávě. Musím konstatovat, že se nikdy nenechala převodovka nachytat, síla se rozdělovala na potřebná kola v záběru a skoro jsem ani neměl pocit nutnosti zapínání tlačítka uzávěrky. Ale hlavně stále si motor jen v pohodě bručel, ani náznak nedostatku výkonu, svah nesvah, auto jelo kam jsem řekl. A bylo-li potřeba, tak zase pedál plynu na podlahu a….Nevím, jak s plným nákladem a prudkým stoupáním v blátě, nemohl jsem vyzkoušet, ale známka by byla asi velmi dobrá.
 
Amarok jistě není rodinným autem, do garáží nákupního centra bych s ním nejel, ale v případě nutnosti odveze děti do školy, tchýni na hřbitov a celou rodinku v pohodě na hory. Hlavně je to ale pracant a nezmar, silák, který najde svoje místo na farmách, v lesích, zastane haldu práce v mnohých honitbách, odveze jak smečku psů ráno na naháňku, tak kupu divočáků z výřadu do chlaďáku po naháňce, o dřevu na opravu posedu či krmelce a nebo zimním krmení ani nemluvě.
Prostě dělník, ale ve slušivém kvádru, nezmar, který vás nenechá na holičkách a přitom si vás bude ještě v kabině hýčkat.
A tak už se nedivím výběru jména, Amarok je totiž pojmenování velkého vlka v jazyce Inuitů, kteří žijí na severu Kanady a také v Grónsku a amarok je součástí jejich národní historie. Eskymácké národy tohoto velkého vlka uctívají a prohlašují ho králem divočiny. U amaroka jsou oceňovány především mohutnost, vytrvalost a převaha nad okolím.
Text a snímky Jiří KASINA
 
Zpracování dat...