Časopis Myslivost

Kroměříž počtvrté…

Myslivost 5/2017, str. 94  Zdeněk Hlaváč
„Nikdy neříkej nikdy“, říkal jsem si po loňské žádosti o účast Klubu autorů na kroměřížské výstavě „Myslivost – rybářství – včelařství“, kdy jsem se zařekl, že vzhledem ke svému věku a zdravotnímu stavu „již nikdy více“. „Nikdy neříkej nikdy“ jsem si řekl po telefonátu v němž jsem byl managementem výstaviště požádán (byť poněkud opožděně, stalo se tak 27. února), zda bych nemohl zajistit účast a prezentaci členů Klubu autorů při ČMMJ na inkriminované akci i letos. Kromě té „klasické“ nabídky některých členů Klubu autorů při ČMMJ jsem tajně doufal, že se mi podaří přesvědčit vedení ČMMJ a Myslivosti, s.r.o. o vhodnosti prezentace nejméně prostřednictvím Knihkupectví Myslivosti, celou tuto akci jsme byli ochotni s manželkou personálně zajistit. Bohužel, zůstalo jen u přání.
Takže – poprvé jako „normální“ návštěvníci. Pochopitelně, tím pádem bylo více času na pohled z trochu jiného úhlu. „Leitmotivem“ letošní výstavy byla „Chovatelská přehlídka trofejí 2016 okresu Kroměříž“, takže účast myslivecké veřejnosti byla nějakým způsobem zaručena.
Nevím, zda se jedná o jakýsi nastupující trend, ale začínám nabývat dojmu, že mysliveckou veřejnost opravdu čím dál víc zajímají trofeje, lov, lovecké pomůcky. Jaký jiný dojem by mohl člověk mít, když byl požádán slušně vyhlížejícím mladým mužem ve slušivé myslivecké uniformě „nevíte, co je to tam za tu divnou vycpanou kachnu“? Pravda, hoholku lední (Clangula hyemalis) nemusí znát každý, nepatří totiž mezi zvěř, evidentně ji neznal ani lovec či preparátor, ale jakési zoologické a botanické znalosti bychom jako myslivci měli mít. Jen tak asi můžeme obstát před širokou veřejností, potažmo před mladou generací…
A když jsem si u panelů se srnčími trofejemi posteskl, že kvalita trofejí jde jaksi rapidně dolů, kamarád mne ochotně vyvedl z bludu. „Nebuď labuť, ty nejlepší trofeje se přeci na přehlídky nedávají“.
A ještě dva postřehy z katalogu - z 918 plánovaných zajíců bylo uloveno 457 (!), zároveň však byly uloveny 532 lišky, 42 jezevci, 27 mývalů severních, 1210 kusů černé zvěře. A to v okrese, kde je převaha polních a smíšených honiteb! Jako docela varovné se v komentáři k odlovu daňčí zvěře v roce 2016 objevilo konstatování, že „na chovatelskou přehlídku trofejí nebylo letos předloženo 36 trofejí daňčí zvěře (30%)“. Raději bez komentáře…
Byl jsem tudíž svým způsobem tak trochu zvědavý, jaká bude účast na převážně komerční výstavě, určené myslivcům, rybářům, včelařům i s tím, že i předpověď počasí byla více než příznivá.
A byl jsem docela příjemně překvapený, když v hale „A“ byla připravena již zmíněná „Chovatelská přehlídka“, doplněná preparáty méně známých druhů zvěře, preparáty úlovků africké zvěře a preparáty zajímavých rybářských úlovků. Nevím, do jaké míry oslovují širokou veřejnost trofeje africké zvěře, nicméně jakási přesnost v popiskách by byla jistě žádoucí. Myslím tím stav, kdy by byly obchodní názvy africké zvěře nahrazeny názvy zoologickými.
Již tradičním doplňkem byly výtvarné práce žáků ZŠ, již zmíněná prezentace Klubu autorů ČMMJ, ukázky práce sokolníků, jarní svod a představení plemen loveckých psů. V „doplňkovém“ programu vystoupil Michal Tučný Revival band, Jožka Šmukař se svojí kapelou, zajímavé byly i ukázky „dřevosochání“, záchranářských prací u zraněných psů, 3D lukostřelba, soutěž v „králičím skoku“, dětem pak bylo nabídnuto dostatečné množství atrakcí ke zdravému „vyřádění se“.
V komerční nabídce se objevil prodej takřka veškerého zboží potřebného pro provoz myslivosti, rybářství, poněkud menší nabídka byla pro včelaře, chovatele, zahrádkáře, nezvykle bohatá byla nabídka různého občerstvení počínaje zvěřinovými a rybími specialitami a konče sladkými i slanými specialitami.
Chtělo by se říci „každý si přišel na své“. Jenže – český národ je český národ. Po loňské a předloňské euforii nad touto výstavou jsem letos již zaslechl výtky typu že „občerstvení bylo předražené“, že svoji roli zcela jistě sehrála EET apod.
Navštívil jsem několik desítek obdobných výstav. Navštívil jsem několik desítek „mysliveckých“ kulturních akcí. Poměrně těžko, obtížně se vymýšlí inovace jejich náplně. V mnohých případech se scénář jeví „tak tradiční“, až to není hezké – ale to přeci nelze organizátorům vyčítat, naopak, měli bychom být rádi a vděčni za každou akci, která prezentuje českou myslivost v poněkud jiném světle, než jak je představována médii laické veřejnosti.
A potom, přátelé, uvědomme si, že jako myslivci opravdu stárneme a odcházíme do „věčného revíru“, tudíž úbytek výrobců a prodejců mysliveckých pomůcek nemůže nikoho překvapovat.
Nechci vůbec tvrdit, že kroměřížská výstava je dokonalá, že je nejlepší. Každá výstava či akce by měla mít své specifikum. Své specifikum má zcela jistě „výkladní skříň české myslivosti“ Natura Viva v Lysé nad Labem (i když zde hraje patrně velikou roli blízkost Praze), svůj nezaměnitelný „genius loci“ mají myslivecké slavnosti v rožnovském skanzenu (a to i díky přehlídce tvorby řezbářů i přehlídce kulinářských výtvorů místních mysliveckých spolků), o jihočeské Ohradě nemluvě.
Myslím, že kroměřížská akce, svým termínem i zaměřením, by mohla být jakýmsi „průsečíkem“ těchto výstavních akcí, svoji tvář však prozatím hledá. Jako trošku problematickou vidím tzv. „Národní výstavu myslivosti“ v Brně, ale to je patrně téma na jinou diskusi, na jiný článek…
Ale abych také „přispěl se svojí troškou do mlýna“, chtěl bych uvést několik postřehů, které by mohly být i jakýmsi „návodem“ pro pořadatele podobných akcí, i když každá bude mít své jisté, tradiční a neměnné specifikum:
Při všech přehlídkách trofejí (a to i těch chovatelských) by měly být představeny široké veřejnosti chovatelské zásady u jednotlivých druhů spárkaté zvěře, tzn. zásady a kritéria průběrného lovu. Možná by bylo dobré vysvětlit i princip měření a oceňování trofejí, princip udělování medailí apod. Možná by nebylo zcela od věci předvést takové „bodování“ jednotlivých druhů trofejí přímo před zraky návštěvníků. Rovněž tak by byla dobrá přítomnost několika myslivců, kteří by byli schopni laické veřejnosti podat erudovaný výklad k vystaveným exponátům…
Objevila se i velmi kritizovaná věc. Hodnoceny barevnými body byly i trofeje zvěře, která uhynula či zahynula pod koly různých dopravních prostředků. Proč toto stále trpíme? Rovněž tak sanitární odlovy srnčí zvěře při výskytu fibropapilomatózy.
Určitě by bylo kontraproduktivní „přesvědčovat přesvědčené“, ale kdo jiný by měl být našimi nástupci či následovníky než děti a mládež? Patrně se budu opakovat, ale zde myslím existuje velká výzva pro ČMMJ k tvorbě vhodných propagačních materiálů a k propagaci myslivosti vůbec na podobných akcích. Ono vyhlášení výtvarné soutěže „Mé toulky za zvěří“ je velice chvályhodné, ale v současné době patrně nestačí. Nemluvě o tom, že byla vzhledem k neschopnosti získání finančních prostředků z dotací zastavena mládeží velmi oblíbená příloha Malá Myslivost.
S touto docela tristní situací poměrně úzce souvisí i fakt, že o účast Klubu autorů na této akci opět požádal management výstaviště „Floria“ a nikoliv OMS Kroměříž.
A co se týká samotného Klubu autorů – bylo by nanejvýš vhodné seznamovat veřejnost (mysliveckou i nemysliveckou)s činností Klubu autorů formou jakési ucelené expozice, potažmo prodejního či neprodejního kiosku.
Nicméně, v žádném případě bych nechtěl kvalitu, rozsah a náplň kroměřížské výstavy kritizovat. Naopak. Docela mne potěšilo, že jsem potkal několik známých, docela mne potěšilo, že byl zájem (zatím) i ze strany prodejců. Jak byli oni spokojeni, nemohu posoudit. Docela mne potěšilo, že „turnikety“ zaznamenaly více než 8000 platících návštěvníků, k tomuto počtu je nutné připočítat ještě několik desítek tzv. „volných vstupenek“, velice příjemným a atraktivním zpestřením výstavy byla vystoupení trubačských souborů, potěšila mne snaha o inovaci náplně i programu.
Chtěl bych pevně věřit, že kroměřížská výstava si obhájí svoji pozici v pestré mozaice výstav s mysliveckou tematikou. Chtělo by to však ještě „něco“, ještě nějaký doplněk, či dodatek, kterým by se odlišovala, či lépe, čím by doplňovala ty doposud známé, velké výstavní akce.
A abych nezůstal pouze v rovině konstatování a teorií – což třeba oslovit všechny „umělecké“ kluby při ČMMJ, aby zde uspořádaly, byť třeba regionální, přehlídku prací výtvarníků, spisovatelů, fotografů, aby zde vystoupily trubačské soubory či jednotlivci z daného regionu. Nevím, možná se mýlím, možná mysliveckou veřejnost zajímá pouze ta „výstava kostí“, ale rozhodně bychom měli usilovat i o něco jiného. Vždyť „Hanácké Athény“ by si jistě něco podobného zasloužily.
Zdeněk HLAVÁČ
Zpracování dat...