Kostromská oblast leží na severovýchodě evropské části Ruska, velikostí je zhruba stejná jako Česká republika. Žije tam pouze 650 000 obyvatel, převážně ve městech. Na vesnici žije asi jen čtvrtina obyvatelstva.
Kostromská oblast je rovinatá, maximální nadmořská výška je kolem 250 m.n.m. Více než 60 % plochy oblasti pokrývají lesy. Těžba dřeva je pro Kostromskou oblast významná, zemědělská výroba je po likvidaci kolchozů minimální. Kravíny se rozpadly, pole a pastviny se neobdělávají, zarůstají náletovými dřevinami a mění se na les.
Z vesnic odcházejí lidé do měst a krásné dřevěné chalupy jsou opuštěné a chátrají. Cesty mezi vesnicemi jsou špatné, připomínají tankodrom a lze po nich jezdit jen Gazíky. Lidé tuto oblast opouštějí, černá zvěř a losi jí naopak osidlují. A také tetřevi a tetřívci.
Pokud chcete jet lovit do Kostromské oblasti, musíte si vyřídit nezbytné formality. Pozvání, povolení k dovozu zbraně, pojištění a vízum. Let do Moskvy trvá asi 2,5 hodiny, s odbavením vám pomůže ruský kolega a pak pokračujete autem. Cesta trvá minimálně pět hodin, ale jede se po kvalitních silnicích, a když je o čem povídat, jste znenadání na lovecké „bázi“. Přivítá vás kuchařka, ubytujete se, seznámíte se s personálem, společně něco pojíte, popijete trochu vodky, osvěžíte si znalost ruštiny a jdete spát. Ráno, odpočatí, můžete začít lovit.
Lov losa je v zásadě možný dvojím způsobem. V září v době říje vábením, následně pak od 1. října se psy malými skupinami lovců nebo při naháňkách. Já upřednostňuji lov vábením, jak říkají místní „na vábu“, pro Rusy je daleko zajímavější lov se psy – lajkami.
Od 1. října se loví veškerá losí zvěř, v září pouze býci. Rusové trofej nepotřebují, jíst se nedá, je jim k ničemu. Bez masa by ovšem zimu nepřežili. Při lovu s lajkami se často uloví i černá zvěř nebo vlk. A skupina lovců je důležitá při transportu zvěřiny, s několikametrákovým losem si sám lovec neporadí.
Lov vábením je tradiční ruský lov hlavně tam, kde jsou neprostupné bažiny. Pokud byste v nich ulovili losa se psy, těžko a s problémy by se zvěřina z bažin transportovala. Proto je lépe, když los z nepřístupných rašelinišť přijde k lovci.
Vábí se buď za pomoci dlani přitisknutých na nos a ústa nebo za pomoci vábničky rusky nazývané „mánka“. Je to plechovka od kávy naplněná mechem, obalená izolačním materiálem a lepicí páskou. Ve dně plechovky je otvor, skrz který je protažen provázek. Mech i provázek se namočí a prsty přejíždějícími po provázku se vyluzuje zvuk, podobný zvuku, který vydává říjný los.
Můj pocit je, že na vábení na ústa je přirozenější, ale vábení na „mánku“ je slyšet dál. Stejně jako u vábení jelenů v říji i při vábení losa je nutná technika vábení. Nestačí jen vydávat zvuky, někdy je nutné lámat větve, klepat parůžky o sebe či ustoupit několik desítek metrů za lovce a tam vábit.
Je to věda, a pokud vás doprovází zkušený lovec, je to i nezapomenutelný zážitek. Odpovídající los je slyšet na několik set metrů, přibližuje se opatrně, někdy přijde úplně neslyšně na pár desítek metrů a najednou stojí před vámi. Krásný, černý, mohutné lopaty, veliký jako kůň. Až se vám srdce zastaví!
Po ulovení losa jde všechno ráz na ráz. Předání úlomku, gratulace, fotografování, administrativa. Na kapotě auta personál rozloží něco na zakousnutí, láhev vodky nebo samohonky a kalíšky „rumočky“. Každý něco vybalí z ruksaku a hostina může začít. Chléb, salám, špek, naložená zelenina, okurky a slané ryby. Šípkový čaj z termosky a vodka či samohonka. Samohonka je domácí, chutná výborně. Dnes se již nedělá načerno, kvalitní přístroje z nerezu na pálení si můžete zakoupit v obchodě.
Připíjí se na úspěšný lov, na kterém se podílel celý kolektiv lovců. Každý pohárek se zajídá, Rusové po samohonce vždy přičichnou k soustu dříve, než ho dají do úst. Láhev je hned prázdná, druhá také netrvá dlouho.
Ale práce nepočká. Los se musí vyvrhnout, stáhnout, naporcovat a naložit do auta. To vše za svitu baterek a čelovek. Za půl hodiny je hotovo a jede se na základnu, někdy i více než hodinu jízdy. Lovecká chata svítí do noci, kuchařka nás očekává s připravenou večeří. Lovec i všichni zúčastnění jsou spokojeni, dobrá trofej, úžasný zážitek a navíc bezvadná ruská kuchyně a kvalitní vodka! Pohoda! Ani se nechce jít spát.
Lovy v Rusku mám rád. Jarní lovy na tetřevy a tetřívky, stejně tak jako lov losa v září při říji vábením. Mám rád ruskou kuchyni i vodku. Ruské vesnice – „děrevni“ – sice málo obydlené, ale s osobitým kouzlem. Mám rád přespání v stoleté dřevěnici u vyhřáté ruské pece, ve které plápolá oheň. Mám rád posezení s ruskými profesionálními lovci. Jsou to zkušení lidé, vystudovaní lovci -„ochotovědi“.
Během studií na vysoké škole prošli v rámci praxe a různých expedic celé Rusko. Jsou nejen odborníci přes zvěř, ale umí vše, co je potřeba pro přežití v tajze. Od rozdělání ohně v dešti až po ulovení zvěře či chycení ryby v řece. Po ukončení studií jsou většinou v rámci povinné vojenské služby umisťováni ke speciálním jednotkám SPECNAZ. Slušní, vzdělaní, pohostinní, přesní, urostlí. Chlapi jak má být!
Ale i Rusko se mění a s ním i místní lovci. Přesto, že na brokovnice a jednotné střely nedají dopustit, jsou vybaveni kvalitními kulovnicemi s puškohledy a často i nočním viděním či termovizí. Mají kvalitní oblečení a výbavu včetně GPS navigací, i když stále v kapse nosí kompas, ten prý nikdy neselže a nepotřebuje baterky. A umí si zabalit nohy do onucí. Stále ještě jsou to tvrdí přírodní lidé.
Pokud se chystáte na lov do Ruska, neváhejte. Doba se mění, mění se i předpisy, přibývají zákazy a omezení. Každý rok je situace složitější a komplikovanější. Rozhodně nejezděte sami, bez spolehlivých ruských kolegů to nejde. Postarají se o vás od příletu po celou dobu pobytu až po odlet. Kvalitní předpreparace trofejí, vyřízení veterinárních atestů a veterinárních dokladů nutných pro dovoz trofejí do států Evropské unie, pozvání a vyřízení formalit s dovozem zbraně, to vše vám spolehlivý ruský kolega zajistí. Vy budete klidně lovit a beze strachu a bez problémů dovezete trofeje domů.
Text a snímky Petr ZIEGROSSER
arev@arev.cz