Rád bych seznámil čtenáře časopisu Myslivost s bakalářskou prací, která byla obhájena na Fakultě lesnické a dřevařské České zemědělské univerzity v Praze. Tematicky byla práce zaměřena na predaci uměle založených hnízd, která svými parametry odpovídala našemu nejrozšířenějšímu druhu z řádu vrubozobých, a to kachně divoké (Anas platyrhynchos). Získané poznatky lze nicméně aplikovat i na ostatní druhy vodních ptáků, které mají podobnou hnízdní ekologii.
Mezi časté a zásadní problémy, jež ovlivňují početnost vodního ptactva, lze zařadit: „fyzické změny“ rybníků a blízkého okolí těchto biotopů, intenzifikace rybářského hospodaření, nárůst počtů predátorů aj.
Samotná velikost snůšky nezaručí vysoký přírůstek v daném roce. Primárním předpokladem je hnízdní úspěšnost, která je ovlivněna množstvím vhodných hnízdních lokalit, klimatickými podmínkami v hnízdním období, případným zaplavením hnízd, dobou hnízdění nebo právě predačním tlakem na hnízda, popř. juvenilní jedince.
U vývoje populační dynamiky některých predátorů bylo zaznamenáno signifikantní zvýšení početnosti, proto mohou ve větší míře snižovat potenciál hnízdní úspěšnosti a následně zvyšovat mortalitu vodního ptactva.
Mezi hlavní predátory, kteří přímo působící na hnízdní úspěšnost veškeré vodní pernaté zvěře, lze zařadit následující druhy (abecedně): krkavce velkého (
Corvus corax), obě naše kuny (rod Martes), lišku obecnou (
Vulpes vulpes), motáka pochopa (
Circus aeruginosus), poslední dobou silně se šířícího norka amerického (
Musela vison), psíka mývalovitého (
Nyctereutes procyonoides), straku obecnou (
Pica pica), vránu obecnou (
Corvus corone) a v místě svého výskytu havrana polního (
Corvus frugilegus).
Hnízdní úspěšnost se v podmínkách ČR liší v závislosti na geografické poloze sledované lokality, dále na struktuře biotopu a samozřejmě není možné opomenout výraznou meziroční fluktuací ovlivněnou klimatickými podmínkami.
Hlavním cílem práce bylo zjištění míry predace umělých hnízd a především potvrzení či vyvrácení skutečnosti, že psík mývalovitý je významným predátorem hnízd kachny divoké. Rovněž byli detekováni ostatní predátoři uměle instalovaných hnízd, počet predovaných hnízd a způsoby predace. Jako modelová lokalita byl vybrán rybník Žehuň, který se nachází 15 km od Kolína.
Nejdříve byla vytvořena umělá hnízda tak, aby byla co nejvíce podobná přirozenému hnízdu divoké kachny. K tomu byl použit místní přírodní materiál, jako jsou drobné větvičky, různé suché listy nebo stébla trávy. Do každého hnízda bylo umístěno osm kachních vajec, z čehož dvě byla vyfouknutá a vyplněná voskem.
Takto bylo vytvořeno 14 hnízd na úseku dlouhém 800 metrů. Tento úsek byl rozdělen na čtyři stejně dlouhé části po 200 metrech. Úseky se lišily prostorovým rozdělením a počtem hnízd na transektu. Například na prvním úseku byla dvě hnízda, první padesát metrů od počátečního bodu a druhé v odstupu 100 metrů. Na druhém úseku bylo 5 hnízd. Jedno hnízdo bylo na kraji druhého úseku a další 4 hnízda vždy o padesát metrů dále od předešlého hnízda. Třetí úsek byl totožný jako první a čtvrtý byl stejný jako druhý. Detailní popis distribuce hnízd na zvoleném transektu znázorňuje přiložený grafický zákres.
Na vejcích vyplněných voskem byly determinovány stopy po predaci, např. otisky od drápů a zubů. Hlavní metodou pro zjištění predátorů však bylo sledování hnízd pomocí fotopastí. Tímto způsobem bylo monitorováno deset hnízd ze čtrnácti.
Výhodou použité technologie je skutečnost, že zachytí (fotografie, popř. videozáznam) objekty pohybující se v zorném poli snímače. Velice důležité je umístit fotopast do optimální vzdálenosti od místa pozorování a současně nastavit správný úhel přístroje k zajištění dobrého zachycení pohybujícího se objektu v okolí umělého hnízda.
Kontrola hnízd byla prováděna vždy návštěvou daného místa, při které byly v přístrojích zároveň vyměňovány paměťové karty a baterie. Celkem bylo provedeno 5 kontrol za 16 dní. Kontroly byly provedeny první, druhý, čtvrtý, osmý a šestnáctý den od instalace umělých hnízd.
Celkem bylo predováno pět hnízd z celkových čtrnácti (36 %). K první predační události došlo mezi první a druhou kontrolou na druhém úseku, kde bylo celkem pět hnízd. K poslední predaci došlo před poslední kontrolou na čtvrtém úseku u dvou hnízd.
Nejvíce hnízd bylo zničeno kunou lesní, jezevcem lesním a prasetem divokým. Zmiňované druhy zničily celkem tři hnízda. O jedno hnízdo méně, tedy dvě hnízda, predovala liška obecná a jedno bylo zničeno motákem pochopem.
Kuna lesní predovala dvěma způsoby. Buď byla vejce z hnízda odnesena, nebo byla konzumována přímo na hnízdě. Ostatní výše uvedené druhy ve všech případech konzumovaly vejce přímo u hnízda.
Z časového hlediska nebylo možné vyhodnotit, kdy jsou hnízda predací ohrožena nejvíce, jelikož události byly na denní časové ose velmi proměnlivé. Například kuna lesní navštívila hnízdo kolem jedné hodiny odpoledne a jiný den kolem sedmé hodiny večerní. Vzdálenost hnízd od sebe se neukázalo jako významný faktor predace jednotlivých hnízd.
Predace psíkem mývalovitým nebyla prokázána, ačkoliv se tento druh ve sledované lokalitě prokazatelně vyskytuje. To ovšem neznamená, že nemůže být významným predátorem hnízd. Je nutné podotknout, že se jedná o výsledky z jedné oblasti, a tak není možné tvrdit, že zjištěné poznatky budou platit v jiných lokalitách stejně.
Dále byla v rámci práce zjišťována potrava psíka mývalovitého, která byla nalezena v žaludcích ulovených psíků z různých částí ČR. Celkem bylo zkoumáno 15 žaludků psíků mývalovitých ulovených v různých ročních obdobích.
Na základě zjištěných výsledků lze konstatovat, že psík je opravdu všežravý (omnivor) a živí se druhově pestrou potravou nacházející se v jeho okolí.
V devíti případech byla v žaludcích nalezena živočišná složka, především různé druhy ptáků, brouků a hlodavců. V jednom případě byly v žaludku psíka nalezeny zbytky ze srnčete. Nebylo možné ovšem určit, zda se jednalo o uhynulé srnče, či predaci čerstvě kladeného srnčete. Vzhledem ke skutečnosti, že psíci nejsou příliš dobří lovci, jednalo se spíše o kadaver.
Pro zvýšení početnosti kachny divoké lze jednoznačně doporučit výrobu a instalaci hnízdních budek v potenciálně vhodných hnízdních biotopech. Zde je nutné podotknout, že v oblastech s výskytem norka amerického je vhodné pro zajištění dostatečné antipredační ochrany umístit na kůly (stojny) novodurové trubky o délce asi 40-50 cm, které eliminují možnost vyšplhání jedince do budky a snižují riziko predace. Současně s tím je vhodné umístit hnízdní budky tak, aby byly minimálně 50 cm nad maximální výší vodní hladiny.
K dalším vhodným managementovým opatřením patří omezení výše rybí obsádky (500-700 kg/ha), obnovení letnění rybníků (částečné, popř. úplné), ponechání na rybnících ploch zarostlých litorální vegetací a zlepšit tak krytové a hnízdní podmínky, nenechávat rybníky úplně zarůstat stromy a zachovat bylinnou vegetaci po obvodu rybníka, při odbahňování nevyhrnovat břehy do deponií a ponechat pozvolný přechod vodní hladiny a terénu.
Bc. Josef KOŠÁTKO
Vedoucí bakalářské práce: doc. Ing. Tomáš Kušta, Ph.D.
Katedra myslivosti a lesnické zoologie
Fakulta lesnická a dřevařská ČZU v Praze