Z lovce společníkem
Myslivost 5/2017, str. 72
Psi loveckých plemen se dají snadno vycvičit k tomu, pro co byli vyšlechtěni, ale se zvládáním běžných situací, ve kterých se mohou ocitnout při každodenním provozu, to už může být těžší, a to i přes jejich společenskou povahu.
Už jste někdy zkusili přimět labradora, aby si sedl a zůstal v blízkosti rybníčku s kachnami?
Čím to, že jsou zlatí retrívři nechvalně známí vyskakováním na lidi (i na jiné psy), se kterými se chtějí pozdravit?
Sežere váš lovecký pes každý zapáchající předmět, který najde, než mu v tom stihnete zabránit?
Jak z loveckého psa udělat parťáka pro každodenní život
Jdeme na lov
Lovečtí psi jsou lovci tělem i duší. Nesmírně rádi vyhledávají nejrůznější věci nosem a očima. Když si se psem zahrajete na lov, tak vás to obrovsky stmelí. Abyste se psem mohli vyrazit na lov, nepotřebujete k tomu pušku, ani nemusíte zabíjet žádná zvířata; můžete lovit cokoliv, o co pes projeví zájem. Tenisový míček, přetahovadlo, žvýkací hračka naplněná pamlsky, oblíbený člověk, bažantí křídlo nebo výcvikový aport, to je jen pár příkladů věcí, za nimiž se můžete se psem vypravit na lov.
Když si uděláte vhodný plán, tak můžete tuto hru použít i jako odměnu za způsobné chování na procházce. Vyjděte ven bez psa a schovejte někde podél procházkové trasy hračku nebo pamlsky. Později, až se k tomuto místu budete blížit se psem, dejte mu jeden nebo dva povely (například oční kontakt, sednutí, chůze na prověšeném vodítku apod.). Pokud pes povel nesplní, jděte dál a později se pro schovaný předmět vraťte.
Pokud povel splní, ihned ho pochvalte a pošlete ho, aby si šel najít odměnu. Zeptejte se ho: „Kde je (to, co jste schovali)?“ povzbudivým hlasem, aby věděl, že teď má dovoleno čenichat a lovit.
Sami se zúčastněte lovu tím, že ukážete přibližně tím směrem, kde je předmět schovaný, budete pročesávat trávu, se zájmem se rozhlížet a v podstatě se chovat stejně jako pes na lovu.
Povzbuzujte psa, aby se přibližoval k předmětu, a až ho najde, tak ho pochvalte a nechte ho, ať si sežere pamlsky nebo si chvíli pohraje s hračkou. Pokud si chce hračku dál nést, nechte ho; pokud ji pustí na zem nebo ji nést nechce, jednoduše ji seberte a neste ji sami.
U této hry je třeba mít na paměti několik bezpečnostních tipů. Pokud ke hře použijete pamlsky, postarejte se o to, aby se k nim nedostal hmyz nebo jiní živočichové nebo aby se venku nezkazily (pro tuto hru nejsou příliš vhodné syrové pamlsky). Pokud může vaši skrytou „kořist“ ohrozit hmyz nebo jiní živočichové, schovejte ji mimo dosah psa, tak abyste mu ji museli podat, až ji najde. Pak můžete včas oklepat případné mravence.
Také se postarejte, aby se pes nepřehřál, pokud si bude chtít nést svou cennou kořist na procházce dál. I za chladného počasí může takový nadšeně pracující pes vyvinout značné tělesné teplo, kterého by se pak měl zbavit dýcháním s vyplazeným jazykem. Kdyby něco nesl v tlamě, tak by příliš dobře takto dýchat nemohl, takže mu možná budete muset po několika minutách předmět z tlamy sebrat. Pak mu ho můžete s přestávkami vracet, pokud ho nošení opravdu těší.
Aby pes nemohl nic předem uhádnout, nikdy nehrajte tuto hru na přesně stejném místě dvakrát po sobě a nehrajte ji na každé procházce jen jednou. Nikdy by neměl s jistotou vědět, kdy a kde se může tato bláznivá hra na lov vynořit. Tato nepředvídatelnost způsobí, že bude nadšeně plnit vaše povely, protože nebude moci předvídat, zda mu zrovna tentokrát nebude odměnou společný lov.
Výcviková cvičení - Rychlopalba
Cíl cvičení: Váš lovecký pes vám přinese hračku, jakmile mu ji hodíte.
Toto výcvikové cvičení je vlastně velmi jednoduché aportování, při kterém psa naučíte přinášet věci na dvorku. Nebudete od něj požadovat, aby vám předmět předal v předepsaném postoji; stačí, když se k vám přiblíží natolik, abyste na předmět snadno dosáhli. Nevadí, když ho před vámi pustí na zem. Tohle není žádné oficiální aportování z obedience nebo lovu. Jakmile pes hru pochopí, můžete ji začít používat i jako způsob, jak jemu i sobě zajistit víc pohybu!
Toto cvičení je nejsnazší začít v menší místnosti, kde není mnoho nábytku nebo rozbitných předmětů. Pokud máte takovou místnost k dispozici, nemusíte dávat psa při prvních několika krocích na vodítko. Pokud chcete raději začít cvičit ve větším prostoru venku, sežeňte si patnáctimetrovou nylonovou šňůru a sponu a vyrobte si dlouhé vodítko, které můžete použít k tomu, abyste měli psa pod kontrolou. Potřebný materiál můžete koupit v místním železářství a sponu přilepit na konec šňůry lepicí páskou. Tuto šňůru nebudete nikdy používat k prudkému zastavení psa; slouží k tomu, abyste jejím jemným navíjením nasměrovali psa zpátky k sobě, kdyby chtěl s hračkou utéct.
Také budete potřebovat dva nebo tři totožné předměty, které vám bude pes aportovat. Většina psů ochotně přináší tenisový míček nebo gumový míček podobné velikosti, ale někteří raději aportují plyšové hračky nebo skutečné výcvikové aporty.
Klíčem k úspěchu u tohoto cvičení je to, že si na začátku připravíte dva nebo tři skutečně totožné předměty. Když kupujete tenisové míčky pro psy, zkontrolujte si, zda mají všechny stejnou velikost a značku. Různá barviva totiž různě voní (a pravděpodobně i chutnají), takže červený míček nemusí být pro psa stejně lákavý jako třeba žlutý.
Pes by při tomto cvičení neměl mezi předměty vidět, slyšet, chutnat ani cítit žádný rozdíl. Při počátečních lekcích s ním budete směňovat předměty přesně stejné hodnoty, aby aportoval jeden se stejně velkým nadšením jako druhý.
Jakmile pochopí, že vám má přinášet předměty zpátky, tak už nebudete muset hračky tak pečlivě vybírat, ale ze začátku používejte totožné předměty. Skvělá je nová tuba s tenisovými míčky vyhrazená jen pro výcvik, pokud má pes tyto míčky rád; určitě budou mít stejnou barvu, texturu, stáří i vůni.
Zaveďte psa do malé místnosti nebo ho venku připněte na dlouhé vodítko, jeden míček (nebo hračku, pokud ji má pes raději) si dejte do kapsy a druhý mu ukažte. Dělejte kolem něj velký povyk, radostně na něj mluvte, zase ho psovi ukažte a pak ho hoďte necelý metr před sebe a psa k němu pusťte.
Až míček zvedne, radostně ho zavolejte jménem a začněte před ním ustupovat. Tak ho svou řečí těla a hlasem povzbudíte, aby šel směrem za vámi; když před ním ustupujete, tak ho tím povzbudíte k jakési honičce.
Pokud jste hodili míček jen necelý metr od sebe, tak za vámi pes nemusí chodit nijak daleko, takže by se k vám měl snadno přiblížit na dosah ruky.
Pokud jste venku, kde má pes víc prostoru na běhání, zabraňte mu pomocí dlouhého vodítka v odběhnutí. Vodítko uchopte ještě než začnete ustupovat, a zatímco psa voláte a ustupujete, tak si ho na něm jemně přitahujte.
Velmi důležité je hodit míček na začátku jen necelý metr od sebe, aby pes nevyvinul příliš velkou rychlost, než si ho stihnete zavolat. Kdyby běžel příliš rychle, než stačíte uchopit vodítko, mohli byste mu zranit krk a páteř a sami si o vodítko vážně popálit ruce, když se ho budete snažit zarazit. Pokud vám pes nechce přinést míček, ani když je blízko u vás, tak vám ho určitě nepřinese, až bude daleko.
Když máte psa na dosah ruky, vytáhněte z kapsy druhý míček a ukažte mu ho. Radostným hlasem se ho zeptejte, jestli chce ten druhý míček, a párkrát míček vyhoďte do vzduchu, abyste na něj upoutali jeho pozornost.
V tuto chvíli obvykle zapomene na míček v tlamě a pustí ho na zem.
Až se to stane, ihned hoďte druhý míček necelý metr od sebe a pak zvedněte první míček. Pes by se měl rozběhnout pro druhý míček, a jakmile ho zvedne, zavolejte ho radostně jménem a začněte ustupovat.
První míček mějte schovaný v ruce nebo za zády, dokud se k vám pes zase nepřiblíží na dosah; pak si míček, který držíte, vyhoďte do vzduchu, zase na něj upoutejte pozornost psa, a až pustí míček, který drží v tlamě, hoďte na zem míček, který držíte vy. Tento postup zopakujte asi šestkrát, pak oba míčky zvedněte a hru ukončete.
Pokud se pes pokouší před vámi utéct, pracujte v menším prostoru nebo na kratším vodítku, dokud nebude ochotně přicházet, i když třeba jen proto, že nemůže jít jinam. Když tuto směnu několikrát zopakujete, naučí se pes, že tím, že k vám přijde, jeho radost z aportování neskončí, nýbrž bude pokračovat, protože mu hodíte další předmět a může si hrát dál.
Až k vám pes bude přicházet spolehlivěji, začněte pomalu zvětšovat vzdálenost, do které mu házíte míček. Pokud ze začátku pracujete v místnosti a pak chcete přejít k práci venku, připněte ho pro prvních několik lekcí na dlouhé vodítko, aby pochopil, že vám má přinášet míček i v tomto novém prostředí. Jako pomůcku zase použijte pravidlo 80 %, když potřebujete zjistit, jestli už je načase prodloužit vzdálenost.
Když vám pes spolehlivě přináší míček zpátky, můžete vložit i nějaký prvek sebeovládání, pokud chcete; třeba jen tím, že psovi dáte povel, aby sedl a čekal, než ho pro míček pošlete.
Začněte tím, že si psa posadíte vedle sebe a rukou ho pevně uchopíte za obojek. Mírně pokrčte kolena, abyste udrželi rovnováhu v případě, že by se pes chtěl rozběhnout za míčkem, namísto aby klidně čekal na vypuštění.
Pomalu a klidně chvíli kutálejte míčkem pár centimetrů před ním. Pořád ho držte za obojek a čekejte, dokud se po míčku nepřestane natahovat.
Jakmile se uvolní, pusťte ho za míčkem, a až ho zvedne, tak si ho zavolejte. Odměňte ho tím, že hodíte druhý míček, jakmile pustí první. Ihned ho pro druhý míček pošlete; toto okamžité vyslání pro další aport je pro něj odměna za to, že byl trpělivý a seděl před aportováním prvního míčku.
Pes musí vydržet v sedu a uvolnit se, než mu dovolíte vyběhnout pro aport.
Pomalu prodlužujte čas, který uplyne, než ho vypustíte pro míček, abyste ho naučili větší trpělivosti.
Delší sezení a čekání začněte postupně nepravidelně střídat s okamžitým vysláním. Kdybyste čekání a okamžité vysílání střídali pravidelně, pes by se tento vzorec brzy naučil a už by tušil, co po něm budete chtít příště. Nechte ho v nejistotě, aby si piloval dovednosti a pozorně vám naslouchal.
Ukázka z nově vydané publikace Z lovce společníkem aneb Jak z loveckého psa udělat parťáka pro každodenní život. Dawn Antoniak-Mitchellová nabízí návod na řešení a prevenci problémů, s nimiž se majitele loveckých psů mohou setkat doma i na procházkách.
Co se v knize dozvíte a naučíte:
• Jak získat kontrolu nad přehnaně přátelskými vlastnostmi loveckých psů, které mohou působit problémy při setkání s jinými lidmi a psy.
• Jak být pro psa zajímavější než poletující ptáci a jiná lákadla, aby byly vaše procházky a venčení příjemnější pro všechny zúčastněné.
• Jak naučit psa na povel pouštět předměty, aby nesežral něco nebezpečného.
• Jak a za jakých podmínek využít loveckou a aportovací vášeň svého psa jako odměnu při upevňování jiného žádoucího chování.
Celkem 216 stran, černobílé fotografie, formát A5, pevná vazba, cena 299 Kč, ke koupi a nebo i objednání na dobírku v Knihkupectví Myslivost nebo na www.myslivost.cz