Abnormální srnčí parůžky a příčiny jejich vzniku (I.)
Myslivost 1/2017, str. 50 Pavel Scherer
Srnčí parůžky se vyznačují značnou různorodostí a velkou tvarovou variabilitou, která v rámci naší lovné zvěře nemá obdoby. Bez nadsázky lze říci, že žádný druh z jelenovitých přežvýkavců nedisponuje tak značnou tvarovou proměnlivostí jako srnec obecný. Osobně jsem přesvědčen, že abnormální srnčí parůžky již na první pohled zaujmou a upoutají zrak každého milovníka srnčích trofejí, zejména pak sběratele a „lovce“ abnormálních trofejí.
Neobvyklé tvary srnčích parůžků již odedávna budily zájem myslivců a v mnoha případech také vedly k založení rozsáhlých sbírek srnčích trofejí. Abnormální srnčí parůžky a potenciální příčiny jejich vzniku se tak staly častým tématem mnoha mysliveckých diskuzí a také oblíbenou náplní odborných monografií zaměřených na srnčí zvěř.
Každý myslivec se jistě rád pochlubí trofejí uloveného srnce, zvláště pokud se jedná o tzv. „abnormalitu“. Téměř ve všech našich honitbách se poměrně často vyskytují srnci s různě deformovanými parůžky, o čemž svědčí skutečnost, že se s nimi na každé chovatelské přehlídce v různém počtu setkáváme. Objeví-li se v honitbě srnec s raritními parůžky, vzbudí pozornost každého myslivce, a jeho ulovení je jen otázkou času, zkušeností a schopností lovce. Po ulovení pak myslivci často diskutují o příčině vzniku abnormality spojené s deformací či asymetrií parůžků.
V následujícím seriálu se pokusím popsat pravděpodobné příčiny vzniku konkrétních parožních anomálií, které doložím rozsáhlým doprovodným obrazovým materiálem. Nedostatek odborných výzkumných prací a neskutečně rozsáhlý polymorfismus srnčích parůžků je pravděpodobnou příčinou, proč do dnešní doby nelze rigorózně vysvětlit pravé příčiny vzniku konkrétních tvarových změn a deformací srnčího paroží. V mnoha případech jsou abnormality tvořeny celým komplexem souběžně působících vnějších a vnitřních faktorů, ovlivňujících tvorbu srnčích parůžků. Proto zdůrazňuji, že níže popisované příčiny parožních anomálií musí být posuzovány v kontextu s ostatními faktory!
Mezi nejrozšířenější faktory mající vliv na podobu parůžků patří nejrůznější mechanická poranění pučnic a parůžků v době jejich růstu, hormonální poruchy, poruchy látkové výměny, choroby, parazité, infekce, poranění kostry, působení toxických látek, ale také sociální stres v době tvorby parožní hmoty. Osobně jsem přesvědčen, že se každý milovník srnčí zvěře a zejména pak milovník abnormalit doslova pokochá řadou naprosto jedinečných a zcela unikátních srnčích trofejí s různými deformacemi a tvarovými odchylky, které jsem v průběhu svého šestnáctiletého výzkumu biologie srnčí zvěře obrazově zdokumentoval.
Tvarové změny v důsledku mechanického poškození
Poranění parůžků v době růstu
Mezi myslivci nejvyhledávanější a sběratelsky nejcennější trofeje lze zařadit parůžky, které se výrazně vymykají běžnému standardu, resp. oddalují jejich obvyklému tvaru. V tomto směru musím konstatovat, že nejrozmanitější deformace parůžků vznikají při jejich mechanickém poranění v době růstu.
Pro pochopení všech souvislostí spojených s tvorbou abnormalit, pokládám za důležité sdělit, že za rychlým růstem parožní tkáně stojí neobyčejně intenzivní prokrvení, podmíněné růstem a funkcí cévního systému.
Mezi lýčím a rostoucím parůžkem je vytvořena bohatě rozvětvená síť cév, jimiž krev přivádí do parůžku stavební látky. Nejjemněji jsou cévy rozvětveny v chrupavčité tkáni růstového vrcholu parůžků. Tuto skutečnost pokládám za klíčový faktor v oblasti vývoje abnormalit, který vede k nejrozmanitějším deformacím a tvarovým odchylkám (více informací o problematice parožení resp. fyziologii růstu srnčích parůžků a všech jeho biologických cyklů, bude možno nalézt v připravované publikaci Srnčí zvěř III.)
Všeobecně je známo, že při rozsáhlém poranění čerstvě rostoucích parůžků vznikají neobvyklé parožní útvary a rozličné, přímo až bizardní tvary. Navzdory skutečnosti, že jsou srnci v době, kdy mají parůžky v růstu, zvlášť opatrní, dochází u nich často k poraněním, která podle rozsahu a charakteru mohou následný vývoj parůžků silně ovlivnit. Největší nástrahou dnešní „civilizované doby“ jsou rozličná drátěná oplocení lesních kultur a pastvin, do kterých vyrušená a štvaná zvěř často při svém útěku naráží.
Měkký a krví prosycený růstový vrchol, je velmi snadno zranitelný, a proto k jeho poškození může dojít i při zcela nevýznamném poranění. Lehká poškození tlakem, úderem nebo nepatrné tržné rány v lýčí se většinou vyhojí rychle a bez vážnějších následků pro celkový vzhled parůžků. Nesmí ovšem dojít k vážnějšímu mechanickému poranění lýčí nebo poškození vyživovacího cévního systému.
Následky nevýznamných poranění se na vyzrálých a vytlučených parůžcích dají hledat jen velmi obtížně. Také na čerstvě dorostlých parůžcích se lehká mechanická poranění většinou opticky neprojevují.
Naproti tomu vážnější poranění či kontuze vyživujícího lýčí, resp. hluboké tržné rány ronícího se paroží, zanechávají na hotových parůžcích již zřetelné a z pravidla také trvalé následky v podobě optických defektů a jizev. Pokud se k mechanickému poranění paroží, vzniklému v období raného růstu, přidá i často druhotná infekce, mívá to většinou za následek deformaci lodyh různého rozsahu a charakteru.
Většina mechanických poranění rostoucích parůžků mají však jedno společné – jejich následky se na takto poraněném paroží promítnou jen v roce, ve kterém k poranění došlo. Po shození parůžků (nedošlo-li, při jejich shazování současně také k mechanickému poškození pučnic), nasazuje srnec parůžky již zcela běžného a jemu typického tvaru.
Pokračování v dalším čísle.
Pavel SCHERER
člen Klubu autorů
a člen Myslivecké komise
Tel. 724 218 513, p.scherer@atlas.cz
www.scherer.cz
Na připojených snímcích jsou zachyceny trofeje s rozličnými tvarovými deformacemi, které vznikly následkem mechanického poranění parůžků v době růstu. Rozsah, stupeň a charakter poranění rozhoduje o tom, jakým směrem se budou parůžky vyvíjet. Čím dříve dojde k mechanickému poranění růstových oblastí parůžků, tím větší abnormalita vzniká.