Časopis Myslivost

Jenže dnešní lovecké binokuláry disponují zvětšením 8-10x, výjimečně 12x. Víc z ruky udržíte jen problematicky, obraz se začne třást a čitelnost se prudce zhoršuje. Účinný dosah těchto dalekohledů – teď mám na mysli účinný ve smyslu možnosti spolehlivě přečíst odstřelového srnce, nikoli s velkou trofejí, ale nízkého špičáčka, knoflíkáče či s anomálním parožím – je někde kolem 100 metrů. Pokud je srnčí dál, musíme buď doufat v přízeň loveckých patronů a v to, že srnec přijde blíž, nebo musíme ke zvěři šoulat.
Naše středoevropská lovecká tradice nepoužívá příliš to, co například v alpských zemích je zcela běžné, tedy pozorovací monokulár o velkém zvětšení. V těchto zemích totiž loví na strmých svazích hor a do těch se leze jen s námahou. Pozorovací monokulár pomáhá alpskému lovci zvolit optimální trasu ke zvěři a hledat zvěř účinněji, než by mohl učinit prostým šouláním.
Pozorovací monokulár převzali také odstřelovači, kteří postupně vyvinuli asi nejúčinnější metodu, střelec dostal k sobě pozorovatele, který se staral o identifikaci cíle a dopadů střel. Použití tedy v myslivosti možné asi jen při doprovodu u poplatkových lovů. V českých krajích pozorovací monokulár nejspíš potkáte na střelnici, kde sportovní střelci sledují průběžně úspěšnost své střelby. I tady umí být pozorovací monokulár o velkém zvětšení citelnou pomocí a umí ušetřit mnoho nachozených kilometrů.
Pozorovací monokuláry mě zaujaly již před hezkými pár roky a pořád jsem dumal o tom, zda a jak využít jejich potenciál i v mém běžném mysliveckém životě a praxi. Nakonec jsem neodolal svodům a rozhodl se je vyzkoušet. Na vyzkoušení jsem dostal několik typů monokulárů, jako první jsem k testu zvolil pozorovací monokulár – spektiv Meopta.
 
Po Meoptě jsem sáhl hned z několika důvodů. Je to český, nebo chcete-li jít do detailu moravský výrobce a já jsem tak trochu lokální patriot. Nabízí velice dobrou optiku za pořád ještě přijatelnou cenu – a poměr cena výkon je (aspoň pro moje potřeby) velice důležitý ukazatel. A když už, tak jsem sáhl po vlajkové lodi přerovských spektivů – po Meoptě MeoStar S2 82 HD.
Tento dalekohled se nabízí ve dvou provedeních – jako přímý, kdy osa okuláru je shodná s osou objektivu, nebo jako šikmý, kdy osa okuláru svírá s osou objektivu úhel asi 45°.
Váhal jsem dlouho, nakonec jsem zvolil přímé provedení v bláhové naději, že možná by se při zapření o nějakou pevnou oporu dal spektiv použít bez stativu. Ale o tom později.
MeoStar S2 je vlastně stavebnice, tvořená tělem – objektivem a okulárem. Okuláry se nabízí dva – 30-60x WA nebo 20-70x. Okuláry se nasazují na objektiv pomocí trojzubého bajonetu, zajištěného tlačítkem na těle objektivu. Objektiv je solidní duralovo-hořčíková konstrukce, čočky jsou z nízkodisperzního fluoridového skla. Výsledkem je světelná propustnost spektivu v denním spektru kolem 90 %, v soumračném spektru kolem 86 %.
Na čočkách jsou všechny přerovské antireflexní a vodoodpudivé povrchové vrstvy (MeoBright, MeoShield a MeoDrop), vnitřní prostor dalekohledu je hermeticky uzavřen a naplněný netečným plynem. Je tedy odolný jako kvalitní zaměřovací dalekohledy.
Přístroj je macek. Samotné tělo, objektiv, je dlouhé 326 mm, nasazením okuláru 30-60x WA se dostanete až na 415 mm. Pokud si vysunete integrovanou sluneční clonu, jste rázem až na 450 mm. S okulárem 20-70x je to rozměrově prakticky shodné.
Hmotnost kompletu je 1858 gramů (i s krytkami), pokud jste použili okulár 20-70x tak jste ušetřili pouhé 4 gramy. Největší průměr je 98 mm, to je daň za opravdu velkou čočku objektivu – 82 mm je hodně, ale na druhou stranu vám dává výstupní pupilu 2,73 – 1,36 mm (okulár 30-60x WA) nebo 4,1 – 1,17 mm.
Zvětšení se nastavuje na kroužku okuláru, ostří se velkým, jemně žebrovaným kroužkem na těle objektivu. V těžišti je na objektivu kroužek, který umožňuje po povolení aretačního šroubku otočit dalekohledem kolem optické osy o 360°. Pro přímé provedení spektivu to není tak významné, ale se spojení se šikmým provedením to umožňuje pozorovateli najít si pro pozorování co nejpohodlnější polohu, například při střelbě vleže stačí otočit hlavu trochu do strany, aniž by musel střelec měnit střeleckou polohu.
Na kroužku je kotevní botička pro upevnění monokuláru na stativ, jak pomocí fotografického šroubu, tak pomocí komolého jehlanu určeného pro excentry Manfrotto. Většina povrchu spektivu je pokrytá zelenou pryží s jemným pískovým dezénem.
Pro nošení tohoto optického „děla“ nabízí Meopta neoprenový ochranný povlak s popruhem, takže si spektiv můžete zavěsit na rameno. Ale ono vám to moc nepomůže, protože k vlastnímu spektivu potřebujete i nějakou opěrku, stativ.
Napřed jsem zkusil svůj starý stativ Manfrotto, který používám při fotografování. Považoval jsem ho vždycky za dostatečně tuhý, ale pozorování se 70x zvětšením mi jasně doporučilo něco tužšího. Nakonec jsem tedy používal Meoptou dodávaný stativ Manfrotto 055 s klasickou dvojosou hlavou, ten byl tuhý dost, jenže má hmotnost 3250 gramů. Celková hmotnost pozorovacího kompletu tedy dosáhla 5100 gramů, to je v podstatě hmotnost těžké lovecké kulovnice i s optikou. Navíc celek byl všelicos, jen ne kompaktní.
Další zajímavou pomůckou je jednoduchý držák, MeoPix, který umožňuje nasadit na spektiv chytré telefony od Appplu (iPhone) nebo od Samsungu (Galaxy) a s jeho pomocí udělat až nečekaně dobré fotografie. Více se o využitelnosti tohoto příslušenství budu zmiňovat v závěrečném souhrnu.
 
Zkoumání MeoStaru S2 82 HD jsem zahájil klasicky, svým klimatickým testem. Sestavil jsem spektiv a nechal jej pořádně na okenní římse nahřát. Pak jsem jej vzal s sebou do koupelny, do sprchového koutu, kde jsem se důkladně osprchoval. Voda odražená od mého těla mohla volně dopadat na povrch spektivu. Průnik vlhkosti dovnitř jsem nezaznamenal.
Takže jsem zabalil dalekohled do igelitového sáčku (aby mi nepřimrznul k mrazáku) a vložil jej do mrazničky s teplotou asi -20 °C.
Po hodině jsem dalekohled vyjmul a zkusil všechny funkce. Byly bez problémů, ačkoliv změna zvětšení vyžadovala hodně velkou sílu. Dalekohled šel i rozebrat na objektiv a okulár, ale v ten okamžik došlo k ojínění vnějších ploch čoček a musel jsem čekat, až oschnou. Průnik vlhkosti dovnitř přístroje jsem nezaznamenal.
Přemýšlel jsem, jakou zvolit metodiku k testování optických vlastností spektivu. Původně jsem nějak chtěl navázat na svoje testy běžných binokulárů, kde jako referenční dalekohled využívám svůj Leupold 10x50 Tactical. Jenže to bych porovnával opravdu hrušky s jablky. Takže jsem sice i nyní použil testovací obrazec ISO 12233, ale jenom jako orientační. Porovnal jsem pozorování svým dalekohledem 10x50 a spektivem, pozoroval jsem v nadcházejícím soumraku krajinu.
MeoStar prohrál a ztratil vnitřní kresbu obrazu o skoro 40 minut dřív než Leupold. Situace byla o něco lepší, dokud jsem se držel na spodním rozsahu zvětšení, s přechodem na vysoká zvětšení (asi nad 30x) se začala rychle zhoršovat. Spektivy prostě nejsou určeny primárně pro noční pozorování, to je daň za to velké zvětšení. Aby se obraz dal takhle zvětšit, potřebujete buď světlo, nebo opravdu veliký průměr objektivu. S nadcházejícím soumrakem se musíte vrátit k binokuláru.
Takže jsem se rozhodl spíš než hledání okamžiku, kdy obraz ztratí kresbu, věnovat se čitelnosti obrazu a věrnosti barevného podání a pochopitelně i případnému zkreslení.
Napřed jsem pozoroval polodivoký park před naším domem. V létě tam občas vidím bažanta z nedalekého Prokopského údolí a občas tam vidím i zajíce. Jak ten tam dokáže žít mezi všemi pejskaři, nemám potuchu. Ale bývá tam.
Na sloupech pouličního osvětlení hledám soudkovou nebo polštářkovou vadu, ale ani u jednoho okuláru jsem ji na nejmenším zmenšení nevnímal. Lehký náznak soudkové vady – při odhodlaném a cíleném hledání – jsem našel při největším zvětšení na 30-60x AW, u 20-70x jsem toto zkreslení nenašel.
To platilo, dokud byl dalekohled nehybný. Jakmile jsem povolil vodorovné otáčení a začal přejíždět po parku, najednou jsem si uvědomil (již od nějakého zvětšení asi 40x u obou okulárů), že tam jisté zkreslení je. Když si dáte pozor, tak prostě vidíte, že okraje obrazu se „rolují nějak jinak“. Jenže jakmile obraz zastaví, tak už tu chybu nevnímáte.
Barevné podání je věrné, ačkoliv jsem měl pocit, že barvy, zejména při podmračeném dni, nejsou tak jasné. Hrál jsem si s barevným podáním dlouho, porovnával ho se svým binokulárem a k opravdu férovému rozsouzení jsem nedošel. S opravdu klidným s vědomím mohu říci jen tolik, že dvě oči vidí jinak než jedno, že (aspoň u mě) levé oko není stejné jako pravé a že u spektivů hraje velkou roli únava oka.
Až do doby tohoto testu jsem používal spektiv pouze jako vítanou pomůcku na střelnici, která mi ušetřila spoustu kroků a času. Ale lovecké použití spektivu je něco zcela jiného. Na našem parku jsem se naučil základy práce se spektivem, tj. postavení spektivu a manipulace s ním tak, abych udržel v zorném poli pohybující se zvíře, ostření – a to je velice významný prvek pozorování spektivem, pokud špatně zaostříte nebo necitlivě spektivem přejedete o velký kus, nevidíte nic, jen rozmazanou skvrnu barev.
Přitom ostřicí kroužek na středu těla spektivu považuji za jednu z nejsilnějších stránek MeoStaru S2 82 HD – je jemné, přitom přesné a snadno s ovládá i v rukavicích.
V neposlední řadě jsem si nacvičil ovládání zoomu. Na sklonku října jsem se vydal na podzimní průběrný odstřel srnčí holé. Pro nasazení spektivu byly ideální podmínky. Srnčí je v tlupách, stažené do středu velkých polí. Vzduch je chladnější, a tak se tolik netetelí. Mimochodem, právě tetelení vzduchu (tzv. miráž) nad velkými ohřátými plochami je jedním z nejhorších nepřátel přesného pozorování s velkým zvětšením.
Ale pořád ještě mi nebylo úplně jasné, jak budu spektiv se stativem – velký a neohrabaný „klumpr“ – schopen použít ve skutečné lovecké praxi. Nakonec jsem spektiv na stativu poskládal na zadní sedadla své škodovky a proti posunu zajistil bezpečnostním pásem. Vedle ležely moje oblíbené dvojtyčky, vynikající pomůcka pro střelbu ve volném terénu a kulovnice. Na stativu jsem nechal vysunuté nožičky, aby stavění spektivu bylo rychlé. Celek byl v rozloženém stavu trošku nízký, ale to jsem řešil vysunutím středové tyče. Vyndání spektivu z auta a zaujetí pozorovacího postavení tak bylo otázkou 10-15 sekund.
A bylo to dobré. Sakra dobré. Pokud jsem zastavil auto mimo přímý výhled a v klidu udělal pár kroků se spektivem, byl jsem od srnčího vzdálen na nějakých 250-300 metrů a srnčí zůstávalo v klidu. Ovšem spektiv ukazoval vše. Osvědčilo se mi napřed pozorovat tlupu ve zvětšení asi 30x, abych získal základní představu o tom, kdo je v tlupě kdo.
Když jsem vytipoval potenciální slabé kusy, přešel jsem na maximální zvětšení a začal vybraného jedince zkoumat podrobně. Celý proces výběru loveného kusu najednou probíhal úplně jinak. Zatímco dříve jsem neustále balancoval na hranici únikové reakce srnčího, nyní jsem v klidu vybíral. MeoStar S2 82 HD dokonale ukazoval, jak srnčí vypadá.
I na tyto velké vzdálenosti jsem najednou zjistil, že ačkoliv jsem v létě na knoflíkáče ne a ne narazit, několik jich přece jenom nějak uniklo. Ale ti srnčíci už byli chránění, tak snad napřesrok.
Na velkém zvětšení se hezky posuzuje, zda je pozorovaná srna stará nebo mladá. Vidíte mimiku zvěře, vidíte jí doslova „až do huby“, jak bere paši. Vidíte dvě stejně velká srnčata, jedno zjevně spokojené, s lesklou hladkou srstí a v kondici, druhé nervózní, se zcuchanou srstí, a s tak trochu trhanými pohyby.
Výběr je najednou jasný. Vyberete si v klidu, bez stresu, zafixujete znaky zvoleného kusu, vrátíte se pár kroků k autu, uložíte spektiv, vezmete zbraň a opěrku a teď teprve se vydáváte na šoulačku za vybraným kusem. Už přesně víte, který to je. Ano, pořád je to ještě nelehký úkol, ale to zásadní rozhodnutí jste udělali v klidu a mám ten pocit, že i odpovědněji. Teď už je to „jenom“ technikálie – našoulat na jistou ránu.
 
Dovolte mi nyní shrnout moje zkušenosti se spektivem Meopta MeoStar S2 82 HD.
Především se ukázal jako velice odolný vůči klimatickým podmínkám. Pochvaluji si přesné a snadné ostření na těle objektivu, které jde hladce a lehce, ale bez vůlí.
Výměna okulárů je velice snadná a jejich usazení v objektivu je jisté a zcela spolehlivé. Přitom je natolik přesné, že pokud jste okulár na objektiv nasazovali v teple a chcete jej sejmout v chladu, cítíte lehký podtlak.
Oba dva okuláry jsou pro lovecké potřeby použitelné, osobně bych možná dal přednost okuláru okulár 30-60x WA, který nabízí o trošku větší zorný úhel. Na druhou stranu, pokud zvolíte 20-70x, pak při zvětšení blízkém 20x lze orientačně pozorovat i bez stativu, se spektivem zapřeným pouze třeba pevný kmen stromu nebo zábradlí posedu. Zdůrazňuji: orientačně. Spektiv sice udržíte, ale obraz bude roztřesený a z hlediska čitelnosti vám navzdory dvojnásobnému zvětšení neposkytne o mnoho víc informací než dobrý binokulár 10x50.
Pochvaluji si výsuvnou sluneční clonu, použil jsem ji opakovaně a je velmi vítanou pomůckou zejména při pozorování pozdě odpoledne nebo časně ráno.
Zajímavou pomůckou je rámeček MeoPix a možnost spojení spektivu s fotoaparátem na mobilním telefonu. V takovém okamžiku nemusíte mhouřit oko k okuláru, ale pozorovat na displeji. Jenomže tam najednou máte nějaké zpoždění a jste omezeni rozlišením displeje. Ovšem i iPhone 4 (podle mého potomka již docela vykopávka) vám umožní udělat si velmi dobrý snímek a třeba konzultovat následně zkoumaný kus zvěře s kamarádem. Nebo, pokud jste například správce honitby, kam jezdí poplatkoví lovci, udělat si katalog lovných kusů, třeba i s cenami. A dalších variant využití by se jistě našlo nespočet.
Meopta MeoStar S2 82 HD je nepochybně skvělý optický přístroj, porovnatelný s podobnými výrobky nejpřednějších světových výrobců. O tom svědčí i skutečnost, že MeoStary S2 82 HD používají i naši reprezentanti v biatlonu. Jejich trenér, pan Rybář, dokonce na nějaké konferenci řekl, že když se horší viditelnost, všichni musí blíž k terčům, jen oni a Norové ne. Norové totiž také používají Meopty.
Kvalitě ovšem odpovídá i cena – pokud zahrnu do nákladů i cenu za stativ (a potřebujete opravdu kvalitní stativ, žádnou „chvějku“), pak s dostanu s jedním okulárem někam nad 55 000 Kč. Tedy k ceně nové lovecké zbraně, žádná malá investice. Přitom je to spektiv, se kterým opravdu nejde dost dobře šoulat, ostatně Meopta jej taky takto nijak neinzeruje. Možná, pokud byste lovili ve dvou, tak by to šlo, možná by se dal najít postup, kdy by pozorovatel a střelec byli na různých místech spojení třeba vysílačkami, ale to už možná ujíždíme tak trochu k vojenské operaci.
Ale také je to přístroj, který vám umožní spolehlivě a velmi přesně obeznat zvěř i na vzdálenost přesahující 300 metrů, se kterým vás už neošálí žádný knoflíkáč a kdy z jedné kazatelny můžete obeznat, a dobře obeznat, půlku honitby.
Pokud má spektiv svoje vady, pak jsou to v mých očích jen drobnosti. Krytce na okuláru stačilo při transportu maličko a padala. Dokonce i při převozu spektivu na sedadle automobilu.
Kroužek zvětšení šel trochu ztuha (ale spektiv byl zbrusu nový a asi se trochu s časem uvolní) a osobně bych uvítal, kdyby měl na svém obvodu nějaké křidélko, nebo výstupky, o které by se prsty mohly opřít a které by současně indikovaly, kde jsem s nastaveným zvětšením. Jinak mě nenapadá nic.
MeoStar S2 82 HD je vysoká investice a její návratnost jistě bude pro jednotlivce předmětem vážného zamyšlení. Ovšem jako investice například pro již zmíněného správce honitby či loveckého průvodce je to záležitost vysloveně svůdná, otvírající před ním zcela nové možnosti a pole působnosti. Ostatně, i pro mě byla práce se spektivem něco nového. Přiznávám, přišel jsem tomu na chuť a je to hodně návykové. Spektiv MeoStar S2 82 HD jsem vracel jen velmi nerad.
Ing. Martin HELEBRANT