Momentálně se legislativně projednává návrh novely zákona č. 449/2001 Sb. (mysliveckého zákona). Přinesla by novela něco kladného pro život naší zvěře? Změní se přístup a chování lidí, jejichž profese s životem zvěře souvisí? Změní se rekreační pobyt a pohyb lidí v přírodě ve prospěch zvěře či naopak? A jak vypadají legislativní podmínky zacházení se zvěří od myslivců samotných? Postavme tuto novelu vedle současného přístupu, legislativy i praxe chovu hospodářských zvířat.
Chov hospodářských zvířat prošel od našeho vstupu do EU řadou změn. Podstatně se změnily podmínky ustájení, kvalita a technologie krmení, dojení, hygienické podmínky i zacházení se zvířaty včetně přepravy a porážky. Výrazně se zlepšila také kvalita živočišných produktů. Razantně klesly stavy prasat i skotu, dojený skot se přesunul z nížinných produktivních oblastí do výše položených, vykrmovaný skot na pastviny podhorských a horských oblastí.
Snížením stavů i přesunem skotu se v úrodných oblastech s intenzivním rostlinnou výrobou uvolnila nemalá rozloha půdy k výraznému zvětšení ploch potravinářských obilovin a olejnin.
To zase dalo impuls k vyššímu využívání mechanizace i prostředků chemické ochrany rostlin.
Značný pokrok nastal v účinnosti látek chemické ochrany rostlin, zvětšily se šířky záběru kombajnů, postřikovačů a také sklízecích řezaček zelené hmoty i jejich rychlost.
Výsledný vliv na život zvěře v polních kulturách dobře známe. Zatímco životní podmínky hospodářských zvířat a zacházení s nimi se doopravdy zlepšilo, volně žijící zvěř má v polních honitbách podstatně menší šanci na přežívání, než měla před deseti či dvaceti lety, o dřívějších epochách vývoje v naší zemi nemluvě.
V legislativním procesu je návrh novely zákona č. 449/2001 Sb. (mysliveckého zákona). Přinesla by něco kladného pro život naší zvěře? Změní se přístup a chování lidí, jejichž profese s životem zvěře souvisí? Změní se rekreační pobyt a pohyb lidí v přírodě ve prospěch zvěře či naopak? A jak vypadají legislativní podmínky zacházení se zvěří od myslivců samotných? Postavme tuto novelu vedle současného přístupu, legislativy i praxe chovu hospodářských zvířat.
Počátek zavádění legislativy EU nám přinesl pojem
welfare, neboli pohodu či svobodu zvířat. K dosažení životní pohody v chovech je třeba vytvořit takové podmínky, které zajistí požadavky stanovené Britskou radou pro ochranu hospodářských zvířat (
Farm Animal Welfare Council - FAWC) v roce 1993. Tento způsob byl podkladem hodnocení chovatelského prostředí v rámci Národního programu pro vstup ČR do Evropské unie.
Faktem je, že náš chov tato opatření potřeboval. V minulosti nebylo z dnešního pohledu zacházení ani podmínky chovu zvířat zdaleka ideální. Nejčastějším záporným excesem bylo nešetrné až kruté zacházení s dobytkem při svozu na jatka, při porážce ještě horší. Nicméně, většina zootechniků i ošetřovatelů ctila profesionální vztah ke zvířatům a svědomitě, z vlastního přesvědčení se snažila v daných podmínkách a poměrech pečovat o zvířata co nejlépe. Provedení zemědělských staveb a technologie se po vzdálení od násilné kolektivizace zaměřovalo na alespoň přijatelné způsoby ustájení, krmení a ošetřování zvířat, od počátku sedmdesátých let nelze socialistické živočišné výrobě upřít snahu podmínky chovu zvířat postupně zlepšovat, byť motivem bylo pouze dosáhnout co nejlepší užitkovosti.
Kolektivizace zemědělství ale nezasáhla jen hospodářská zvířata. Ideologický počin „rozorání mezí,“ zvětšování výměry polních bloků (honů) a znásilňování krajinných celků nevhodných k intenzivnímu hospodaření vedlo k likvidaci přirozených populací koroptví, bažantů a křepelek i k podstatnému omezení stavu zaječí zvěře. I v oblastech, kde se vzhledem k přírodním podmínkám a kvalitě půd vždy dařilo rostlinné výrobě (Haná, Polabí), překotně nastupující mechanizace i chemizace ničila zvěř dobře prosperující v polních kulturách. Pikantní bylo, jak rádi se tehdy prominentní soudruzi chlubili bohatstvím naší zvěře a jejími vysokými stavy. Socializmus, hlavně jeho počátek, přetrhl tradiční péči a vztah ke zvěři i hospodářským zvířatům, byť tvrdil a předstíral pravý opak.
Hlavní body welfare, neboli svobody zvířat:
1. Svoboda od hladu a žízně: nerušeným přístupem k čerstvé vodě a krmivu zaručujícímu plné zdraví a tělesnou zdatnost.
2. Svoboda od nepohodlí: poskytnutím odpovídajícího prostředí včetně úkrytu a pohodlného místa k odpočinku.
3. Svoboda od bolesti, zranění a onemocnění: prevencí anebo rychlou diagnózou a léčením.
4. Svoboda od strachu a stresu: zajištěním takového prostředí a zacházení, které vylučují psychické strádání.
5. Svoboda projevit přirozené chování: poskytnutím dostatečného prostoru, vhodného prostředí a společnosti zvířat téhož druhu.
V těchto bodech mi chybí poslední: Svoboda od utrpení při porážce: zvířata rychle a účinně omráčit a vykrvením usmrtit.
Plné dosažení všech „pěti svobod“ zároveň je v praxi chovu hospodářských zvířat nereálné, a také jsou navzájem jen obtížně slučitelné. Z toho plyne zásadní názorový rozdíl mezi chovateli, upřednostňujícími produkční přístup v bodech 1. až 3. a ochránci zvířat, kteří vnímají jen etologická hlediska v bodu 4. a 5. Jednostranný přístup ale jde proti smyslu welfare i potřebám člověka.
Kromě samotných požadavků welfare a zároveň v jejich duchu je současný chov a život hospodářských zvířat, pokusných zvířat, zvířat v zájmovém chovu i volně žijících zvířat v ČR podrobně a komplexně vázán zákonem
č. 246/1992 Sb., ve znění pozdějších předpisů, nazývaný „zákonem na ochranu zvířat proti týrání.” O usmrcování, nedílné součásti smyslu chovu podrobně hovoří § 5.
I nový občanský zákoník podstatně změnil pozici zvířat, významně hlavně pro zvířata v zájmovém chovu.
Paradoxně se rozumných a profesionálně realizovaných zásad welfare iniciativně ujala řada aktivistů, kladoucích své požadavky od přirozených a přijatelných až po nesmyslné a fanatické – to častěji. Od reality a smyslu chovu hospodářských i domácích zvířat jsou jejich představy zcela odtržené. Připomeňme si nesmyslné zásahy do dostihů Velké pardubické v prvních letech po roce 1989 či vpády do areálů chovů laboratorních zvířat.
Státní správa se, kupodivu a bohužel, leckdy chová obdobně. Po strašáku BSE, jehož důsledkem bylo zbytečné utracení stovek dojnic a který ostudně vyšuměl bez jediného slova vysvětlení smutného omylu, nám v posledních letech spolu se sdělovacími prostředky předkládá pekelné plameny GMO. Ani v tomto případě není kampaň proti využívání pokroku genetiky, zakotvená už i v legislativě, doprovázena vysvětlením, o co se ve skutečnosti jedná a už vůbec ne reálným výčtem kladů i záporů, popřípadě rizik.
Laik se nedozví, že takto upravené plodiny jsou odolnější proti nepříznivým klimatickým vlivům a poskytují vyšší výnos hmoty i živin, vzdoruji škůdcům a chorobám a přináší sníženou nutnost použití látek chemické ochrany. Příklad za všechny: kukuřice díky metodice GMO obsahuje zvýšený podíl esenciální aminokyseliny lyzinu, což má velký význam pro výživu lidí i zvířat, hlavně v zemích nebo oblastech s tradičně nižší životní úrovní i kvalitou výživy. Kukuřice může metodikou GMO získat gen pro pevnější vnější slupku (
kutikulu) a znemožní tak „napíchnutí“ savým hmyzem.
V řadě předpisů a nařízení, v podmínkách pro přiznání dotací, atd., se objevuje zaklínadlo „správná výrobní praxe,“ které je často jen hezký kabátek pro představy úředníků, kteří o praxi a výrobě neví zhola nic. Ale mají pravomoc rozhodovat o dotacích, v případech pochybení včetně formálního či zdánlivého vést správní řízení a udělovat citelné sankce. Reálně se blížíme situaci, kdy i welfare pro hospodářská zvířata bude chaosem předpisů, ve kterých profesní vztah k chovu zvířat hledá přímá a věcná řešení jen těžko. Ale doplácí na to hlavně zvířata.
Znamená-li mimo jiné welfare i zlepšení výživy zvířat, pak je také třeba vnímat souvislosti mezi výživou rostlin a živočichů. Ekologické zemědělství a získávání bioproduktů je sice postaveno na podstatném omezení chemické ochrany rostlin, ale také na snížení úrovně jejich výživy umělými hnojivy. Prostou skutečnost, že nedostatek živin v půdě znamená snížení nutriční hodnoty výsledného produktu, nechtějí teoretičtí zastánci ekologického zemědělství a bioproduktů ani slyšet. A také je málokdo ochoten připustit, že zanedbání prevence houbových onemocnění rostlin může mít následek v přítomnosti vysoce toxických a karcinogenních metabolitů plísní (mykotoxinů) v produktech. Ty jsou pro organizmus lidí i zvířat mnohem nebezpečnější, než rezidua látek chemické ochrany, kterých při dodržení metodiky použití zbývá v produktu jen minimum. Odborně zdatní ekologičtí zemědělci přiznávají svou nespokojenost s tímto stavem, ale jen mimo úřední jednání. Jediným skutečným kladem ekologického zemědělství je snížení zdravotních rizik pro zvěř.
A obráceně, mimo ekologické zemědělství je povoleno použití přípravků, které mají na živočišný organizmus závažné toxické působení. V polních kulturách je jim zvěř vystavena ihned po zásahu. Pronikají do jejího organizmu přímým kontaktem i příjmem zelené hmoty. Ale použití těchto přípravků je v souladu se správnou praxí…
Opusťme hospodářská zvířata, protože je o ně po této stránce (snad) přijatelně postaráno a položme si základní otázky o zvěři žijící ve volnosti.
Zaslouží si naše příroda, myslivecké tradice i zvěř samotná, abychom tyto zásady v přiměřené, ale raději co největší míře přijali pro volně žijící zvěř?
Návrh novely Zákona o myslivosti upravuje na mnoha místech péči o zvěř. Kupodivu, zásadami welfare je nesen jen v nepatrné míře. Je pravda, že účinnost zákona
č. 246/1992 Sb. (proti týrání zvířat) platí i pro výkon práva myslivosti, že je jím vázána péče o zvěř. Nicméně, v mysliveckém zákoně chybí řada vazeb, specifických pouze pro lovnou zvěř. A také možnost napravení řady chyb a nedostatků, které vidíme v denní praxi, včetně vymezení důležitých pojmů.
Legislativní otázkou nebo lépe výzvou do budoucnosti je rozdíl v podmínkách lesních a polních honiteb. Jestliže jsme si vědomi obtížnosti života srnčí zvěře v současných poměrech, vytvářených velikostí honů, skladbou plodin, využívání mechanizace a chemizace, jaký stav bude za dvacet let? Bude vůbec existovat pojem polní honitba?
Zkusme si porovnat jednotlivé body welfare s prostředím a podmínkami života zvěře, ať se jedná o obory či honitby. U faremních chovů lze, hlavně z důvodů efektivity produkce a také pravděpodobnosti kontrol SVS, předpokládat situaci bližší chovům hospodářských zvířat.
1. Svoboda od hladu a žízně.
Jsou úživné podmínky zvěře takové, aby měla dostatek objemných krmiv bez záporných dietetických vlivů, dokážeme doplňovat jejich výživu skutečně vhodnými krmivy, ať už objemnými či vitamino-minerálními doplňky ve formě lizů nebo krmnými směsmi? V jakém stavu jsou a jak jsou udržována a využívána krmná zařízení pro zvěř? Dokážeme zakládat a udržovat dostatek vhodných políček pro zvěř? Zajímáme se o vodní zdroje pro volně žijící zvěř?
Chceme dokázat snížit, nebo alespoň zčásti vyrovnat vliv mechanizace, chemizace a technologie pěstování velkoplošných kultur plodin na výživu a zdraví zvěře žijící v prostředí polních kultur?
§ 11, odst. 5:
Zjistí-li orgán státní správy myslivosti, že zvěř trpí hladem, a nezjedná-li uživatel honitby po výzvě orgánu státní správy myslivosti okamžitou nápravu, rozhodne tento orgán o krmení zvěře na náklad uživatele. Odvolání podané proti tomuto rozhodnutí nemá odkladný účinek.
§ 64, odst. 4:
… pokutu až do výše 200 000 Kč; lze uložit i při nečinnosti v plnění povinností podle § 11 odst. 5 …
Návrh novely nového mysliveckého zákona navrhoval sankce pro „ponechání krmiva“ v krmných nařízeních. Do zákona se toto ustanovení naštěstí nedostalo a pojem
doba nouze je pouze zmiňován, ale je také doplněn sankcí. Dvakrát v § 11: odst. 3: …
Uživatelé honiteb jsou povinni provádět v době nouze dostupná a přiměřená opatření k záchraně zvěře, zejména ve spojitosti se záplavami, povodněmi, lesními požáry a extrémně vysokou sněhovou pokrývkou.
§ 64, odst. 4, písm. c:
… až do výše 200 000 Kč uživateli honitby, který nesplní nebo poruší povinnosti uvedené v § 11 odst. 3…
odst. 4: …
Uživatel honitby je povinen provozovat krmelce, zásypy, slaniska a napajedla a v době nouze zvěř řádně přikrmovat…
§ 64, odst. 4:
… uloží pokutu až do výše 10 000 Kč uživateli honitby, který nesplní nebo poruší povinnosti uvedené v § 11 odst. 4 …
Dále v § 45, odst. 1,
Zakazuje se… písm. n:
lovit zvěř v době nouze ve vzdálenosti do 200 m od krmelců a slanisek.
Můžeme si opakovat stále dokola, že pro zvěř doba nouze začíná sklizní obilovin. To platí zejména pro polní honitby, což zákonodárce neví nebo vědět nechce a dobu nouze nedefinuje. A je-li účelem zákona vymáhat v něm uváděná opatření, pak je doba nouze bez řádné definice jen imaginárním pojmem s přinejmenším obtížnou vymahatelností.
I bez paragrafu 45 většina myslivců ví, že se nesmí chovat jako lidožravý tygr Šer Chán v době sucha. Kniha džunglí Rudyarda Kiplinga o tom zhruba praví:
Přijde-li suché období a zvěř strádá nedostatkem vody, Zákon džungle nařizuje vodní příměří. Což znamená, že šelmy nesmí lovit u napajedel a vodní příměří (doba nouze ze sucha) nastává, když se v řece vynoří Mírová skála. Náš zákonodárce má hodně co dohánět. Kniha džunglí vyšla poprvé v roce 1894.
Ale vážně: Na otázku
, kdy se v souvislosti s dobou nouze
zakazuje ve vzdálenosti do 200 m od krmelců a slanisek lovit, nám neodpovídá. Nicméně: § 64, odst. 4, písm. c: …
až do výše 200 000 Kč uživateli honitby, který nesplní nebo poruší povinnosti uvedené v § 45 …
Zda lze uložit sankci na základě nejasně stanoveného pojmu
doba nouze je pak věcí soudu, jako vždy, když se jedná o výklad zákona.
Stejně tak není jasné, kdy tedy má uživatel honitby zvěř
řádně přikrmovat. A co je to
řádně? V zákonu lze najít mnoho jednoduchých, jasných a věcných definic a vymezení, např. lovecký pes. To skutečně nelze obejít. Pojem
doba nouze si zřejmě takové vymezení nezasluhoval.
Metodiky chovu hospodářských zvířat přesně stanoví délky žlabů, krmítek a napáječek podle druhu a věku zvířat na základě jejich počtu v kotci nebo hale. Novela mysliveckého zákona nestanoví počet a typ krmných zařízení na základě výměry honitby a stavů zvěře. Ba ani přímo nenařizuje udržovat je v řádném stavu. Ale musíme je provozovat a psát o tom výkazy. A když vidíme stav nezanedbatelného podílu z nich, pochybujeme o smyslu a pravdivosti takových výkazů.
§ 9 odst. 2:
Rovněž je zakázáno poškozovat nebo ničit slaniska, napajedla, zařízení pro přikrmování, pozorování a lov zvěře a další myslivecká zařízení. K jejich vybudování a umístění je nutný předchozí souhlas vlastníka honebního pozemku. Nedá-li žádný z vlastníků honebních pozemků v honitbě tento souhlas, rozhodne o umístění slaniska, napajedla nebo zařízení pro přikrmování zvěře orgán státní správy myslivosti… Alespoň něco státní správa vlastníkovi pozemků nařídit může a nesplnění:
§ 64, odst. 1.:
Orgán státní správy myslivosti uloží pokutu až do výše 40 000 Kč právnické osobě, která nesplní nebo poruší povinnosti uvedené v § 9 odst. 2…
§ 10, odst. 3:
K zabránění škodám působeným na zvěři při obhospodařování honebních pozemků jsou povinni: písm. a:
vlastníci, popřípadě nájemci honebních pozemků oznámit s předstihem uživateli honitby dobu a místo provádění … použití chemických přípravků na ochranu rostlin…
A co s tím dál? Vyzvedne pak nájemce honitby pro zvěř ze skladu CO prostředky OPZHN? Nebo to zaznamená v nějakém výkazu?
písm. c: …
provozovatelé silážních jam a krechtů provádět opatření proti nežádoucímu přístupu zvěře… Ano, a pak pro zvěř vyvezeme odstraněné nehodnotné části siláží a odpadů. Týká se to i zbytků z čističek obilí, výlisků jablek… Protože je to zadarmo. Tedy, zemědělec nebo výrobce se zadarmo zbaví odpadu.
2. Svoboda od nepohodlí.
Poskytuje hospodářsky využívaná krajina s velkoplošným zemědělstvím, pohybem lidí a dopravou zvěři alespoň minimálně přijatelné podmínky po stránce klidu a úkrytů? Jak je reálné vytváření remízků nebo biopásů? Na to klasik odpovídá známou otázkou: Být či nebýt?
§ 11, odst. 1:
V zájmu ochrany zvěře jsou uživatelé polních honiteb povinni pečovat o zakládání remízků a jiných vhodných úkrytů pro zvěř a uživatelé lesních honiteb o zakládání políček pro zvěř na pozemcích, na kterých jim to vlastník, popřípadě uživatel honebních pozemků na jejich žádost písemně povolí; vlastník, popřípadě nájemce lesních pozemků může tuto činnost povolit jen při dodržení předpisů o lesích…
… pečovat o zakládání remízků? Logika říká, že pečovat lze jen o založené. Ale to není jediný háček. Proč by měl majitel pozemků ve výnosově atraktivních podmínkách povolit zakládání remízků či biopásů, když mu sníží zisk i dotace? Zákon tedy ukládá povinnost, byť nešikovně formulovanou, pouze uživatelům honiteb, kteří ji mohou splnit výhradně na základě dobré vůle jiné osoby. Na základě takto pojaté legislativy nám biopásy, remízky a úkryty pro zvěř těžko porostou jako houby po dešti.
V návrhu zákona bylo uvedeno:
Nehradí se škody způsobené zvěří na zemědělských plodinách a pozemcích, kde jedna plodina je pěstována na souvislé ploše o výměře větší než 30 ha… Rozumný a věcný přístup, který do zákona zatím cestu nenašel.
Vydejme se do říše fantazie:
V zájmu ochrany zvěře jsou vlastníci zemědělských subjektů povinni umožnit na svých pozemcích zakládání remízků a jiných vhodných úkrytů pro zvěř. Tato povinnost se týká zemědělských subjektů, kde je více než 50 % plošných půdních jednotek větších než 100 ha. Obdobně by snad bylo možné definovat zakládání políček pro zvěř.
Zpět ale na pevnou zem. Nelze a nesmíme nikoho k něčemu násilně nutit. Ale musíme vědět a vybrat si, co v naší v naší krajině chceme. Vliv velikosti honů včetně vlivu převažujících plodin na početní i zdravotní stav zvěře, na perspektivu jejího přežívání, slovitelnost, na reálné úživné podmínky, úkryty, je záležitost velmi složitá. Budování remízků, biopásů či tvorba krajinných prvků s ohledem na skutečné zlepšení podmínek zvěře je stále ve vzdálené budoucnosti. Pěstitelé budou vždy ve prospěch větších honů argumentovat vývojem většího záběru mechanizace a nutnosti jejího ekonomického provozu i intenzity využívání chemické ochrany rostlin a potřebnou ziskovostí. Využívání pesticidů nutně roste se zvětšováním honů, omezením rozmanitosti pěstovaných plodin a ústupu od tradičního využívání základní agrotechniky.
3. Svoboda od bolesti, zranění a onemocnění.
Podařilo se posledními legislativními kroky skutečně zlepšit zjišťování výskytu parazitů i podmínky léčebných zákroků zvěře? Před rokem 2013 byla preventivní i kurativní péče o zdravotní stav, zejména parazitóz, ponechána na iniciativě myslivců. Sběr vzorků a vyšetření nebylo nijak legislativně upraveno a léčiva se mysliveckým sdružením předávala k aplikaci, byť na základě veterinárního předpisu, velmi benevolentně.
Způsob aplikace byl sice podrobně popsán na příbalových letácích, ale provedení bylo ponecháno na pečlivosti a zodpovědnosti jednotlivých sdružení. Tím byla dána skutečná účinnost antiparazitárních opatření. Výsměchem a paradoxem byla a zůstává skutečnost, že je povoleno použití pouze dvou léčivých látek:
CERMIX, účinná látka
ivermektin a
RAFENDAZOL, účinné látky
rafoxanid a
mebendazol, podle příbalových letáků se liší pouze v účinnosti proti motolicím, podkožní střečkovitosti, zákožkám svrabovým a vším. Legislativa je podrobně popsána například na internetových stránkách ČMMJ www.cmmj.cz už v roce 2013 v části Aktuality.
Zásadní rozdíl od roku 2013 spočívá v povinnosti odebrat vzorky trusu definovaným způsobem a předat je k vyšetření na SVÚ. Uživateli honitby bude povoleno antiparazitární ošetření na základě výsledku koprologického rozboru. Rozhodující je „počet křížků“ a velikost honitby. Zůstává ale individuální řešení samotného zamíchání a způsob podání léku.
Účinnost legislativně daného opatření ukáže čas. Pokud byl monitoring v roce 2013 proveden pečlivě a metodicky správně, pak je vyjádřením stavu, jakého dosáhla samostatná iniciativa. Výsledky jednotlivých let po roce 2013 pak budou porovnáním metodické správnosti a účinnosti legislativního opatření.
4. Svoboda od strachu a stresu.
Umožňuje dodržování doby lovu, možnosti dodržení přirozených pastevních cyklů a tím i přirozeného chování? Dodržujeme alespoň to, co nám při lovu, případně jiných příležitostech (odchyt, dohledání, doba lovu, vnadění, atd.) ukládá zákon?
Klid v honitbách a dostatek přirozených úkrytů je pro spárkatou zvěř, tedy přežvýkavce, základním předpokladem zpracování potravy, tedy co nejlepšího využití živin. Na pastevní cykly, což je přímý příjem potravy, musí navazovat fyziologický proces přežvýkání a ruminací bachoru. Bez klidného spočinutí zvěře tento proces neproběhne plnohodnotně. V lepším případě je následkem rušení a absence možnosti úkrytu menší živá hmotnost a slabší trofej, než genetika a samotná úživnost prostředí umožňuje.
§ 9, odst. 1: Je zakázáno plašit zvěř jakýmkoliv způsobem, s výjimkou opatření k zabránění škodám působeným zvěří a dovolených způsobů lovu. Dále je zakázáno rušit zvěř při hnízdění a kladení mláďat a provádět další činnosti záporně působící na život zvěře jako volně žijících živočichů, pokud nejde o činnosti při obhospodařování pozemků nebo o činnosti při návštěvách honiteb jako součástí krajiny.
Kdysi dávno byly na kraji lesa cedulky se zákazem kouření a rušení zvěře. Něco tak bylo dáno, protože psáno. Jen zkuste v lese požádat otce řvoucích parchantů, aby se jeho milá a něžná dítka ztišila. Je to úkol mnohdy nesplnitelný i pro fyzicky zdatnou, po zuby ozbrojenou mysliveckou stráž.
odst. 3:
Na žádost uživatele honitby …, zejména v době hnízdění, kladení a odchovu mláďat nebo provádění lovů, nařídit přiměřené omezení nebo i zákaz vstupu do honitby nebo jejích částí, omezení jízdy koňmi a tažnými psy a omezení jiných sportovních nebo zájmových činností….
§ 63, odst. 1: Orgán státní správy myslivosti uloží pokutu… až do výše 10 000 Kč fyzické osobě, která se dopustí přestupku tím, že nesplní nebo poruší povinnosti uvedené v § 9 odst. 1, nebo uložené podle § 9 odst. 3 …
Je problém zjistit majitele terénních čtyřkolek a prokázat jim přestupek (které ze zákona do lesa vůbec nesmí). S koňmi a cyklisty to bude ještě složitější, ale ti se alespoň pohybují s menším hlukem.
§ 10, odst. 1:
Je zakázáno vlastníkům domácích zvířat, včetně zvířat ze zájmových chovů a zvířat z farmových chovů zvěře, nechat je volně pobíhat v honitbě mimo vliv svého majitele nebo vedoucího.
Řešení opět ad § 9, odstavec 1. Na rozdíl od milých dětiček i neukázněných dospělých lze psy a kočky střílet.
5. Svoboda projevit přirozené chování.
Dokáže státní správa za účelem tvorby krajiny ve prospěch zlepšení podmínek a stavu zvěře vytvořit takový systém dotací, který bude převyšovat dotace na tržní plodiny? Nepřevažují v uvažování lidí, kteří mají vliv na vytváření podmínek i legislativy související s životem volně žijící zvěře pouze teoretické znalosti a formální přístup nad skutečnou praxí?
§ 18, odst
. 5: Honební pozemky tvořící honitbu musí spolu souviset. I pozemky jinak vyhovující pojmu souvislosti však nelze začlenit do jedné honitby, pokud tvoří překážku pohybu zvěře nebo jsou, například dálnice, silnice dálničního typu, přehrady a letiště se zpevněnou plochou… Tím je dáno, že zvěř se zodpovědně bude držet v pro ni určené honitbě a nebude vstupovat na překážky a místa, která jsou pro ni nebezpečná? Nebo se nebude pohybovat v místech, kde může ohrozit zdraví a životy lidí, nebo škodit na majetku?
Hlavně černá zvěř se v místech, kde není honitba, například v zahrádkářské oblasti nebo v blízkosti okrajových sídlišť, pohybuje zcela bezstarostně a působí nemalé škody. Konečně je vidět, že se alespoň dálnice chrání pletivem. Sice nevalné kvality, ale chrání. Staví se, zatím ne vždy úspěšně, přechody pro zvěř za účelem umožnění pohybu přes dálnice.
Přirozené chování zvěře je v naší krajině problematický pojem. Velikost honů, skladba plodin s převažujícími plochami řepky a obilovin znamenají v důsledku zcela nevyhovující výživu se špatným živinovým složením a nebezpečným dietetickým působením. Už zmíněné civilizační vlivy, mechanizace a chemizace narušují všechny biorytmy i přirozený pohyb zvěře za potravou, což se týká hlavně zvěře srnčí.
Drobná pernatá zvěř v polních honitbách naprosto nemá přirozené podmínky, zajíci se adaptují na lesní honitby. Ve specifických podmínkách vinařských oblastí jižní Moravy se srnčí přizpůsobila plašičům špačků a bez obav se pohybuje po vinohradech. Zato husy z okolí jezer pod Pálavou znechuceně odtáhly.
Všechny body welfare lze spojit do dvou základních podmínek:
1. Nerušený přístup k čerstvé vodě a krmivu zaručujícímu plné zdraví a tělesnou zdatnost a poskytnutí odpovídajícího prostředí včetně úkrytu a pohodlného místa k odpočinku.
2. Tím se naplňuje i zajištění prostředí a zacházení, které vylučují psychické strádání zvěře. Přirozené chování zvěře je vždy výsledkem vyhovující i dostatečné výživy, potřebného prostoru, klidu a dostatku úkrytů.
K vyhovujícím podmínkám patří zdravotní stav, tedy výskyt parazitů a stav imunity, která je rovněž odrazem podmínek výživy a prostředí.
Poslední bod welfare „svoboda projevit přirozené chování“ v podmínkách polních honiteb připomíná definici kruhem a jeho naplnění rozhodně nemůžeme považovat ani za zčásti vyhovující.
Martin MOHELSKÝ