Nejranější zprávy o výskytu tohoto druhu zvěře nám dokládají různé archeologické výzkumy a vykopávky. Skutečné historické prameny pocházejí z období doby historické, z Asyrie, Persie, severní Afriky, Řecka, Říma. Poměrně nejpodrobnější starověkou prací, v níž najdeme zmínky o zajíci, jeho životě a lovu, najdeme v Xenofonově Kynegetikosu ze 4. století př. n. l.
V období starověku byl zajíc loven převážně do tenat s pomocí psů. Jistým pokračovatelem Xenofonovým byl místodržící císaře Hadriana Arrianos, žijící v 1. stol. n. l. I on je autorem díla o lovu, nepopisuje však lov zajíců do tenat, nýbrž keltské štvanice za pomocí psů a jezdců na koních. Tito psi byli možná prapředky anglických harrierů a bíglů.
Více >