Časopis Myslivost

Tomáš Hurtík, který letos v prosinci oslaví třicetiny, pracuje jako správce statku na Kokořínsku. Na statek nastoupil v roce 2010 a díky majiteli, nadšenému myslivci, se vlastně poprvé setkal s myslivostí, sám myslivec ale není, spíše je mu bližší rybařina.
 
Tomáši, kdy jsi začal kreslit nebo kde se v tobě výtvarno vzalo?
Jako dítě jsem ve škole maloval asi tak jako ostatní děti, s kamarády jsme blbli a malovali si nějaké válečné hry, ale žádný vážný zájem o kreslení to nebyl.
 
Tak jinak, od kdy vznikají tvoje specifické obrazy?
Začal jsem kreslit ke konci roku 2015, začal jsem nejdřív kreslit noční oblohu, pak jsem si vyzkoušel i jiné typy obrazů, zkoušel jsem zvířata, nějakou loď, všechno možný. Není to tak, že bych mohl kreslit obraz ten samý dokola, každý je jiný.
 
Asi je v tuto chvíli třeba prozradit, jakou technikou tyto specifické obrazy vznikají. Věřte nebo nevěřte, ale je to práce obyčejnou modrou propiskou na běžný kancelářský papír. Tomáš v podstatě s neskonalou trpělivostí nanáší jednu čárku propiskou vedle druhé, lidově řečeno „čmárá či šrafuje“ na papír čárku vedle čárky. Jak mi sám řekl, velmi důležité je mít v ruce správný cit i z hlediska přitlačení hrotu propisky na papír, čímž se vytváří i „prostorový 3D efekt“.
 
Jak jsi vlastně přišel na to vytvářet obrazy propiskou?
Já jsem v hospodě viděl jednu paní, kreslila černou fixou a trochu podobným stylem. Dělala z toho tenkrát vědu a byla hodně sebevědomá. Tak jsem si řekl, že to zkusím taky, fixu jsem neměl, ale obyčejnou propisku ano, tak jsem začal. Propisky ale musí být tmavě modrá, ne světle, a musí mít klasický kuličkový hrot, který pouští inkoust tak akorát. Neznalý člověk by si řekl propiska jako propiska, ale není to pravda, liší se různými náplněmi inkoustu a provedením malých kuliček na hrotu náplně.
 
Jaké dílo vzniklo jako první?
Když tmavomodrá, tak jsem hned zkusil noční oblohu, chtěl jsem reálně zachytit postavení jednotlivých souhvězdí na obloze, to mám moc rád. Ale bohužel už dneska obraz tak nevyzní, jednou jsem ho nechal na sluníčku a docela vybledl.
 
To jsi studoval kde?
Sledoval jsem pořady o vesmíru v televizi, mě hodně zajímá vesmír, je úchvatné, kolik je hvězd, kolik galaxií, to se snad ani nedá spočítat a nějak matematicky pojmout. Prostě vesmír mě fascinuje.
 
Takže si obraz vymyslíš, předkreslíš a pak vybarvuješ?
V hlavě na začátku nějakou představu mám, ale nic si nepředkresluji, začnu z jedné strany a postupně ke druhé straně papír zaplňuji a vytvářím kresbu tak, jak si ji v hlavě představuji. Pravda, někdy mám třeba předlohu v podobě nějaké fotografie nebo obrázku z časopisu, ale neobkresluji a nekopíruji, to je jen hrubá pomůcka. Kolikrát, když vidím obrázek, tak tam doplním ještě něco, aby to nebylo chudý, něco zvýrazním. Ale hlavně kde už něco udělám, tak to už nejde vymazat a změnit, maximálně doplnit pomocí drobných čárek detaily.
 
A jak dlouho jeden obraz tvoříš?
Tak to je různé, i podle období v roce a kolik mám času, běžně tvořím v jednom kuse tak tři hodiny, v zimě, když není tolik práce venku, tak klidně sedím a maluju i šest sedm hodin. Podle složitosti trvá jeden obraz klidně i týden. Musím být trpělivý, musím si dávat pozor na tlak na papír, ona to není legrace, když to chceš mít tak jak chceš, tak musíš propisku pořádně držet, musíš používat tu větší, tu menší sílu přitlačení. Asi by se každý divil, jak je to náročné. Já se přiznám, není to jednoduchý.
 
V tuto chvíli opět malá vsuvka. Jak jsem se dozvěděla od majitele statku, tak doslova musí propisky před Tomášem schovávat, jeho spotřeba je neskutečná a běda propisce, která by zůstala volná. A to tvoření, ano, Tomáš má sice svůj pokoj, kde vzniká více děl a kde je má také vystavená, ale nejraději prý maluje v hospodě mezi chlapy, sedí u stolu, společnost si povídá, chlapi vypravují, a Tomáš kreslí a kreslí
 
Tomáši, jakým způsobem si vybíráš náměty?
Něco se mi zalíbí, třeba v knížce, časopise.
 
Které se ti nejvíc líbí zvíře? Co bys chtěl namalovat, jaké zvíře, máš nějakou touhu?
Rys se mi líbí nebo i jiné kočkovité šelmy, rád bych měl i lva nebo levharta..
 
Jsi rybář, s majitelem statku jsi zkusil myslivost, co je těžší dělat zvířata nebo ryby?
To je stejný, musíš mít představu v hlavě, případně mít nějakou předlohu, ale rozdíl mezi rybami a zvěří nedělám. Hlavně nikdy nedělám nic stejně, neopakuji, vždy je to nový námět.
 
Na závěr se prosím představ trochu více, jaké máš záliby kromě myslivosti a rybaření?
Zatím nic nepotřebuju, zde na statku mám vše a jsem spokojený, ale mám rád společnost lidí, nevydržel bych být dva dny sám. V sousední vsi je malá hospůdka, tam chodím, mám tam svoje oblíbené místo. Sednu, dám si pivko, povídám si, kreslím, někdy si dám pauzu, hodím si třeba desetiminutovou hru šipek, a pak kreslím dál. Tvorba mezi lidmi mi dává větší motivaci a sebevědom. Je mi jedno, co lidi kolem vyvádí, já sedím a kreslím. Je pravda, ze začátku když jsem začínal kreslit, tak všichni místní koukali, co to jako má znamenat, říkali, že jsem asi hodně pil! Dneska už to berou jako samozřejmost, nakonec každý má nějakého koníčka, a pro mne je to kreslení propiskou, ve společnosti mi to jde lépe.
 
Popovídání s Tomášem Hurtíkem bylo opravdu velmi specifické a neobvyklé, stejně tak jako jeho díla. Nakonec zkuste posoudit z připojených obrázků sami. Ano, ortodoxní fajnšmekři možná pozdvihnou obočí či dokonce ohrnou nos, ale já poznala Tomáše jako svérázného mladého muže se zapálením pro velmi ojedinělou tvorbu. Takže až příště pojedu kolem, nakoupím kupu propisek, mně osobně jsou k ničemu, pro mne je propiska jako propiska, a když jsem zkusila jeho stylem něco vytvořit, no škoda papíru!
připravila Marcela KASINOVÁ