Časopis Myslivost

Všechny závody se mi líbily, bez ohledu na to, jak jsem nastřílel. A našel jsem i nové kamarády a ledacos jsem se přiučil.
Celkem jsem v průběhu seriálu střílel na 40 papírových prasat, pokud by byla živá, tak bych jich asi šestadvacet našel zhaslých do 50 metrů, no maximálně do 100 metrů, od nástřelu, pět prasat bych hledal těžko a daleko, ale asi bych je taky našel. Jednomu bych ustřelil běh a zbývajících osm prasat bych úplně minul a přežila by moji střelbu na naháňce ve zdraví, jen vystrašená.
To jsou ale individuální zkušenosti a vzpomínky. Dovolte mi teď zhodnotit seriál jako celek a pokud možno i poněkud objektivněji
 
Účast na jednotlivých závodech shrnuje připojená tabulka a graficky i graf. Poměr závodníků v obou kategoriích hodně kolísal, celkově nižší účast byla daná v Jičíně termínovou kolizí s dalšími soutěžemi v okolí.
V kategorii Myslivec se zúčastnilo celkem 82 střelců, z nich 53 (65 %) jen jednoho závodu, 13 (16 %) dvou závodů, 10 (12 %) tří závodů, 5 (6 %) čtyř závodů a jeden jediný střelec (1 %) se zúčastnil všech pěti závodů.
Střelců kategorie Open bylo výrazně méně, jenom 32. Z nich 12 (38 %) se zúčastnilo jen jednoho závodu, 9 (28 %) dvou závodů, 6 (19 %) tří závodů, 3 (9 %) čtyř závodů a dva (6 %) se zúčastnili všech závodů. Na nějaký odznak tedy mohlo dosáhnout 16 Myslivců (20 % ze všech zúčastněných) a 11 Openkářů (34 %).
A jak doopravdy dopadli?
Na zlatý odznak nedosáhl ani jeden Myslivec, na stříbrný dosáhli tři a na bronzový deset. V kategorii Open získalo pět účastníků zlatý odznak, tři stříbrný a tři bronzový.
Je pravda, že mnozí z účastníků v některém ze závodů dosáhli velmi dobrý výsledek, ale na odznak bylo třeba ho dosahovat soustavně a buďme upřímní, ne každému se asi chtělo harcovat po závodech po celé republice. Průměrný nástřel Myslivce je 61 bodů, průměrný nástřel v kategorii Open je docela impozantních 86 bodů.
 
Měl jsem v Jičíně a druhé Kroměříži čas se trochu zabývat složením a výzbrojí účastníků, dokonce jsem si předem připravil dotazník. Při registraci jsem ve spolupráci se správci střelnic, s pány Krausem a Buksou, prosil účastníky o vyplnění. Je pravda, že výsledky možná nejsou úplně reprezentativní, jak už jsem uvedl, jičínský i kroměřížský závod byly mimořádné vysokým podílem Myslivců.
Na druhou stranu, právě pro obyčejné myslivce celý seriál vznikl, s cílem umožnit běžné myslivecké populaci nácvik kulové střelby na běžící cíl; vždyť černá se stává čím dál tím víc dominantní lovenou zvěří.
Pojďme se tedy podívat na hlavní soutěž okem statistika.
Pokud se týká věku, pak je to trochu smutný pohled. Průměrný věk závodníka byl 51 let, pod čtyřicet bylo závodníků jen poskrovnu, zato hodně střelců kolem 60 let. Zejména v kategorii Myslivec.
Junioři byli dva. Chybí nám mládež. Bohužel, pozoruji to po celý seriál závodů a marně dumám, jak situaci změnit. Celkem 88 % střelců jsou aktivní myslivci a 44 % střelců se závodu účastnilo se svojí hlavní loveckou zbraní. Všichni se ve své domovské honitbě setkávají s černou zvěří, asi 85 % uvedlo, že má z lovecké praxe zkušenost se střelbou na běžící černou.
Soutěží v kulové střelbě se účastní 63 % střelců, pro ostatní to bylo nové; soutěží v brokové střelbě se účastní skoro 90 % střelců.
Ohledně motivace střelců – přes 70 % střelců uvedlo, že odznak pro ně není motivace, asi 15 % střelců se snaží o stříbrný odznak a zbytek si troufá na zlato. To docela hezky souhlasí s počtem přihlášených „openkářů“.
S tímto prohlášením poněkud nesedí s důvody, proč odpovídající střelci na soutěž přijeli. Tady polovina respondentů odpověděla, že si přijela vyzkoušet střelbu na běžící prase, druhé polovina uvedla soutěžní ambice. To přitom nemusí znamenat nějaké závratné sportovní cíle. Hezky to uvedl jeden z respondentů v poznámce: „pobít Josku s Mildou“. Nemám potuchu, zda uspěl, ani kdo vlastně ti dva zmínění jsou, ale mám z té kamarádské soutěživosti vyslovenou radost.
Jen asi 15 % střelců trénovalo, je také otázka, zda vůbec mají kde. Střelnic s běžícím kancem není nijak závratně mnoho.
Jednoznačně dominantní zbraní závodu jsou opakovací kulovnice CZ 527, pokud bych k nim přidal i staré brněnské FOXky, tak mají 40% podíl ve startovním poli. Hodně kulovnic CZ 527 je v provedení Varmint s těžkou hlavní, kupované většinou již od začátku cíleně jako zbraň se sportovní ambicí.
Asi 20% podíl mají opakovací kulovnice z Uherského Brodu, ať již nestárnoucí ZKKčka, nebo spíš už některé z jeho nástupců řad CZ 550-557. Slušně se drží i ZHáčka, další stálice našich honiteb.
V používaných rážích jasně dominuje 223 Remington, zdatně ji doplňuje 222 Remington. To platí i o těch, kteří se přihlásili do kategorie Myslivec. Další dvě populární ráže jsou již „plnotučné lovecké“ 308 Win a 8x57 JS. Účastník závodu vlastní běžně 2-6 kulových zbraní (průměr byl 4,53 zbraně) a 2-4 brokovnice (průměr 3,4 zbraně).
Dominantním zaměřovacím dalekohledem je Fomei. Tyhle puškohledy použilo 40 % startovního pole, následující Meopta má podíl poloviční (20 %). Třetí nejčastější je Zeiss, občas ještě stařičké, ale věrně sloužící ZF4 z Jeny z doby před rokem 1989.
Ten vysoký podíl Fomei mě zaskočil. Intuitivně jsem tu nadvládu tušil už při prvních soutěžích, ale že to bude takhle výrazné, to jsem nečekal. Vím, že cena je v Čechách hodně silný argument a že Fomei se cíleně snaží oslovit i sportovní střelce, včetně těch mladých (Fomei Cup je skvělým příkladem), ale takhle výrazné vítězství, navíc v závodech, které byly výrazně „myslivecké“, to je už opravdu královská pozice na výřadu.
Po Jičíně, kde jsem fenomén Fomei poprvé zaregistroval průkazně, jsem se ptal střelců s Fomei zaměřovači, proč si je vybrali. Kromě ceny uváděli, že závody se nestřílí v noci a že tedy klidně akceptují nižší výkon za zhoršených světelných podmínek, že Fomei poskytuje v případě poruchy zaměřovače dobré záruky a hlavně, je to česká firma a případné reklamace nebo opravy řeší rychle a dobře.
V případě zaměřovačů Meopta se kromě nejrůznějších loveckých zaměřovacích dalekohledů jednalo zejména o zaměřovače řady ZD, tedy taktické zaměřovače, buď 4-16x44 nebo, častěji 6-24x56. Tyto Meopty používali především střelci kategorie Open. Na dotaz proč odpovídali v podstatě jednomyslně: vynikající poměr výkon / cena.
Inspirativní jsou volné náměty, jak dál zlepšit celý seriál. Když jsem na formuláři nechával pro náměty volný prostor, učinil jsem tak spíš ze zvyku. Počet ohlasů mě vysloveně potěšil, celkem jsem dostal 28 podnětů.
Prakticky všechny ohlasy volají po větším přiblížení soutěže praxi. Vynechám teď podněty vedoucí k poměrně náročným technickým zásahům, jako je proměnlivá rychlost prasete a rychlé opakování průjezdu (4 podněty) a také pominu tři podněty, které volaly po střelbě z nestandardních situací (například aby střelec napřed udělal aspoň 10 dřepů). Osm podnětů směřovalo k používaným rážím – všechny navrhovaly vyřadit z „myslivců“ malé, relativně nízko výkonné ráže (které ale tvoří jádro sportovní kategorie OPEN) a naopak ji otevřít i pro velké a výkonné ráže až do limitu střelnice.
Tahle diskuse se vedla již před začátkem seriálu a zjevně pořád ještě není úplně uzavřená.
Sedm podnětů navrhovala zavést disciplínu střelba jednotnou střelou, tři z nich výslovně uvádí s mířením pouze přes lištu brokovnice. Asi by se muselo střílet jen na 25 nebo 30 metrů, ale přiznám se, že mě osobně se ta myšlenka tuze líbí.
Dva podněty navrhují vyhlásit jako samostatnou kategorii soutěž s otevřenými mířidly, další čtyři navrhují jako samostatnou kategorii zbraň s mířidly bez zvětšení (aby bylo možné v závodě použít i kolimátory a naháňkové zaměřovací dalekohledy). I tohle je zajímavý podnět, opět je otázka, zda by se v takovém případě mělo střílet na 50 nebo méně metrů a zda v takovém případě by nebyli střelci s optickými zaměřovači (s přisvícením záměrného bodu) ve výhodě proti klasickým otevřeným mířidlům.
Pět podnětů navrhovalo uspořádat závod pro kombinované zbraně, kdy by se střílelo jak kulí, tak jednotnou střelou. Cituji jeden z podnětů: „Střílet jako na naháňce – prase zleva – bum ho kulí, za ním hned druhé, klidně zpátky – a brenekem do něj.“
Z hlediska významu tedy vede střelba jednotnou střelou – celkem 12 hlasů(7 pro samostatnou soutěž + 5 pro kombinovanou), následuje vyřazení malých ráží u Myslivců – 8 hlasů a pak je 6 hlasů navrhujících samostatnou kategorii zbraní s mířidly bez zvětšení.
 
Pokud tedy shrnu vše napsané o seriálu CZUB Tour 2017.
Rozběhl se a byl úspěšný. To je asi to hlavní poselství.
Že střílí sportovci lépe než myslivci, to se asi čekalo.
Zdá se, že hranice pro jednotlivé odznaky jsou dobře nastavené, ačkoliv průzkum ukazuje, že na rozdíl od některých jiných středoevropských zemí odznak sám o sobě není až tak silnou motivací.
Celý seriál ale pomohl rozvinout diskusi o střelecké dovednosti, o jejím zvyšování a i o etice střelby na zvěř.
Zúčastněných 82 Myslivců je v porovnání s počtem myslivců v ČR jenom zlomeček. Dokonce si myslím, že je to jen pouhý zlomeček i v porovnání s počty myslivců, kteří se účastní na střelbách na asfaltové terče. Přesto mám pocit, že se to vyplatilo. Ten zlomeček totiž nyní docela hodně přesně ví, co se zbraní dovede. Nehádá, nedomnívá se, ví to. Někteří z nich třeba i cíleně potrénovali – sám jsem byl jedním z nich a ten efekt vůbec není malý.
Možná, že seriálů i vyprovokuje úvahy o výstavbě nových terčových zařízení s běžícím kňourem. I to je vnímám jako klad, zdatnější střelci znamenají účinnější odlov černé. A to je více než žádoucí v situaci, kdy situace s černou ani zdaleka ještě není stabilizovaná a africký mor prasat je černá můra, která ještě ani zdaleka není zažehnaná.
CZUB Tour 2017 je u cíle, bylo to dobré, ale je to již historie. Těším se na další ročník.
Martin HELEBRANT


 


 
Martin Šlechta se stal absolutním vítězem seriálu závodů CZUB Tour 2017. Závodil v kategorii Open a dosáhl průměrného nástřelu z tří nejlepších závodů 97,7 bodů. Prvního závodu ve Světnově se nezúčastnil, ale v Písku se absolutním nástřelem (100 bodů ze 100 možných) jasně přihlásil do boje o místo na stupních vítězů. Nakonec stačila účast ve třech závodech – v Písku a v obou kroměřížských soutěžích.
Chlap v nejlepších letech, který dnes patří k předním loveckým střelcům jak v ČR, tak i v Evropě.
S lesem je jeho život spjatý již od nejútlejšího věku, vystudoval lesnickou školu v Písku a dnes žije v Jaroměřicích nad Rokytnou a o les se stará dodnes.
Je aktivní myslivec, loví v honitbě Příštpo (to není překlep, obec s tímhle jazykolomným jménem skutečně existuje a leží kousek jižně od Jaroměřic). Je mu 39 let.


 
Kdo a co vás přivedlo k myslivosti?
Myslivost byla nedílnou součástí života na hájence, kde jsem vyrůstal, a prolíná se celým mým životem dodnes, kdy se vedle dřevařské výroby věnuji rozvoji a zdokonalování chodu prodejny Lovecký svět a e-shopu Optický svět.
 
Co vás ale přivedlo ke sportovní lovecké střelbě?
To začalo už na studiích v Písku. Byl jsem vděčný za každou příležitost si zastřílet, zdokonalit se a ukázat svoji střeleckou zdatnost, ať už ze vzduchovky, nebo později i z malorážky. Na vysoké škole jsem se střelbě mimo myslivost věnoval minimálně. Až v roce 2006 jsem se ke střelbě aktivně vrátil a začal se věnovat K4M a L4K. Ještě v roce 2006 se mi podařilo zvítězit na mém prvním republikovém přeboru v L4K a o rok později v K4M. Nakonec jsem se dostal do pozice, kdy mohu reprezentovat i Českou republiku a kdy jsem i jedním z členů střeleckého týmu CZ Uherský Brod.
 
Myslivost: Je podle vás vazba mezi sportovní loveckou střelbou a střeleckou úspěšností v myslivecké praxi?
Zcela nepochybně. Každý cvik a každý výstřel pomáhá. I obyčejná vzduchovka na dvoře. Naučíte se uklidnit tělo i mysl a soustředit se na cíl, záměrný obrazec a spoušť. Klasická mířená střelba, třeba malorážka, je dalším stupněm, který může hodně zlepšit výsledky kulové střelby v honitbě. O běžícím kanci to platí dvojnásob. Na papíru nic neokecáte. Ano, není to dokonalé, terč nikdy nebude živá zvěř, ale pokud umíte dobře do papíru, je skoro jisté, že budete se zbraní úspěšní i v lese.
 
Myslivost: Jaké máte zbraně?
Zbraní mám několik a střídám je tak, jak se mění myslivecké období. Závodím s CZ 527 Varmint v ráži 222 Remington se zaměřovacím dalekohledem Meopta ZD 6-24x56. Kulovnice mám v různých rážích – s oblibou používám 223 Remington, 6,5x55 SE, 30-06 Springfield, 308 Winchester, 243 Winchester, ale taky občas provětrám kozlici v ráži 9,3x74R. Mám taková období, kdy preferuji tu či onu.
 
Myslivost: Jakou zvěř u vás v honitbě máte?
Máme dobrou a kvalitní populaci srnčí zvěře, kontrolovaný stav černé zvěře, lišky, kuny, jen drobná zvěř je v jakémsi latentním stavu
 
Proč jste se přihlásil do CZUB Tour?
Každý závod je dobrý, každý vám něco přinese. Dal by mi, i kdybych nestál „na bedně“, minimálně impuls, abych cvičil a zlepšil se. A navíc se potkáte s přáteli, vynikajícími střelci a aktivními myslivci.
 
Věděl jste před soutěží v Kroměříži 7. 10. 2017, že máte naději stát se vítězem prvního ročníku CZUB Tour?
Věřil jsem, že mám šanci, ale nic nebylo dané. Tomáš Staněk i Béďa Jonáš mě mohli porazit, zejména Tomášovi vítězství uklouzlo jen o malý kousek. Při takhle vyrovnaných výsledcích platí opravdu každá rána a nikdo nemá nic do posledního výstřelu jisté. Stačilo málo a všechno mohlo být úplně jinak.
 
Jaký je váš oblíbený způsob mysliveckého vyžití? Zatím nejlepší lovecký zážitek?
Je těžké určit „to byl nejsilnější zážitek“. Celý rok se bavím s divočáky, ale když je srnčí říje, láká mě to do revíru o to více. Když pak navíc přijde nějaké pozvání do neznámého revíru či oblasti, nebo mohu nakouknout na jelení nebo daňčí říji, je to pro mě svátek. Ale i lov lišek v zimě na sněhu mě dokáže vytáhnout do mrazivé noci. Také se každý rok těším na dobře organizované zimní naháňky, mají své kouzlo. Navíc každý rok, když to jen trošku jde, se snažím poznávat i myslivost a lov v jiných státech, zvěř, kterou u nás nemáme, jiné tradice, zvyky a způsoby.
 
Jaký je váš názor na seriál CZUB Tour?
Byl jsem u zrodu prvních myšlenek a impulsů uspořádat tuto soutěž. Velmi mě těší zájem a účast myslivců a střelců, se kterými jsem se na CZUB Tour v letošním roce potkal. Každá střelba myslivce zdokonaluje. Čím reálnější je podoba lovu na střelnici, tím zodpovědnější bude lovecká střelba v praxi. Jsem rád, že na střelnici potkávám i klasické myslivce s běžnými loveckými zbraněmi. I mezi nimi jsou střelci, kteří dokážou velmi dobře střílet. Ale viděl jsem i začínající střelce, kteří se v prvním kole CZUB Tour hledali a po pár měsících při finále dosahovali skvělých výsledků. Z těch mám radost ještě větší. Když si střelbu na běžícího kňoura vyzkoušejí na střelnici a třeba i trochu potrénují, vždy se to odrazí na výsledku. Zodpovědnost je vlastnost, jejíž míra bude po myslivcích požadována čím dál tím větší.


 
Michal Šůstek se stal vítězem seriálu závodů CZUB Tour 2017 s průměrným nástřelem 89 bodů z tří nejlepších výsledků závodů. Je již od pohledu výrazně mladší než většina účastníků v kategorii Myslivec. Je mu 24 let a na závody přijel z Velkého Ořechova (okres Zlín), přibližně na půl cesty mezi Zlínem a Uherským Brodem. Navzdory věku si ho v MS Ořechov vybrali i jako předsedu.


 
Vypadáte hodně mladě, jak dlouho se již věnujete myslivosti?
Šest let, lovecký lístek mám od svých osmnácti let.
 
Co vás přivedlo k myslivosti?
Otec je myslivec, vyrůstal jsem v tom odmala, ale zajímat o myslivost víc jsem se začal až později, jako dítě mně myslivost nezajímala, musel jsem k ní asi dospět.
 
K vítězství v seriálu CZUB Tour vám stačila účast ve třech závodech – zúčastnil jste se hned prvního závodu ve Světnově a pak obou kroměřížských soutěží. Věnujete se aktivně loveckým disciplínám kulové střelby?
Ano, lovecké disciplíny jsem začal střílet v roce 2016, kdy jsem si pořídil malorážku. Přišel okresní přebor v K4M, pak další závody, ať už více či méně náročné, a v říjnu 2016 mě kamarádi přesvědčili, abych s nimi jel na Loveckou kulovou střelbu do Světnova s tím, že mi půjčí CZ 527 Varmint v ráži 223 Remington. Závody mě natolik uchvátily, že letošní rok jsem si taky pořídil kulovnici CZ 527 Varmint a kromě VC MS Jestřáb seriálu Sellier Bellot Match nevynechal žádný závod.
 
Proč jste se přihlásil do CZUB Tour?
Chtěl jsem to zkusit, o nic nešlo a já nikdy nestřílel na běžící terč. Neměl jsem možnost si zatrénovat den předem, takže hned první kolo pro mě bylo zároveň trénink. Cílem bylo zkusit si co to obnáší - postoj, předsazení atd. Na tyto věci byla CZUB Tour 2017 perfektní a myslím, že spousta myslivců zjistila, jak na tom jsou při střelbě na běžící zvěř.
 
Věděl jste před soutěží v Kroměříži 7. 10. 2017, že máte naději stát se vítězem prvního ročníku CZUB Tour?
Věděl jsem, že nebudu poslední, myslel jsem si, že budu někde vepředu, teprve na posledním kole jsem si uvědomil, že mám z předchozích dvou závodů spoustu bodů, a pokud bych neudělal velkou chybu, byl bych mezi prvními v myslivcích, ale to, že to klapne na první místo, jsem opravdu nečekal.
 
Máte i praktickou zkušenost se střelbou na běžící černou?
Nějaké zkušenosti jsou, ale minimální, naháněk se účastním párkrát do roka a myslivečtí patroni mně černou moc nepřejí, jak na společných lovech, tak na čekaných nebo šoulačkách.
 
Jaké máte doma další zbraně?
Mám CZ 527 Varmint v ráži 223 Remington se zaměřovacím dalekohledem Meopta ZD 6-24x56. Letos v srpnu jsem si koupil CZ 557 Varmint v ráži 243 Winchester, kulovnici pomalu odlaďuji. Začínal jsem s celopažbenou kulovnicí Brno Z v ráží 8x57JS, pak přišla CZ 557 Lux opět v ráži 8x57JS. Po pár letech jsem zjistil že takovou ráži při svých nekonečných lovech lišek a srnčí zvěře pořádně nevyužiju a 557 Lux šla do světa. Mám také brokovou dvojku ZP 16/70, drobná u nás není a sportovní broková střelba mě nikdy netáhla, z čehož vyplývá, že staré ZPčko je pro můj výkon práva myslivosti více než dostačující
 
A s jakou zvěří se nejčastěji setkáváte ve vaší honitbě?
Máme tam srnčí, daňčí, černou, na ústupu je zvěř drobná. Srnčího máme opravdu hodně, jsou lokality, kde je přemnožená a máme spoustu práce s průběrným odstřelem. Daňčí zvěř je u nás taky, poslední dobou ji lze potkat již v celé honitbě. Protože se u nás zemědělsky hospodaří, máme tam kukuřice, pšenice, řepky, o prasata není nouze, a i po sklizni se drží stále v naší honitbě. Dřív to tak nebývalo, svědčí to o silném přemnožení, alespoň tady u nás ve Zlínském okrese. Drobné zvěře máme opravdu málo, zajíc, bažant, místy koroptve, početní stavy jsou skutečně spíše symbolické.
 
Jaký je váš oblíbený způsob mysliveckého vyžití? Zatím nejlepší lovecký zážitek?
Lišky. Mám s liškami spoustu zážitků. Lovem lišek trávím 70 % času v honitbě. Když jsem s lovem tohoto chytrého predátora začínal, lov byl většinou na náhodu. Časem jsem lišky víc poznal, naučil se spády v honitbě, místa kde pravidelně loví, naučil se využívat vábení a s oblibou říkám že lišky mě naučily střílet. Lov lišek kulovnicí není legrace a každá rána musí být precizní, lišku kterou chybíte, už totiž nikdy nemusíte vidět.
Nejlepší zážitek mám s lišákem, kterého jsem jednou zahlédl, jak vychází ze seníku místní farmy, bylo září 2016, chodil jsem tam týdně i třikrát, norovat v seníku bylo pro psa nebezpečné, takže jsem si to vzal na sebe. Byl jsem zoufalý, zde se nikde nedalo střelit, vlevo vesnice, vpravo horizont, naproti seník, jediné bezpečné místo byl protisvah pastvin o délce ani ne 60 metrů.
Několikrát mi lišák utekl, vždy nějakou skulinou proklouzl a proplížil se šerem a já ho viděl až na horizontu.
Přišla zima a s ní sníh, spád jsem obeznal rychle, nemohl jsem však zimu trávit někde u kravína a chodil i jinam na lišky a dařilo se, ale lišák ze seníku mně vrtal hlavou neustále.
Byl únor 2017, padlo rozhodnutí jít tam znovu, krásný mrazivý večer a já v tichu pozoruji stěny seníku a pastviny. Nebylo ani šest hodin a ze seníku vychází lišák, nechám ho projít kolem mě na pár kroků a čekám, až vyjde na pastviny, kde ho myškováním zastavím. Neváhám, dávám kulovnici do ramene, usazuji červený bod na lišákovi a mačkám spoušť, charakteristický zvuk výstřelu ráže 8x57JS se nese tichem večera a než dozní, už vidím na sněhu lišáka v ohni, věděl jsem že jsem vyhrál. Celkem šest měsíců mně to trvalo, ale stálo to za to, žádná liška mně tolik času nezabrala a žádná mě tolikrát nepřevezla...
 
Jste velice blízko ohniska afrického moru divokých prasat, jak jste vnímal a vnímáte situaci okolo této nebezpečné nákazy?
Jsme zatím na hranici zelené zóny, nemáme to jednoduché, díky tomu, že se u nás pěstuje kukuřice, máme extrémní stavy prasat, tlačí na nás zemědělci kvůli škodám. Spousta myslivců ale střílet nechce, protože se prasata odváží do kafilerie a jim nezůstane zvěřina, neuvědomují si, že s prasaty je u nás opravdu problém. Byli jsme jeden z prvních spolků, který měl povolený lov černé a zajištěny kafilerní boxy. Ze začátku byl problém s domluvou na všech stranách, jak se státem, tak s veterinou, tak s kafilerií. Po půl roce se už situace stabilizovala a já si zvyknul na současný a na dlouhou dobu takřka neměnný stav.