Historie a současný stav vývoje populace jelena siky na japonských ostrovech
Jan CUKOR, František HAVRÁNEK, Karel BUKOVJAN
Výzkumný ústav lesního hospodářství a myslivosti, v.v.i.,
Stavy spárkaté zvěře mají na evropském kontinentu v posledních desetiletích stále stoupající tendenci. Jedním z důvodů tohoto populačního nárůstu je bezesporu zemědělské hospodaření, spárkatá zvěř se postupně dokázala velmi dobře přizpůsobit zvýšené zemědělské produkci.
Mezi země se zvýšením početních stavů velkých savců se řadí také Česká republika, nárůst populací se netýká pouze domácích druhů divokých kopytníků, ale také zvěře, která byla do Českých zemí v minulosti introdukována. Nárůst sčítaných stavů, ale i lovů je dlouhodobě zaznamenáván pro populace jelena siky.
Jelen sika byl na území České republiky původně dovezen pouze do obor, a to do obory Kluk (u Poděbrad) a obory Lipí na Manětínsku. V roce 2015 se však sičí zvěř lovila ve všech krajích s výjimkou Zlínského kraje a Prahy. Počty úlovků kromě území národních parků a Vojenských lesů a statků, celkové úlovky ČR a jarní kmenové stavy siky jsou uvedeny v grafu č. 1.
Nejvíce sičí zvěře je stále loveno v západních Čechách, tedy v Plzeňském a Karlovarském kraji. Odlovy jelena siky nejsou spojeny pouze se zvýšeným mysliveckým vyžitím. S nárůstem početnosti stoupají škody na lesních porostech a na zemědělských plodinách, dále dochází ke zvýšenému riziku křížení s jelenem evropským. Tuto skutečnost si uvědomily Lesy České republiky, s.p., jejichž grantová agentura vypsala v roce 2017 projekt pod názvem Modelování vlivu zvěře a mysliveckého managementu na prostředí na příkladu fragmentované krajiny v oblasti Plaské pahorkatiny. Součástí výstupů projektu je monitoring již publikovaných, zejména zahraničních informací, které jsou zpracovány v následujícím příspěvku.
Pokud chceme s jelenem sikou zodpovědně hospodařit, tak bychom se měli podívat na historický vývoj populace a managementu lovu sičí zvěře v jeho domovině, tedy v Japonsku. Jelen sika zde patří mezi tři původní druhy kopytníků, areál jeho rozšíření zahrnuje širokou škálu biotopů od zemědělsky obhospodařovaných nížin až po horské lesy, což ukazuje na jeho schopnost přizpůsobit se různorodým přírodním podmínkám.
Historie rozšíření siky je nejčastěji popisována pro ostrov Hokkaido (celková rozloha 227 962 km
2), na kterém se nachází a v minulosti také nacházela nejpočetnější japonská populace tohoto druhu jelena. V posledních letech zažívá jelen sika v Japonsku, stejně tak jako v České republice doslova populační expanzi. Naproti tomu v ostatních částech Asie, ve kterých byla sičí zvěř dříve hojně rozšířena, dochází k úbytku populace, v některých částech Asie je jelen sika dokonce již zcela vyhuben.
V předchozích desetiletích však byla v Japonsku situace naprosto opačná. Ve druhé polovině devatenáctého století došlo k dramatickému poklesu populační hustoty jelena siky z důvodu krutých zim s vysokou a dlouhotrvající sněhovou pokrývkou. Zvláště kruté zimní období se značným negativním dopadem na početnost sičí zvěře pak bylo popisováno v roce 1879.
Mezi další závažné příčiny poklesu početnosti řadili japonští vědci úbytek přirozeného prostředí vlivem intenzivní těžby dřeva, rozvojem zemědělství a zvýšeným zájmem o komerční lov. Vývoj celkového počtu úlovků jelena siky na ostrově Hokaidó byl v průběhu devatenáctého a dvacátého století monitorován environmentální divizí japonské vlády, vývoj úlovků popisuje graf č. 2.
Po dramatickém poklesu stavů v první polovině dvacátého století následoval v Japonsku pozvolný nárůst početnosti, který byl podpořen úplným zákazem lovu, nejprve v letech 1889 až 1899 a poté znovu v období 1920 až 1952. V následujícím časovém období 1953 až 1993 byl lov výrazně omezen, jelen sika se mohl lovit pouze poplatkovým způsobem.
Zvýšení početnosti populace jelena siky bývá zdůvodňováno z části také vymizením jediného přirozeného predátora, vlk japonský (
Canis lupus hodophilax) byl na ostrovech vyhuben v roce 1903. Následkem kombinace zákazu lovu, absence predátorů a dostupné potravy tedy došlo znovu k opětovnému rozšíření sičí zvěře.
Po roce 1970 se v průběhu 25 let geografický areál výskytu jelena siky rozšířil přibližně o 170 %. Nárůst stavů se projevil také na stoupajících počtech ulovené zvěře, po roce 2000 se v celém Japonsku každoročně ulovilo více než 100 000 kusů jelena siky zájmovým lovem, dále jsou každoročně loveny desítky tisíc jedinců (až 40 000 kusů kolem roku 2000) jako škůdci v zemědělství a na lesních porostech. Podrobný vývoj odlovů z území celého Japonska po roce 1950 přináší graf č. 3.
Z uvedených informací tedy vyplývá možnost výrazného ovlivnění početnosti tohoto druhu zvěře pomocí lovu. V případě úplného zákazu lovu však můžeme očekávat prudký nárůst populační početnosti.
Japonští odborníci současný nárůst přičítají souhře více faktorů. Jelen sika se nyní více rozšířil do zemědělské krajiny z důvodu intenzivnějšího zemědělského hospodaření a dostupnější potravy. Zároveň se snížila přirozená mortalita kolouchů v zimních měsících, která byla v minulosti zapříčiněna vysokou sněhovou pokrývkou. Dalším výrazným faktorem jsou změny v japonské společnosti, kdy po roce 1970 došlo k odlivu obyvatel z venkova do velkých měst. Následkem této skutečnosti je nový, více kritický pohled společnosti na lov. Postupně tak dochází ke stárnutí členské základny lovců, čímž se lovecký tlak na sičí zvěř neustále snižuje.
Pravděpodobný budoucí vývoj populační dynamiky jelena siky na japonském souostroví vyvolává řadu otázek. Možný scénář vývoje zpracoval japonský Výzkumný ústav lesního hospodaření a využití přírodních zdrojů, který předpokládá další změny v důsledku urbanizace a pozměněných klimatických podmínek. Na základě tohoto posunu dojde pravděpodobně k dalšímu rozšíření současného areálu výskytu jelena siky o 12 % území. Nové situace budou vyžadovat zvýšený lov, který bude velmi složité zajistit z důvodu již zmiňovaného stárnutí populace japonských lovců.
Scénář nárůstu populace jelena siky v Japonsku může být do značné míry porovnatelný se situací v České republice. Vzorem by nám mohl být pokles sičí zvěře na území japonského souostroví v první polovině dvacátého století, kdy se podařilo stavy jelena siky výrazně snížit kromě jiného intenzivním lovem. S dnešním moderním loveckým vybavením by mělo být snížení početnosti populace tohoto invazivního druhu spárkaté zvěře relativně snadné.
Zajímavé je, že charakter křivek vývoje lovu siky je velmi podobný jak v Česku, tak i v Japonsku. Také trend stárnutí populace japonských lovců a českých myslivců je pro obě země společný, průměrný věk myslivců však pravděpodobně nebude hlavním důvodem šíření jelena siky. Otázkou však zůstává, zda je v obou zemích stejná vůle k zásadnější redukci sičí zvěře.
Příspěvek vznikl v rámci projektu Modelování vlivu zvěře a mysliveckého managementu na prostředí na příkladu fragmentované krajiny v oblasti Plaské pahorkatiny, který podpořila Grantová služba LČR.
Graf č. 1. Lov jelena siky v České republice.
Graf č. 2. Lov jelena siky na japonském ostrově Hokkaidó.
Graf č. 3. Celkový lov jelena siky v Japonsku. Plná křivka popisuje zájmový lov, přerušovaná křivka vykresluje počty ulovené sičí zvěře profesionálními lovci z důvodu neúnosných škod na lesních porostech a v zemědělství.
