Časopis Myslivost

Stejnému směru vývoje se nevyhýbá ani známá severská munička Norma. Pro uživatele z řad myslivců připravila střelu s označení ECO-STRIKE, o jejíž existenci dostali čtenáři informace například v lednovém čísle Myslivosti.
Jedná se o monolitickou střelu s měděným jádrem potaženým niklovým pláštěm. V přední části je střela opatřena deformační dutinkou překrytou pro zlepšení balistických vlastností plastovou krytkou. Hrot střely kolem dutinky je perforován, což by mělo střele zajistit dobrou deformovatelnost při zásahu. Střela by si navíc měla podržet po celou dobu průchodu cílem původní hmotnost.
Přestože jsem spíše konzervativním myslivcem a osvědčené věci nerad měním, dostalo se mi uvedené střelivo do rukou v létě loňského roku v ráži .308 Winchester. Víceméně náhodou. Spolu s prosbou, zda bych se po jeho odzkoušení nepokusil o zpracování prvotních uživatelských dojmů pro naše myslivecké periodikum.
Dříve, než jsem se k podobnému slibu odhodlal, jsem neopomněl zdůraznit, že nelovím desítky kusů zvěře ročně a necítím se být kompetentní k jakýmkoliv závěrům v oblasti zbraní a střeliva. Byl jsem nicméně ubezpečen, že právě to je záměrem celé myšlenky - pokusit se získat názor standardního řadového spotřebitele. Sám pro sebe jsem si proto vytyčil cíl - vyzkoušet střelivo na pro mne dostupné zvěři - lišce, srnčí a černé.
Přestože jsem měl z dřívější doby zkušenost se střelivem Norma (konkrétně jsem používal střely Alaska), překvapila mne mile již pozornost věnovaná balení výrobku. Jednotlivé kusy nábojů (balení po standardním množství 20 ks) byly umístěny po 5 ks do čtyř nezávislých plastových kontejnerů, které je možné snadno uložit do kapsy nebo batohu. Náboje se tudíž nikde nepovalují, nezapadnou, ani o sebe necinkají.  Jako velmi pozitivní hodnotím opatření každé krabičky tabulkou se základními balistickými údaji, které jsou více než užitečné při nastřelování zbraně.
Samotné střelivo ECO-STRIKE vypadá poněkud futuristicky. Na první dojem subtilnější střela o hmotnosti 9,7 gramů potažená stříbrným niklovým pláštěm působí elegantním dojmem a zelená plastová čepička dává tušit, že se uživatel setkává s velkou dávkou inovace.
Střelivo jsem začal používat v kulovnici CZ 557, kterou jsem měl nastřelenou na náboje Geco se střelou 11 gramů těžkou. První kontrolní výstřel ukázal výškovou odchylku -2 cm, kterou se podařilo dvěma kliky upravit, a druhý výstřel již byl umístěný podle představ.
Praktický test však byl poněkud komplikovanější. Jak už to v podobných situacích bývá, vhodná zvěř se mi vyhýbala. Až přišel konec července, posečené louky a nastupující srnčí říje. V jediném týdnu jsem mohl získat několik zkušeností. Nejdříve se poněkud nečekaně týkaly pro mne nejhůře dosažitelné zvěře - lišek.
První lišky jsem se dočkal u louky, během čekané na posedu. Odrostlé lišče se velikostí blížilo drobnější dospělé feně a v okamžiku výstřelu jsem tento rozdíl nebyl schopen posoudit. Po ráně na komoru na odtahující zvěř, šikmo zezadu, na vzdálenost asi 50 metrů, zůstala liška zhaslá na nástřelu. Při prvním pohledu jsem nebyl schopen určit umístění vstřelu. Po otočení lišáka na druhý bok se odhalil výstřel umístěný za lopatkou. Zvěři chyběla žebra i vnitřní vytržené orgány, přičemž destrukce měla velikost menší pěsti.
Počátkem srpna se mi pak podařilo ulovit brzy po ránu srnce třetí věkové třídy. Po vábení se rychle přiblížil v otevřeném prostoru posečené louky na 15 m. Zásah byl umístěný téměř ideálně za lopatkou. Srnec značil nijak výrazným odskočením do strany a okamžitým úprkem. Během úniku víceméně kopíroval dráhu srny, která se zdržovala poblíž. Jedinou zvláštností byla skutečnost, že první kus následoval v táhlých obloucích. Oba kusy mi zmizely za výběžkem lesa. Po pravdě řečeno jsem si nebyl výsledkem zcela jistý.
Po úplném rozednění jsem se vydal na snadno určitelný nástřel. Na něm jsem ihned nalezl ústřely plicní tkáně i větší množství barvy. Pobarvená stopní dráha se dala bez problémů sledovat prostým okem a barvy po celé trase neubývalo. Srnec zhasl mimo přehlédnutelný prostor za ohbím lesa, asi 150 metrů od nástřelu.
Po mých předchozích zkušenostech s různým typem střeliva z hlediska výrobce, střely i gramáže (Sellier-Bellot, Norma, Geco, Sako) mi jako drobná komplikace připadá pouze uvedená úniková vzdálenost. Ta je ovšem plně kompenzovaná abnormálně silným barvením.
Po ošetření uloveného kusu mohu konstatovat, že střela způsobila vstřel odpovídající svému průměru, párově poškodila obě plíce (jeden lalok prostřelen, druhý roztržen) a vyšla otvorem o průměru asi 2 cm. Na výstřelu způsobila podlitinu žeber o rozměru zhruba 10 krát 6 cm. Mnohem větší podlitina, zhruba 15 krát 10 cm se ovšem objevila na vstřelové straně. Jiná poškození zvěřiny jsem vzhledem k umístění zásahu nezaznamenal. Na straně výstřelu byl rovněž z rány povytažený kousek plicního laloku.
Jedinou zvláštností, kterou jsem u uloveného kusu zaregistroval, a která rozhodně svědčí o pozitivních vlastnostech střely, bylo opravdu masívní barvení nejen ven, ale také dovnitř hrudního koše. Obě skutečnosti zajisté vedly k dobrému pobarvení stopní dráhy.
Další zkušenosti jsem měl možnost učinit znovu s liškami. Zajímavé je, že se jednalo opět o velmi podobné podmínky. Druhá liška v pořadí mi vytáhla na vzdálenost asi šedesát metrů. Pravděpodobně tušila problém, protože stála naostro a jistila mým směrem. Přestože se v podobném postavení na lišku nedoporučuje střílet, risknul jsem ránu. Zásah seděl na dolní část krku a výstřel byl za lopatkou. Podélně otevřel celý bok až ke slabinám a střela kompletně vyvrhla veškeré orgány.
Další liška byla ulovena téměř předpisově na komoru, pouze poněkud výše. Vzdálenost přitom byla přes sto třicet metrů. Výstřel byl v tomto případě přijatelný, nicméně střela vytrhla kůži o velikosti téměř odpovídající mojí dlani.
Druhý kus srnčí zvěře, srnce první věkové třídy, jsem ulovil z posedu na vzdálenost kolem sta metrů. Po zásahu na komoru učinil pouhý jeden krok a složil se víceméně na nástřelu.
Střela vstoupila do těla těsně za lopatkou, prošla plicními laloky a výstřel byl situovaný na spodní straně protější lopatky, v podstatě přesně přes ramenní kloub. Výstřel svoji velikostí výrazně nepřekonal průměr tenisového míčku. Hrudní koš obsahoval opět obrovské množství barvy. Na zvěřině v tomto případě nebyly žádné významnější podlitiny.
Při porovnání s prvním případem si dovolím vyslovit domněnku, že chování prvního srnce po zásahu mohlo být způsobeno extrémně krátkou vzdáleností, kdy rychlost a energie střely způsobily poněkud nestandardní průběh značení.
Třetí kus srnčí zvěře, dospělou srnu v zimní srsti, jsem ulovil, bohužel, zásahem na měkko. Chyba v umístění zásahu byla jednoznačně způsobena mojí ukvapeností a jako většinu myslivců mne mrzela. Nicméně jsem si na straně opačné mohl vyzkoušet nestandardní účinky nové střely.
Srnu jsem zasáhl poté, kdy se mi v okamžiku výstřelu natočila našikmo, do oblasti slabin, s výstřelem těsně za komorou bez významného poškození jater. Prostřeleny tedy byly pouze zažívací orgány.
Srna zásah z asi 70 metrů značila poklesnutím, načež se od nástřelu vzdálila těžkým krokem asi 15 metrů, kde víceméně okamžitě zhasla. Vstřel i výstřel byly ve velikosti průměru střely. Uvnitř břišní dutiny však střela způsobila obrovské poškození, které bych si dovolil označit za totální destrukci. Na nástřelu jsem nalezl výrazný stříkanec barvy s příměsí trávicího traktu. Po další stopní dráze již barva chyběla s výjimkou jednoho, asi 1 cm dlouhého otěru na listu ostřice.
Přestože vina byla v předchozím případě jednoznačně na mojí straně, překontroloval jsem si pro klid duše nastřelení zbraní, které bylo naprosto v pořádku.
Zde bych se rád pozastavil u vlastního, sice nerelevantního, nicméně intenzívního, pocitu z používání zkoušeného střeliva. Jak jsem již upozornil, nepovažuji se za vynikajícího střelce, ani člověka schopného testovat podobné věci na špičkové úrovni. Na pocit však dám vždy.
V tomto směru mohu bez jakýchkoliv výčitek svědomí konstatovat, že jsem zřejmě nikdy nestřílel střelivem, z něhož bych měl z hlediska umístění zásahu tak dobrý dojem. Uvedená skutečnost je podtržená tím, že opravdu všechny výstřely vedené v alespoň relativním klidu, pokud možno s oporou zbraně, byly z pohledu potřeb praktického lovu stoprocentní.
V zimním období jsem střelou ECO-STRIKE ulovil ještě jednu dospělou lišku. Výstřel byl veden zepředu na sedící zvěř s umístěním zásahu na náprsenku. Střela prošla našikmo tělem, které opustila kolem páteře. Způsobila tržnou ránu o délce asi 8 cm a z těla vytáhla část zažívacího traktu.
Jak už to bývá, čím více se o něco snažíme, tím více se nám štěstí vyhýbá. Neuvěřitelná smůla mne provázela celý podzim během snahy ulovit touto střelou čistě na komoru kus černé zvěře, abych získal alespoň nějaký standardizovanější praktický poznatek. Teprve s příchodem zimního počasí se mi zadařilo. Sele o hmotnosti 30 kg jsem ulovil na vnadišti na vzdálenost asi 40 metrů. Střela zasáhla komoru přesně za lopatkou, poškodila oba plicní laloky a vytvořila výstřel v průměru dva centimetry.
Sele zásah značilo výrazným zakvičením spojeným s prudkým odskokem a vznikem na první pohled viditelných záporů. Na nástřelu zůstalo několik drobných kapek barvy a asi 3 cm dlouhý fragment běli. Po dvou metrech jsem na sněhu nalezl plicní barvu odpovídající množstvím zhruba kávové lžičce. Další dvě kapky výrazné plicní barvy se nacházely po zhruba 5 metrech a barvení následně až na drobné kapičky téměř ustalo.
Stopní dráha byla zhruba 50 metrů obtížněji sledovatelná, nicméně se to při pečlivém postupu dařilo i na plochách suchého listí a jehličí bez sněhu. Po 50 metrech se ve stopní dráze naráz objevilo obrovské množství barvy, po které jsme bez problémů pokračovali dalších 100 metrů, kde bylo sele zhaslé. Při vyvrhování bylo opětovně zjištěno zalití hrudního koše velkým množstvím barvy.
Při rušení zvěřiny bylo konstatováno přiměřené poškození žeber na výstřelové straně i rozumné probarvení okolní svaloviny.
Mnohem masívnější barvení do zvěřiny však proběhlo na straně vstřelové, což odpovídá poznatku učiněnému se srnčí zvěří. Barva v tomto případě pronikla nejen do svaloviny v bezprostředním okolí střelného kanálu, ale především masívně vyplnila prakticky celou plochu mezi lopatkou a žebry, kde prostoupila veškerý prostor mezi blánami i jednotlivými svalovými skupinami.
Popsaná situace tedy věrně koresponduje se zkušenostmi získanými u srnčí zvěře. Obvykle dochází ke vzniku relativně malých výstřelových otvorů, nicméně s většími hematomy na vstřelové straně. Krvácení z vnitřních orgánů je vždy velmi masivní směrem do tělních dutin. To vede po jejich naplnění k intenzívnímu barvení ve stopní dráze.
Jedinou komplikaci spatřuji v relativně delší únikové vzdálenosti a ve skutečnosti, že si na barvu ve stopní dráze musíme někdy pár metrů počkat.
Dobře si uvědomuji, že získané poznatky jsou opravdu pouze prvotní a na jejich základě nelze vytvářet jakékoliv hodnověrné závěry. Ty vyplynou teprve z dalšího používání střeliva. Budu proto rád, bude-li čtenáři na danou problematiku obdobně také nahlíženo.
O dalších zkušenostech se střelou ECO-STRIKE se v případě zájmu v budoucnu rád znovu na těchto stránkách podělím, stejně tak jistě redakce Myslivosti uvítá zkušenosti jiných uživatelů tohoto nového druhu střely v podobě článku či článků v dalších číslech našeho časopisu.
Mgr. Josef DRMOTA