Časopis Myslivost

Proto jsem hledal, zda nenajdu nějaký spektiv, který by mým potřebám vyhovoval víc. Moje představa byla jasná – cosi dostatečně kompaktního, abych to mohl nosit pokud možno na zádech či na břiše a s čím bych se mohl v honitbě relativně volně pohybovat.
Naštěstí se v posledních letech objevila na trhu celá řada kompaktních spektivů, které spojuje koncepce dvakrát lomeného paprsku světla, tzv. Z-koncepce. Většina těchto monokulárů vznikla na popud ozbrojených složek, pro potřeby vojenských a policejních pozorovatelů a odstřelovačů.
Své „zetky“ nabízí Hensoldt, Minox, ale také Leupold. Leupold dokonce již druhou generaci, která se vyznačuje použitím skla s nízkou disperzí, tzv. HD skla. Moje volba tedy padla na něj.
K testu jsem použil pozorovací sadu, set, ve kterém výrobce do jedné opravdu odolné přepravní schrány – kufru – vložil vlastní spektiv, malý stativ a šikovnou svorku s kulovou hlavou, umožňující připevnit spektiv na sklo okénka u automobilu.
 
Svůj test Leupoldu 12–40x60 HD jsem začal základní prohlídkou.
Spektiv je konstruován primárně tak, že objektiv je pod okulárem. To je klasická koncepce, zhruba před dvěma roky nabídla (myslím) firma Hensoldt spektiv převrácený, kdy objektiv je nahoře. Tohle uspořádání má výhodu pro odstřelovače či vojenského pozorovatele, který je tak lépe kryt před střelbou protivníka, pro lovecké použití dávám jednoznačně přednost klasické koncepci. Je to stabilnější a lépe vyvážené do ruky.
Spektiv má tělo z hořčíku a jeho povrch je potažen umělou pryží šedé barvy. Přes ni na několika místech vystupuje černý kovový rám. Zlatý prstýnek na objektivu s identifikací přístroje je znakem prestižní řady optických Leupold Gold Ring.
Dozadu ční poměrně dlouhý okulár. Na něm je prstenec ovládající stavění zvětšení a ostřicí kroužek.
Na spodku objektivu je kruhová rovná destička, v jejím středu je fotografický závit, který umožňuje buď upnout spektiv přímo na stativ, nebo uchytit na přístroj rychloupínací destičku.
Prvním testem Leupoldu byl můj tradiční klimatický text, tj. podrobení přístroje působení odstřikující vody a chladu a mrazu. Přístroj nechám na okenním parapetu ohřát a pak si jej vezmu s sebou do sprchového koutu. Zde je volně zavěšen a vystaven vodě, odrážející se při sprchování od mého těla. Není to tedy přímé sprchování plným proudem ze sprchové růžice, ale pokud přístroj má nějaké netěsnosti, měla by vlhkost proniknout dovnitř.
Přístroj jen zlehka oklepnu od kapek vody a vložím do chladničky. Poté, co chlad důkladně prostoupí přístrojem, zkontroluji, zda obraz přístroje není zamlžený.
Pak přístroj vložím do igelitového sáčku (aby mi nepřimrznul) a vložím do mrazničky s teplotou kolem -20 °C. A opět počkám, až mráz plně prostoupí přístrojem.
Nyní zkouším hlavně funkčnost ovládacích prvků. Čočky se většinou po návratu přístroje do teplého a vlhkého vzduchu zahalí námrazou.
Leupold 12–40x60 HD je deklarován jako zcela odolný, plněný neutrálním plynem. Uspěl ve všech fázích testu, ačkoliv ovládání zvětšení při plném zmrazení již vyžadovalo poměrně dost úsilí. Kroužek je hladký a při použití pletených rukavic měla změna zvětšení k pohodlnému a jistému úkonu dost daleko. Kroužek ostření je rýhovaný, i při plném zmrazení fungoval bez problémů. Vlhkost nikdy nepronikla dovnitř přístroje.
Následně jsem se podíval na optické vlastnosti spektivu. Napřed jsem za plného denního světla pozoroval zkušební obrazec ISO 12233 a posuzoval kontrast, ostrost a čitelnost obrazu.
Zde nebylo Leupoldu co vytknout, obraz byl jasný, čistý a velmi ostrý až do krajů zorného pole.
Pak jsem se začal věnovat pozorování přilehlého polodivokého parku. Zde jsem zkoumal věrnost barevného podání a současně jsem za pomoci sloupů veřejného osvětlení pátral po soudkové nebo poduškové vadě. Barevné podání se mi zdálo nepatrně ujíždět směrem k modré, ke studenějšímu barevnému podání.
Poduškovou ani soudkovou vadu jsem při statickém pozorování nezjistil. Ale podobně jako v případě MeoStaru jsem si uvědomil, že nějaká lehounká vada tam asi bude, protože když jsem začal přejíždět spektivem po pozorované krajině, uvědomil jsem si, že okraje obrazu se „rolují nějak jinak“. Tenhle jev byl prakticky nepozorovatelný při minimálním zvětšení (12x) a s rostoucím zvětšením byl čím dál snáze zjistitelný. Ale jakmile se obraz zastavil, nevnímal jsem zkreslení ani při největším zvětšení.
Z uživatelského hlediska mohu říci, že obraz Leupoldu snesl porovnání s MeoStarem, ačkoliv byl nezaměnitelně jiný. Ale nikoliv horší.
Při stejném zvětšení jsem měl v obou spektivech obraz o zcela srovnatelné míře informací. Protože minimální zvětšení je pouhých 12x, mělo smysl porovnávat při tomto zvětšení spektiv s mým binokulárem Leupold 10x50 Tactical z hlediska výkonnosti za šera. Leupoldův spektiv má čočky povlakované antireflexními vrstvami Xtended Twilight Lens System. Ty zjevně fungují, protože pozorovaný kontrolní obrazec ISO 12233 ztratil vnitřní kresbu jen necelých 10 minut před binokulárem.
Pokud vezmu v potaz, že spektivem vidí jen jedno oko, pak je to pro spektiv 12–40x60 mm HD vynikající vysvědčení. A nic na tom nemění skutečnost, že můj Tactical je o generaci starší.
Pokud jsem nastavil zvětšení na 40x (maximální), pak se vnitřní kresba pozorovaného obrazce vytratila asi 30 minut před dalekohledem. Tady je výsledek podobný MeoStaru, spektiv při maximálním zvětšení prostě není určený pro pozorování za šera nebo v noci.
Ke spektivu Leupold 12–40x60 mm HD dodává výrobce jako součást setu lehce vypolstrované pouzdro s nosným popruhem a malý stativ s teleskopickými nožičkami a výsuvnou centrální tyčí. Na stativu je kulová hlava s rychloupínacím výstředníkem a malou kruhovou vodováhou. I na stativ je v setu jednoduché pouzdro z pevné Cordury, opatřené nosným popruhem. Hmotnost celku se pak pohybuje lehce přes 3 kg, to je výrazně méně než u MeoStaru se stativem Manfrotto. I rozměrově je břemeno podstatně příjemnější, maximální rozměr ani jedné součásti nepřesahuje 500 mm. S takovým vybavením se již dá prakticky zcela volně pohybovat i v terénu. Což jsem také na podzim dělal.
Jenže ouha. Kompaktní stativ byl sice dostatečně tuhý, i při plném vysunutí středové tyče, ale pořád byl ještě poměrně nízký. Cožpak o to, když jsem se s Leupoldem seznamoval doma na balkóně, tak to problém nebyl. Stativ jsem si postavil na stoleček a pozoroval okolí vsedě v křesle jako pán. Jenže nízký stativ v terénu znamená, že si ke spektivu musím kleknout nebo dokonce lehnout. V létě, za sucha to není problém, ale na podzim to může velice často znamenat lehnout do mokré trávy, nebo dokonce do rozblácené půdy.
A tak začnete uvažovat o stativu sice větším, ale také vyšším, který by vám umožnil pozorování vestoje. A zase začnete uvažovat o nějakém velkém stativu, podobném, jako byl Manfrotto který jsem používal s MeoStarem. Jenže ten bude i ve složeném stavu rozměrný a hmotnost celku se nám vrátí zpátky někam ke 4 kg.
Nebo se ponoříte do kufru a vyndáte kulovou hlavu se svorkou, který ji umožňuje připevnit na částečně stažené okénko automobilu. Autem sice neprojedete všude, ale pokud jste v civilizaci, tak se jím bez větších problémů dostanete k většině vhodných pozorovacích míst. Dojedete na místo, nasadíte držák na okénko, upravíte si pohodlnou výšku spektivu, případně můžete lehce pootevřít dvířka, abyste si upravili správný výhled a pohodlné sezení.
Pochopitelně vypnete motor. Jednat abyste nesmrděli výfukovými plyny matičce přírodě pod nos, ale hlavně aby se vám v taktu motoru neklepal obraz. Velké zvětšení spektivu totiž spolehlivě přenese vibrace i velmi moderního motoru, se všemi jeho vyvažovacími hřídeli a protiběžnými hmotami. Ano, takhle vypadá pozorovací komfort. Ovšem je fakt, že taková „automobilizovaná“ pozorovatelna by se celkem snadno dala provozovat i s MeoStarem, celé kouzlo spočívá v té svorce s kloubem, která je opravdu vynikající pomůckou. Navíc i ona je osazená excentrickým rychloupínačem, takže je velice snadné a rychlé spektiv sejmout, vzít si malý stativ a zbraň a vyrazit za lovenou zvěří do terénu.
A to jsem také udělal. S Leupoldem 12–40x60 mm HD jsem strávil několik opravdu příjemných podzimních dní touláním se honitbou a pozorováním zvěře a jejím případným lovem. Leupold se přitom projevil jako velice dobrý společník.
Díky poměrně malému nejmenšímu zvětšení se dal používat ve dne i jako běžná lovecká optika, dvanáctinásobné zvětšení s trochou cviku udržíte i z ruky, pokud si ruku přitisknete k nějaké pevné opoře – ke stromu nebo sloupu elektrického vedení, pak udržíte i dvacetinásobné zvětšení, možná i víc. Je zajímavé, že když jsem to samé zkoušel s rozměrným MeoStarem nastaveným na spodní hranici zvětšení, ani zdaleka jsem nedosáhl tak uspokojivých výsledků. Kladně se zřejmě projevuje kompaktnost „Zetkové“ koncepce, jejíž stabilizace je zjevně snazší než stabilizace dlouhého, přímého tubusu MeoStaru.
Tato snadnost stabilizace dává „zetku“ pohotovost, jakou bych u spektivu nečekal. Také to pomáhá v situaci, kdy vysoká tráva nebo roští komplikuje použití spektivu na nízkém stativu. Maximální zvětšení je sice výrazně menší, než jaké nabízel MeoStar (Leupold končí na 40x, Meopta na 70x), ale pořád je to víc než dost na to, abyste byli schopni spolehlivě číst srnčí až někam za 300 metrů.
Velice příjemnou vlastností Leupoldu je zvětšený oční odstup – 30 mm je výrazně víc, než kolik má MeoStar. Neumím přesně zdůvodnit, proč tomu tak je, ale faktem je, že zvětšený oční odstup se významně podílí na komfortu pozorování. Oko je mnohem méně namáháno a trvá déle, než se unaví. Prakticky neslzí. Možná je to tím, že při větším oční odstupu není nutné tak přesně dodržet optimální vzdálenost oka od okuláru. Nevím.
Na druhou stranu, hladký kroužek stavění velikosti zvětšení opravdu nebyl ideální. Pod prsty klouže, není se na něm o co opřít, takže musíte použít větší sílu a to znamená, že si snáze uhnete přístrojem od požadovaného směru.
Navíc má kroužek zvětšení stejný průměr jako kroužek ostření, a tak se mi občas stalo, že jsem si nechtěně při přestavění zvětšení také rozostřil obraz. Mnohem šikovnější by bylo, kdyby oba kroužky měly rozdílný průměr a uživatel již na první dotek věděl, co má pod prsty. A aby bylo omezeno riziko nechtěné manipulace s oběma kroužky najednou.
Když porovnám ceny za sadu Leupold 12-40x60 (tj. cena za vlastní spektiv, stativ, svorku na okénko u auta, čisticí pomůcku a přenosný, opravdu odolný a praktický kufr) s porovnatelnou sadou MeoStar, tak je to poměr 49 000 Kč za Leupold u jeho dovozce ProArms vůči asi 55 000 Kč za MeoStar. Nepovažuji tento rozdíl s přihlédnutím k celkové ceně za nijak dramatický.
 
Pokud shrnu vše, co jsem až dosud o Leupoldu 12–40x60 mm HD Gold Ring napsal a vyzkoušel, pak musím říci, že pro aktivně pohybujícího se lovce je tohle „zetko“ lepší volba, než jakou byl MeoStar. Sice nedohlédne tak daleko, ale je podstatně mobilnější, a pokud bych lovil ve dne, v otevřených prostorách, pak bych se vůbec nebál nosit místo normálního dalekohledu na krku tento spektiv a používat ho jako hlavní pozorovací přístroj. Konec konců, jeho něco málo přes kilogram hmotnosti se nijak dramaticky neliší od hmotnosti klasického binokuláru 10x50.
Je pravda, že kvůli velkému očnímu odstupu (jinak opravdu skvělému, hodně přispívá k pozorovacímu komfortu) ho neopřu o obočí, ale já už bych se nějak naučil si pomoci. Stativ bych mohl mít schovaný v brašně přes rameno, kulovnici na řemeni. A klidně bych mohl po sejmutí spektivu ze stativu použít stativ jako opěrku pro zbraň. S upínáním na excentr je sejmutí spektivu otázka sekund.
Střílel bych vsedě nebo vleže, poloha by to byla stabilní a určitě bych si výrazně prodloužil účinný dostřel.
Spektiv je dost kompaktní, aby mi při střelbě nepřekážel. Rozsah zvětšení je menší, ale pro lovecké účely je plně dostatečný – prostě nedohlédnu přes celou honitbu, jen přes její tři čtvrtiny, a tedy se budu muset trochu hýbat.
Mrzelo mě, že ve své sadě nenabízí Leupold žádný adaptér pro fotografii. Digiscopingu jsem přišel s MeoStarem hodně na chuť. Adaptér pro digiscoping pomocí chytrého telefonu nabízí samostatně, ovšem za poměrně hodně brutální cenu. Dokoupením adaptéru by se sada dostala na úroveň ceny MeoStaru.
Stejně jako Meopta i Leupold je optický přístroj, který mi posouvá lovecké a myslivecké možnosti ke zcela novým obzorům.
Pokud zde nyní porovnávám MeopStar s Leupoldem, jsem si stále velice dobře vědom toho, že do jisté míry porovnávám hrušky s jablky. Každý z těch přístrojů je optimalizován pro trochu jinou roli.
Pokud bych byl „seděcí“ lovec, nebo lovecký průvodce či osoba zodpovědná za provozování lovu a myslivosti v nějaké „panské“ poplatkové honitbě, pak MeoStar bude strašlivě svůdná volba.
Ale pro mě, jako „šoulacího“ lovce, je stejně, ne-li víc, svůdnou volbou Leupold, který mi umožní mnohem větší volnost pohybu.
I Leupolda 12–40x60 mm HD Gold Ring jsem vracel jen s nechutí a zcela na rovinu, vracení svorky na okénko jsem skoro obrečel.
Hledání ideálního pozorovacího přístroje o velkém zvětšení ale Leupoldem neskončilo, ještě bude následovat nejméně jeden další test.
 
Za zapůjčení spektivu Leupold 12-40x60 mm HD Gold Ring k testu děkuji firmě PROARMS CZ, spol. s r. o., dovozci optických přístrojů Leupold do ČR.
Text a snímky Ing. Martin HELEBRANT