Časopis Myslivost

 
 
Nutrie říční pochází z Jižní Ameriky. V minulém století se dostala jako kožešinové zvíře do mnoha oblastí Severní Ameriky, Evropy i Asie. Z chovů zvířata unikla do volné přírody, nebo tam byla záměrně vysazena, a postupně zasídlila nová území a stala se stálou součástí místní fauny.
Takový vývoj se odehrál i v naší přírodě v průběhu posledních padesáti let. Ze sporadického výskytu na několika málo lokalitách se nutrie v posledních deseti letech postupně rozšířila do povodí řek v nížinách a místy i v pahorkatinách. Největší početnosti nutrie dosahuje na řadě míst v povodí Labe, rozsáhlá jsou ale také území zasídlená na jižní Moravě a v jihozápadních Čechách.
 
Potrava
 
Nutrie říční je typický býložravec, živočišnou potravu nevyhledává, ale příležitostně ji konzumuje. Nutrie spotřebuje za den asi 25 % hmotnosti svého těla, což představuje přibližně jeden až dva kilogramy potravy denně.
Složení potravy nutrie je závislé především na potravní nabídce. V oblastech původního rozšíření (jihoamerická pampa) se živí většinou vodními a suchozemskými jednoděložnými bylinami, dvouděložné rostliny konzumuje v menší míře. Podle našeho šetření se nutrie na jižní Moravě ve volné přírodě živí převážně zelenými listy travin, které spásá na březích vod, ale často konzumuje i mokřadní vegetaci (orobinec, skřípinu, ostřice).
Tam, kde jsou v blízkosti vody zemědělské plodiny, nutrie s oblibou spásá obiloviny, ale navštěvuje i pole s kukuřicí a řepou cukrovkou.
V zimě se potravní podmínky nutrie zhoršují, zejména při sněhové pokrývce. V její potravě potom převládají málo výživné zdřevnatělé části bylin, ze země vyhrabává a konzumuje kořeny a oddenky rostlin a v nouzi ohlodává také kůru dřevin. Tam, kde je v blízkosti nory zásyp pro bažanty nebo kachny, může většinu její zimní potravy tvořit předkládané krmivo pro zvěř.
Na zimu si nutrie nevytváří žádné zásoby potravy. V období mrazů ale dokáže snížit svůj metabolismus a omezuje aktivitu. To jí pomáhá v přežití tuhých zim. Nedorostlá mláďata však zpravidla drsnější zimu ve volné přírodě nepřežijí pro nedostatek kvalitní potravy.
Jiná situace je na místech, kde lidé nutrie pravidelně krmí. Zvířata zde nestrádají, ochotně konzumují vše, co jim lidé přinesou – obilí, zeleninu, ovoce, pečivo, a mohou tak úspěšně přežívat i tuhé zimy.
Nutrie je dobře přizpůsobena k účinnému využívání rostlinné potravy. Slouží jí k tomu objemné slepé střevo, ve kterém s pomocí mikroorganizmů štěpí celulózu a výměšky slepého střeva znovu konzumuje (cekotrofie) a získává tak další živiny.
 
Rozmnožování
 
Nutrie má potenciál rozmnožovat se v průběhu celého roku, pokud má dostatek potravy a může tak mít mladé až třikrát do roka. V jednom vrhu bývá nejčastěji 5 až 6 mláďat, která se rodí zcela vyvinutá a již po pár dnech se mohou přiživovat na zelených bylinách. Odstavena bývají po 5 až 6 týdnech. Samice ale může být oplodněna záhy po vrhu mláďat, doba březosti trvá 130 dnů. Pohlavní dospělost samic sice nastává již ve třech měsících, ale je malá pravděpodobnost, že by se jedinci žijící ve volnosti zapojili do reprodukce ještě v roce zrození.
Naše klimatické podmínky nejsou pro nutrii optimální, zejména proto, že v zimě zde nenachází dostatek potravy, což významně omezuje její reprodukci (málo početné vrhy, vysoká úmrtnost mláďat). Jiné to bude v populacích podporovaných člověkem, kde se nutrie mohou rozmnožovat po větší část roku.
 
Způsob života
 
Nutrie ve volné přírodě žije vcelku skrytým způsobem života, ale její přítomnost prozradí výrazné pobytové znaky. Z úkrytů vylézá navečer, často ještě za světla, a na hladině rybníka nebo vodního toku ji nelze přehlédnout. Její ochozy vedoucí z vody na břeh jsou dostatečně výrazné, mnohem výraznější než ochozy ondatry.
Na náplavech a obnaženém bahnu můžeme najít otisky chodidel nutrie, které se podobají zmenšeninám stopy bobra, a zároveň svojí velikostí výrazně převyšují délku chodidla ondatry. Jinému druhu naší zvěře se nepodobají.
Nezaměnitelný je také trus. Má podobu válečků, které jsou dlouhé okolo 3 cm, a jejich průměr je přibližně jeden centimetr. Čerstvý trus se vyznačuje jemným podélným rýhováním. Takové bobky neprodukuje žádný jiný savec v naší přírodě. Trus nutrie většinou odkládá do vody, proto se s ním nesetkáme tak často, jak u jiných býložravců. Občas ho najdeme na místě pastvy, ale častěji leží v blízkosti nor na náplavech, které nutrie využívá k odpočinku.
Nory, které si vyhrabává v březích, mají vchody v průměru okolo 20 cm a bývají umístěné na úrovni hladiny. V okolí nor bývá vypasená vegetace, okolo vody jsou často vyšlapané chodníky. Potravu nutrie přijímá ve vodě nebo v její těsné blízkosti. Od břehu se za potravou zřídka vydává dál než na 15 m. Vodotečí ale může za potravou putovat i stovky metrů.
Nápadné jsou požerky nutrie v obilí nebo kukuřici. Nutrie stébla neodhryzává jako bobr nebo ondatra, ale láme je a povalené na zem potom na místě klasy požírá. Na jejích ochozech z místa pastvy jsme nikdy nenašli roztroušené zbytky rostlin, které zůstávají na stezkách bobra nebo ondatry, kteří si potravu odnášejí na břeh nebo až do vody.
Při ohryzu kůry se nutrie zakusuje i do dřeva a ohlodaná větev potom vypadá podobně jako při ohryzu zajíce. Tím se nutrie liší od bobra, který i z tenkých větviček ohryzává jen kůru a stopy po jeho zubech jsou mnohem jemnější.
 
Nutrie říční se v naší přírodě vyskytuje přibližně 50 let. Její populace byla zpočátku málo početná a její přítomnost byla v minulosti zcela přehlížena. V současné době se vzrůstající početností narůstají i problémy, které jsou s nutrií spojené.
Chybí nám ale potřebné informace o biologii nutrie, na jejichž základě by bylo možné jednoznačně definovat její roli v naší přírodě. Nemáme k dispozici ani celková data o škodách, které působí.
Na základě zkušeností z řady oblastí v jiných zemích je zřejmé, že nutrie patří mezi druhy invazivní, se značným potenciálem pro negativní vliv na domácí faunu a flóru a s možnými riziky epidemiologickými i hospodářskými.
To jsou důvody, proč je nutrie říční v Evropě považována za nežádoucí druh a je uvedena v Nařízení EU č. 1143/2014 o prevenci a regulaci, zavlékání či vysazování a šíření invazních nepůvodních druhů.
V České republice zatím nutrie jmenovitě není zahrnuta do žádné legislativní normy, ale jak již bylo v úvodu řečeno, její lov může realizovat ve smyslu zákona o myslivosti myslivecký hospodář a myslivecká stráž.
Na nehonebních pozemcích má nutrie status podobný jako ostatní volně žijící živočichové a může být lovena bez omezení v mezích zákona na ochranu přírody a zákona na ochranu zvířat proti týrání.
 
Příčiny nárůstu početnosti
 
Jaké jsou příčiny nárůstu početnosti nutrie v naší zemi, o tom můžeme zatím jen spekulovat. Snad k tomu přispívají mírné zimy, když drsné zimní podmínky byly v minulosti považovány za hlavní faktor, který jí bránil prosadit se ve volné přírodě. Příčinou šíření nutrie může být skutečnost, že na okrajích obcí se tento jihoamerický hlodavec stal vítaným zpestřením fauny pro „milovníky zvířat“. Je zde chráněn a často i celoročně přikrmován. V důsledku toho se tu nutrie úspěšně množí a přírůstek odchází do volné krajiny, kde sice nenachází optimální podmínky, ale i tak zde úspěšně přežívá. V případě zániku některé lokální populace dochází k její rychlé obnově migrací jedinců z populací podporovaných člověkem.
Mýty o tom, že nutrie nepřežije tvrdší zimu, platí snad jen pro mladá zvířata. Například v oblasti jižně od Brna přežily dospělé nutrie mrazivou a na sníh nezvykle bohatou zimu 2016/17 ve volné přírodě celkem bez větších problémů.
 
Z vývoje populace nutrie říční je zřejmé, že je otázkou času, kdy se tento druh rozmnoží tak, že se stane obtížným, možná i nebezpečným elementem, který bude narušovat prostředí v blízkosti sídel člověka a následně i ve volné přírodě. Proto je potřeba na úrovni centrálních orgánů jasně definovat, že nutrie říční je v naší přírodě nežádoucí, a začít realizovat příslušná opatření vedoucí k regulaci její početnosti. Rozhodující úlohu by přitom měly hrát místní samosprávy, které by problémy s nutrií mohly řešit obdobně, jako se řeší problémy s potkany.
Překážkou při regulaci početnosti nutrie může být nekritická veřejnost, která zvířata chrání bez ohledu na jejich negativní roli v ekosystémech, zdravotní rizika, škody na vodních dílech nebo na zemědělské produkci.
Obliba nutrií zašla až tak daleko, že se dostává i do kronik obcí a je součástí projektů jejich rozvojových programů (Era pomáhá regionům, obec Tojice).
O vysoké popularitě nutrie zvláště mezi městským obyvatelstvem svědčí množství odkazů na Internetu i petice proti snahám o regulace její početnosti (Hradec Králové).
Regulace (eradikace) nutrie v naší přírodě musí proto být řešena s určitými ohledy a doprovázena přiměřenou osvětou.
 
Co pro regulaci početnosti nutrie můžeme udělat v našich honitbách?
 
Nejjednodušší je nepřikrmovat nutrii v zimním období. Tam, kde se nutrie vyskytuje, přestat přikrmovat zvěř blízko vody nebo vytvořit takové zábrany, které jí znemožní přístup k předkládané potravě.
Nutrie se ve volné přírodě chová opatrně, jako jiné druhy zvěře, ale je vázána na vodní prostředí a okolí svých nor. Při vynaložení přiměřeného úsilí by neměl být vážný problém jednotlivé rodiny usazené v honitbě na většině míst postupně odlovit.
V současné době nutrie v honitbách nepředstavuje ve větším měřítku zásadní problém. Pokud ji ale budeme tolerovat, může v naší přírodě přibýt problematický druh, který bude přispívat k další devastaci už tak silně narušeného přírodního prostředí.
Dr. Miloslav HOMOLKA
 
 
Obr. 1 Dospělí samci nutrie říční dosahují i ve volné přírodě úctyhodných rozměrů.



Obr. 2 Trus nutrie říční v blízkosti její nory na břehu řeky.



Obr. 3 Stopy po nutrii říční na náplavu pod silničním mostem.



Obr. 4 Stopní dráhy nutrie říční na sněhu při putování za vzdálenou potravou.



Obr. 5 Ohryz kůry způsobený nutrií (a) a bobrem (b)





Obr. 6 V době nedostatku potravy nutrie dokáže ohryzem kůry zničit i vzrostlé stromy.


Obr. 7 Předčasně odstavené mladé nutrie nemají šanci přežít zimu ve volné přírodě.