Časopis Myslivost

Bohužel se však pomalu vytrácí pravá podstata sokolnictví, a to lov přirozené kořisti ve volné přírodě za pomoci loveckých dravců. Je to hlavně dáno tím, že přirozené kořisti dravců, a tím myslím především zajíce, bažanta a koroptve, výrazně ubylo, místy stavy stagnují a velmi ojediněle se za velké píle místních obětavců drží v udržitelných až vyšších počtech. Proto jsou sokolníci velmi vděční za každou možnost provádět sokolnický lov v místech, kde drobná zvěř ještě je a kde jim to uživatelé honiteb umožňují.
Sokolnictví nikdy nebylo o soutěživosti, kdy by se jeden sokolník předháněl s druhým o to, kdo uloví více úlovků se svým dravcem. Dávno jsou ty doby, kdy sokolníci s jestřáby lovili na sokolnických setkáních čtyři zajíce s jedním jestřábem. To bylo v dobách, kdy i výřady mysliveckých honů čítaly stovky ulovených kusů zajíců a divokých bažantů.
Samozřejmě i dnes je vysoký počet úlovků s dravcem jasným znakem dobře prováděného sokolnictví a určitým naplněním přirozených potřeb dravce. Vždyť i on ve volné přírodě musí skoro denně něco ulovit, aby přežil. Zároveň nedostatek úlovků vede k nevítaným problémům chování daného jedince, ale výcvik a chování loveckých dravců je na úplně jinou kapitolu.
 
Jak jsem se již zmínil výše, nedostatek přirozené kořisti je něco, co nás sokolníky trápí. Přesto se dají najít druhy zvěře, které jsou v dnešní kulturně-zemědělské krajině ve vysokých počtech, ale pouze pár nadšenců jim se svými dravci věnuje pozornost.
Jedním z těchto druhů zvěře je straka obecná. Zejména v honitbách, které přímo navazují na větší městské aglomerace, se tento druh přizpůsobil vhodným podmínkám a jeho stavy jsou v těchto místech vysoké. Málokterý dravec je však schopný tento druh pravidelně a úspěšně lovit právě v prostředí, kde se vyskytuje. Možná je to překvapující, ale jedním z toho mála je jeden z nejmenších sokolníky cvičených dravců - krahujec obecný.
 
Lovu s krahujcem se v rámci celé ČR věnuje opravdu jen několik sokolníků, a ti by se dali spočítat na prstech jedné ruky. Důvodů je proto několik. V první řadě dostupnost tohoto druhu pro sokolnictví je složitější. V ČR se za posledních pár let odchovalo jen opravdu pár krahujců. Využití krahujců z volné přírody nejsou orgány státní správy ochrany přírody příliš nakloněny, a tak je občas potřeba zakoupit krahujce i ze zahraničí. Chovu krahujců se vzhledem k nižší poptávce věnuje jen několik málo chovatelů v ČR.
Dalším z důvodů je jakási reputace „choulostivého dravce“, ale tato představa se stejně jako určité názory v myslivosti jaksi traduje a nemá podporu v jasných faktech. Spíše vychází z omylů a chyb dřívějších dob.
Vzhledem k velikosti krahujce musí být člověk o něco opatrnější při jeho držení, ale v dobrých rukou není tento dravec o mnoho choulostivější než například jestřábí nebo sokolí samec (terček). Sám jsem úspěšně vychoval sedm krahujců a úspěšně lovil s pěti z nich. Ti dva, se kterými jsem nelovil, byli samec, který zůstal v chovu a samice, se kterou lovil kamarád.
Žádný z mých krahujců neuhynul vlivem choulostivosti (nedostatek vhodné potravy, avitaminóza, nemoci atd.).
Posledním a velmi důležitým důvodem malého využívání krahujců v sokolnictví je stávající legislativa. Krahujcovu přirozenou kořist tvoří z 97 % ptáci, zejména pěvci velikosti od vrabce přes kosa po holuba. Tudíž vlivem ochrany těchto druhů připadají pro samotný lov reálně jen čtyři druhy - bažant obecný, holub hřivnáč, hrdlička zahradní a straka obecná. Ostatní druhy pernaté zvěře jsou pro krahujce moc velké. Ze jmenovaných jsou bažant a hřivnáč pro krahujce velkou a náročnou kořistí na hranici jeho možností.
Sokolnický lov s krahujcem má určitá specifika, proto je například velmi obtížné najít vhodnou situaci pro lov hrdliček, ačkoliv jejich stavy jsou místy vysoké. Tudíž pro pravidelný lov zůstává v podstatě jen černobílá a velmi inteligentní straka. Mé poslední tři krahujčí samice velmi úspěšně lovily straky a rád bych se touto formou se čtenáři Myslivosti podělil o mé zážitky.
 
Krahujcům jsem podlehl během studia a nakonec mě tato láska dotlačila k tomu, abych si nejen udělal doktorát z ekologie krahujců, ale abych se jim začal věnovat i v rámci sokolnictví.
Poté, kdy jsem strávil mnoho hodin pozorováním chování divokých krahujců v přírodě a byl svědkem lovu krahujců mých přátel, rozhodl jsem se, že s krahujci budu lovit. Jejich obrovské srdce hodné lva, odvážné útoky na mnohem větší kořist, neskutečná rychlost a úžasná obratnost mě naprosto uchvátily, a právě proto jsem toto vše chtěl každodenně prožívat a pozorovat z bezprostřední blízkosti.
Proto jsem netrpělivě sledoval hnízdění krahujčího páru u mých kamarádů a modlil se, aby se po dlouhé době úspěšně povedlo odchovat několik mláďat a aby mezi nimi byla samice.
Během června a července jsem prováděl kroužkování krahujčích mláďat ve volné přírodě a začínal být s postupem času stále více nervózní, protože hnízdní sezona se chýlila ke konci a pár ve voliéře stále nic. Jak jsem si oddechl, když jsem dostal zprávu od chovatele, že mají snůšku.
To však ještě vůbec nebylo vyhráno, jak ukázaly zkušenosti z posledních let, kdy sice krahujci ve voliéře snesli, ale nepodařilo se přirozeně úspěšně mláďata odchovat. Proto nebylo ponecháno nic náhodě a snůška byla inkubována v inkubátoru, zatímco krahujčí samice seděla na podkladku.
Z prvního vejce se s velkým předstihem vylíhnul samec, a tak jsem netrpělivě čekal na další mláďata. O několik dní později se vylíhla tři mláďata, která byla ještě během klubání vrácena pod svou matku. K mojí velké radosti mezi nimi byla samice, kterou jsem si o pár dní později odvážel, aby započala výchova a později i výcvik.
O výchově a výcviku krahujčích a jestřábích mláďat pro sokolnické účely by se dala napsat rozsáhlá publikace. Sám jsem vycházel ze zkušeností kamarádů, svých vlastních zkušeností a hlavně ze zahraniční literatury.
Penny (jak jsem svou novou krahujčí samici pojmenoval) jsem od malička vozil všude s sebou v malém košíčku, aby přivykla každodennímu ruchu velkých měst a poté, kdy dorostla do krahujčí krásy, jsem započal s výcvikem a následným přechodem na lov. Ačkoliv byl tento jedinec pomalejší v přechodu na samotný lov, trpělivost se vyplatila a k mé obrovské radosti jednoho krásného odpoledne ulovila první straku. Ačkoliv útok nebyl jedním z těch, které by extra utkvěly pro svou krásu a odhodlanost v mé hlavě, nikdy na něj nezapomenu. Výsledkem byla ulovená straka a plně nasycená Penny.
Během následujících dní jsem obcházel místa s větší koncentrací strak a pozoroval úspěšné, ale častěji neúspěšné, útoky mého mladého krahujce a velmi vyrovnané vzdušné souboje na obloze a v korunách stromů s tímto rovnocenným soupeřem.
Jakmile se Penny začalo více dařit, stoupla i její chuť pro lov strak a hlavně se zdokonalily její letové schopnosti. Některé z úspěšných útoků nikdy nezapomenu a jsou velmi těžké k popsání. Je to zvláštní co člověk – sokolník pociťuje během lovu se svým dravcem. Například, když z křoví padesát metrů od vás vyletí straka a rozhodne se stoupavým přímým letem od vás odlétat.
Krahujec neváhá a okamžitě v plné rychlosti opouští rukavici a se vší energií a silou se snaží straku dohnat. Po dalších, a musím uznat nekonečných, sto padesáti metrech straka zazmatkuje a z padesátimetrové výšky se uchýlí do krytu.
To už však krahujec, který je těsně za ní, přitáhne křídla a při rychlém pádlování křídel v maximální rychlosti vletí do křoví, kde straka hledala úkryt. Začne se ozývat známý zvuk ulovené straky a já sprintem běžím pomoci Penny v tomto těžkém souboji. Jaká euforie proudí člověku v žilách, když si po nádherném a úspěšném útoku sedne vedle svého dravce na zem a pozoruje, jak škube svou zaslouženou kořist.
Lov strak během procházení krajinou je velmi těžký a je spíše o náhodě. Je potřeba se dostat ke strakám na velmi krátkou vzdálenost, aby krahujec měl šanci na ulovení. Ačkoliv si loveckou kondici pečlivě hlídám, ne každý den má krahujec stejnou chuť a energii lovit na větší vzdálenosti a za určitých podmínek (množství krytu, aktuální energetický stav dravce, stav kořisti) je lov bezpředmětný. Když se ale všechny okolnosti potkají spolu s loveckým štěstím, pak člověk prožije nezapomenutelné zážitky.
Jednoho pozdního odpoledne jsem během procházení zaslechl straky za skupinou křovin a stromů. Krahujec znalý ozývání strak byl rázem připraven na akci. Co nejtiššeji jsem se přiblížil asi na čtyřicet metrů a snažil se kryt obejít.
Jakmile první ze strak vystartovala z krytu, krahujec vyrazil a zaútočil. Bohužel jsem přes poměrně hustý kryt nic neviděl. Bylo velmi těžké se tím směrem prodrat, ale po krátké době jsem zaslechl opět známý zvuk boje ulovené straky. Chvíli mi trvalo, než jsem se k těm dvěma dostal a byl připraven Penny pomoci v souboji.
Jaké překvapení mě ale čekalo, když jsem poklekl k zápasícímu krahujci a zjistil, že ulovil straky dvě, a v každém chvatu drží jednu straku! I přes velký boj se Penny povedlo obě straky udržet a já rychlým zapeřením pomohl tento souboj ukončit. I sama krahujčice byla z dvojitého úlovku dost překvapená.
Domnívám se, že hned po ulovení jedné straky se na pomoc připojila druhá straka, ale přiblížila se natolik, že krahujec instinktivně vázal i tuto. Lehl jsem si do trávy a nechal Penny zasloužený úlovek škubat.
Při sokolnickém lovu za přítomnosti myslivců se často setkávám s výroky „támhle letí straka, proč jí ten krahujec neuloví“. Pochopitelně to vychází z nezkušenosti a nevědomosti. Bohužel, kdyby to bylo tak jednoduché a dravec byl schopný ulovit každou straku, ztratilo by to kouzlo přirozeného souboje dravce a kořisti.
Ačkoliv se jako sokolníci snažíme pochopit a vnímat každý prvek chování našich dravců, přesto však dokonale nikdy neporozumíme tomu, co se odehrává v jejich hlavách. Jsou to přeci jen dravci, kteří vidí více než my, to, zda je kořist oslabena, či zda má útok šanci na úspěch. Právě proto dravec často nevěnuje pozornost strakám, které jsou, dá se říci  dál než „na dostřel“.
Křehký vztah člověka a dravce mě spolu s loveckými zážitky s dravci bude vždy fascinovat. Nikdy se mi neokouká pohled na spokojený výraz nasyceného krahujce po úspěšném útoku. To, že mohu zažívat tyto nevšední zážitky je samozřejmě ovlivněno možností lovit straky v honitbách, kde jsou tomuto sokolnickému lovu uživatelé honiteb nakloněni. Všem těm patří můj dík.
Tomáš KUNCA
snímky Miloš Fischer
 
Je nedělní poledne, zvoní telefon – Tomáš, ihned se domlouváme a za hodinku už společně vyrážíme na lov strak. Vichřice, chvílemi prší, počasí moc nepřeje, ale zkusíme to. Straky hledáme na závětrných místech, a daří se, Penny s úspěchem útočí na první straku a nedává jí sebemenší šanci – důrazný útok, straka hledá záchranu ve větvích jehličnanu, ale Peny jde s neuvěřitelnou rychlostí a obratností za ní, obě mizí ve větvích a už slyšíme zvuky boje, slétá se snad osm strak na pomoc a nereagují ani na sokolníka, spěchajícího ke svému dravci, drží si od sokolníka odstup jen dva až tři metry a odlétají teprve až když ulovená straka ztichne.
Prší, ležím na zemi a fotografuji Penny na úlovku. Euforie lovu mne vrací o čtyřicet let zpět, kdy jsem sám denně vyrážel s krahujcem na pěsti lovit vrabce a hrdličky.
K další strace se dostáváme skrytě velmi blízko, Penny okamžitě vyráží, krahujčím způsobem těsně kopíruje terén a prudce váže překvapenou straku. Ihned se opět do těsné blízkosti dravce a jeho úlovku slétají stračí zachránci. Jedna se odváží tak blízko, že čekám bleskový chvat krahujce do strany a další ulovení dvou strak najednou, ale Tomáš už je u dravce, ulovená straka ztichne a obránci se rázem vzdalují.
Opět vleže fotografuji Penny na úlovku, déšť značně sílí a to je jasný signál ukončení dnešního lovu. Dvě straky během hodiny je nejen v tomto počasí (paradoxně nám ale pomohlo v připlížení se ke strakám) vynikající výsledek, za kterým stojí nepřekonatelné schopnosti krahujce, ale zejména zkušenosti sokolníka.
Po návratu přemýšlím o prožitém lovu, o razanci krahujčích útoků, která je naprosto neporovnatelná s útoky jiných dravců, zrovna tak jako krahujčí obratnost. Určitě by to do budoucna byla cesta ke snížení stavů přemnožených strak nejen v honitbách, ale i ve městech. A nejen drobné ptactvo by mělo život o něco lehčí.
Miloš FISCHER