Časopis Myslivost

SRNČATA

Myslivost 6/2019, str. 48  Petr Slaba
Srnče, mládě naší zatím ještě nejrozšířenější a z mého pohledu také nejkrásnější spárkaté zvěře, které přichází na svět v období května a června. Do první fáze života je uzpůsobeno ochranným maskováním, téměř žádným pachem a citovým poutem ke své matce, které mu velí za všech okolností ji poslouchat. Srnče, mládě, které je v drtivé většině případů kladeno často s druhým sourozencem, do velkých či malých komplexů luk, či jetelových vojtěškových polí. Luk a polí, které mají být právě v tu dobu sečeny námi lidmi za účelem usušení či senáže pro hospodářská zvířata.
Zmiňované vlastnosti, které dostává čerstvě nakladené srnče do vínku, tedy maskování, absence pachu a poslušnost, jsou dány matkou přírodou jako obrana proti predátorům, kteří by si na malém srnčeti rádi pochutnali. Proto i kladení dvou srnčat na rozdílných místech má podobně účinnou funkci, jako maskování. Přijde-li srna o jedno mládě, je velká pravděpodobnost, že druhé může přežít a násobí se tak životaschopnost tohoto druhu. Stejně tak i výběr lokality, tedy luční a podobné polní porosty, jsou srnou vybírány ze stejných důvodů.
Všechny zmiňované obranné prvky na přirozené predátory fungují. Na přirozené predátory ano, ale ne na predátora stojícího na nejvyšším žebříčku, tím je člověk a jeho činnost v krajině.
V době kladení mláďat většinou na desetitisících hektarech probíhá také senoseč, což je velký problém pro srnčí a ostatní zvěř a ptactvo, kteří společně se srnkami přivádí v tuto dobu do krytu trav své potomky. Každoročně tak díky senosečím zahynou desetitisíce mláďat a živočichů. Tuto skutečnost znali myslivci již za dob socialismu a již v této době se dělali opatření a vymýšleli postupy, jak těmto ztrátám zamezit. Tyto ztráty nebyly ale v té době tak veliké, a to především díky jinému systému hospodaření a také mnohem menší výměře polí určených k senosečím, nehledě na používanou techniku té doby.
Neexistovaly ale také různé dotace, které by zemědělcům nařizovaly kdy a v jakém termínu se musí posekat, aby na pozemky vyúčtovali peníze, protože tenkrát nebyl prvotní smysl lučního hospodaření to, jak získat s malými náklady velké dotace z evropských peněz. Hlavní smysl byl zajistit kvalitní seno na zimu pro živočišnou výrobu.
Stejně tak technika byla mnohem pomalejší a méně výkonná, což dávalo zvěři větší šanci na únik ze sečených ploch, sekačky měly krátké lišty a malé pojezdové rychlosti. Obsluha traktoru stačila často zareagovat, objevit a vynést srnče předtím, než ho sebere žací lišta. A hlavně – stroje ovládali místní zemědělci, často zároveň myslivci, kteří krajinu a místa kladení srnčat detailně znali.
 
Co můžeme udělat pro zvěř a její ochranu při senosečích my myslivci víme, ale bohužel ne všude praktikujeme. Všichni myslivci by se měli chovat jako řádní hospodáři v krajině. Je totiž smutné, že se na jedné straně podařilo vyvolat kampaň právě kolem záchrany zvěře při senosečích, čímž se vzedmula i velká vlna podpory z řad veřejnosti, ale pak je nepochopitelné, že se najdou myslivci, kteří nemají zájem se záchraně zvěře v některých honitbách věnovat.
Stejně tak se ale myslivcům nelíbí to, že různí aktivisté z řad spoluobčanů, ze kterých se najednou stali zachránci světa, aniž by znali reálnou podstatu věci, mnohdy veřejně pranýřují, když se z jejich pohledu málo činí to, co by se podle nich dělat mělo. Dobrovolníci často dokáží jen plamennými slovy zahltit internet a sociální sítě, ale finální skutky nikde. Nejedná se totiž o to, aby se skupiny laických dobrovolníků vrhaly do luk a vynášely spontánně srnčata před lištami sekaček, vše musí být v souladu a znalostmi místních myslivců.
Obě skupiny pak jako viníky celého chaosu při senosečích nezřídka označují zemědělce, že seče nehlásí, že nedbají doporučení a rad myslivců, že nesekají od středu pole, že jezdí bezhlavě, rychle a v noci, …
 
Kritizovat je snadné, ale jestliže chceme adekvátně mláďatům zvěře a živočichům v loukách pomoci, je zcela zásadní se dohodnout a neházet vinu na jiné, i když se to mnohokráte nabízí. Zkusme vnést do záchrany zvěře při senosečích klid a rozum, pomáhejme zvěři a nebraňme se nabízené pomoci. Vždyť by se nám všem přece mělo jednat o zachování a ochranu přírody a tvorů, kteří v ní žijí, i pro další pokolení.
A i proto vznikla ve spolupráci myslivců, Ministerstva životního prostředí a PEF ČZU v Praze před několika lety iniciativa spojená s tvorbou webových stránek Senosec Online https://senosec.czu.cz/, kde se mohou kontaktovat myslivci, zemědělci a dobrovolníci a koordinovat svoji spolupráci.

senosec-online.tif
V současnosti existuje vícero možností, jak předcházet ztrátám zvěře při senosečích, mám na mysli především různé typy pachových, akustických a světelných plašičů. Pozitivní je i to, že finanční podporu zařadilo do svého programu letos poprvé i Ministerstvo zemědělství. Je třeba všechny tyto prostředky využít efektivně, s rozumem a hlavně časově tak před sklizní, aby se ztráty co nejvíce eliminovaly. Všechno to jsou ale jen podpůrné prostředky ani jeden z nich nefunguje na sto procent, jediné „zcela jednoduché“ řešení, které funguje téměř na sto procent, je posun seče do druhé půli července. V té době je většina mláďat dostatečně vyspělá a tím pádem schopná před sekacími stroji z lokalit k tomu určených uprchnout. Ale to už je na jinou diskuzi a úvahu.
Petr SLABA
 

Zpracování dat...