Časopis Myslivost

Zamyšlení o myslivosti očima mládeže

Myslivost 6/2019, str. 20  Martin Beneš, Jan Klíma
K sepsání následujícího zamyšlení mne vedly poznatky a zkušenosti žáků a adeptů, kteří vykročili do mysliveckého života a popisují své první myslivecké kroky. Sám si vzpomínám, jak jsem před více než třiceti roky, kromě tehdejší literatury, hltal každé slovo a zkušenosti slovutných lovců, kterých jsem si vážil, obdivoval je a bral je jako své myslivecké vzory a učitele. Líbily se mi znalosti ze života zvěře podávané mysliveckou mluvou a humorem. Je už dané vývojem lidské civilizace, že starší generace příliš nechápe a nerozumí názorům, postojům a způsobu života nastupující generace. Sám mezi mladou generací trávím celý život a vím, že i mezi mladými myslivci jsou mnozí, kteří milují myslivost srdcem a chtějí provozovat výkon práva myslivosti podle starých českých tradic a zvyků, tak jak se prostě má. Ing. Václav VOMÁČKA
Asi jako v každé době, i v současnosti si začínající myslivec si musí pořídit výzbroj a výstroj. Ne všichni mají v rodině myslivce nebo lesníka, který jim s výbavou pomůže. Proto je vedle nezbytného vybavení a nákladů spojených se zkouškami uchazečů o první lovecký lístek, studiem na lesnických školách a zkouškou z odborné způsobilosti pro držení zbrojního průkazu, pro mnoho začínajících myslivců prvním prubířským kamenem poplatek za vstup do mysliveckého sdružení nebo spolku. Pohybuje se i ve výši několika desítkách tisíc korun. Někteří začínající myslivci mají i zkušenost, že sdružení počítá ve svém rozpočtu s poplatkem za vstup, díky kterému zalepí jinak vzniklou díru v rozpočtu.
Rozumím tomu, že budoucí člen bude používat zázemí a myslivecké zařízení vybudované svými předchůdci. Nechci se nikoho dotknout, ale díky současné vysoké věkové hranici, to bude právě nastupující generace, která bude dál užívat, udržovat a zvelebovat již vybudované zařízení. Zároveň bude lovit, plnit plán a pokladnu. Ale taky lovit proto, aby všichni členové dostali svůj příděl zvěřiny, a to i v době, když již budou v loveckém důchodu.
Možná to jinde bylo jinak, ale v mém okolí většina dnešních nejstarších myslivců zažila myslivost, kdy byl vstupní poplatek buď žádný nebo symbolický, stejně jako nájemné za honitbu.
I kdyby začínající myslivec sehnal částku na vstup, může narazit na další problém který je takzvaný „stop stav“, tedy zastavené přijímání nových členů. Prostě vás sdružení nepřijme.
Naprosto souhlasím se zkušební dobou třeba i několikaletou. Rád ji podstoupím, sdružení si vyzkouší mě, já poznám myslivce i honitbu a budu mít jistotu, že v budoucnu mám kde být.
Ale nerozumím stavu, kdy sdružení nebo spolek má stanovený „stop stav“ v případě, že aktivně loví slabá třetina členů. Přitom v honitbě je havarijní stav mysliveckých zařízení, rostou stavy zvěře a škody zvěří způsobené.
V nejlepším případě vám je nabídnuté hostování. Bývá opět za peníze s omezenou povolenkou, na schůzích se nesmíte k ničemu vyjadřovat a máte více povinností než řadový člen.
Přitom z většiny honiteb je stále slyšet stejná písnička. Nemáme lidi, nemáme splněný plán, akcí se zúčastňuje slabá třetina členů a loví ještě méně. Už nemá kdo dělat plesy, zábavy, přednášky, děti nikdo nevede atd.
Další zajímavý bod je nástup do sdružení. Máme vystudovanou myslivost nebo složenou zkoušku uchazečů o první lovecký lístek, učili jsme se, že dnešní myslivost má být opřena o znalosti života zvěře a jejích potřeb, tedy zoologii, mysliveckou péči o zvěř a legislativu. Máme být hrdí na české myslivecké zvyky a tradice, které odlišují českou myslivost od ostatních a myslivost od prostého zabíjení zvěře. K úctě k nim jsme byli úderem tesáku pasovaní k poctě a dodržování starých mysliveckých tradic, které máme chránit a ctít s bedlivostí.
Už na počátku praxe zjistíme, že myslivci si zákony vykládají po svém nebo si zákony dělají sami. Odpovědnost za prostředí, ve kterém zvěř žije, způsoby, jak přikrmujeme zvěř, principy, jak ovlivňujeme mysliveckých hospodařením stavy zvěře, poměr pohlaví, stavbu populace, jakou hustotu populace chováme a zneklidňování zvěře lovem jsou pojmy mnohým myslivcům úplně cizí. Důležité je, „že to chodí na hromadu a mám co do mrazáku“!
Dalším rozčarováním jsou první naháňky. S politováním zjišťujeme, že myslivecká mluva, výlož, výřad, troubení, myslivecký humor a latina jsou pro mnoho myslivců tabu. Někteří myslivci na sebe oblečou myslivecké oblečení z jiných zemí a vůbec jim nevadí, že nosí prvky mysliveckých krojů našich sousedů.
Pokud jako nastávající myslivci na něco poukážeme, je nám odpovězeno, že jsme mladí a máme být potichu, nebo to bereme moc vážně.
Pokud chceme někde provozovat myslivost, musíme se přizpůsobit a sledovat, jak se úroveň myslivosti rychle snižuje. Je jen velmi málo myslivců, kteří se snaží myslivecké nováčky pochopit, pomoci jim a předat jim své myslivecké zkušenosti.
 
Jsme na počátku mysliveckého života. Pokusili jsme se podělit o zkušenosti, které získává určitá část současné nastupující generace v našem okolí.
Chtěli bychom, aby se alespoň někteří starší myslivci zamysleli.
Chtěli bychom, aby se myslivost vrátila na své původní místo. Abychom jí dělali všichni s láskou a srdcem…
za mladé myslivce
Martin BENEŠ a Jan KLÍMA
 
 

Zpracování dat...