Časopis Myslivost

Listopad / 2019

KARBOFURAN NE!

Myslivost 11/2019, str. 40  Jiří Kasina
Na letošní výstavě Natura Viva se Českomoravská myslivecká jednota jednoznačně postavila po bok dalších subjektů v rámci boje proti travičství Karbofuranem. A já měl možnost po dva dny na podiu výstaviště přivítat Kláru Hlubockou, zkušenou kynoložku, která využívá své čtyřnohé svěřence k vyhledávání jak otrávených návnad, tak i kadaverů živočichů otrávených tímto prudkým jedem. Požádal jsem ji tedy i o zodpovězení některých otázek týkajících se právě travičství Karbofuranem.

 

Jak a kdy jste se dostala ke kynologii, představte prosím vaše současné aktivity spojené s výcvikem psů

 

Zvířata mám ráda od malička, všechna. Ke kynologii jsem se dostala v roce 1989. Tehdy jsem si domů i přes zákaz rodičů přinesla štěně křížence, se kterým jsem začala chodit na cvičák a asi o dva roky později si vyprosila prvního opravdu pracovního psa, fenku německého ovčáka, se kterou jsem se věnovala sportovnímu a posléze i záchranářskému výcviku. Dostali jsme se spolu hodně daleko, i do ostrých pátracích akcí po pohřešovaných osobách.

Potom postupně přišla fenka labradorského retrívra, dva psi plemene akita inu a tibetští španělé, které chováme s rodiči dodnes.

Se všemi plemeny jsem se věnovala výcviku, skládala zkoušky z výkonu, od základních až po atesty Ministerstva vnitra pro praktická pátrání v ploše. Celkem mám splněno něco přes 55 limitů zkoušek podle různých sportovních a záchranářských zkušebních řádů, jsem držitelkou II. výkonnostní třídy Svazu záchranných brigád kynologů ČR.

Záchranařině se věnuji od roku 1994 nonstop, po labradorce jsem se náhodou dostala k úžasnému plemeni chesapeake bay retrieverů, se kterými pracuji v současnosti.

V roce 2001 jsem se dozvěděla o tehdy novém přístupu k tréninku psů, tzv. klikrtréninku, používání pozitivních metod při učení psů, který od té doby používám. Protože v té době v ČR nikdo klikrtrénink neznal, nebo jsem o tom aspoň nenašla žádné informace, vydala jsem se v roce 2003 do USA, kde tento přístup k učení psů používali ve skupině CSST (Canine specialized search team), věnující se výcviku psů pro vyhledání živých lidí i lidských ostatků. Z poznatků získaných tam jsem v roce 2004 vydala první tréninkový manuál v českém jazyce.

O několik let později, v roce 2010, jsem se do USA vypravila znova, na specializovaný seminář věnující se vyhledání pohřešovaných osob v přírodním terénu. Poznatky a systém pátrání, které jsem odtamtud přivezla, se u nás používají dodnes a jsou základními postupy pro vedení současných pátracích akcí.

Od roku 2011 zastávám funkci výcvikáře Záchranné brigády kynologů Pardubického kraje, zhruba stejně dlouhou dobu jsem i poradce chovu pro tibetské španěly.

V roce 2014 jsme do České republiky ještě s jednou kolegyní přivezli nový psí sport, nosework, který se věnuje speciálním pachovým pracím psů. Založili jsme v roce 2015 první oficiální klub Nosework CZ, z.s., jehož jsem předsedkyní a jednou z rozhodčích.

psi-jednotka.JPG

 

Seznámili jsme se ale v souvislosti s vaší další aktivitou – vyhledáváním kadaverů živočichů otrávených Karbofuranem. Kdy a jak vznikla myšlenka hledat pomocí psa kadavery otrávených živočichů? Kdo a jak tuto činnost financuje a podporuje?

 

Kdy a kde poprvé vznikla tato myšlenka už ani přesně nevím. Jako první asi používali psy na hledání kadaverů otrávených zvířat ochránci přírody ve Španělsku. Jejich úspěchy se potom inspirovali v Maďarsku, kde proběhl v letech 2012 až 2016 projekt Helicon Life, který byl věnován ochraně a výzkumu nejohroženějšího dravce orla královského. Tamní partner BirdLife MME zřídila první terénní tým - psovoda Gábora Deáka a německého ovčáka Falca, kteří se jako první ve střední Evropě začali věnovat této specializaci.

Jejich působení i celý projekt byl velmi úspěšný, a tak se maďarští kolegové rozhodli v jeho pokračování, a protože problematika trávení je rozšířená po celé Evropě, současný projekt Pannoneagle Life je rozšířený o další země - Česko, Slovensko, Rakousko a Srbsko.

Celý projekt je částečně hrazen z fondů Evropské unie, zčásti je v ČR kofinancován z prostředků Ministerstva životního prostředí. Jeho cíl je stejný, ochrana orla královského a raroha velkého, hlavně proti pronásledování člověkem.

 

Jaké plemeno používáte a jak dlouhý a náročný byl výcvik? Která plemena jsou pro takový výcvik vhodná, případně uvažujete o dalších podobných psech buď vy a nebo někdo z jiných kynologů?

 

Jak už je uvedeno výše, mojí srdcovou záležitostí je v posledních 14 letech plemeno chesapeake bay retrívr. V současnosti mám dva psy staré 10 let a 2 roky. U staršího Sama výcvik na tuto specializaci zabral asi tři měsíce, protože ale v té době již byl plně vycvičený na vyhledání živých i mrtvých lidí v terénu. Přidala jsem „jen“ nový povel, který znamená, že teď mi má najít kadavery zvířat, případně jejich části.

U mladšího psa Victoryho, kterého jsem si vzala na začátku projektu jako 8 týdnů staré štěně, výcvik trval asi dva roky, od počáteční socializace, základní poslušnosti až po vyhledání kadaverů a návnad v terénu.

Co se týče výběru plemene, tak tam je to i o osobnosti psovoda, každému vyhovuje jiný typ psa. Škála použitelných plemen je široká, důležitý je i povahový typ jedince v plemeni. Každý, kdo se zabývá výcvikem psů, ví, jak variabilní mohou být jedinci stejného plemene.

O dalším týmu se v Česku neuvažuje, protože je to vysoce specializovaná a nákladná záležitost. Je ale možné, že časem se i této činnosti budou věnovat dobrovolní psovodi.

 

Jak často a kam vyrážíte, je to náhodný výběr, na nějaký podnět, udání?

 

Do terénu jezdíme co nejčastěji, máme dva základní režimy. První a většinové jsou zatím výjezdy na konkrétní lokalitu po ohlášení, že se někde něco podezřelého našlo. Potom na místě prověříme, zdali to tak opravdu je, provedeme prohlídku okolí, a pokud je třeba, nálezy předáváme policii k vyšetřování. Někdy nás volá policie k prohledání míst, kde už vede vyšetřování.

Druhý typ výjezdů jsou tzv. preventivní, kdy jezdíme do oblastí, kde víme o trávení z minulosti, nebo je tam aktuální riziko, že by tam někdo návnady mohl dát. Také kontrolujeme oblasti, kde se vyskytuje větší množství dravců.

 

Dá se vůbec nějak vytipovat místo, kde by se mohl kadaver nalézt?

 

Z minulosti a zkušenosti víme o některých „oblíbených“ nebo typických místech, kde se mohou návnady vyskytovat, ale to není pravidlem. Návnadu lze nalézt prakticky kdekoliv.

 

Zkuste, prosím, nějak blíže specifikovat, kde a jak jste už našla kadavery, kolik jich bylo, na jakých místech, zkuste specifikovat jak v rámci republiky, tak třeba i z hlediska druhů

 

V podstatě každý případ je trochu jiný. Některé oblasti Česka jsou více travičstvím postižené než jiné. V rámci dvou let, kdy se této problematice věnuji, jsem zjistila, že každý rok je situace trochu jiná, i když se případy vyskytují převážně v rámci několika krajů. Vloni bylo nejvíc případů trávení zaznamenáno na jižní Moravě, letos vede Vysočina a střední Čechy. V minulých letech to zase byly hodně jižní Čechy, severní Čechy. Kompletní přehled zveřejňujeme na www.karbofuran.cz, tam se může každý informovat.

 

Jak i laik může rozeznat otravu karbofuranem?

 

Otravu karbofuranem nelze spolehlivě rozeznat bez laboratorního rozboru, nicméně jsou tu určité znaky, které nám dávají důvodné podezření. Například typická poloha ptáka vleže na zádech nebo na břiše s poloroztaženými křídly, křečovitě sevřené pařáty, mrtvý hmyz u návnady nebo u mrtvých zvířat. Podezřelý je také nález mrtvého zvířete u návnady nebo několika zvířat blízko sebe, hlavně dravci, krkavcovití a šelmy – lišky, kuny, kočky, psi.

 

Jak postupovat při nálezu?

 

Na místě nálezu být velmi opatrný, Karbofuran je vysoce toxický jed, vstřebává se i kůží a dýchacími cestami. Důležité je tedy na nic nesahat, zabránit přístupu dětem a domácím zvířatům. Je třeba se také co nejméně v okolí nálezu pohybovat, vše vyfotit, zaznamenat polohu a co nejdříve zavolat na kontakty ČSO a nález ohlásit. Podrobnosti lze také nalézt na webu www.karbofuran.cz. Ohlášení nálezu by měla přijmout na tísňové lince 158 i Policie ČR, ze zkušenosti však víme, že je lépe nejdřív nález konzultovat s námi, a my pak podnikneme v případě potvrzení podezření další kroky.

 

Máte už nějaký osobní odhad či pohled na to, kdo může být pachatelem, z jaké jsou pachatelé profesní, věkové či sociální skupiny?

 

To je opravdu těžké říci, traviči pochází z různých skupin obyvatel. Zatím víme o několika základních skupinách. V minulosti to byli nejčastěji nájemci honiteb, kteří tímto likvidovali dravce a šelmy – lišky, kuny, krkavcovité, dravce. Potom to jsou majitelé rybníků, kteří cílí hlavně na vydru, ale bohužel návnady se často v době nouze zmocní dravci. Další skupinou jsou chovatelé drobného domácího zvířectva - slepic, králíků, holubů, kteří cílí na lišky, kuny i dravce. Někdy návnady do přírody, hlavně do míst, kde se pohybují lidé venčící své psy, rozhazují lidé, kterým psi vadí. Menšinově jsou zaznamenány případy preparátorů, kteří si tak zajišťují nepoškozená zvířata pro preparaci a prodej preparátů.

V každém případě se jedná o lidi, kteří vůbec nedomýšlejí důsledky svého jednání, nerespektují zákony a, jak se ukazuje například v případech vyhrožování svědkům, mohou být nebezpeční i lidem ve svém okolí.

 

Jaký trest pachateli hrozí?

 

Podle okolností může být pokládání otrávených návnad v přírodě hned několika trestnými činy: od nedovoleného nakládání s jedy, přes zabití chráněných zvířat až po týrání a pytláctví. Traviči hrozí peněžité tresty, zákaz činnosti, propadnutí věcí nebo i trest odnětí svobody až na několik let. Trestné je i samotné držení zakázaných jedů, mezi které patří i Karbofuran.

 

Je vůbec nějaká cesta, jak a s kým spolupracovat a medializovat tak, aby se otravy co nejvíce omezily? S čím máte dobré či naopak nedobré zkušenosti? Jak mohou pomoci obyčejní občané a myslivci?

 

Každý, kdo chodí do přírody, může pomoci tím, že bude koukat okolo sebe, a pokud nalezne něco podezřelého, nález neodkladně ohlásí. I když si nebude jistý, že se jedná opravdu o otravu, je dobré situaci nafotit a poslat e-mailem k posouzení. Pokud dojde k otravě domácího zvířete, ať už náhodou, nebo třeba vlivem špatných sousedských vztahů, je dobré zvíře poslat na rozbor a nechat si pitvou a rozborem stanovit příčinu úhynu. Prokáže-li se Karbofuran, pak toto ohlásit na policii a ta se musí případem zabývat. Samozřejmě v tomto případě skutečnost ohlásit i nám. Může se tak předejít dalším otravám nebo propojit již případy proběhlé.

Důležitá jsou pro nás i svědectví, která mohou policii dovést ke konkrétní osobě. Dost často se ve vesnici ví, kdo to dělá, ale svědci se bojí případ ohlásit kvůli obavám o vlastní bezpečnost. Ohlášení lze učinit i anonymně a pomoci tak zabránit utrpení dalších zvířat.

Myslím si, že by v tomto směru mohli velmi pomoci právě myslivci, ti, kteří opravdu myslivost dělají srdcem a zodpovědně. Jednak se často pohybují v přírodě, ve volném terénu i mimo cesty, procházejí honitbou i tam, kde se běžně lidé nevyskytují, proto se mohou spíše setkat s nálezy kadaverů, jednak by přece mělo být v zájmu každého zodpovědného a svědomitého myslivce, aby k případům trávení Karbofuranem nedocházelo, proto by měli myslivci i ve vlastním zájmu hlásit veškerá podezření a pomoci traviče eliminovat.

 

S poděkováním za rozhovor

připravil Jiří KASINA

vychází v 7:48 a zapadá v 15:58 vychází v 15:42 a zapadá v 6:38 Nákupní košík 0
 
Zpracování dat...