Časopis Myslivost

Listopad / 2019

Novela zákona o myslivosti

Myslivost 11/2019, str. 16  Jiří Šír
aneb Proč máme trpět společně se zvěří za nezvládnutí lesnického hospodaření vedoucího ke kůrovcové kalamitě, Nebo export pražské myslivosti do zbytku republiky? Musím přiznat, že současným vývojem kolem změny zákona o myslivosti jsem poněkud konsternován. Sice si jako bývalý pracovník státní správy myslivosti velice dobře uvědomuji vysoké početní stavy spárkaté zvěře, a to již od roku 2013. Nemohu však pochopit současný vývoj ohledně změny zákona o myslivosti. S ohledem na kůrovcovou kalamitu a následné zalesňování má být spárkatá zvěř, respektive její početní stavy razantně snižovány způsoby, které jsou alespoň pro mne nepochopitelné.

První otázkou k zamyšlení v této věci je, kdo kromě Ing. Szóráda byl postižen za hospodaření v lesích, když došlo k takové masivní kůrovcové kalamitě?
Proč se má plán lovu stanovený orgánem státní správy myslivosti odvíjet od posouzení ekosystému a škod a zpětného propočtu?
Proč se povoluje zakázaný způsob lovu? Nejedná se pouze legalizaci dodnes přehlížené praxe v některých honitbách?
Kdo a co a za tím vším stojí? Kolik to bude stát a je na to státní správa připravena jak z pohledu počtu jejích pracovníků, tak jejich odbornosti?
To je jen několik otázek, které si můžeme pokládat.

Novela schválená poslaneckou sněmovnou
 
Asi všichni zaznamenali, že v poslanecké sněmovně byla schválena novela zákona o myslivosti, která přináší změnu v plánech lovu pro spárkatou zvěř, které budou určovat orgány státní správy myslivosti na základě posouzení celkového stavu ekosystému, porovnání oplocených a neoplocených ploch, výše škod způsobených zvěří na lesních a zemědělských porostech a zpětného propočtu stavu spárkaté zvěře za poslední tři roky. Přičemž orgán státní správy myslivosti zajistí každých pět let vypracování posudku za účelem stanovení vhodné výše lovu spárkaté zvěře.
Zde se mi neustále vnucuje myšlenka, kdo to posouzení ekosystému bude dělat, za jakou cenu a jak to bude hrazeno.
Je skutečností, že obecní úřady obcí s rozšířenou působností dostávají na přenesenou působnost, tedy na výkon státní správy finanční prostředky. Jsou ale všechny na tuto působnost využity? To opravnu nevím.
Stejně tak mi není jasné, kdo bude posuzovat celkový ekosystém a škody způsobené zvěří. U škod by bylo zcela logické, kdyby tyto škody ohodnotil soudní znalec. Nicméně jsou to škody na lesích a škody na zemědělských porostech.
Co škody třeba na remízcích či mokřadech, stejně tak jako posouzení celkového ekosystému. Bude tento ekosystém posuzovat orgán ochrany přírody nebo snad organizace jako je Hnutí Duha či Děti Země nebo jim podobné organizace, které by tím měly zajištěn další zdroj příjmů ze státního rozpočtu kromě dotací, tedy příjem z našich daní?
Nebo to budou vybraní jedinci (něčí známí?) aby si přivydělali. To opravdu nevím.
Stejně tak mi není jasné, zda se budou posuzovat škody na ekosystému u každé honitby zvlášť nebo u větších přírodních celků, které ale s hranicemi honiteb obvykle nekorespondují. Vzhledem k výměře honitby v ní prakticky nemůže vzniknout škoda zvěří na něčem tak rozsáhlém jako je ekosystém. Naopak při zjištění škod v rámci ekosystému je obtížné určit, kterému uživateli uložit úpravu stavů zvěře a v jakém rozsahu.
Navíc je problém se škodami na ekosystému jako takovým – působení zvěře je do jisté míry přece jeho přirozenou součástí. Mnohem závažnější škody v ekosystému působí pěstování stejnověkých monokultur v lese a velkoformátové „chemické“ zemědělství.
Lze vůbec vyčíslit okus dřevin na zalesněné holině jako ekologickou škodu? Pro přírodu má (na rozdíl od lesního hospodářství) hodnotu stejnou strom s rovným kmenem jako ten poškozený. Aby došlo ke vzniku škody na ekosystému, musely by stavy zvěře být takové, aby zcela znemožnily odrůstání veškerých dřevin (břízy, osiky, keře), nikoliv jen těch hospodářsky významných.
Vím jenom obecně známé věci jako že v ČR máme 14 krajských úřadů (včetně Magistrátu hlavního města Prahy, kdy Praha je kraj a obec v jednom) a 205 obcí s rozšířenou působností, dále správy národních parků, která je každá sama sobě státní správou a Ministerstvo zemědělství pro vojenské honitby. Nedokáži si tedy představit, jak úředník obce s rozšířenou působností, který vykonává kromě státní správy myslivosti i jiné agendy, bude toto stíhat.
Jsou úředníci, kteří mají více než 30 honiteb ve své působnosti a dělají k tomu například ještě státní správu lesů. Například bývalý kolega na jednom nejmenovaném magistrátě měl výkon státní správy myslivosti, lesů, péči o veřejnou zeleň a městské hřbitovy. Já jsem si z něho tehdy dělal legraci, že bych mu ještě přidal zdravotnictví a sociální péči.
Další věcí k zamyšlení je odborná úroveň pracovníků státní správy myslivosti, která je bohužel mnohdy tristní na všech úrovních. Kdo ví, jaká je praxe, mi tento názor potvrdí. Odborně zdatní kolegové, kteří jsou čestnou výjimkou, mi prosím odpusťte tuto připomínku.
Dalším velice podstatným problémem je skutečnost, že stanovení plánu bude probíhat ve správním řízení. Ty bude muset být oznámeno všem účastníkům řízení, což může být i sousední uživatel a držitel honitby. Dále pak správní orgán myslivosti musí před vydáním rozhodnutí seznámit účastníky řízení s podklady, ke kterým se mohou vyjádřit, a následně vydá rozhodnutí, proti kterému se lze odvolat.
Rozhodnutí však kromě výroku a poučení musí obsahovat odůvodnění, ve kterém musí být uvedeny důvody výroku nebo výroků rozhodnutí, podklady pro jeho vydání, úvahy, kterými se správní orgán řídil při jejich hodnocení a při výkladu právních předpisů, a informace o tom, jak se správní orgán vypořádal s návrhy a námitkami účastníků a s jejich vyjádřením k podkladům rozhodnutí.
I když odvolání proti rozhodnutí nemá odkladný účinek, tak v případě odvolání bude muset správní orgán seznámit všechny účastníky s odvoláním a následně odvolání postoupit nadřízenému správnímu orgánu, tedy krajskému úřadu, který následně o odvolání rozhodne.
Pokud si krajský úřad nebude pořizovat nové podklady pro rozhodnutí, se kterými by musel před vydání rozhodnutí s těmito podklady seznámit všechny účastníky.
No a v případě, že krajský úřad rozhodnutí zruší a vrátí k novému projednání zpět prvoinstančnímu orgánu, například z důvodu procesních pochybení, může toto kolečko celé následovat znovu, a to i několikrát.
Následně však účastník řízení může podat proti pravomocnému rozhodnutí žalobu ke správnímu soudu, ale to už se snad nechci ani domýšlet, co se bude dít, když by byl úspěšný po několika letech a žádal by následně po Ministerstvu zemědělství náhradu za špatný úřední postup.
Když si uvědomím, že v Ústeckém kraji je 16 obcí s rozšířenou působností a 344 honiteb, jsem opravdu rád, že mí nadřízení mi změnili pracovní náplň (asi bych jim měl dodatečně poděkovat) a již nevykonávám státní správu myslivosti, jelikož to bude nezvladatelné.
A tak se vrátím k úředníkům na obcích s rozšířenou působností. Těm opravdu nezávidím a obávám se, že při jejich vytížení jich spousta raději skončí, buď odchodem do důchodu, nebo z pracovního poměru, což mi již někteří naznačili.
 
Příprava další novelizace
 
Výše napsané se týkalo aktuální novely zatím schválené „jen“ poslaneckou sněmovnou. Horší je však možná to, co chystá Ministerstvo zemědělství. Jelikož mám neustále po republice dostatek kontaktů, dostal se ke mně věcný obsah změn pro novelu zákona o myslivosti ze dne 4.10.2019. Jsem si vědom toho, že se názory neustále vyvíjí a není to text finální, ale nad některými věcmi se zastavuje rozum a přemýšlím o tom, zda to mohl vymyslet střízlivý člověk, nebo někdo pod vlivem návykových látek.
 
Povinná elektronická evidence
 
Zde jsou totiž uvedeny takové věci, jako že je nutné zavést elektronickou evidenci vykazovanou uživatelem honitby (MYSL 1 – 8 + další doplňující data např. počet držitelů lov. lístků a další). Taková evidence již přece existuje a jmenuje se Evidence myslivosti od Yamaco software Ing. Janečka, kterou hradí Ministerstvo zemědělství a stačilo by ji pouze upravit. Tedy se jedná o nějaké zajištění kšeftů?
Co je však důležitější, je to, jakým stylem chtějí tvůrci donutit uživatele, aby měli přístup k internetu a počítač. Případný argument, že se ve sdružení nebo jiného uživatele vždy někdo najde je podle mého názoru špatný, jelikož není řešeno to, když požadované údaje nebudou zadány, nebo se data zadají špatně, jaké a pro koho z toho budou plynout závěry či postihy? Bude to předseda sdružení, hospodář, nebo ten, kdo vlastní počítač a špatně data zadal? Nebo snad dokonce všichni členové spolku?
 
Evidence škod způsobených zvěří
 
Dalším návrhem je to, že součástí elektronické evidence bude i zadávání škod způsobených zvěří. Do evidence by měl škody (kvantifikace, lokalizace) zadávat uživatel honitby a tyto údaje budou sloužit pro státní správu k případnému povolení či uložení úpravy stavů zvěře podle § 39 zákona o myslivosti a zároveň k centrální evidenci a posouzení výše škod v rámci celé ČR.
Musí být definována povinnost vkládat údaje o škodách, které budou do systému zadány do 14 dní od uplatnění plus vyčíslení. Taková evidence mohla podle mého být zařazena do shora uvedené Evidence myslivosti.
Mnohem podstatnější je to, že to je naprostá hloupost. Proč by uživatel honitby měl vkládat do evidence škody (uplatněné), které nemusí odpovídat skutečné škodě. Navíc uživatel má možnost se proti tomuto vymáhání a výši škod bránit.
Tedy, když to shrnu, státní správa má posuzovat něco na základě zkreslených údajů? Navíc mi to připadá, jako kdybych byl povinen dopravní policii hlásit to, kdy jsem při řízení překročil nejvyšší povolenou rychlost.
 
Autorizace škod (§ 52 – 56).
 
Autorizace škod bude provedena odbornou osobou na náklady poškozeného. V případě vzniku škody si poškozený zajistí autorizaci škod provedenou buď soudním znalcem, nebo autorizovanou osobou (VÚLHM, ÚHÚL).
Do systému evidence budou vkládány jak autorizované škody, tak škody, u kterých se poškozený a uživatel honitby dohodli. Ministerstvo zemědělství určí parametry pro osoby, které by prováděly autorizaci (nutné do zákona stanovit podmínky, za jakých bude osoba splňovat podmínky např. OLH – x let praxe, x let zkušeností, atd.)
No, samozřejmě, soudní znalci ÚHÚL a VÚLHM. A co takhle ještě ministerští a krajští úředníci, aby si mohli přivydělat!
Kdo to bude platit? Pokud to bude platit poškozený, dá se očekávat to, že odborná osoba bude jednat vždy v jeho prospěch a nebude tak objektivní. Navíc se mohou na tyto pozice hrnout lidé z Hnutí Duha, Děti Země a jim podobní, kteří sice mají několik fakult, ale jsou naprosto mimo realitu, hrají si na ekology a zapomínají, že prvními ochránci přírody byli právě myslivci.
Proč se zde nehovoří o zpřísnění podmínek pro vlastníky k zajištění kultur, když podle Ústavy ČR vlastnictví zavazuje!
 
Plán podle ekosystému
 
Další návrh je, že v rámci vypracování plánu se musí vycházet kromě jiného z posouzení celkového stavu ekosystému. Toto posouzení bude prováděno prostřednictvím ÚHÚL v rámci zjišťování „Vlivu zvěře na lesní prostředí“, kde se bude zjišťovat také počet jedinců pro zajištění odrůstání lesa. Tyto údaje budou poskytovány OSSM a UH.
Já si tedy kladu otázku, jak to bude v honitbách, kde je třeba jenom 13 ha lesa? Pořád se zde hovoří o ekosystémech, ale je jím v celém dokumentu myšlen téměř výhradně les. Proč se nikdo nezabývá tím, že se v zemědělství vytvářejí monokultury kukuřice a řepky a používají se hektolitry chemických postřiků včetně glyfosátů, kde pak nepřežijí ani jednobuněčné organizmy, natož zvěř.
Koho z Ministerstva zemědělství a ekologických aktivistů trápí, že v polní honitbě, která má 2000 ha, se nepořádá hon na drobnou zvěř, jelikož tam není ani bažant, ani zajíc, natož koroptev, ale on tam není ani hmyz, plevele a další organizmy!
Vymýšlíme, jak zadržet vodu v krajině a přitom by napomohlo, aby zemědělci byli povinni provádět hlubokou orbu místo jen diskování. A k tomu budeme ještě trávit hlodavce, což s ekologií už nemá opravdu vůbec nic společného. Je evidentní, že v zemědělství jde jenom o zisk a teď se to jen v poslední době projevuje i v myslivosti, což je na předložených návrzích očividné.
 
Zrušení normovaných stavů zvěře
 
Dále se navrhuje zrušení normovaných stavů zvěře. Navrhuje se novelizace § 3 odst. 2 zákona o myslivosti, kdy má být nově zakotvena povinnost uživatele chovat zvěř tak, aby početní stav druhu zvěře neklesl pod minimální stav. V důsledku této změny bude zrušen normovaný stav zvěře a povinnost uživatele honitby udržovat početní stavy mezi stavy minimálními a normovanými.
Výborně, to vítám, jelikož pokud uživatelem ryze polní honitby bude zemědělec, který nebude uplatňovat (sám sobě!) škody, tak tam bude moci mít zvěře, kolik bude chtít. Třeba i několik tisíc kusů sičí zvěře, jako tomu bylo již v jedné nejmenované honitbě.
 
Náhrada škod zvěří i ze strany držitele honitby
 
Další perlou z pera Ministerstva zemědělství jsou škody zvěří. V současné době odpovídá za škody způsobené zvěří pouze uživatel honitby, nově má být za škody způsobené zvěří odpovědný též držitel honitby, a to společně a nerozdílně s uživatelem honitby v poměru 50/50 %.
Záměrem této změny je vytvořit aktivitu držitelů pronajatých honiteb s cílem redukce početních stavů spárkaté zvěře a snížení škod způsobených zvěří. No větší hloupost nikdo vymyslet nemohl. Jestliže honební společenstvo pronajme honitbu například za 250 000 Kč ročně a škody budou 1 mil. Kč, bude neustále 250 000 Kč v mínusu a přitom nesmí vlastním jménem podnikat. Tak to budou muset zaplatit členové honebního společenstva.
A garantuji všem, že dnes nejste schopni říci, kdo přesně po letech prodejů a směn pozemků mezi drobnými vlastníky, zemědělskými subjekty i spekulanty a k tomu úmrtími je členem honebního společenstva. Nicméně ať se pak pan ministr k tomu postaví čelem a řekne starostům obcí, že budou platit škody za uživatele honitby, pokud obec bude členem honebního společenstva, což je běžné a obce a zastupitelé o tom ani nevědí.
Další otázkou tedy je, kdo by v takovém honebním společenstvu jako drobný vlastník zůstal a jak by pak společenstvo rozhodovalo a pronajímalo honitbu. Lehce by se mohlo stát, že si nějaký zbohatlík koupí od člena 2 m2 honebního pozemku a ten jediný zůstane v honebním společenstvu, o kterém bude rozhodovat a také rozhodovat o pronájmu honitby, kterou ve finále může za hubičku pronajmout sám sobě, a tam pak zavede pražskou myslivost.
No a co například Lesy České republiky? Ty pronajmou honitbu, budou mít škody, které budou z poloviny hradit sami sobě, když uživatel nebude plnit plánu lovu nebo svým nevhodným mysliveckým hospodařením škody zvěří navýší?
Připomíná mi to bývalého kolegu, který vykonával státní správu lesů a uložil pokutu obci, jejímž byl zaměstnancem, za porušení zákona o lesích. Následně na to byl u primátora, který mu sdělil, že bude-li se to opakovat, tak on bude bez zaměstnání.
 
Zakázané způsoby lovu
 
No a co zakázané způsoby lovu? Navrhuje se zrušení zákazu používání zaměřovače zbraně konstruovaného na principu noktovizorů (písm. g), umožnění lovu všech druhů zvěře v noci za použití vhodné pozorovací a střelecké optiky (písm. m), rozšíření možnosti lovu zvěře na společném lovu o daňka (písm. u).
No jasně! A co tak ještě zapojit armádu s kobercovými nálety a napalmem.
Pokud se bude zvěř lovit i v noci, tedy více zneklidňovat a stresovat, budou jen vzrůstat škody. To je dáno biologií a etologií zvěře, což by ti rádoby odborníci s několika fakultami měli vědět. Připadá mi, že oni neposuzují myslivost podle Stromovky (jak jsem psal v Myslivosti 9/2018 k metodickému pokynu ministerstva), ale spíše mi to připadá, že myslivost posuzují už jen na základě pohledu na stromy a keře před vchodem do budovy Ministerstva zemědělství.
 
Povinný plán lovu pro nenormovanou zvěř
 
Nově by se také k plánu lovu mělo stanovit to, že pokud uživatel honitby uloví v hospodářském roce od 1. dubna do 31. března pět nebo více kusů jednoho druhu spárkaté zvěře, pro který nejsou stanoveny minimální stavy, je povinen pro následující hospodářský rok vyhotovit plán lovu i pro tento druh zvěře. A co když tam jeden rok bude uloveno například 8 kusů třeba z důvodu těžby v sousední honitbě nebo z důvodů rušení zvěře houbaři a další rok tam nebude nic? Uživateli pak podle návrhu hrozí sankce. To je docela extrém oproti tomu, že v jiné honitbě může být zvěře kolik chce, když tam nebudou vymáhat škody.
 
Způsob kontroly
 
Další perlou je zmocnění pro Ministerstvo zemědělství k zavedení způsobu kontroly ulovené zvěře jednotným systémem. Pokud nedojde k dostatečnému omezení škod zvěří, bude mít stát možnost použít nástroj na kontrolu provedení lovu. Zmocnění pro vytvoření nástroje, např. mobilní elektronické aplikace prostřednictvím fotografie kusu s plombou.
Ale proč POKUD? Ať to do zákona zavedou rovnou nebo vůbec. Co je dostatečné a nedostatečné omezení škod? Kdo to bude posuzovat či rozhodovat? Vždy se bude jenom jednat o subjektivní názor.
Nicméně kontrola je ve všech ostatních odvětvích běžnou součástí. Tak by to podle mého názoru mělo být i v myslivosti - od předkládání markantů, až po povinnost předkládání trofejí na přehlídku a výstavu, které by byly značeny proti opětovnému předkládání.
 
Pokuty
 
Další kapitolu jsou sankce, ke který se tu nechci vyjadřovat, jelikož tak, jak jsou navrženy s odůvodněním, vnímám spíše jako účelové nepravdy či neznalost zákona a osobně to vidím spíše tak, že na někoho to bude bič a pro ty mocné to bude nástroj k tomu, aby se někomu jen smáli.
 
Nová definice myslivosti
 
No a poslední perlou je návrh nové definice, která má znít: „Myslivost je hospodářskou činností prováděnou v přírodě ve vztahu k volně žijící zvěři jako přírodnímu bohatství, jejím životním podmínkám a dále vůči dalším stanoveným živočichům jako součásti ekosystému, která je vykonávaná ve prospěch celé společnosti. Nedílnou součástí myslivosti je spolková činnost směřující k udržení a rozvíjení mysliveckých tradic a zvyků jako součásti českého národního kulturního dědictví“.
Podle mého názoru ryze účelová definice, aby se z myslivosti stal jenom byznys! Proč hospodářská činnost?! Vždyť Ústavní soud definoval naprosto výstižně, a to tak, že „v podmínkách České republiky jsou myslivost a právo myslivosti společenskými aktivitami aprobovanými státem k ochraně a rozvoji jedné ze složek životního prostředí – zvěře. Zákon o myslivosti nepředstavuje úpravu myslivosti jako zájmové aktivity, ale ve svém základu jako cílevědomé a regulované činnosti k ochraně a rozvoji přírody. Realizace myslivosti a práva myslivosti je v obecné rovině legitimním omezením vlastnického práva a jejich prostřednictvím naplňuje stát svou ústavní povinnost zakotvenou v čl. 7 Ústavy“.
 
Již dále nebudu čtenáře, kteří vydrželi až do konce, unavovat dalšími řádky, jelikož toto téma by vydalo na celou knihu. Jenom doufám, že zvítězí lidský rozum a odbornost a nikoliv osobní zájmy a že vedení ČMMJ zapojí všechny své síly a bude jednat v zájmu myslivců a myslivosti jako takové a tím i v zájmu celé společnosti a nikoliv v zájmu několika jednotlivců.
Vzpomínám si totiž na jedno jednání na Ministerstvu zemědělství, kde padaly takové názory, že by si každý vlastník honebního pozemku na těch svých pozemcích mohl lovit to, co by chtěl. Navrhované změny zákona jsou podle mého názoru prvním krokem k tomu, že to tak dopadne. Osobně tvrdím již delší dobu, že je potřebná změna, ale nikoliv novelou zákona, ale přijetím nového zákona o myslivosti, který by byl moderním zákonem přijatým především k ochraně všech složek a součástí životního prostředí, tedy i zvěře.
Bohužel takový zákon bude muset být autoritativní tedy jinými slovy totalitní, což je pro mnoho lidí nepřijatelné, jelikož se ohánění demokracií, přičemž si demokracii pletou s anarchií.
Ale předložená novelizace zákona je pro mojí osobu také naprosto nepřijatelná.
Bc. Jiří ŠÍR
vychází v 7:48 a zapadá v 15:58 vychází v 15:42 a zapadá v 6:38 Nákupní košík 0
 
Zpracování dat...