Časopis Myslivost

Listopad / 2019

Výstupy z myslivecké evidence z roku 2018

Myslivost 11/2019, str. 10  Kamil Turek, Miroslav Lotocký
Myslivecká evidence je zpracovávána v České republice systematicky již od roku 1950, ale podrobnější údaje má Ministerstvo zemědělství, respektive Ústav pro hospodářskou úpravu lesů (ÚHÚL), až od roku 1966. Výstupy z této evidence za celou republiku a jednotlivé kraje, nebo národní parky poskytujeme každoročně Českému statistickému úřadu (ČSÚ) k publikování. Kromě numerických dat spravujeme také grafické údaje o průběhu hranic honiteb, které získáváme díky dobré spolupráci s pracovníky státní správy myslivosti na ORP. Výstupy myslivecké evidence včetně zobrazení jednotlivých honiteb v mapě publikujeme na našich webových stánkách www.uhul.cz v záložce Mapy a data a v aplikaci Portál myslivosti nebo Honitby ČR.
 
Pokud budeme věnovat pozornost myslivecké evidenci za uplynulý myslivecký rok 2018 a porovnáme ji s hodnotami za minulá období, pak můžeme říci, že se nijak zvlášť nezměnila celková honební plocha 6 885 764 ha, na které je vykonáváno právo myslivosti. Stejně tak počet honiteb (5784), obor (201) či bažantnic (293) je obdobný. Podle přijatých výkazů zaniklo nebo bylo sloučeno 15 honiteb (z toho 4 obory) a 6 jich bylo nově uznáno.
Počet registrovaných držitelů loveckých lístků v honitbách (90 723) je opět nižší než předešlý rok (90 940).
V normovaných stavech zvěře nebyla zaznamenána žádná podstatná změna. Z dat za jednotlivé honitby je však zřejmé, že v mnoha honitbách jsou loveny i druhy zvěře, pro které nejsou stanoveny minimální a normované stavy. Tento stav je běžný například u siky japonského. Je také skutečností, že v mnoha honitbách je tento stav dlouhodobý a uživatelům honiteb spíše vyhovuje, neboť zvyšuje míru loveckého vyžití.
Nelze však zcela přehlédnout skutečnost, že „skrytou podporou“ nenormovaných druhů dochází k překračování kapacity prostředí, která je definovaná normovanými stavy a také souhrnným počtem spárkaté zvěře.
Z výsledků mysliveckého hospodaření lze pak odvodit, že u všech hlavních druhů spárkaté zvěře, kromě zvěře srnce obecného a prasete divokého, došlo oproti roku 2017 k nárůstu odstřelu. Růst výše odstřelu daňka skrvnitého a siky japonského má exponenciální charakter a výše odstřelu jelena evropského jednoznačně přesáhla maximum z počátku devadesátých let.
Nelze však přehlédnout skutečnost, že současně se zvyšováním odstřelu se zvyšují i vykazované jarní kmenové stavy. Tento fakt svědčí o dlouhodobém systematickém podhodnocování skutečných stavů zvěře samotnými myslivci, což má neblahý vliv především na myslivecko-lesnickou politiku, jak se právě dnes ukazuje.
Podle našich zjištění z dat myslivecké evidence ČR se sika japonský vyskytuje také na asi 30 % areálu rozšíření jelena evropského. Je známou (a bohužel podceňovanou) skutečností, že na překrývajících se areálech výskytu těchto druhů dochází k jejich křížení. Tento stav je zcela nežádoucí i z pohledu stávajícího právně zakotveného veřejného zájmu na udržení přírodní kvality genofondu geograficky původních druhů zvěře. Realita je však taková, že se tento problém v praxi neřeší, a to ani na úrovni státní správy myslivosti, která má k přijetí relevantních opatření potřebné kompetence.
Největší rozdíl u odstřelu nastal u prasete divokého, kde bylo v roce 2018 uloveno jen 60 % výše roku předcházejícího. U hlavních druhů drobné zvěře byl zaznamenán v jejich odlovu setrvalý stav.

tabulka-web.jpg
  
Jak je zřejmé z grafu č. 2, pohybuje se odstřel zvěře srnce obecného v ČR již čtyřicet let kolem 100 000 kusů ročně. Odstřel zvěře prasete divokého rostl od osmdesátých let minulého století exponenciálně s maximem v roce 2017, kdy dosáhl více jak tisícinásobku oproti roku 1950.
V roce 2017 bylo uloveno až 90 kusů na 1000 ha honební plochy okresu, kdežto v roce 2018 to bylo v nejzazvěřenějším okrese jen 39 kusů na 1000 ha, jak je patrné z obr. 3 a 4. Pokles odstřelu je patrný po celém území ČR, což zřejmě ukazuje na účinnost opatření zavedených MZe a SVS pro eliminaci afrického moru prasat (AMP) v roce 2017.
Na letošním setkání specializovaných pracovišť myslivosti v polské Bialowieźi bylo ze stran zemí s dlouhodobějším výskytem Afrického moru prasat (Bělorusko, Estonsko, Litva, Lotyšsko a část Polska), konstatováno, že se jim snížila populace černé zvěře o 80 až 95 %.
Za poklesem výše odstřelu zvěře prasete divokého bude zřejmě kombinace více faktorů (lokální pokles reálných početních stavů vlivem intenzivního lovu, omezení finanční motivace uživatelů honiteb ze strany státu, výrazný pokles výkupních cen zvěřiny, atd).
Jisté však je, že snahy o výraznou redukci zvěře prasete divokého by neměly ustat spolu s prohlášením naší země za prostou afrického moru prasat (duben 2019). Nebezpečí vyplývající z této choroby se nás stále týká, a to zejména s ohledem na situaci v okolních a blízkých zemích (Slovensko, Polsko, Maďarsko).
 
Z dalších druhů zvěře, uváděných v myslivecké evidenci, stojí za zmínku postupný nárůst populace bobra, který se vyskytuje zejména v Polabí a prakticky na celé Moravě, Plzeňsku a Šumavě. Jeho stav podle odhadu myslivců dosáhl 7151 kusů. Na základě výjimek orgánů ochrany přírody bylo v roce 2018 celkem 45 bobrů uloveno, což je o 29 kusů více, než v roce 2017.
Pokud se jedná o velké šelmy, které vzbuzují (nejen) v mysliveckých kruzích značné vášně, tak v případě rysa ostrovida je vykázaný stav populace okolo 380 ks poměrně stabilní. Progresi ve vykázaných stavech lze zaznamenat u medvěda hnědého a vlka euroasijského. Počty medvěda z roku 2018 dosahují 11 ks oproti 4 ks z roku 2017. Ovšem z dat je patrné, že v 11 honitbách v centrálních Beskydech nasčítali vždy po jednom medvědovi.
U vlka je pak zaznamenán meziroční nárůst o 216 ks (2017 – 118 ks, 2018 – 334 ks). Odhady početnosti velkých šelem z jiných zdrojů jsou diametrálně odlišné a hovoří o asi 100 ks v případě rysa (www.selmy.cz), o asi 60 až 80 ks v případě vlka (ČTK) a asi 5 ks v případě medvěda (iDNES). Samotní pracovníci státní správy z oblastí výskytu vlků hovoří o tom, že jsou stavy vlků evidované myslivci asi pětkrát překročeny.
Pro porovnání, pokud vezmeme v úvahu, že 1 % z populace černé zvěře dosahuje obdobné hmotnosti jako medvěd (nad 150 kg živé hmotnosti), pak nám v ČR momentálně běhá kolem 2500 stejně velkých prasat, jako jsou medvědi, což zjevně veřejnost, ani nás myslivce tolik netrápí. Nemluvě o tom, jaké škody na drobné zvěři působí 250 tisícová populace černé zvěře v porovnání s několika medvědy.
 
Počty tetřevovitých stále klesají, přičemž tetřevi mají zaznamenaný trvalejší výskyt jen na Šumavě a v Beskydech. Tetřevi, stejně jako jeřábci, zcela chybí například v Krkonoších či Krušných horách, odkud je naopak hlášen výskyt tetřívka.
V roce 2018 bylo legálně uloveno i 5787 kormoránů a 11 krkavců.
Probíhá však i eliminace výskytu dalších živočichů, jako je mýval severní (1085 kusů), který je hlášen zejména z okolí Olomouce, a psík mývalovitý (2291 kusů), který je „loven“ nejvíce v severních částech ČR, kolem hranic s Polskem. Odstřel nutrie (6094 kusů) se soustředí zejména do Polabí.
 
Závěr
 
Jak je již dlouhodobým trendem, tak i v loňském mysliveckém roce narůstaly výše odstřelů běžných druhů spárkaté zvěře kromě prasete divokého. Zvěře jelena evropského se loví podstatně víc než v devadesátých letech a počty ulovených daňků evropských a siků japonských vzrůstají exponenciálně. Spolu se stoupající výší odstřelů ale také stoupají sčítané jarní kmenové stavy.
Je zřejmé, že současný systém mysliveckého plánování a hospodaření se spárkatou zvěří dlouhodobě neplní svou zásadní funkci, spočívající v nastolení a udržování příznivého druhového spektra zvěře a takových početních stavů, které odpovídají kvalitě prostředí a požadavkům lesnicky a zemědělsky hospodařících subjektů. Tuto skutečnost rovněž deklarují zásadní dokumenty Státní lesnické politiky ČR, schválené usnesením Vlády a vydané v posledních deseti letech (Národní lesnický program II, Zásady státní lesnické politiky, Strategie přizpůsobení se změně klimatu ČR), které současně vyžadují efektivní změny. Nelze se proto podivovat snahám a úspěchům některých skupin o razantní změnu mysliveckého plánování a hospodaření se zvěří.
Myslivost je v podmínkách ČR považována za činnost prováděnou ve veřejném zájmu, jak uvedl i Ústavní soud. Zásadním předpokladem platnosti tohoto konstatování je plnění práv a povinností uživatelů a držitelů honiteb alespoň takovým způsobem, který předepisuje právní úprava (chov zvěře v daných mezích, optimalizace početních stavů, zlepšování kvality a sociální struktury populací zvěře, či zvyšování úživnosti honiteb).
 
Ing. Kamil TUREK, Ph.D., DiS.
Bc. Miroslav LOTOCKÝ
Ing. Eliška FRIEDLOVÁ, Ph.D.
Ing. Jan HÁNA
Ústav pro hospodářskou úpravu lesů Brandýs nad Labem,
specializované pracoviště myslivosti Frýdek-Místek
 

image001.jpg
Obr. 1. Odstřel jelena evropského, daňka skvrnitého, muflona a siky japonského v ČR v letech 1950 – 2018.

 

image003.jpg
Obr. 2. Odstřel srnce obecného a prasete divokého v ČR v letech 1950 – 2018.
V roce 1998 bylo v ČR odstřeleno 60 573 kusů černé zvěře, o dvacet let později (2018) to bylo včetně odchytu celkem 137 823 kusů (v průměru 20 kusů na 1000 ha), což představuje více než dvojnásobek.
 
image005.jpg
Obr 3. Mapa odstřelu prasete divokého v České republice po okresech v roce 2017 (odstřel na 1000 ha honební plochy).

 
image007.jpg
Obr. 4. Mapa odstřelu prasete divokého v České republice po okresech v roce 2018 (odstřel na 1000 ha honební plochy).

 
vychází v 7:48 a zapadá v 15:58 vychází v 15:42 a zapadá v 6:38 Nákupní košík 0
 
Zpracování dat...