Časopis Myslivost

Říjen / 2019

Dozrála jak víno

Myslivost 10/2019, str. 60  Jiří Kasina
Kompaktní SUV Suzuki Vitara už se na českém trhu nabízí delší dobu a již v roce 2015 jsem měl možnost testovat nový model starého jména. Tehdy se rámový klasický terénní model Grand Vitary převtělil do podoby moderního SUV. A moc dobře si pamatuji, že se mi nová Vitara hned na první pohled líbila, zaujala mne vzhledem i svojí „lehkonohostí“, ale trochu zklamala projevem atmosférické šestnáctistovky pod kapotou.

A protože nyní již najdeme pod kapotou Suzuki přeplňovaný čtyřválec 1.4 BoosterJet, který posílá výkon 103 kW skrze manuální šestistupňovou manuální převodovku na všechna kola, docela jsem se na testovací týden těšil.

Po stránce designu nedošlo k žádným zásadním změnám, osobně se mi ostřejší hrany stále líbí a je dobře, že silueta zůstala zachována. Jinak je stylizovaná přední maska, změnila se technika předních světlometů (LED), přibyla hokejkovitá světla denního svícení, zadní svítilny jsou překryty jednotně barevným krytem skrývajícím LED technologii a nyní zřetelně vystupují z tělesa karosérie. Nárazníky získaly také trochu jiné tvary a nadále se nabízí dvě verze „outdoor“ a „urban“ paket. Modernizace přinesla i nové barvy karoserie, stále mohou být v docela atraktivní kombinaci různé barevnosti pontonu a střechy.

Vitara patří mezi menší z kompaktních SUV, na délku měří jen 4175 mm a na šířku 1775 mm, například Škoda Karoq je delší o 232 milimetrů. Uvnitř ale rozhodně nepůsobí stísněně. Do šířky je dostatek prostoru na předních i zadních sedadlech, ovšem dlouhé cesty v pěti by asi byly spíš na zadním sedadle utrpením. V podélném směru si určitě řidič a spolujezdec stěžovat nebudou, na zadních místech ale přece jen místa pro kolena moc není. Pro hlavu a ramena však je jinak místa dost a sedačky jsou velmi pohodlné.

 
P5290040.JPG

Po sednutí za volant si hned každý najde vhodnou polohu a všechny ovládací prvky jsou logicky a osvědčeně na svém místě, naštěstí tady žádná radikální „modernizace“ neproběhla, a je to jen dobře. Objevilo se více měkčených plastů, vše je účelově a střídmě řešeno. Posádka má k dispozici dostatek odkládacích prostor, loketní opěrka s posuvnou područkou umožňuje komfortní cestování a rozvržení ovládacích panelů je jednoduché a systematické. Možná trochu lacině působí plastový díl před spolujezdcem, naopak velmi atraktivně vypadají hodiny mezi kruhovými výdechy na vrchu palubní desky.

Nově pojatý je přístrojový štít s novým 4,2palcovým barevným středovým displejem, který poskytuje všechny potřebné údaje o provozu a vlastnostech vozu dynamickou grafikou, samotné dva kruhové přístroje jsou nově graficky pojaté a velmi dobře čitelné. Jen toho archaického ovládání plastovými kolíčky po stranách kapličky by se už konečně Suzuki mělo zbavit.

Nijak zásadně se také nezměnil středový sedmipalcový displej z hlediska velikosti, ale zlepšila se grafika a zobrazení. Například obraz zadní kamery je nyní již perfektní, samozřejmostí je čeština, nově přibyla možnost ovládat aplikace v chytrých telefonech přímo přes dotykový displej, nicméně stále považuji za poněkud nešikovné dnes moderní ovládání některých funkcí jen dotykovým způsobem. Naštěstí alespoň níže posazený blok větrání a klimatizace zůstal u osvědčené „knoflíkové“ koncepce. A zcela samozřejmé je propojení s ovládacími tlačítky na volantu, mimochodem velmi příjemném do ruky.

A jsme-li u pracoviště řidiče, musím opětovně pochválit velmi dobrý výhled, v dnešní době relativně subtilní a ve výhledu nepřekážející A sloupky a ze subjektivního hlediska je příjemný i pohled na konec přední kapoty dodávající jistotu k vedení vozu.

Dobře přístupný je zavazadlový prostor, který má jednak pravidelný tvar a také dvojité dno podlahy. Pokud necháte dno podlahy nahoře, získáte při sklopení zadních sedadel celkem rovnou ložnou plochu. Pokud podlahu snížíte, prostor se slušně zvětší, po sklopení sedadel ale vznikne výrazný schod. Přivítal bych ale v zavazadlovém prostoru nějaké úchytné háčky. Udávaný objem zavazadlového prostoru je 375 l, po sklopení zadních sedadel 740 l.

 

K testu jsem dostal silnější motorizaci, pod kapotou byl ukryt řadový čtyřválec 1.4 BoosterJet o výkonu 103 kW (140 k) s točivým momentem 220 Nm, který posílá výkon skrze šestistupňovou manuální převodovku All-Grip na všechna kola. Sice si hned někdo řekne, že na čtyřkolku do terénu není 103 kW mnoho, ovšem kouzlo je v pohotovostní hmotnosti. V této konfiguraci totiž Vitara váží jen 1270 kilogramů, což je v segmentu kompaktních SUV zatraceně málo. A tak jsem si zase vybavil zkušenost z roku 2015, kdy jsem velebil lehkost a obratnost Vitary. Ano, sláva, onen poměr výkon a hmotnost zůstal stále velmi výhodný.

A chválu si také zaslouží podvozek, který je skvěle naladěn pro naše cesty. Tradičně rozbité české okresky umí Vitara vyžehlit s nevídanou noblesou, stále si však zachovává ukázkovou jistotu. Vpředu najdete vzpěry McPherson, vzadu torní nápravu , obojí s vinutými pružinami, řízení je hřebenové s elektrickým posilovačem, kotoučové brzdy na všech kolech, vpředu s vnitřním chlazením.

P5290033.JPG

 

Vzhledem k vyšší stavbě se sice vůz v ostřejších zatáčkách nevyhne náklonům, díky nižší hmotnosti ale na rozdíl od konkurence nemáte pocit, že musíte zákonitě vyletět po přímce. Při ostřejší jízdě navíc potěší i kvalitní sedačky, nabízející slušné boční vedení, pohodlné nastupování a vpředu i vyhřívání. Jistotu podvozku a přesné řízení oceníte jak ve městě, kde se s Vitarou velmi dobře kličkuje zacpanými ulicemi i parkovišti, ale i na okresce, kde můžete pořádně provětrat motor.

V té souvislosti je třeba zmínit volič jízdních režimů, který je tradičně v kruhové podobě před řadicí pákou na středním tunelu. Ze základní polohy Auto se může přepnout na Sport nebo Snow, případně v poloze Lock zapnout trvalý pohon všech čtyř kol.

Pamatuji si moc dobře, že s atmosférickou jednašestkou jsem udělal zkušenost, že bych stále jezdil nejraději v režimu Sport, kdy je motor dostatečně živý. Nový motor 1,4 BoosterJet ale naprosto dostatečně a svižně funguje už v režimu Auto, do polohy Sport přepnete jen proto, že si chcete užít ještě svižnější jízdy, případně za zhoršených jízdních podmínek. Plynový pedál pak začne být výrazně citlivější, výkon se začne posílat i na zadní kola a motor se s radostí vrhá do otáček.

Přitom je zajímavé, že ačkoliv je pod kapotou přeplňovaný motor, jeho projev připomíná spíše atmosféru. Po sešlápnutí plynu totiž nečekejte kopanec při zapnutí turba v určité fázi zvyšujících se otáček, výkon přichází postupně a nezáludně, skutečná zábava začíná asi od 2000 otáček výš. Maximum točivého momentu má sice řidič k dispozici již od 1500 otáček až po 4000 ot./min., maximální výkon je však posazen až u 5500 ot./min. a ani po překonání této hranice neztrácí motor chuť k životu. Vytáčet tento motor je prostě radost, kterou byste u kompaktního SUV možná ani nečekali. Udávaná kombinovaná spotřeba je 6,3 l.

Manuální šestistupňová převodovka má přesný chod a nepříliš dlouhé dráhy, řazení je zábavné a osvěžující.

 

Kromě režimů Auto a Sport nabízí volič jízdních režimů ještě volby Snow a Lock. Pohon všech kol Suzuki AllGrip pracuje na principu mezinápravové elektromagnetické spojky. Pro režim Auto je prioritou nízká spotřeba, a proto jsou poháněna převážně přední kola, zadní se připojují až pokud hrozí protočení kol předních.

Režim Sport má zlepšit chování vozu v zatáčkách, a proto posílá i část výkonu na zadní kola pro lepší ovladatelnost. Režim Snow se naopak zlepšuje trakci na sněhu či jiném nezpevněném či kluzkém povrchu. Kromě toho se také stará o stabilizaci při jízdě v náročných podmínkách. Poslední variantou je režim Lock, který rozděluje výkon a upravuje funkci ESP i dalších systémů tak, aby pomáhaly při vyproštění, rozjezdu či jízdě nízkou rychlostí. Po překonání rychlosti 60 km/h se pak automaticky přepne do režimu Snow.

Režim Sport jsem měl možnost si odzkoušet ve dvou deštivých dnech jinak horkého léta, kdy se na klikatých silničkách Kokořínska na mnoha místech valila voda s blátem. V režimu Sport Vitara jela doslova jako po kolejích, zcela jasně a zřetelně zadní kola podržela záď vozu v potřebných mezích a jakoby nějaký obr držel záď a tlačil Vitaru zvoleným směrem. Bylo-li třeba, zadní kola prostě okamžitě zabrala a nenechala řidiče na pochybách. Troufám si tvrdit, že se chvílemi dostavila doslova řidičská nirvána z opojení toho, jak auto pod vámi funguje. A navíc z důvodu již zmíněné příznivé celkové hmotnosti nenastal pocit, že by se auto chtělo někam setrvačností valit, poslouchalo jako hodinky a já si plnými doušky užíval vládu nad propracovaným strojem, s úsměvem vykružoval zatáčky klikatých okresek z kopce do kopce, prostě pohoda.

Vyzkoušel jsem Vitaru také v terénu, byť si vědom, že oproti své stejnojmenné předchůdkyni je to dnes „jen“ moderní SUV. Prvním velmi pozitivním zjištěním jsou velké nájezdové úhly vepředu i vzadu. Pozitivní je také velký rejd. Při sjíždění kopce pomůže asistent HDC, do kopce naopak asistent rozjíždění. Oproti klasickým terénním vozům je limitem zkřižitelnost náprav. Ale Suzuki je prostě osvědčená značka z hlediska pohonu 4x4, a i když jsem záměrně Vitaru postavil jen na dvě kola křížem, kdy se doslova houpala zbylými dvěma koly ve vzduchu, vždy dokázal propracovaný pohon AllGrip přenést dostatek výkonu, abych vyjel dopředu či dozadu. Limitem spíše může být zvolený vzorek pneumatik na blátivém mazlavém povrchu. A samozřejmě také světlá výška, která je 185 mm. V každém případě opět mohu potvrdit, že Vitara projede více, než si dokážete představit, případně odvážit.

 

Pohon všech kol je působivý, ovšem ještě působivější je bezpečnostní výbava. Pokud zvolíte model od výbavy Premium s pohonem 4x4 výš, získáváte systém nouzového brzdění DSBS, systém sledování mrtvého úhlu, systém sledování pohybu za vozem, varování před nechtěným opuštěním jízdního pruhu, systém udržování jízdního pruhu, systém sledování únavy řidiče, systém rozpoznávání dopravních značek, již zmíněný asistent sjíždění svahu nebo adaptivní tempomat s omezovačem rychlosti.

Se zvládnutím technologií si Suzuki poradila vcelku obstojně, ačkoliv například hlídání slepého úhlu bylo občas až příliš aktivní a chvíli mi trvalo si zvyknout, na co se mě auto snaží zapípáním upozornit. Adaptivní tempomat do značné míry řidiči usnadní práci, méně spokojený jsem byl s udržování jízdního pruhu, neboť na našich mnohdy nekvalitně značených silnicích si technologie načítala občas kde co, na řádně označených dálnicích ale pohoda. Zuby jsem naopak skřípal kvůli Start Stop systému, na ten si asi nezvyknu nikdy. A sledování pohybu za vozem zcela jistě každý ocení například při vyjíždění z řady na parkovišti před supermarketem. Jistou výtku si zaslouží také načítání dopravních značek, kdy si systém sice značku načte, ale už nedokáže rozeznat, že například následující křižovatkou končí omezení rychlosti, a stále a vytrvale vás upozorňuje na něco, co již neplatí. Nemluvě o zarostlých značkách, ale za to auto opravdu nemůže.

Celkově lze konstatovat, že v kombinaci se zdařilým odhlučněním vozu se cestování s Vitarou stává příjemnou záležitostí i na delší cesty, klidně bych s ní vyrazil i k moři do Chorvatska. Ano, pro rodinu se třemi dětmi to asi není, ale běžné dopravní potřeby běžné české rodiny Vitara s klidem a pohodou splní, přičemž poskytne hlavě rodiny – myslivci i jistotu při cestách do honitby rozbitými lesními cestami a při krmení v zimních podmínkách.

 

Vitara je totiž skvělým vozem a na dnešní dobu poměrně atypickým, s noblesou zvládá jak jízdu po městech, okreskách i dálnicích, tak i pohyb v terénu. Vitara zaručeně překvapí svou agilitou, chutí jít do otáček a jet do zatáček, má prostě svébytný charakter, který je u mnoha moderních vozů dnes utlumen do bezpohlavní jednotvárnosti. Z pohledu myslivce je Vitara jistě vhodný kompromis pro týdenní rodinné ježdění i víkendovou myslivost. Nemluvě o obyvatelích horských či odlehlejších obcí a majitele chat a chalup.

 

Na to, co Vitara nabízí, je příjemná i její cena. Nejlevnější dvoukolka s motorem 1,0 l BoosterJet a pětistupňovou převodovkou se nabízí za 393 900 Kč, čtyřkolka pak za 490 900 Kč, testovaná čtyřkolka s motorem 1,4 BoosterJet a šestistupňovou manuální převodovkou ve výbavě Elegance se všemi asistenty je k mání za 562 900 Kč a vrcholná výbava Elegance Panorama s automatickou převodovkou je za 612 900 Kč. Jistě, na trhu možná seženete i prostornější kompaktní SUV, ovšem jejich cena bude nejspíš již v základu vyšší. A to přitom Vitara nabízí velmi slušnou výbavu v podobně bezpečnostních a asistenčních systémů. Tohle auto se zkrátka Suzuki povedlo, už v roce 2015 jsem Vitaru pochválil, nyní musím s radostí konstatovat, že s novým motorem a systémy dozrála jako víno. Škoda jen, že neparkuje v mé garáži….

Jiří KASINA

vychází v 7:09 a zapadá v 16:19 vychází v 17:10 a zapadá v 7:44 Nákupní košík 0
 
Zpracování dat...