Časopis Myslivost

Říjen / 2019

Přílepkové vzrušení

Myslivost 10/2019, str. 8  Jiří Kasina
Nepamatuji už dlouho, že by něco tak nadzvedlo a vzrušilo mysliveckou scénu, jako proběhlé přílepkové vzrušení kolem návrhu novely lesního, respektive mysliveckého zákona. Realita je bohužel taková, že jsme jako myslivci boj o „nepřilepení“ paragrafů, týkajících se zákona o myslivosti k zákonu o lesích prohráli a budeme se muset naučit s novými podmínkami žít. Ač pořád je to „jen“ sněmovní rozhodnutí a otázkou je, zda nevrátí zákon Senát a zda podepíše prezident.
 
Jaké jsme si ale odnesli poučení?
 
V prvé řadě se v průběhu předložení přílepku a projednávání odkrylo, za kým, resp. za kterou stranou a jakými poslanci stojí hnutí Duha a jejich věrní, to, jak má tato aktivistická organizace dlouhé prsty a jak dovedně dokáže využívat současné globální environmentálně vyhecované situace. Býti ekologem, navíc radikálním, je dneska prostě módní, žádané a hlavně politicky velmi dobře využitelné. Nebo zneužitelné?  
 
V druhé řadě je třeba konstatovat, že se o přílepek jednalo, ať si říká kdo chce, co chce. A měnění zákonů formou přílepků zkritizoval svým rozhodnutím už v roce 2007 ústavní soud. Jak totiž než přílepek hodnotit to, že se  zjevil na poslední chvíli v momentě posledního projednávání zákona o lesích, těsně před posledním závěrečným třetím projednáváním ve Sněmovně, kdy se už vlastně nedá nijak oponovat? Navíc v době, kdy si všichni uvědomují, že je třeba nutně přijmout novelu lesního zákona, že je situace v lesích taková, že zákon prostě projít musí.
A přílepek účelově vytažený na stůl je to i proto, protože byl vytažený v době, kdy všichni věděli, že je do meziresortního projednávání poslána ministerská novela mysliveckého zákona. V podstatě vmetení pomyslného políčku nedůvěry do tváře nejvyššího orgánu státní správy, který má myslivost ve své gesci.
 
Ano, vím, že předkladatelé se plamenně dušovali, že to přílepek není a že byl dlouhodobě projednáván a že vychází ze zásad diskutované státní lesnické strategie a jiných jednání.
Za prvé si neumím vysvětlit, že o přílepku zcela určitě nevěděli mnozí velmi významně postavení pracovníci Ministerstva zemědělství, což tvrzení argumenty obhájců přílepku velmi nahlodává, za druhé odvolávání se na předchozí projednávání má asi takovou váhu, jako že se vývoj nové Octavie odvolává na vývoj první řady Octavie z padesátých let.
A vrcholem pokrytectví a neúcty či dokonce pohrdáním je to, že se o normě regulující činnost myslivců nejednalo s organizacemi zastupujícími právě tuto nemalou skupinu občanů.
 
O mnohokrát opakovaném argumentu, že zvěř způsobí ročně škody na lese ve výši sedm miliard a že veškeré nové sazenice skončí v bachoru lesních přežvýkavců asi nemá cenu vůbec diskutovat při vědomí dalších jiných údajů. Jen jsem si maně vzpomenul na studentská léta a pověstnou větu pana profesora na přednáškách statistiky: Studenti, pamatujte, první stupeň je podvod, druhý stupeň je lež a třetí stupeň statistika!
 
Novela paragrafů týkajících se hlavně plánování chovu a lovu zvěře je ale na stole a co nového nám tedy přinese?
 
V prvé řadě se zcela radikálně pošlapala práva vlastníků lesních pozemků, kdy jim stát bude určovat co a jak mají se svým lesem dělat, resp. jak se v jejich lese bude hospodařit se zvěří. Vytvoří se pětiletý plán, který navíc půjde změnit až za tři roky a milý vlastníku, milý myslivče, teď se snaž! Plán vytvoří někdo zvenčí, tedy osvícenější a znalejší?
Neumím si představit, jak se budou chovat soukromí vlastníci, ale třeba i města a obce, kteří mají mnohdy nemalé výměry lesa, až jim bude někdo určovat, jak se mají chovat a nakládat se svým majetkem.
Dovolte malou analogii – jak by se asi choval vlastník zahrady, kdy by mu obecní úřad nakázal, že chce mít na všech zahradách v obci anglický trávník, ale majitel by chtěl na zahradě chovat slepice a sbírat domácí vejce? Chtěl by prostě upřednostnit chov slepic a produkci vajec a nevadí mu rozhrabaný trávník. Stejně tak přece vlastník lesa může mít zájem upřednostnit vyšší stavy spárkaté zvěře třeba za účelem trofejové lovu, produkce zvěřiny a nebo naháněk při akceptaci vyšších škod na „svém“ lese. Má přece výsostné vlastnické právo upřednostnit ve svém lese zvěř před produkcí dřeva.
V přílepku je ale více dalších nelogičností a sám jsem zvědav na aplikaci v praxi. Nové paragrafy totiž přistály na půdorysu starého zákona a co bude dál, nikdo neřeší. Osobně mne napadl další příměr, že jsme do té Octavie rozhodli z pozice státu dát povinně motor z Mercedesu, ale už neřešíme, jak bude vypadat převodovka a jiné části. Vím, že mnoho dokáží napravit následovné vyhlášky k zákonu, ale ani ty myslím nemohou umět vyřešit všechny nelogičnosti plynoucí z narychlo uvařené novely.
 
Za ta léta, co jsem v redakci, jsem už zažil mnohá projednávání a samozřejmě vím, že se nikdy nejí kaše tak horká, jaká se uvaří. A také respektuji a vítám to, že je třeba se stavy zvěře „něco udělat“ a že je třeba také v myslivosti zavést pořádek a disciplínu. To určitě.
Znám ale také poměry, které jsou na pověřených obcích, jaké je personální a odborné složení pracovníků celé řady ORP, kteří by měli řídit myslivost. Na jejich hlavy se totiž sesypala doslova pohroma a jich se také nikdo v diskuzi na nic neptal.
Uvedu konkrétní příklad – pracovník jedné pověřené obce má „pod sebou“ celkem 49 honiteb a na to má vymezen pracovní úvazek 0,3 pracovní měsíční doby! Už nyní nemůže logicky stíhat a co teprve pod dikcí přijatého přílepku?!
V prvé řadě by bylo potřeba personálně a časově posílit pracovníky ORP, dát jim větší prostor nejen k zvládnutí nové agendy, ale hlavně prostor k tomu, aby mohli navštěvovat honitby, konzultovat a posuzovat stav přímo v terénu. Pracovník ORP není podle mého názoru státem placený dráb, ale měl by být mediátorem konstruktivních domluv a rozhodnutí mezi myslivci, lesníky, zemědělci a dalšími subjekty hospodařícími v krajině ovlivňujícími život a stavy zvěře. Měl by honitby pravidelně navštěvovat a znát a následně svá rozhodnutí postavit na základě projednaného a vydiskutovaného konsensu všech zúčastněných.
O to ale zcela určitě hnutí Duha a jím spřízněných nejde. Nechci malovat čerta na zeď, ale podobně jako v případě velkých šelem už vidím program školení „lesních hlídek“, kdy se za víkend vyškolené mladé environmentalismem zapálené slečny stanou odbornicemi na stav lesa a prostředí a s orazítkovaným glejtem  v kapse budou lozit po našich honitbách a hledat skousnuté stromky a následně „radit“ onomu agendou zahlcenému úředníkovi, o kolik má těm zpropadeným myslivcům navýšit plán lovu.
Nemluvě o tom, že na tato školení se jistě budou velmi dobře čerpat všemožné mezinárodní a jiné granty, aniž by se bylo nutno komukoliv zodpovídat, na co peníze vlastně šly!
 
Ano, zvěř je přemnožená, ale ne všude a na všech místech, ne všude jsou škody takové, jaké se nám někdo snaží vylíčit. A právě tam, kde škody jsou, nejsou určitě zapříčiněny jen zvěří, faktorů je zcela jistě vícero. Nejen proto zdůrazňuji potřebu kvalifikovaného, odborně způsobilého a časově i jinak vybaveného zástupce státní správy, který by měl na místě a v čase posoudit všechny vlivy a zodpovědně rozhodnout o přijatých opatření, která budou zahrnovat ne jenom nařízení vyšších odstřelů.  Být tím, kdo se domluví a vyjedná co nejobjektivněji všechna opatření. Ať klidně nařídí v oprávněných případech radikální zvýšení lovu, ale na pečlivém posouzení všech vlivů a skutečností.
Navíc státní správa dostane do ruky ještě jeden potřebný nástroj, dosud nijak moc nevyužívaný. Plány chovu a lovu by měly zohledňovat celou přirozenou oblast či region, mělo by se více rozhodovat v oblastech chovu a koordinovat vytvářené plány pro více honiteb v konkrétní oblasti. A opět bude muset úředník více vyrazit do terénu, lépe a podrobněji znát podmínky v jeho svěřeném regionu. 
My jakožto myslivci máme v ruce jeden velmi pádný argument – jsme bohužel jedinou skupinou, která se v lesích v honitbě pravidelně a celoročně pohybuje, prostředí zná a změny vnímá. Bohužel to dnes již neplatí o lesnících, o jiných subjektech ani nemluvě. Právě proto by měli být myslivci v honitbách neopominutelnou stranou při rozhodování o opatřeních nejen v souvislosti se škodami a výší lovu.
 
Okamžitě vytaženou „náplastí na bolístku“ je slib ministra zemědělství, že se do konce roku předloží novela zákona o myslivosti, diskutovaná s myslivci. Budiž, slibů jsme sice všichni zažili už dost, abychom nebyli tak velcí optimisté, ale v tomto případě věřme. Věřme, že se opravdu emoce uklidní a začne konstruktivní a seriózní debata a vyjednávání.
K tomu je ale nezbytně nutná podmínka, abychom si uvědomili v prvé řadě naši zodpovědnost a postavení sami my myslivci, abychom zanechali zbytečných rozepří a chovali se tak, abychom opravdu byli respektovaným partnerem pro jednání. Každý, byť i drobný exces se nám vymstí a záleží na chování všech, i na těch nejnižších místech. Kdo si to totiž ještě neuvědomil, opravdu se, bez přehánění,  momentálně hraje o budoucnost celé české myslivosti.
Zkusme prosadit třeba to, aby myslivost byla postavena na stejnou úroveň hospodaření v krajině jako je zemědělství a lesnictví, zkusme zvážit, jaké by mělo být postavení mysliveckých hospodářů, zkusme zvážit a dojednat další změny, ale buďme hlavně slušní a jednejme seriózně. Dokážeme to ale vůbec?
Jiří KASINA
 
 
vychází v 7:20 a zapadá v 16:11 vychází v **:** a zapadá v 13:46 Nákupní košík 0
 
Zpracování dat...