Časopis Myslivost

Opakovací kulovnice SABATTI Rover a Saphire

Myslivost 4/2020, str. 56  Martin Helebrant
Čím jsem starší, tím víc si občas uvědomuji, jak málo toho znám. Velmi intenzivně jsem měl tenhle pocit například před dvěma roky na výstavě v Norimberku, kdy jsem si uvědomil, že italská firma Sabatti nabízí docela hezky vypadající kulovnice. Přitom na stánku bylo vystavených těch kulovnic docela hodně a v nečekaně širokém spektru provedení. Bez ohledu na skutečnost, že se vlastně jednalo „jen“ o varianty dvou základních provedení. Sabatti jsem dlouho považoval za především brokovou firmu. Omyl. Když jsem se podíval na webové stránky firmy, zjistil jsem, že brokovnice tvoří jen malou část nečekaně široké nabídky zbraní této značky.

Firma Sabatti sídlí v Gardone Val Trompia (kdo by to řekl?), kde je poprvé zmiňován signore Ludovico Sabatti (1674-1745) již na počátku 18. století jako vyhlášený výrobce křesadlových pistolí a zejména hlavní palných zbraní. Špičkové pistole pak vyráběl i Giuseppe Sabatti v druhé polovině 18. století a další Giuseppe Sabatti se proslavil na počátku 19. století jako výrobce vynikajících damaškových hlavní.

Sabattiové ale byli, jak je ostatně v Itálii běžné dodnes, poměrně rozvětvená rodina. Dalšími připomínanými členy jsou výrobce hlavní Domenico a výrobce pistolí Giovanni, oba aktivní v druhé polovině 19. století.

Sabattiové byli prostě nedílnou a zcela nepochybně podstatnou součástí zbraňařské komunity v Gardone. Měli jak vlastní výrobu, tak pracovali pro další výrobce. Zdá se, že valná část rodiny se soustředila na výrobu zámků jako samostatně dodávaného konstrukčního uzlu pro různé finální výrobce. O významu rodiny svědčí i záznam z roku 1849, kdy se Lombardie vytrhla z rakousko-uherského područí. Dočasná vláda v Brescii tehdy požádala zbraňaře z Gardone, aby pomohli bránit svoji svobodu: „… nikoliv svou krví, ale svým umem“ a dodali povstalcům zbraně. Tehdy údajně z každých deseti dodaných zbraní čtyři měly zámky vyrobené někým z rodiny Sabatti.

Moderní historie dnešní značky Sabatti se začala psát v roce 1946, kdy se Antonio Sabatti domluvil na společném podniku s Giuseppem Tanfoglio. Firma se zaměřila zpočátku na výrobu zámků a drobných součástí pro palné zbraně, ale kolem roku 1956 již začala vyrábět i samonabíjecí pistole vlastní konstrukce, určené pro sebeobranu. Ale již čtyři roky poté se cesty obou zakladatelů rozdělily a Tanfoglio se nadále věnoval výrobě krátkých palných zbraní pod vlastním jménem.

Antonio, respektive tři Antoniovi synové - Emanuele, Antonio a Marco společně založili vlastní firmu, která se věnuje výrobě loveckých a sportovních dlouhých palných zbraní dodnes. Zcela logicky nese jméno Sabatti a je dodnes plně v rukou rodiny Sabatti.

 

Pojďme se nyní podívat blíže na dvě opakovací kulovnice, které tvoří jádro kulové produkce firmy. Jedná se o modely Rover a Saphire. Na první pohled jsou si obě zbraně hodně podobné, je to ale pouze vnější dojem. Obě sice mají válcový odsuvný závěr, ale již ním se začínají lišit.

01.jpg

 

Rover má závěr remingtonova typu, uzamčený dvěma masivními ozuby na hlavě závěru, s vytahovačem v podobě krátkého příčně odpruženého drápku a vyhazovačem v podobě podélně orientovaného, odpruženého čepu neseného na čele závěru.

Hlaveň je pevná a závěr se zamyká klasicky do pouzdra závěru. Hlavně si za studena kove Sabatti sám. Rover se nabízí v různých rážích od 222 a 223 Remington, přes 7,62x39, 243 Winchester, 6,5x55 SE, mauserovské stálice 7x57 a 8x57 JS a jejich palcové obdoby 30-06 Springfield, chybět nesmí ani 7x64 a 270 Winchester a samozřejmě ani nejběžnější ráže dneška, 308 Winchester. Kdo potřebuje ještě víc výkonu, pak může zvolit 9,3x62, 300 nebo 338 Winchester Magnum nebo 458 Winchester Magnum. Letos v nabídce přibyl i dnes čím dál populárnější 6,5 Creedmoor.

Délka hlavně je obecně 56 cm, ale pro vybrané speciální edice může být kratší (např. naháňkový Traquer) nebo delší a s ohledem na užití se nabízí odlehčená (kanelovaná) nebo naopak těžká hlaveň. Délka hlavně zohledňuje i použitou ráži.

Ve velkém výběru se nabízejí i pažby, od nejjednodušších amerických pažeb v dřevě nebo plastu, přes Monte Carlo a pažbu se stavitelnou lícnicí až po dnes čím dál populárnější pažby thumbhole nebo sportovní šasi.

Zásobování zbraně náboji je z prostého jednořadového zásobníku se základní kapacitou 3 náboje. Zásobník drží západka, ovládaná záchytem na vnitřní straně lučíku spouště.

Můstky závěru jsou válcové, ale bohužel Sabattiové nesjednotili jejich průměr jako třeba Mauser nebo Remington 700, až budete hledat základnu optických zaměřovačů, mějte to na paměti. Pouzdro závěru je otevřené, mezi můstky je volný prostor.

02.jpg

 

Saphire má závěr uzamčený třemi ozuby na hlavě závěru, s tělo závěru má průměr shodný s vnějším průměrem trojice uzamykacích ozubů. I Saphire má vytahovač v podobě krátkého příčně uloženého drápku a vyhazovač v podobě čepu v čele závěru. Saphire uzamyká do hlavně a umožňuje poměrně jednoduchou výměnu hlavně.

Hlaveň je v pouzdře závěru držená podélně rozříznutou kleštinou svíranou třemi šrouby s hlavou s vnitřním šestihranem (imbus). Před výměnou hlavně je ovšem třeba vyjmout systém z pažby.

Podobně jako Rover i Saphire existuje v širokém výběru ráží, profilů hlavní a pažeb. Je tu ale ještě jedna poměrně významná odlišnost. Pouzdro závěru je uzavřené, ale výhozné okénko je dostatečně rozměrné, aby umožnilo odstranění případné zádržky.

Na horní ploše pouzdra závěru jsou dva krátké úseky instalačních lišt MilStd 1913 (tzv. picatinny), což zjednodušuje instalaci optických zaměřovačů.

Firma Sabatti na Saphirech používá hlavně s polyradiálním vývrtem MRR (Multi – Radial Rifling). U klasického vývrtu jsou drážky pravoúhlé s ostrými rohy a hranami. Hrany drážek jsou nejvíce namáhány teplem při výstřelu, současně jsou namáhány i mechanicky vedením střely, a tak se opotřebovávají. Ve vnitřních rozích drážek se pro změnu usazují usazeniny zplodin hoření střelného prachu a otěr z pláště střely. Čištění rohů vývrtu není úplně snadné. Opálené a opotřebované hrany drážek a zanesené kouty jsou nepřítelem přesné střelby.

Proto již v dobách černého prachu hledali konstruktéři způsob, jak zajistit rotaci střely, dodat jí potřebnou stabilitu a přitom se vyhnout výše popsaným nepříjemným vlivům. Výsledkem hledání byl polygonální vývrt, kde drážky nahradil mnohoúhelník se zaoblenými rohy. Ten se používá dodnes, kromě jiných ho používala například česká armádní pistole vz. 82 a dodnes ho používají i některé modely služebních pistolí Heckler & Koch.

Sabatti jde ještě dál – rovné strany mnohoúhelníka nahradil kruhovými úsečemi, tečně spojovanými do okrouhlého, ale nekruhové profilu. Výsledkem je (podle výrobce) snížení přetvárné energie střely při jejím zařezávání do vývrtu, rovnoměrnější a lepší navedení střely do vývrtu, menší usazování nečistot v hlavni, menší namáhání střely při vedení v hlavni a menší otěr pláště. Důsledkem je přesnější střelba (menší rozptyl), snadnější čištění hlavně a větší životnost hlavně.

Stejně jako Rover i Saphire je zásobovaný z jednořadého schránkového zásobníku se základní kapacitou 3 náboje, zásobníky nejsou ani v rámci své skupiny ráží mezi Roverem a Saphirem vzájemně vyměnitelné. Pro vybrané ráže lze dokoupit zásobníky se zvýšenou kapacitou. Také ovládání záchytu je stejné, ostatně celý lučík mi připadá jako vzájemně zaměnitelná součástka.

 

Závěry obou zbraní se napínají při otevření, z matice obou závěrů při napnutí vystoupí temeno úderníku jako výstražník, který umožní i potmě, hmatem zkontrolovat stav bicího mechanismu.

Obě zbraně mají spoušťový mechanismus s jednoduchým odporem, který může být osazen i francouzským napínáčkem.

Obě zbraně mají hmatník pojistky na pravé straně zbraně, vedle matice závěru. Pojistka jistí pohyb spouště a v zajištěné poloze blokuje i otevření závěru. Pojistka má jen dvě polohy – zajištěno a odjištěno. Odjišťuje se pohybem hmatníku směrem dopředu. U obou zbraní se závěr vyjme po stisku dorazu závěru na levé straně zadního můstku, prostým vytažením závěru směrem dozadu.

 

Praktický test kulovnic Sabatti jsem začal pečlivou prohlídkou vnějšího sestavení a vyložením systému z pažby, abych mohl posoudit kvalitu výroby.

Obě kulovnice mají kovové povrchy matně černé, skoro jako by byly matně velmi jemně pískované a tento povrch si udržují i na vnitřních plochách. Pokud jste příznivci zrcadlového černého brynýru, tak nic takového se tu nenachází. Na druhou stranu máte jistotu, že od „sabatky“ se sluníčko opravdu neodrazí a zvěř vám nevyplaší.

Na viditelných, ale vlastně ani na skrytých, vnějších površích zbraně se prakticky nikde nevyskytují žádné stopy po obrábění. Pokud tam někde byly, překryla je zřejmě povrchová úprava. Snad jen spoušťový lučík, vyrobený zřejmě z nějaké lehké slitiny, se vymyká jednolitosti povrchu a nese na několik místech lehké stopy po slévárenské technologii. Sabatti ale nepatří do nejvyšší cenové kategorie a stopy na lučíku funkci zbraně nijak neovlivňují.

Závěr obou zbraní je vedený přiměřeně těsně, jak Rover, tak Saphire, byly nové zbraně, a tak je jen v pořádku, že chod závěru byl jako na „utaženém hedvábí“. Ani u Roveru s remingtonovým závěrem se mi nepodařilo tlakem na kliku závěru závěr natvrdo zapříčit. To samé platí u Saphiru, kde je závěr veden celým válcovým obvodem těla závěru.

 

Nyní byl čas připravit se na střelnici. K dispozici jsem měl Sabatti Rover s již osazenou instalační lištou MilStd 1913, v klasické rážíi 8x57 JS. Přiznám se, že jedním z důvodů, proč jsem sáhl právě po tomto Roveru, byla moje oblíbená pažba typu Monte Carlo, která měla velice hezké dřevo s výraznými, sytými lety. Teprve v okamžiku, kdy jsem vzal pušku poprvé do ruky, jsem si uvědomil svůj omyl – to opravdu hezké dřevo bylo jen natisknuté na plastové pažbě. Pažba měla přitom na omak příjemný, mírně měkčený povrch.

Druhou zbraní byl Saphire s účelovou plastovou pažbou typu thumbhole se stavitelnou lícnicí, v ráži 308 Winchester. Ke zbraním jsem dostal zapůjčený zaměřovací dalekohled BSA 2,5-10x50, který svou cenou odpovídal buď mladému myslivci s omezeným rozpočtem nebo pracovnímu charakteru zbraně. K instalaci zaměřovače na zbraně jsou použil montáž – kroužky firmy Recnagel.

Obě spouště měly poměrně krátký krok, hladký chod a byly v dobrém dosahu. Zcela na rovinu: očekával jsem, že obě kulovnice budou mít prakticky shodný spoušťový mechanismus, ale není to úplně pravda. Spíš se zdá, že mechanismy mají stejnou koncepci, ale jinak jsou každý svébytnou konstrukcí.

Pokud budu spouště hodnotit navzájem, pak Rover ukázal hladší průběh – měl menší výkyvy stisk od stisku. Absolutní rozpětí zjištěných odporů je přitom prakticky stejné, asi 200 gramů. Obě spouště nijak nevybočují z toho, co bych od slušné kulovnice střední třídy očekával a pokud by tento rozptyl vadil, po přiměřeném záběhu by byly velmi dobrým výchozím bodem pro puškařské doladění. Z hlediska chodu napínáčku mezi oběma zbraněmi nebyl statisticky průkazný rozdíl. Jak potvrdila i následující střelecká zkouška, obě spouště umožňují i velmi přesnou střelbu na velkou vzdálenost.

Pro střeleckou zkoušku jsem zvolil náboje Sellier & Bellot se střelou SPCE, v ráži 8x57 JS (pro kulovnici Rover) o hmotnosti střely 12,7 gramu (196 grain), v ráži 308 Winchester (pro Saphire) o hmotnosti 11,7 gramu (180 grain). V ráži 308 Winchester zkoušku doplnily náboje Hornady se střelou BTHP Match o hmotnosti 10,8 gramu (168 grain).

Jako první jsem vyzkoušel kulovnici Sabatti Rover. Ačkoliv byl použit lovecký náboj, na 100 metrů dělal velmi konzistentně nástřelky o průměru lehce pod 3 cm opsané kružnice, tj. necelou jednu úhlovou minutu. Díky plastové, poměrně přímé pažbě byla střelba velmi příjemná, chování zbraně po výstřelu bylo dobře kontrolovatelné.

Vyměnil jsem terčový list a přesadil zaměřovací dalekohled na Saphire. Přitom jsem notnou dobu hleděl do polyradiálního vývrtu MMR. Byl to zvláštní pohled. Vývrt a jeho stoupání jsou jasně zřetelné, ale absence ostrých hran vývrtu dělá dojem totálně „vystřílené“ hlavně. S tím zase ale kontrastuje zrcadlově lesklý vnitřní povrch hlavně. Kdybych nevěděl, o co se jedná, asi bych byl hodně zmatený a měl o možnosti přesné střelby z téhle hlavně silné pochybnosti.

Střelecká zkouška se ale zdá potvrzovat tvrzení výrobce o přesnosti polyradiálního vývrtu. Lovecké Sellier & Bellot SPCE zanechávaly na 100 metrů v terči třírané nástřelky lehce pod 2,5 cm průměru opsané kružnice. Považuji to za velmi slušný výsledek a nic víc bych asi od loveckého střeliva a zbraně nečekal. Myslím, že tady jsem dosáhl maximum možného.

Nyní je čas na terčové Hornady. Ty dělají v terči systematicky nástřelky kolem 2 cm opsané kružnice, přitom dvě rány se pravidelně dotýkají. Prostě s těmito náboji má Spahire tendenci opravdu „hrnout všechno jednou dírou“. To vše z běžné lovecké hlavně.

Po skončení střelby jsem vyjmul závěr a znovu se podíval do vývrtu – navzdory slušnému počtu vystřílených ran byl vývrt lesklý a čistý. To neznamená, že protažení hlavně hadříkem žádnou nečistotu nenašlo. Byla tam, ale bylo jí maloučko a po pár průtazích již byla hlaveň čistá.

 

Obě pušky jsou tedy dostatečně přesné pro lovecké účely, umožňují účinnou střelbu na cíle vzdálené daleko, v případě Saphiru dokonce velmi, velmi daleko za 200 metrů. Z tohoto hlediska je mi líto, že jsem neměl možnost porovnat i rychlosti střel ze dvou hlavní stejné délky od stejného výrobce (tedy například jednoho Rovera a jednoho Saphira, oba v ráži 308 Winchester), jednu s klasickým drážkování, druhou s polyradiálním vývrtem a zjistit, zda je mezi nimi průkazný rozdíl. Zejména by mě zajímalo, zda je ten rozdíl jak v absolutní hodnotě rychlosti, tak v rovnoměrnosti a rozmezí zjištěných rychlostí.

 

Dovolte mi teď několik subjektivních dojmů. Saphire se stejně jako Rover ukázal být snadno ovladatelná zbraň, ale to může být vliv dobře navržené geometrie pažby a také toho, že plastové pažby běžně mají mírně tlumicí vliv na účinky zpětného rázu.

Obě zbraně mají jistý a bezpečný chod pojistek a dobrý spoušťový mechanismus. Ani u jedné jsem při zkušební střelbě nepoužil napínáček. Přitom nastřílely opravdu dobře.

Rover je ve své podstatě velice konzervativně koncipovaná kulovnice, ale je poctivě vyrobená a soustředí se na to podstatné. Nemá vymoženosti poslední doby jako jsou uvolňovače bicího mechanismu, vícepolohové pojistky nebo odnímatelná spušťadla. Nabízí přitom velmi dobrou přesnost.

Přiznám se, že plastová pažba potištěná velmi realistickým dřevěným motivem mě opravdu dostala. Ale viděl jsem a měl v ruce i verze s klasickou dřevěnou pažbou a také tady výrobce odvádí poctivou, dobrou práci. Umím si proto Rovera představit jako pracovní kulovnici, hodně blízkou ideálu tohoto pojmu. Pokud střelec odvede svůj díl práce, Rover ho „ve štychu“ určitě nenechá.

I Saphire není v jádru nic víc než celkem konzervativní, solidní kulovnice klasického střihu. Na vyšší úroveň ji posouvá polyradiální hlaveň a pokud chcete uvažovat o lovu na větší vzdálenosti nebo o sportovní střelbě na větší vzdálenosti, je Sabatti Saphire zbraní, o které byste měli alespoň zauvažovat. Nabízí se i v provedeních s těžkou hlavní a sportovními pažbami typu šasi. Anebo něco mezi loveckou a sportovní pažbou.

Z tohoto pohledu je tedy zajímavou volbou pro kohokoliv, kdo teprve vstupuje do vod sportovní dálkové střelby. Polyradiální hlaveň mu přitom nabídne i větší životnost. Pro běžného myslivce, který vystřílí do padesáti ran ročně, toto není nijak zásadní argument, zbraň mu s rezervou vydrží na celý život. Ale už pro střelce na hranici sportovce, který vystřelí ročně několik set ran to již význam má. O kvalitách hlavní kulovnic Sabatti svědčí ostatně i četná vítězství, která se podařilo s nimi získat na závodech v lovecké dálkové střelbě.

Z výše uvedeného vcelku jasně vyplývá, že s kulovnicemi Sabatti se nám zase o kousek rozšířil výběr kvalitních kulovnic, moderních, přesných a současně střídmých a za slušnou cenu. Je na každém z vás, abyste posoudili svoje potřeby, ale mě osobně tahle kombinace vlastností docela přitahuje.

 

Text a snímky Martin HELEBRANT

Zpracování dat...