Časopis Myslivost

V sovím království

Myslivost 4/2020, str. 50  Jiří Kasina
Víte, že na dohled majestátního Kralického Sněžníku najdete malé, ale krásné království? Království plné moudrosti, hlubokých pohledů vážných očí, resp. světel a tichého letu. Asi jediné místo u nás, kde můžete během jednoho dne zahlédnout všechny u nás žijící druhy sov. Povídal jsem si s majitelem Království sov v Králíkách Radkem Podolským, který tu o své svěřence pečuje společně s manželkou Petrou.
 
 
20190403_184439.jpgJak jste se dostal k myslivosti, sovám, dravcům? Kdy a jak vznikl nápad na vytvoření Království sov?
 
K sovám a dravcům jsme se začali více věnovat před 18 lety, kdy jsme s manželkou svatebním darem dostali samici výra velkého. Postupem času nás sovy okouzlily, možná tak trochu i tím, že jsme najednou měli možnost pozorovat živočichy, které jinak běžně v přírodě nepotkáte. Náš chov se postupně rozrůstal, až jsme v roce 2019 otevřeli zde v Králíkách na našich pozemcích vzdělávací environmentální centrum Království sov, kde dnes máme přes 70 jedinců v 17 druzích. Jsou to sovy nejenom evropské, kdy máme zastoupení všech druhů, ale minulý rok jsme si splnili i dlouhodobý sen a pořídili si i sovy z jižní Ameriky a z jižní Asie.
 
Vy jste předtím aktivně vykonával myslivost nebo sokolnictví?
 
Můj otec byl myslivec, moji strejdové a dědové byli také myslivci a od pěti let mě tatínek bral do Opočna na sokolnické lovy. Pamatuji si, že to byl pro mne vždy neskutečný zážitek, fotil jsem se s dravými ptáky a vše se zahnutým zobákem bylo pro mne něco doslova fascinujícího. Proto jak nejdříve to bylo možné jsem si udělal myslivecké zkoušky a sokolnické zkoušky a ve svých dvaadvaceti letech jsem měl první poštolku, čímž začal můj sokolnický život.
 
Jste tedy i běžný myslivec?
 
Ne, klasickou myslivost jako takovou neprovozuji, zkoušky jsem si udělal proto, abych mohl dál udělat sokolnické zkoušky. Ale protože sokolnictví je neodmyslitelnou součástí myslivosti, tak se za myslivce také považuji.
 
A jak se to tak seběhlo, že zrovna zde v Králíkách, na kraji města, vzniklo Království sov?
 
Žiju v Králíkách od narození, tady jsem začínal se sokolnictvím. A protože  mám vystudovanou speciální pedagogiku, tak jsem pojal myšlenku, že bych vlastně mohl i takto dělat osvětu pro veřejnost. Momentálně kromě provozování této expozice také vykonáváme s manželkou vzdělávací činnost tím, že jezdíme po školách a školkách s programem představujícím dravce a sovy. Jsme rádi, že nás lidé začali navštěvovat, jezdí jsem z celé ČR, ale i jiných koutů světa.

20190611_193038.jpg
 
Jakou má areál návštěvnickou dobu a kdy sem mohou zájemci přijet?
 
Chodí sem na exkurze školy a školky, začaly jezdit i zájezdy. Kralické děti sem nají celoročně vstup zdarma v rámci environmentálního vzdělávání. Momentálně máme z důvodu nebezpečí ptačí chřipky zavřeno, ale ani během roku nefungujeme jako malá průchozí zoologická zahrada. My si tvoříme v rámci telefonních objednávek skupinky od dvou až po dvacetičlennou skupinku lidí a máme pro takovou skupinu připravenou komentovanou asi hodinovou prohlídku. Zakládáme si na tom, že nefungujeme jako volně průchozí areál, ale jako vzdělávací centrum s výkladem, věnujeme se skupinám individuálně. Protože  jsou skoro všechny sovy imprintované (berou člověka za součást své rodiny), nikde v rohu nesedí, naopak když mě vidí s návštěvníky, tak reagují a přiletí až k nám.
 
Jaký je zájem?
 
Na to, že jsme otevřeli minulý rok, tak opravdu velký, zvláště o prázdninách jsme měli fakt frmol. Celkem nás za sezónu navštívilo něco kolem tří tisícovek návštěvníků, pro nás to bylo náročné třeba jen v tom, že jsme museli zvládnout i pět prohlídek za den. Když si vezmete na jednu skupinu hodinu a půl, máte program na celý den, k tomu nezbytná denní činnost s chovem spojená, to pak večer přijdeme domů opravdu velmi vyčerpaní a unavení.
 
A to vše zajišťujete jen ve dvou s manželkou?
 
Ano, žádné zaměstnance nemáme, největší spolehnutí je sám na sebe, chceme, aby byl i výklad odborný a návštěvníkům něco dal. To je totiž hlavní smysl centra – vzdělávání a osvěta, proto mají i kralické děti vstup zdarma a jsme ochotni jim podat všechny potřebné informace. Už jsme se naučili se skupinami pracovat, zvládli jsme vloni i pár desítek autobusů. Vše máme připravené tak, aby si skupina prohlídku nejen užila, ale hlavně si odnesla co nejvíce nových poznatků. Tak snad splňujeme i naše hlavní poslání.
 
Odkud pochází sovy a dravci ve vašem chovu?
 
Devětadevadesát procent našich ptáků pochází z odchovů, jsou to ptáci, kteří nikdy přírodu neviděli, narodili se ve voliérách, jsou vázaní na člověka. Ano, i my se tu potýkáme s názory, že všichni ptáci z přírody by měli být vypuštěni do přírody. Ale lidé si neuvědomují, že pokud se pták vylíhne doma, tak neví, jak se do přírody začlenit. Neměl by být asi problém nás odborníky ptáky naučit, co by si v přírodě měli najít, jakou potravu by si měli ulovit, ale problém je v tom, že nedokážeme ptáky naučit to, že jsou v přírodě predátoři, kteří je loví a zabijí. Jejich rodiče v zajetí je nenaučí, že se mají bát svých nepřátel, v tom je zakopaný pes. Proto pokud dnes vypouští odborníci odchované  sovy do přírody, ne vždy se to podaří.
 
Kolik máte ročně odchovů?
 
Často se nás na to návštěvníci ptají a myslí si, že finančně bohatneme na prodeji odchovů. Podstata je taková, že voliérový odchov je něco jiného než v přírodě. I když jim nabízíme rozmanitou stravu, tak oproti přírodě, kde mají sovy třeba šest mláďat, tak u nás jsme rádi za jedno nebo za dvě. Jsou dny dobré, kdy se radujeme, ale jsou také dny špatné, kdy o nějakou přijdeme. A tak si z odchovů mezi chovateli sov nahrazujeme ty smutné ztráty.
 
Kolik je vůbec u nás chovatelů sov? A s takto velkorysým areálem?
 
Otázka spíš zní, kdo je chovatel sov. Chovatelů, kteří mají jednu nebo dvě, těch je hodně, ale těch, kteří mají přes padesát sov, napočítáte na prstech jedné ruky. K chovu sov potřebujete být totiž tak trochu i blázen. S manželkou jsme si museli vzít půjčky do začátků, hypotéku, když jsme začali centrum stavět. Dnes máme velikosti voliér dané metodickými pokyny, vše schválené všemi možnými úřady a institucemi, vše tak, abychom splňovali veškeré podmínky. A teď jen budeme splácet dalších třicet let! Jsme zcela oficiální chovatelské a vzdělávací zařízení zaměřené pouze a jen na sovy. Proto také k nám nejezdí lidé zabít volný čas, ale ti, kteří se chtějí něco dozvědět a pomoci přírodě.
 
Máte v plánu areál ještě rozšiřovat?
 
Protože naší hlavní myšlenkou je environmentální vzdělávání nejen pro děti a širokou veřejnost, chceme ukázat a představit na jednom místě kompletní sbírku sov z Evropy, chybí nám už jen jeden scházející druh, který snad letos získáme, tak v Království sov už nemáme akutní potřebu areál nějak výrazně rozšiřovat, spíše zatím jen vylepšovat a zdokonalovat. Nejpozději v červnu návštěvníci uvidí i kulíška nejmenšího a další rozvoj bude záviset i na tom, zda se podaří získat někdy v budoucnu i některé druhy exotických sov.
 
Kterých druhů si nejvíce vážíte? Nebo jak bylo obtížné je získat?
 
Všechny sovy jsou krásné, ale z hlediska chovatelského je asi nejvzácnější kalous pustovka, který sem zalétává občas z jiných zemí. To jsou navíc u nás jediní dva ptáci, které jsme získali jako zraněné převodem ze záchranných stanic, protože věděli, že se na problematiku sov specializujeme.

DSC_7556_pcr.jpg
 
A obtížnost z hlediska péče, výživy, hnízdění?
 
Z hlediska péče a výživy jsou na tom všechny sovy podobně.
 
Jak to ve vašem chovu funguje z hlediska obstarávání krmení? Odchováváte si třeba také některé druhy hlodavců jako potravu? A jsou potřeba nějaké krmné doplňky nebo speciality?
 
Máme své dodavatele hlodavců a drůbeže. Sami si neodchováváme nic z hlediska krmení. Sovám dáváme mraženou, resp. rozmraženou potravu a dvakrát v týdnu teplou čerstvou živočišnou, v níž jsou všechny potřebné vitamíny. Tak se krmí převážnou část roku. Vyzkoušeli jsme různé varianty krmení, zkoušeli jsme i umělé vitamíny, ale není to ono, nic nenahradí přirozenou čerstvou živočišnou potravu, kterou sovám dáváme v době odchovů pak každý den.
 
Jsou nějaké problémy z hlediska veterinárního?
 
Sovy mají odpovídající a předpisům vyhovující prostor, na to nám chodí pravidelně i kontroly. Je potřeba samozřejmě dodržovat hygienu, to je základ. V případě problémů máme „svoji“ veterinářku v Brně, ta nám vezme telefon i ve dvě v noci. Ptáci mají totiž dvakrát rychlejší metabolismus než savec, takže pokud by se vyskytla nějaká závažná choroba u savce, tak máte na léčení třeba týden, ale u ptáka vše musíte vyřídit nejpozději do dvou dnů. U ptáka není čas na otálení, takže naší základní činností musí být také v podstatě permanentní pozorování ptáků. Protože naše sovy známe, máme je imprintované, tak víme, kdy v určitou dobu má ten který pták sedět na jakém bidle, vím, že ráno sedí vepředu, večer sedí třeba na zemi. Musíme znát u každé sovy její normální zvyky a chování, jakmile zpozoruje jakoukoliv odchylku, musíme ji pozorovat a pohlídat a nejpozději druhý den nenormální stav rychle řešit.
 
Je možné u sov také podložit vejce jiného druhu?
 
Nejde to, jak jednou sově vlezete do hnízda, a to i v mém případě, když jsou na mě zvyklé, tak vylétne a končí s hnízděním, už se do hnízda nevrátí. Proto jsme třeba měli problém minulý rok, byla obrovská tepla a pak do toho zapršelo, vlhkost naráz vylétla ze standardních 55 % na 82 % a o tři čtvrtiny snůšek jsme díky nestandardním výkyvům počasí přišli.
 
Takže se ale dají soví vejce vylíhnout a mláďata odchovat v líhni?
 
Ano dají. Jedná se ale u nás o vejce opuštěná rodiči. U mne je to 18 let praxe a nikde to nenastudujete. Učíte se stále formou pokus omyl. U vzácnějších sov mám třeba i kamery v budkách a před budkami, ale někdy se stane, že večer  sova sedí na vajíčkách, jdete v klidu spát a ráno přijdete a zjistíte, že sova je pryč a vejce jsou rozházená. Tak je vezmete a dáte do líhně, ale většinou zachráníte jen ta nejstarší mláďata, jedno, maximálně dvě ze sedmi vajec se chytí, ty zachráníte.
 
Který evropský druh je nejvíce náročný na odchov?
 
Nejhůř odchovatelný pták je asi sovice krahujová, to je denní sova, která lítá ve Finsku, Norsku nebo Švédsku ve dne. Je povahově jako jestřáb lesní, psychický labilní na vnější podněty. Navíc problém sovic je ten, že nejdou odchovat od prvního dne, mládě se musí z hlediska metabolismu nastartovat. Systém je ten, že rodiče při krmení mláďat hodně slintají a předávají tak mláďatům všechny potřebné látky, enzymy a bakterie k zahájení správné činnosti metabolismu. To prostě jako člověk vylíhnutému mláděti z inkubátoru poskytnout nemůžete.
 
Mezi sovami jsou ale jistě i rozdíly nejen v chování, ale i způsobu hnízdění. Musí být třeba problém i jenom přimět sovy ke hnízdění…
 
Ano, i to patří k chovatelské alchymii a musíte získávat zkušenosti dlouhodobě. Máme buď dutiny v přirozených kmenech stromů, nebo uděláme vlastní budku nebo polobudku, některé sovy hnízdí v proutěném košíčku a nebo jen v důlku na zemi. Menší sovy začínají hnízdit už druhým rokem a vy třeba tři nebo čtyři roky přicházíte na to, co do budky dáte jako podestýlku. Zda si zajedete pro hrabanku do smíšeného lesa nebo tam dáte jen jehličí, případně vezmete štěpku, jakou používají teraristé. Každá sova má ráda jiný podklad. Prostě se pořád učíte a objevujete něco nového.
Já si píšu už dvanáct let deníček, každý den si zaznamenávám i ty nejmenší podrobnosti, ale každý rok se vyskytne něco nového, co tam zapsané nemám. Mám v deníčku velikosti vajec, hmotnost vajec, vlhkost v líhni, jak často otáčet, po kolika minutách, samozřejmě přesně čas a způsob krmení a další informace, abych v případě opuštění vajec a mláďat rodiči mohl pomoci.
 
Existuje mezi chovateli sov nějaká komunikace z hlediska sdělování zkušeností nebo je to každého přísně střežené know-how?
 
Já nejvíc komunikuji se dvěma chovateli, jsme kamarádi, takže si říkáme plno věcí, ale detaily si nesdělujeme, pochlubíme se, co je u nás nového, popřejeme si, ať má každý dobrý rok, ať mu nic neuhyne, ale úplně do detailu o svých chovech navzájem nevíme.
 
Pojďme zpátky k exotickým sovám, říkal jste, že to byl váš sen. Které druhy máte a jak je složitý jejich chov?
 
Máme pár puštíků brýlových z Brazílie a pak pár puštíků malajských. Já je mám od minulého roku, sen jsme snili předchozích deset let. Teď jsou tyto druhy pro mě výzva, kamarád, se kterým hodně komunikuji, ten už je odchoval, čekal strašně dlouho a u nás se teprve uvidí. Určitě se budu snažit zase vyzkoušet nějaké důležité drobnosti pro úspěšné zahnízdění a vyvedení mláďat, je to prostě chovatelská výzva.
 
Kolik se vůbec dožívají sovy u chovatelů?
 
Malinké sovy se dožívají kolem 18 let, střední sovy se dožívají 25 až 40 let a ty největší sovy jako jsou výři se dožívají 60 až 70 let. V přírodě je to vždy o polovinu méně. Já mám nejstarší výřici Barušku, které je už přes dvacet let a výra Sama, kterému je šestnáct. Pokud se sovy dobře krmí, dodržují se zásady hygieny, aby ptáci byli v čistotě, tak vydrží hodně dlouho.
 
Kromě sov máte i dravce…
 
Mám dva lovecky sokolnicky vedené dravce, jestřába a káni rudoocasou, pak tam vzadu mám dvě moje princezny, jestřábice, se kterými jsem začínal. Jedna je ročník 1997 a druhá 2000, s holkami stavíme každý rok ještě hnízda, jsou celé šeďoučké  babičky. Ale je zajímavé, že pokud ptákům umožníme dobrý život v zajetí, tak se dožívají jednou tolik, než v přírodě. U jestřába je známé, že v přírodě v prvním roce umírá 80 % mláďat a v druhém roce  z těch 20 % jich umírá dalších 50 %.
 
Máte vůbec čas někdy sokolničit?
 
Díky tomu, že jsme začali budovat Království sov, tak jsem čtyři roky nebyl s jestřábem v lese, navíc jsem postoupil operaci kolene. Ale jakmile dám koleno dohromady, tak vyrazím, už se těším na podzimní sokolnické vycházky.

DSC_9121_scr.jpg
 
V současné době jsou ale nejen sokolníci pod tlakem omezování ukázek, někteří neznalí to vidí jako týrání zvířat. Jak je těžké čelit názorům nemyslivecké laické veřejnosti?
 
My navštěvujeme školy a školky deset let, ukázky máme ve městech i na hradech.   Lidé nemají v dnešní době představu o tom, co žije v naší přírodě a jaké postavení v přírodě sovy mají. Když   vidí dravce nebo sovu zblízka, živou, tak získávají daleko silnější vztah než ze sebelepšího obrázku na internetu nebo z vycpaniny. A když sova na vás otevře obrovské krásné oči a zamrká, tak kdo má alespoň trochu citu v těle, tak se začne daleko víc zajímat. Proto třeba při našich exkurzích v Království sov nejprve návštěvníky posadíme a teoreticky vše vysvětlíme a pak jdeme k voliérám a každý si může zblízka sovu prohlédnout.
 
 
Pak je ale poněkud pochybná snaha ochránců zvířat zakázat představení s volně žijícími druhy živočichů na veřejnosti…
 
V poslanecké sněmovně se právě projednává novela zákona na ochranu zvířat proti týrání č. 246/1992 Sb. V paragrafu 14a se nově navrhuje zákaz veřejného představení se všemi jedinci druhů volně žijících zvířat s výjimkou loveckých dravců a zoologických zahrad s platnou licencí. Zákaz by se tedy vztahoval na všechny bezobratlé, obojživelníky, plazy, ptáky a savce, které mohou vidět děti ve školách, školkách v rámci environmentálního vzdělávání. A samozřejmě i na dravce a sovy, které předvádí sokolníci při letových ukázkách.
Takové omezení ukázek je naprosto nesmyslné a kontraproduktivní, protože tím znemožníme mladé generaci být v blízkém kontaktu se zvířaty. Programy environmentálního vzdělávání mají za úkol lidem ukázat, co se v přírodě děje, jací tam žijí živočichové, zkrátka najít cestu k přírodě. A společným cílem nás všech je, aby v přírodě do budoucna vůbec nějaká zvířata byla.
A my sokolníci se třeba spolupodílíme na programu vypouštění sov pálených do přírody, sokolníci byli ti, kteří se zasloužili o návrat sokola stěhovavého. To je potřeba lidem vysvětlovat a při ukázkách pomoci pochopit jemné vztahy v přírodě.
Víte, mne mrzí, když potom slyším, že ochránci přírody vypustili nějaké sovy či dravce, ale kde je vzali, kdo je odchoval? Přece sokolníci! Právě zásluhou sokolníků a chovatelů sov jsme se naučili tyto krásné ptáky odchovávat a přispěli tak k jejich záchraně.
Díky chemizaci zemědělství a vůbec chování nás lidí vypadá naše příroda tak, jak vypadá. Mizí životně důležitá voda, zmizel hmyz, jako základ potravního řetězce, mění se celkové klima, a to negativně ovlivňuje všechny živočichy včetně nás. A vrcholoví predátoři, sovy a dravci, jsou ovlivněni nejvíce.
Lidé si to často ani neuvědomují a dávají peníze, aby se třeba zachránili orangutani na Borneu, ale naši přírodu a naše druhy volně žijících živočichů lidé nevidí? Proto je potřeba bojovat proti omezování environmentálního vzdělávání, proti omezování ukázek, protože tím zakážeme důležitou činnost ve prospěch naší přírody. A to je osobní kontakt se zvířaty, který je ve výchovném procesu nenahraditelný.
Když nebudeme moci v naší činnosti pokračovat, tak lidi nevzděláme a neotevřeme jim oči. Je tu nastupující mladá generace a má před sebou velmi těžký úkol zachránit rychle mizející biodiverzitu, zastavit proces globální změny klimatu. Lidé dnes už v přírodě bohužel příliš nežijí a živé zvíře uvidí jen zřídka.
 
Byl to moc hezký den plný nových zkušeností. Nejenže jsem odjížděl z Králík s novými poznatky ze života nočních lovců, ale také s dobrým pocitem, že jsou mezi námi tací, kteří jsou ochotni věnovat námahu, čas, finance a obětovat v podstatě svůj veškerý čas ve prospěch propagace a osvěty nádherných sov. A bylo by mi opravdu líto, kdyby při projednávání zákona prošel zdravým rozumem nepochopitelný zákaz osvěty mezi laickou veřejností. Království sov a přednáškový program majitelů totiž není žádný pojízdný komerční kabaret, ale obdivuhodná a nesmírně záslužná činnost v rámci všeobecného vzdělávání veřejnosti. A tak se snad mohu těšit na mnohé další sokolnické a jiné ukázky dravců a sov.
připravil Jiří KASINA   
snímky Jan Novák
Zpracování dat...