Časopis Myslivost

Musíme jasně projevit svoji vůli

Myslivost 5/2020, str. 8  Jiří kasina
Jedním ze dvou místopředsedů ČMMJ je v tomto končícím volebním období Ing. Jiří Červenka. Jelikož jsme v době koronavirové, nemohli jsme bohužel sednout za stůl v kanceláři uprostřed krásné přírody Ašského výběžku, povídali jsme si tedy po telefonu. I tak to byl, jak je nakonec při povídání s panem místopředsedou obvyklé, rozhovor velmi živý a podnětný, nastolující řadu inspirativních myšlenek.
 
Začněme trochu z jiné strany, co v současné výjimečné době koronavirové dělá lesník a myslivec v Ašském výběžku?
 
Lesník a myslivec se vrátil do lesa. Vzhledem k tomu, že se život zpomalil a je více času, věnuji se intenzivně lovu černé zvěře a snižování stavu spárkaté zvěře. Jak se říká, všechno zlé je pro něco dobré, takže jsem si udělal více času na honitbu, mám více času na myslivecký spolek, více času na lov, na obnovu a údržbu mysliveckých zařízení. Momentálně ukončujeme zimní sezónu a čistíme a desinfikujeme všechna krmná zařízení. Zákaz vycházení pro myslivce neplatí, takže myslivec je v lese. A protože jsme u hranic a začali tu hlídat vojáci, snažíme se jim také pomoci při zabezpečení jejich ubytování, jídla a dalších potřeb.
 
Pojďme ale k meritu věci a tématu rozhovoru. Před pěti lety jste začínal v současné Myslivecké radě, zkuste se, prosím, ohlédnout, jak dlouho trvalo, než jste se naladili na stejnou notu a začali fungovat jako tým. Co vás tehdy v začátku překvapilo, ať už pozitivně nebo negativně?
 
Na začátku mě asi nic zásadního nepřekvapilo, ale základem bylo to, že se sešlo patnáct lidí, kteří měli zájem Jednotu měnit, nastolit nové pořádky a měli jednoznačnou snahu zlepšit kvalitativní formu a pohled na ČMMJ. A bylo docela normální, že jsme v průběhu času zjistili, že máme různé názory na způsob a rychlost změn. Dokonce jsme zjistili, že někteří z nás mají odvahu změny prosazovat razantněji a odvaha některých je spíše konzervativního rázu. Občas docházelo k tomu, že jsme hodně času zbytečně ztráceli diskusemi o tom „co by kdyby“, což bylo na úkor potřebného tahu na branku.
 
Takže chápu asi dobře, že jste byl zastáncem rychlejšího a radikálnějšího přístupu ke změnám?
 
Ano. Sám si kladu za vinu, že jsem někdy nedokázal přesvědčit kolegy, respektive že jsem nedokázal získat většinu k tomu, aby byl upřednostněn můj pohled na způsob změn. Abychom byli rychlejší, agresivnější, a to hlavně vůči státním orgánům, Ministerstvu zemědělství, Ministerstvu životního prostředí a dalším institucím. Jsem přesvědčen, že jsme mohli dnes být ve zcela jiné pozici.
 
Určité věci jste ale přebírali od předchozí Myslivecké rady. Co bylo dobré k přebrání a co naopak bylo potřeba akutně vyřešit jinak?
 
Já to tak neberu, že jsme něco přebírali, prostě jsme začínali fungovat v tehdejší situaci a podmínkách. Zájmové kluby fungovaly samy od sebe, ty v podstatě dodnes nepotřebují nijak vést Jednotou. Ty ji hlavně potřebují, aby jí byly nějak zastřešeny, ale jinak mají vlastní činnost a zájmy dostatečně jasně nastaveny. Sekretariát žil svým životem a hned od začátku bylo jasné, že musí dojít ke změně. Kromě Myslivosti, s.r.o. byl velký nepořádek v obchodních společnostech, hlavně co se týkalo Pojišťovny Halali, ale i Interlovu a Služeb myslivosti, bylo jasné, že musíme co nejrychleji zasáhnout. Hlavně v Halali bylo jasné, že se musíme názorově střetnout s těmi, kteří vedli tuto společnost před námi. A protože k razantním změnám došlo, dodnes se na sebe s některými předchůdci koukáme skrz prsty. Obecně mohu trochu s lítostí konstatovat, že jsme ztratili dva až tři roky času jen tím, že jsme se museli prohrabat minulostí a napravovat běh věcí, to nás stálo hodně sil a času.
 
Pojďme se ale zpět ohlédnout na celé pětileté funkční období. Co dalšího byste uvedl jako pozitiva, co se povedlo, kam se co podařilo posunout?
 
Vybavuji si moc dobře, jak jsme spolu dělali na začátku rozhovor. To je zrovna moment, který hodnotím velmi pozitivně. Rozhovor vzbudil obrovský ohlas, vyburcoval členy k diskusi, názory se vyměňovaly a vyhraňovaly, rozhýbali jsme tím rozhovorem povědomí o potřebných změnách. Považuji za velké plus, že jsem to tak udělal, protože dnes vidím, že možná tak osmdesát procent z toho, o čem jsme v rozhovoru diskutovali, se naplňuje a Jednota se tímto směrem mění. Což mne mimochodem jen utvrzuje v tom, že bychom do budoucna neměli až tolik váhat a změny provádět razantně a rychle.
Pozitivně vnímám, že se začalo o změnách nejen široce diskutovat, ale hlavně se objevila ochota ke změnám. Objevili se členové a funkcionáři, kteří změny chtějí a podporují. Nemám na mysli nejen řadové členy, ale i představitele okresů, zájmových klubů, naši příznivci a podporovatelé jsou dokonce i mezi vládními činiteli, máme podporovatele v Senátu, v Parlamentu, takže teď to musíme jen umět zúročit. Negativně vidím, že zatím přešlapujeme, stále nejsme až tak razantní v tom umět projevit svoji vůli. A to co chceme, je velmi jednoduché.
 
Co tedy chceme?
 
Za prvé, nade vší pochybnost, je alfou omegou ČMMJ to, že se musíme stát profesionální organizací. Ať už se nazýváme komora, sdružení lovců, asociace myslivců či nějak jinak. Budou to ti, kteří budou povinně registrovaní – budou mít státem svěřené vydávání loveckých lístků, budou mít na starost provádění veškerých zkoušek a všech odborných záležitostí souvisejících s myslivostí. To je to hlavní a zásadní, bez toho žádné další období nepřežijeme. Musíme být prostě respektovanou odbornou stavovskou organizací, která má pravomoc a autoritu.
Za druhé si myslím, že s autoritou a respektem se neodmyslitelně pojí to, že je myslivost ukotvena jako hospodářská činnost v přírodě. To je neoddiskutovatelné, my tuto činnost stejně už léta de facto děláme. Všichni o tom mluví, všichni to přece musí vidět. Naše práce se zvěří a v honitbě je stejného charakteru jako je zemědělství a ochrana přírody, ale stále to naši někteří oponenti nechtějí přiznat. Však si vzpomeňte, jak jsme se o tom před několika lety bavili v našem prvním rozhovoru: že myslivost musí být na úrovni lesnictví a zemědělství. Teď se to naplňuje. Takže musíme tento oříšek co nejrychleji rozlousknout a dostatečně jasně a srozumitelně říci celé společnosti, že naše činnost je hospodářskou činností ve prospěch přírody a zvěře. Jako myslivci si za to zasloužíme nejen uznání, ale i nějakou formu odměny od státu.
 
Takže navrhujete ještě více přitlačit v argumentaci vůči politikům a státním orgánům?
 
Prostě se musíme prosadit, jiná cesta není. Za prvé musíme být komorou, za druhé musíme být uznaní jako hospodáři v přírodě a za třetí musíme být zařazeni do veškerých státních struktur jako organizace, která nejvíce reprezentuje oblast myslivosti. Součástí přípravy a projednávání zákonů musí být ČMMJ jakožto profesní organizace. Musí být partnerem, jako jsou jiné organizace. Z toho důvodu musíme získat politickou a jinou moc. Doteď jsme to nevyužívali, ačkoli jsme vytvářeli podmínky pro to, aby u nás politici a poslanci uspokojovali lovecké a myslivecké potřeby. Jen jsme to neuměli využít k naší podpoře.
To se musí změnit. K tomu ale potřebujeme osobní odvahu vedení ČMMJ, kteří půjdou třeba i do názorového střetu s mocnými a budou si vědomi toho, že nám to přinese ovoce v tom ohledu, že nám budou více otevřeny pozice silného partnera. Dobrého, odborného a spolehlivého partnera. Daní za to může být, že tito vůdci se znelíbí a zavře se osobní cesta ke státní funkci nebo funkci ve státních podnicích apod. To musí být všem jasné Musíme být všichni nejdříve v dresu ČMMJ slyšet a vidět, to je základ. Jednota bratrů v myslivosti.
A dodal bych ještě za čtvrté - musíme mít vliv na tvorbu honiteb tak, jako ho mají Lesy ČR, Pozemkový fond nebo Vojenské lesy. Abychom při nájmu honiteb měli rozhodující slovo a prosadili honitby dostupné pro normální zodpovědné a odborně zdatné myslivce. V současné době nejsou honitby dostupné lidové myslivosti. Hraje se o ceny, honitby získávají podnikatelé, dělá se velký byznys. Lesy ČR lžou sami sobě, když sice volají po snižování stavu zvěře, ale na druhou stranu například pronajmou honitbu za milion. Nájemce chce logicky v honitbě hodně zvěře, určitě nemá důvod snižovat stavy. Jak se pak dostane k myslivosti obyčejný myslivec, který v rodině má sice čtyři generace myslivců, ale finančně je na tom tak, že dá dohromady za rok maximálně pár desítek tisíc? Nedostane. Stát proto musí uznat, že naše činnost není taková, abychom draze platili za honitby. Naopak by nám měl poskytnout finanční prostředky za to, že se staráme o honitby a zvěř, hospodaříme v přírodě s něčím, co není naše.
 
A ještě za to platíme...
 
Platíme, a nemalé částky. Není to jen o nájmech. Pokud se chcete přizpůsobit dnešním podmínkám lovu, mít odpovídající zbraň, loveckou optiku, noční vidění, tak už jen to jsou řádově desítky, ne-li stovky tisíc. Dnes v noci obecně musíte rozlišit věk a pohlaví zvěře, musíte mít odpovídající vybavení, aby byl lov efektivní, s tím nám také nikdo nepomáhá.
Nesmím zapomenout uvést ale ještě jednu důležitou činnost, na které máte vy jakožto redakce velkou zásluhu. Jako myslivci pracujeme s dětmi, s mládeží, pořádáme přednášky a besedy ve školách, ve školkách, vysvětlujeme dětem, co je to myslivost a to je obrovská společenská pomoc. Na venkově, například tady u nás v pohraničí, je dnes už jen myslivec, hasič a sokol. To jsou základní tři pilíře venkova. Tyto zájmové skupiny přináší užitek tím, že se podílí na společenském životě, vytvářejí příznivější podmínky pro život na venkově.
 
Vrátím se, s dovolením, trochu na začátek. Říkal jste, že bylo potřeba změnit režim a fungování sekretariátu. Podle vás teď funguje v pořádku podle představ Myslivecké rady?
 
Sekretariát funguje podle představy současného předsedy, který má sloučenou funkci s jednatelem. Tomu je také přizpůsoben sekretariát. Pokud by byli samostatně předseda
a jednatel, který by měl na starosti okresní myslivecké spolky a další vnitřní struktury, tak sekretariát bude jiný. Momentálně je to otázka jaksi provozní a není to až tak zásadní. Z mého pohledu je činnost sekretariátu navenek, ať už je to činnost informační, propagační, organizační nebo i právní, lepší než byla.
 
Jak byste zhodnotil spolupráci s okresními mysliveckými spolky a jejich činnost?
 
Bylo dobře, že se vyřešily majetkové poměry mezi centrem a spolky. Stále je tu otázka, jak spolky nastartovat, aby táhly za jeden provaz a šly stejným směrem, jak si přejeme. Možná můj názor nebude úplně konformní, ale já říkám, že momentálně okresní myslivecké spolky fungují tak, jak fungují. Ty, které fungují hůře, se dnes propojují s těmi, které fungují lépe, konzultují spolu věci a názory jak třeba získat peníze nebo jak uspořádat společné akce.
Okresní myslivecké spolky nejsou teď aktuálním problémem ČMMJ a jako takové bych je nechal teď žít svým životem, pouze bych se jim snažil pomoci po materiální stránce; poskytnul jim vybavení, počítače, techniku a snažil bych se jim sehnat nějaké manuály. Buďme rádi, že je vůbec máme a jak říkala moje babička, blbě uklizeno je furt lepší než vůbec uklizeno.
Nechtěl bych, abychom se soustředili na to, že budeme kritizovat spolky, že nefungují jako ten nejlepší a přitom by nám uteklo to, že si musíme s ministrem vyříkat, jaké máme vůbec postavení. Spolky nechme v klidu, ony samy dobře ví, jak se s tím mají vypořádat, jak provést generační výměnu a když budou potřebovat pomoci, tak přijdou, hlavně se jim do toho nemusíme moc motat.
 
Jsou připravované nové stanovy a došlo k radikální změně, že bude vrcholný orgán složený ze zástupců krajů. Jak vidíte tuto změnu? V čem ji vidíte lepší?
 
Už v prvopočátku jsem byl ten, kdo něco takového navrhoval. Chtěl jsem ve vedení zástupce jednotlivých krajů, což je vysoce demokratické. Zástupce si zvolí samy kraje a budou mít také právo svého zástupce z Myslivecké rady stáhnout. Oni si budou toho člověka kontrolovat, budou s ním komunikovat a budou garantovat, že bude přínosem. Nemůže, respektive nesmí se stát, že zástupce kraje ztratí kontakt s okresními mysliveckými spolky. Když je cesta přímé volby, ale i přímého odvolání, pak je to vždy pozitivní. Pak se zástupci neusadí ve své funkci jen formálně a nebudou si myslet, že mají klid. To já vidím jako naprosto pozitivní změnu.
 
Věříte, že se najdou vhodní zástupci ve všech krajích?
 
Krajský zastupitel je velmi důležitý prvek. Nesmí to být funkce za zásluhy, nějaký Tonda, který dělá myslivost padesát let, tak ho tam za odměnu dáme. Nemusí to být dokonce ani špičkový odborník, důležité je, aby to byl člověk, který má čas a schopnosti – je komunikativní, nadaný naslouchat a vyjednávat. U takového člověka by měla převládat komunikační a administrativní schopnost a schopnost pohybovat se v současných právních podmínkách.
Musí být takovým „živým psem“, nikoli výborným kynologem nebo veterinářem. V prvé řadě musí být organizačně zdatný. Měli by se vybrat zástupci krajů čiperní, nebojácní a ti, kteří se umí prosazovat. Ti, kteří umí vstoupit do správných dveří a nenechají se vyhodit. A když je vyhodí dveřmi, tak přijdou oknem. Chlapi v okresech by tedy měli vybírat lidi, kteří jsou schopní, a měli by pochopit, že to není funkce za zásluhy. Tady už by měla konečně skončit ta funkcionářská zakonzervanost.
 
V nových stanovách je navrhována „vrcholná rada tří“, osoby, které by asi také měly hlavně mít manažerské a vyjednávací schopnosti. Nejsme ale tak trochu anomálie ve střední Evropě, když se slučuje moc zákonodárná a výkonná? Je to jako kdyby předseda Parlamentu byl zároveň předsedou Vlády. Nejdeme tak trochu do nevyzkoušeného experimentu?
 
Pokud narážíte na to, že předseda je současně jednatelem, že je v jedné osobě soustředěna exekutivní moc se zákonodárnou, tak to beru jen jako momentální přechodnou situaci, která není možná, aby dlouhodobě do budoucna fungovala. To je teď na přechodnou dobu. Za normálních okolností by měl předseda řídit Mysliveckou radu a pod sebou by měl mít výkonného člověka, který by mu řídil vnitřní chod celé organizace. Tak to funguje ve státě, v politických stranách, tak to prostě musí být.
Mně spíš vadí, že do návrhu stanov se dostalo něco, s čím jsem nesouhlasil a vztekal se kvůli tomu. A to, že jeden ze zástupců předsedy by měl být právník a ten druhý ekonom. To je ale špatně. K tomu, abychom uměli právní nebo ekonomické věci, k tomu potřebujeme kvalitní sekretariát, právní oddělení, ekonomické oddělení. Vymezit se předem, aby jeden z místopředsedů byl právník a druhý ekonom, to je nemyslitelné. My jsme zájmový spolek a můžeme vygenerovat šikovné lidi. Potřebujeme tak schopné a fungující lidi, stejně jako je potřebujeme na pozici zástupců krajů. Uvedl bych to na příkladu - je řada traktoristů, kteří jsou normálně vyučeni, nejsou právně nebo ekonomicky vzdělaní, a přitom jsou to výborní starostové nebo ředitelé družstev. Takhle si ve stanovách zavřeme dveře, když budeme říkat, že ředitel může být jen někdo, kdo má zemědělskou školu. Musí to být v prvé řadě lidé, kteří umí naslouchat a vstřebávat podněty od jiných lidí. V jejich funkci se přece musí spojovat všechny potřebné názory a myšlenky, aby se pak mohlo zodpovědně rozhodovat.
 
Asi se shodneme, že ne zrovna ideálně fungují některé odborné komise…
 
Jednoznačně, souhlas. Řada odborných komisí byla sestavena podle představ příslušného předsedy komise, člena Rady, ale přílišný výkon komise nepodávaly. Komise se musí stát odborným centrem, které bude vytvářet odborné zázemí pro Mysliveckou radu. Odbornost by měla zůstat na odborných komisích, ale měly by to být funkční komise, nikoli formální komise, které se sice schází, ale nic neřeší. Je třeba vytvářet odborné komise z těch nejlepších odborníků na konkrétní témata v konkrétní době, k vyřešení daného problému. Takové komise pak musí Myslivecké radě předkládat jasná stanoviska. Nemusí to být nijak početné komise, raději tři až čtyři schopní odborníci, kteří vytvoří jasný náhled na věc a budou se starat, než mnohapočetná neefektivní a jen formálně žijící komise.
Měla by to být rychlá skupina, která umí reagovat na legislativní změny, na aktuální návrhy a změny situace. Skupina vytvářející manuály. Musíme se rozhýbat. Vezměme si za příklad kolegu Straku, jak se stará o zbraňovou legislativu a problematiku olova. Já ho ze začátku vůbec nemusel, myslel jsem si, že to je trochu namyšlený frajer, ale teď ho velmi obdivuju, jaký má tah na branku. Dostanu od něj e-mail, který jednoznačně pojmenuje nejlepší postup, napíše, jděte za svým senátorem, toto udělejte, toto nepodceňujte, a tak dále. To je z mého pohledu člověk, který se v problematice velmi dobře orientuje a já před ním mohu dnes jen smeknout. Od takových lidí se máme ještě co učit a takoví lidé by měli řídit Jednotu. Lidé, kteří přináší návody, kteří říkají, jak to máme dělat, a kteří se nebojí postavit a říct do očí třeba i premiérovi nepříjemné věci. Já si dovedu představit, že Bohouš Straka bude třeba někdo jako pověřenec ČMMJ pro jednání se Sněmovnou, Senátem a Vládou. Že mu dáme pověření a řekneme mu: jsi náš člověk, jdi a bojuj.
 
Buďme svobodní v projevu své vůle, a pokud ji máme, svěřme ji lidem, kterým uvěříme pravdivost a jasnost cílů. Věřím, že tato doba nás přiměje ke smělým, odvážným avšak uváženým krokům ve prospěch lidové MYSLIVOSTI v nové době a podmínkách. Ukažme, že jsme toho schopni.
 
S poděkováním za rozhovor
připravil Jiří KASINA
Zpracování dat...