Časopis Myslivost

Dřevo, talent, láska, fortel …a to další

Myslivost 1/2020, str. 82  Oldřich Koudelka
Na návštěvě u slovenského řezbáře Rudolfa Ivana Není tomu tak dávno, kdy rozšířil relativně početnou rodinu slovenských řezbářů, kteří v dnešní přetechnizované a elektronické době navazují na dlouholeté tradice tohoto oboru lidové kultury, aby výsledky jejich talentu a umu přinášely radost nejen jim, jejich blízkým a přátelům, ale zejména široké veřejnosti. Samo sebou není ani to, že k nejčastějším námětům ztvárňovaným ve zdánlivě nepoddajném dřevě patří zvířecí, přírodní a myslivecké motivy, neboť krajina Podpoľania k nim má blíž, než kdekoliv jinde, stejně jako je charakteristická osobitým folklorním výtvarným cítěním s originálními tvary, vzory a barvami. Tím řezbářem je pětatřicetiletý Rudolf Ivan, rodák z centra regionu, Zvolena.
 
Ještě než si povíme něco o vaší největší zálibě, kterou je řezbářství, můžete něco prozradit o sobě? Nechat maličko nahlédnout do svého soukromí?
„Som patriot Zvolenčan, od detstva som zostal verný rodnému kraju aj mestu. Som ženatý a mám doma dve ratolesti, ktoré ma povzbudzujú v každodennom živote aj rezbárstve. Spolu chodia so mnou aj do lesa a kochajú sa krásami prírody tak, ako ja keď som bol v ich veku. Mojou zálibou je okrem práce s drevom turistika a kreslenie.“ 
 
Řezbářství jako nedílná součást lidové kultury má na Slovensku tradice sahající hodně do minulosti?  Co vás k němu přivedlo? Je to jen koníček, nebo vás práce se dřevem živí?
„V rannom veku som často chodieval do lesa s mojím otcom. Tam som sa zoznamoval z prírodou. Láska k lesu a prírode tak vo mne narastala. Často som si kreslil zver, ktorú som zazrel. A tak som pochopil, že príroda má svoje čaro. Moju pozornosť upútala aj vôňa dreva a nepravidelný rast stromov, ich originálnosť. To neskôr ovplyvnilo aj moje rozhodnutie pri výbere školy. Keď som končil základne vzdelanie už som skúšal svoje prvé zoznamovanie sa z drevom. Zvolil som štúdium v odbore umeleckoremeselné spracovanie dreva.“
 
Proč vás oslovila právě myslivecká a zvířecí témata? Jste sám aktivním myslivcem?
„Po mnohých rezbách počas školy aj po maturite, ktoré sa mi podarilo vytvoriť, som zistil, že rezba zveri mi ide najlepšie. Moje rozhodnutie zobrazovať zver v reliéfoch upevnila aj návšteva na Dňoch sv. Huberta vo Svätom Antone, kde som sa zoznámil aj s poľovníctvom aj mnohými poľovníkmi. Ja nie som poľovník, no rozumiem im a obdivujem ich prácu, ktorú robia pre zver a prírodu. Preto si želám, aby moje rezbárske práce boli určitou formou odmeny za ich prácu a oddanosť cechu sv. Huberta.“ 
 
Ve své umělecké práci využíváte nejčastěji bukové dřevo, snad jako jediný na Slovensku. To mezi řezbáři není zrovna nejběžnější materiál, pokud vím, více artefaktů vzniká z měkkých dřev. Proč jste zvolil pravý opak?
„Cez ruky mi prešli už rôzne dreviny. Lipa, buk, dub, smrek, borovica, orech, čerešňa, jabloň, javor a iné.  Každý druh dreva si vyžaduje osobitný prístup, na čo je vhodný, čo najkrajšie sa dá z neho vytvoriť. Rozhodnutie zvoliť bukové drevo, aj keď je to na rezbu netradičné, bolo pre mňa jednoznačné, lebo má peknú kresbu a určitú tvrdosť, pri ktorej si môžem dovoliť ho viac a detailnejšie opracovať.“
 
Poddajnost tohoto úžasného, ale vzdorovitého přírodního materiálu samozřejmě vyžaduje jistý fortel, ale co je na práci s ním nejtěžší? 
„Rezbárstvo, to je permanentné zoznamovanie sa z drevom. Kedysi som mal len dve dláta a aj keď to bolo ťažké, neodradilo ma to. Drevo mi prirástlo k srdcu. Časom som sa naučil mnohým technikám. Napríklad ako správne používať dláta pri rezbe, alebo čím ošetriť rezbu tak, aby bola trvácna. Umeleckým spracovatelom dreva sa nestanete zo dňa na deň. Priznám sa, že po čase som začal byť netrpezlivý, prečo nedokážem urobiť také pekné veci, jako iní rezbári. Bol som voči sebe kritický, lebo raz sa mi na výrobku nepáčilo to, inokedy ono. Slovom, musel som prejsť dlhou a namáhavou cestou kým som pochopil, jako pristupovať k materiálu a čo z neho možno vytvoriť. Rezbárstvo nie je monotónna práca a jej rozmer sa neráta na hodiny, ale na celé dni, týždne aj mesiace. Pri vyrezávaní je najťažšie dodržať anatomické proporcie zveri tak, aby to vo finále vyzeralo čo najreálnejšie. A nielen to. Člověk musí spoznať, ako sa zver správa vo svojom prirodzenom prostredí. Svoje prvotiny mám dodnes uschované a při pohľade na ne si uvedomujem, koľko práce som urobil a koľko mám stále ešte pred sebou.“
 
Co patří k vašim nejčastějším motivům? Který druh zvěře upřednostňujete a proč?
„Najprv som začínal jednoduchšími výjavmi, drobnosťami, čo som okolo seba videl v prírode. Až neskôr ma zlákala voľne žijúca zver. Každý druh zveri má svoje čaro, preto som už zpodobňoval zver srnčiu, jeleniu, kamzičiu, líšky, diviaky, daniele. Najviac sa mi však páčia medvede.“
 
Pokud vím, neděláte jen umělecké reliéfy a dřevěné plastiky, ale zdobíte i drobný lovecký nábytek?
„Na tomto mieste musím povedať, že som sa před časom spoznal s mojím dnes najlepším priateľom Tomášom Mackom, kterého oslovila moja rezbárska práca natoľko, že sa chcel o to rovnako pokúsiť. Slovo dalo slovo a ja som ho začal učiť postupne vyrezávať. Rezba mu šla pekne od ruky a dnes spolupracujeme na společných projektoch. Všetko ručne, nie na CNC stroji. Skúšame konferenčné stolíky a stoličky, rôzne poličky, stojany na zbrane, podložky pod trofeje zveri, zrkadlá, vycházkové a strelecké palice a iné. Nebránime sa aj výzvam, jako je napríklad zariadenie poľovníckej miestnosti či chaty.“
 
Co cítíte, když dokončíte práci, nad kterou jste strávil mnoho času a musíte se s ní rozloučit, když odchází k zákazníkovi?
„Asi to, čo každý umelec, tvorca. Je mi za ním smutno. Na druhej strane som rád, že sa páčila, že je o moju prácu záujem. A na scénu prichádza nový motív, nová výzva, ďalšia  objednávka.“   
 
Kde je možné setkat se s vašimi uměleckými pracemi? Vystavujete, nebo tvoříte jen tak, pro sebe a kamarády?
„Som vďačný osudu, že som sa dostal k tejto práci, veď mi dáva možnosť neustále tvoriť nové, originálne predmety, ale sa aj stretávat s ľuďmi, najmä poľovníkmi, ktorí majú blízko k umeniu i prírode. Pochopiteľne som rád i tomu, že o drevorezbárstvo sa zaujíma stále viac ľudí. Preto mi ide o to, aby sa tento vzácny prejav ľudskej tvorivosti v našej krajine uchoval, mohol šíriť a prinášal radosť. Vystavovať chcem samozrejme na všetkých významných poľovníckych podujatiach, kde o to usporiadatelia budú mať záujem.“
 
Jak vidíte svou řezbářskou budoucnost?
„Dozaista v zdokonalovaniu remesla aj umeleckého výzoru.“
Děkuji za rozhovor.
 
Připravil Oldřich KOUDELKA
Ilustrační snímky archív Rudolfa Ivana

Ivan-3.jpg
 
Ivan-1.jpg

Ivan-6.JPG
Zpracování dat...