Časopis Myslivost

Divočina za domem

Myslivost 12/2020  Petr Slaba, Jiří Kasina
Příběh vlčice sražené na silnici nedaleko Dubé na Českolipsku
V televizi jsem zrovna dokoukal film o Bílém Tesákovi, který mám fakt rád. Film natočený podle skvělého románu Jacka Londona o vlku, který žil po boku zlatokopů na Aljašce. Opravdu jsem nečekal, že za hodinu poté budu řešit také vlka, ale tentokráte u nás. Ale příběh nebude pro někoho asi moc veselý, nicméně chci, aby byl poučný a veřejnost o něm věděla.
Kolem 14 hodiny mi volá kolega myslivec ze vzdálených Vrchovan, že mu houbaři hlásili, že našli přejetého, asi vlka. Zajel tedy na určené místo a kontaktoval mě, neboť zjistil, že zvíře je sraženo v honitbě, kde působím jako myslivecký hospodář.
Na místě, v lesním úseku, kde je od předloňska opravená silnice a mnozí řidiči si ji pletou se závodním okruhem, jsem bohužel konstatoval, že se skutečně jedná o vlka, kterého nejspíše v ranních či nočních hodinách srazilo auto.

PB080039.JPG

Kolega mezitím informoval i zástupce CHKO, kteří se na místo také vydali, neboť se jedná o přísně chráněného živočicha. Zároveň jsme po konzultaci s jednatelem a předsedou našeho mysliveckého spolku, kteří též na místo dorazili, kontaktovali pracovnici na krajském úřadu a příslušný odbor na policejním prezidiu, abychom si potvrdili, jak správně postupovat podle zákona.
Takže postup byl následující - u takového nálezu musí být vždy povolána policie, která místo ohledá a nafotí. Současně sepíše protokol, ve kterém se uvedou a podepíši všichni účastníci. Zvíře se pak předá zástupcům CHKO za účelem výzkumu. Vzhledem k tomu, že vlk byl nalezen u nás v honitbě a je řazen mezi zvěř, patří trofej, tedy lebka a kožešina našemu spolku a po odborných genetických testech, které zajistí ochránci, nám by trofeje měli ochranáři vrátit zpět s společně s potvrzením CITES, že se nejedná o upytlačené zvíře.
Dorazila tedy policie, sepsal se protokol (s největší pravděpodobností utrpěla fatální srážku na levou stranu lebky a levý přední běh, nikde nebyl žádný náznak střely či jiného zranění),  z CHKO dorazila pracovnice z dokské pobočky, vše se vyfotografovalo a zadokumentovalo do protokolu policejní hlídky. Po podepsání protokolu se vlk naložil a odvezl do mrazáku k nedaleko bydlícímu chovateli hospodářských zvířat (kterého paradoxně už vlci připravili o 18 ovcí), než si ho vyzvednou k pitvě a výzkumu pracovníci AOPK.
Jednalo se nejspíše o středně starou vlčici pravděpodobně ze Ždírecké smečky, která se v našich honitbách pohybuje již pár let. Známá byla i z dřívějších záběrů fotopastí, protože jí zřejmě po nějakém souboji či úrazu chybělo pravé slecho. Jsem zvědav, jaké nám dojdou výsledky pitvy.

PB080082.JPG

Než jsme vlčici předali a odvezli, uložil jsem jí ještě na smrkové chvojí, pohladil po hlavě a chviličku u ní v tichu stromů postál, aby odešla z lesa s úctou, tak jak to má být , třebas jí srazilo auto. A když jsem se tak koukal na ty hrozivé bílé tesáky nádherné šelmy, prolétlo mi hlavou, že nedaleko od místa, kde byla nalezena, bylo u silnice plno zaparkovaných aut a po lese mraky lidí na houbách, či procházkách se psy a dětmi. Nemyslel jsem ani tak na to, že by mohla někoho napadnout, i když opatrnost je zcela jistě na místě, ale spíše na to, do jaké krajiny se vlci vrátili a zda jsou vůbec na to připraveni. A hlavně na to, zda jsme připraveni my lidé.
Petr SLABA

Krátký redakční dovětek:  
Ani já bych si nikdy nepomyslel, že budu osobně ve své domovské honitbě, kde jsem jednatelem, nakládat vlka za asistence policie, byť se u nás vlci vyskytují už několik let, vlčí stopy jsou pravidelným nálezem kolem krmelců a při naháňkách viděli několikrát vlka naši lovečtí hosté.  Máme také několik desítek evidentně vlkem stržených kusů, hlavně srnčí a mufloní zvěře, černá zvěř tvoří minimum případů.
Přítomnost vlků je v podstatě trvalá, výsledkem jsou mnohohlavé „sražené“ tlupy černé zvěře působící škody a to, že přes den v podstatě člověk nenarazí „ani na chlup“. Zvěř je evidentně stresovaná, o přítomnosti vlků moc dobře ví.
Ale k případu vlčice. U nálezu jsme byli tři zástupci honitby – předseda, hospodář a jednatel a po dvou hodinách čekání na příjezd policie mne překvapilo následující.
Odpustím policii, konkrétně hlídce dopravní policie, že v podstatě nevěděla, jak postupovat kromě toho, že využije protokol o dopravní nehodě a bude srážku jako nehodu řešit.  Musel jsem se jen pousmát větě: Tak se hlavně dohodněte, kdo si toho vlka vezme, tady nemáme co řešit.
Zarazilo mne spíš to, že mladá, sympatická, ale přece jen zástupkyně CHKO přijede bez jakéhokoliv názoru a poučení co dělat v případě takového nálezu, neví o tom, co stanovují zákony a jak řádně postupovat.
A tak jsme museli my myslivci jak policistům, tak jí, vysvětlovat, jak by se mělo postupovat, nadiktoval jsem text protokolu a na závěr jsme si podepsali protokol s dovětkem kdo vlčici předal a kdo převzal.
Na základě této mé osobní zkušenosti jsme oficiálně z redakce zaslali žádost na MZe a MŽP o zcela jasné a pochopitelné popsání toho, jak postupovat v podobných případech, aby byla naplněna litera zákona a vyhlášek. Bohužel takových případů asi bude přibývat, tak ať tedy máme všemi stranami akceptovatelný vzor.
Bohužel do doby psaní tohoto příspěvku stanovisko ani od jednoho orgánu státní správy nedorazilo…
Jiří KASINA

Zpracování dat...