Časopis Myslivost

Opravdu chceme obnovit biodiverzitu?

Myslivost 9/2020, str. 14  Martin Mohelský
V nedávné době se mi dostala do ruky Zpráva auditorského týmu EU o biodiverzitě zemědělské půdy, z níž vyplývá, že ani dosavadní změna společné zemědělské politiky nezastavila pokles biodiverzity v podmínkách evropského zemědělství. Je to docela alarmující zpráva a měli by se zamyslet všichni ti, kteří vyvíjejí své aktivity v přírodě, nejen v zemědělské výrobě. Určitě proto stojí za stručný výtah několik základních faktů, protože nepřiměřenost mechanizace a chemizace na našich polích, změna tradiční agrotechniky i osevních postupů včetně omezení spektra pěstovaných plodin i velikosti honů naší rostlinné výroby je smutným a nepatřičným vzorem příčin nikoliv poklesu, ale ničení života našich polí, luk a lesů.
Nejen rostliny, ale i chov hospodářských a domácích zvířat jsou postiženy řadou nikoliv pouze negativních, ale pro naši přírodu i civilizaci nebezpečných změn.
Ale bohužel po přečtení celé zprávy dojdeme k poznatku, že mocný moloch EU i přes svou dále mnohokrát zmiňovanou klíčovou úlohu v nápravách stavu příliš úspěšný není.

Biodiversity-in-agriculture_photo-Waterboard-Rivierenland.jpg
 
Počet a různorodost živočišných druhů v evropském regionu stále klesá. Například od roku 1990 se populace ptáků žijících na zemědělské půdě a lučních motýlů snížila o víc než 30 %. V souvislosti se závazkem plynoucím z Dohody OSN o biologické diverzitě (diverzita = rozmanitost, rozčlenění, rozložení) přijala Evropská komise v roce 2011 strategii k zastavení snižování biodiverzity a degradace ekosystémů do roku 2020 a jejich maximálnímu obnovení. V letech 2014 až 2020 plánovala Komise vynaložit 8,1 % rozpočtu EU (= 86 mld. EUR) na zlepšení biodiverzity. Za tímto výdajem stojí klíčová úloha EU při stanovování enviromentálních norem a spolufinancování většiny zemědělských výdajů členských států.
Pokles biodiverzity je celosvětový, všeobecně uznávaný a bezprecedentní, v současné době je ohrožen vyhynutím jeden milion rostlinných i živočišných druhů. Pravděpodobnost kolapsu ekosystémů a snižování biodiverzity je jedna z největších světových hrozeb (Světové ekonomické fórum, leden 2020).
Hlavní příčinou je zvyšování intenzity zemědělství, typická přeměnou malých polí a přirozených biotopů do celků obhospodařovaných výkonnými stroji s extrémně vysokým využitím látek chemické ochrany rostlin. A bohužel nikoliv pouze polí a luk, způsob využití mechanizace a organizace lesního hospodaření je v podstatě smutnou obdobou.
Německá studie celkové populace hmyzu z roku 2017 s využitím pastí v chráněných krajinných oblastech odhaduje sezonní pokles o 76 % a letní o 82 % biomasy létajícího hmyzu za posledních 27 let. Ztráta biodiverzity lučních porostů je kopírována snížením počtu druhů motýlů i jejich celkové populace, údaj ze čtrnácti členských států z roku 2017 hovoří o poklesu o 39 %.
Celkový počet ptáků žijících v zemědělské krajině zemí EU se od roku 1990 mezi 39 sledovanými druhy snížil o 34 %. V této souvislosti pozorujeme přesun řady druhů ptáků z volné přírody do prostředí lidských sídlišť (vrána šedá i černá, holub hřivnáč, strakapoud velký).
Soustava Natura 2000 ukazuje, že podíl biotopů s nepříznivým stavem ochrany se stále zvyšuje, přičemž zemědělství je hlavním zdrojem tohoto tlaku a činí 46 %, nepůvodní a problémové rostlinné druhy 9 %, město a výstavba 9 %, lesní hospodářství 6 %, přírodní procesy 13 %, ostatní 17 %.
Situace v jednotlivých evropských státech je různá. Bulharsko a Rumunsko, kromě jiného právě pro neintenzivní tradiční hospodářské postupy a menší zemědělské podniky, jsou snad jediné země v rámci EU s bohatou biodiverzitou a stačí tento stav zachovat. Naopak v Německu a Holandsku vlivem intenzivního zemědělství zmizely bohaté přirozené biotopy a mnoho živočišných i rostlinných druhů. Je smutným konstatováním, že i v tom se nám povedlo západní státy skutečně dobře následovat, nebo dokonce dohnat a předehnat, takže měli soudruzi aspoň v něčem pravdu…
 
Z celoevropského pohledu bylo v květnu 2020 Komisí EU konstatováno, že členské státy dostatečně nevyužívají nástroje Společné zemědělské politiky (SZP) na ochranu přírodních prvků. Nedaří se ani obhospodařovat biotopy a přirozené prvky tak, aby měly možnosti využít oprávnění k přímým platbám za tuto činnost, včetně nedostatečného využití podpory koexistence zemědělství s udržením a rozvojem přirozených prvků či biodiverzity.
V roce 1988 zavedlo tehdejší EHS povinnost vyjmutí části půdy z intenzivní produkce, byť účelem bylo snížení přebytků produkce. V roce 2009 byla tato povinnost zrušena. To byl počátek a impuls k výraznému poklesu populací hmyzu i ptáků, žijících na zemědělské půdě.
 
Zhoršování biodiverzity vedlo v letech 1992 až 93 k Dohodě OSN o biologické diverzitě. Evropská rada tyto cíle schválila v roce 1993 a členské státy se zavázaly dosáhnout jich v roce 2010 a byly stanoveny globální cíle v oblasti biodiverzity do roku 2020, neboli cíle v oblasti biodiverzity z Aiči.
Popisovat všechny kombinace rozhodnutí pro jednotlivé cíle a strategie by bylo zdlouhavé, složité a nepřehledné, proto zde uvedu jen základní:
 
Cíl 7: Zemědělství, lesnictví a vodní kultury se mají obhospodařovat udržitelně se zachováním biodiverzity
 
Cíl 13: Má se zachovat genetická různorodost pěstovaných rostlin, domácích a hospodářských zvířat, rostlin a zvířat žijících ve volné přírodě, sociálně hospodářských a kulturně cenných druhů.
Tuto formulaci si představuji jako stav existence neboli zachování historických, krajově cenných plemen domácích i hospodářských a zvířat a odrůd kulturních plodin, jedinečných svým přizpůsobením místním podmínkám a zároveň vysokou užitkovostí či výnosností.
Jejich význam ale v posledních desetiletích značně poklesl a jsou nahrazeny hospodářsky a ekonomicky podstatně výkonnějšími plemeny a hybridy. Příkladem může být Kravařský ráz českého červenostrakatého skotu (čestr.), vzniklého a chovaného v opavském regionu a pojmenovaný podle obce Kravaře. Plemeno mělo menší tělesný rámec, charakteristické zbarvení a velmi dobrou mléčnou užitkovost. Dalšími byly Jihočeské žlutky a Hřbínecký ráz.
Nicméně s rozvojem inseminace v 60. letech došlo ke sjednocení jednotlivých rázů v rámci plemena čestr. a dále bylo postupně zušlechťováno importovanými plemeny.
V současné době mezi dojeným skotem převažuje holštýnské plemeno a zušlechtěné čestr. Naopak chov masných plemen skotu v ČR bychom mohli považovat za zlepšení genetické různorodosti, protože k nám bylo importováno mnoho evropsky i světově významných plemen. Ale, opět částečně na úkor původního čestr. skotu, který měl dobrou kombinovanou masomléčnou užitkovost.
Je pravda, že užitkovost i ekonomika dovezených plemen je vyšší a také dobře splňují perspektivu ekologického využívání luk a pastvin. Dá se tedy říci, že postupná ztráta jedinečné genetické pestrosti uvedená na tomto příkladě se projevovala už od poloviny 20. století, nejen v ČSSR, ale v celé Evropě.
U domácích zvířat, zejména psů, sice zůstává zčásti zachována pestrost a chovatelská cena plemen, ale malý počet chovaných jedinců nutně vede k postupné likvidaci řady plemen psů příbuzenskou plemenitbou. Vědecky - deprese z inbreedingu.
Nenapravitelnou škodou je přeměna řady loveckých nebo pracovních plemen psů na společenská, čímž se ztrácí nejen tradiční výcvik, ale hlavně dědičná schopnost konkrétního plemene k pracovním výkonům pro plemeno typická a jedinečná. Je to nenahraditelná ztráta práce mnoha generací chovatelů celé Evropy.
Dalšími zásahy jsou hysterické kampaně ochránců zvířat zasahující do výcviku a úprav vzhledu psů, typický je zákaz norování, rottweiler s ocasem. Degradaci hodnoty plemen a chovu psů obecně silně napomáhá vysoký nárůst počtů psů ve městech. Ale z velké většiny se nejedná o skutečný chov v plnohodnotných podmínkách. Pes je pouhou náhradou rodinného vztahu, sociálním partnerem, většinou bez sebemenšího základu k výcviku alespoň poslušnosti a volba plemene je vedena vzhledovou atraktivitou či cenou. Jiným extrémem je držení kříženců s dalším nesmyslným připařováním.
 
Cíl 15: Chránit, obnovit a prosazovat udržitelné využívání suchozemských ekosystémů, udržitelně hospodařit s lesy, bojovat proti dezertifikaci (přetěžování míry, do které se spodní vody, půda a zeleň dokáží obnovovat. Příkladem může být rozšiřování Sahary nebo vysychání Aralského jezera) a zastavit a zvrátit degradaci půdy a zastavit ztrátu biodiverzity.
Samo o sobě hezky vyjádřeno, ale ze všeho nejvíc to připomíná malé dítě, které si nabere na talíř víc, než může sníst a tvrdí, že si ještě přidá. Splnění tohoto cíle k roku 2020 v ČR nikdo z nás nemůže reálně očekávat.
V originálním textu opět následuje několik postupně měněných aktualizací a strategií, aby nakonec „evropská hora“ v roce 2012 porodila euromyšku, či spíše myšata trojčata, cíl 3 a, pro zemědělství v oblasti biodiverzity: Do roku 2020 maximalizovat zemědělsky využívané plochy, na které se vztahují opatření společné zemědělské politiky, související s biodiverzitou.
Opatření 8: Posílit přímé platby za environmentální výpěstky v rámci společné zemědělské politiky EU.
Opatření 9: Lépe zaměřit rozvoj venkova na zachovaní biodiverzity.
Opatření 10: Zachovat zemědělskou genetickou různorodost v Evropě.
V Evropské komisi je Generální ředitelství (GŘ ENV) pro celkovou zodpovědnost za navrhování a vykonávání právních předpisů a politik v oblasti životního prostředí. Generální ředitelství pro zemědělství a rozvoj venkova (GŘ AGRI) se zabývá právními předpisy a politikami v oblasti zemědělství. Od členských států se vyžaduje, aby vyvinuly a dohlížely nad úsilím dosáhnout tohoto cíle.
Jelikož současná strategie v oblasti biologické rozmanitosti letos skončí, Komise ve své evropské Zelené dohodě oznámila, že plánuje vydat novou strategii na období do roku 2030. Nová strategie se byla zveřejněna v květnu 2020. Jsou v ní uvedeny obecné zásady a vytváří prostor pro konferenci smluvních stran Úmluvy o biologické rozmanitosti (COP15). S cílem dát nové strategii praktickou podobu Komise plánuje v roce 2021 vydat navazující činnosti a opatření.
Komise už v roce 2015, v polovině trvání strategie biodiverzity konstatovala, že nedošlo k významnému pokroku zejména u cíle 3, v zemědělství, ani v lesnictví. Na dodržení je nutno vynaložit větší úsilí. Vědecká zjištění též potvrzují, že od roku 2015 nedošlo k měřitelnému celkovému zlepšení a cíl 3 nebude do konce roku 2020 splněn.

1200-8456-agriculture-photo2.jpg
 
Pro zajímavost historie mezinárodních dohod a opatření EU v oblasti biodiverzity v letech:
 
1979 - Směrnice o ptácích: Ochraňovat všech 500 druhů volně žijících ptáků, které se přirozeně vyskytují v Evropské unii.
1992 - Směrnice o biotopech: Zachovat širokou škálu vzácných, ohrožených nebo endemických druhů zvířat a rostlin a typů stanovišť a MacSharryho reforma SZP, zavedení povinných agro environmentálních režimů.
1993 - Ratifikace Úmluvy o biologické rozmanitosti: Multilaterální dohoda o životním prostředí (196 stran).
1998 - Sdělení Komise o strategii EU v oblasti biologické rozmanitosti: Komise zdůraznila potřebu předvídat, předcházet a bojovat proti příčinám výrazného snížení nebo ztráty biodiverzity.
2001 - Akční plán EU v oblasti biodiverzity s cílem zastavit do roku 2010 ztrátu biologické rozmanitosti v EU a přijmout opatření k obnovení stanovišť a přírodních ekosystémů
2010 - Strategický plán pro biodiverzitu na roky 2011 až 2020 včetně cílů pro biodiverzitu z Aiči.
2011 - Strategie EU v oblasti biodiverzity do roku 2020: Cíl je do roku 2020 zastavit ztrátu biologické rozmanitosti a degradaci ekosystémových služeb v EU, obnovit jejich v největším proveditelném rozsahu a současně zvýšit příspěvek EU k zamezení ztrátě biodiverzity v celosvětovém měřítku.
2015 - Agenda OSN pro udržitelný rozvoj do roku 2030, včetně cíle udržitelného rozvoje 15 -Život na pevnině.
2020 - Vypracovat rámec pro období po roce 2020 (plánuje se): Strategie EU v oblasti biologické rozmanitosti do roku 2030.
 
Komise EU na biodiverzitu v letech 2014 až 2020 vyčlenila 8,1 % rozpočtu, tedy 86 mld. EUR, financování společné zemědělské politiky bude ve výši 66 mld. EUR, což je 77 % výdajů na biodiverzitu.
V souvislosti s těmi vynaloženými prostředky je možno konstatovat plnění či neplnění základních cílů v polovici trvání strategie zlepšení biodiverzity:
V současnosti se plní podle plánu: Cíl 5 - Pomoci bojovat proti invazním nepůvodním druhům.
Dosáhl se pokrok, ale v nedostatečné míře: Cíl 1 - Provádět směrnici o ptácích a směrnici o biotopech v plném rozsahu, Cíl 2 - Zachovat a obnovit ekosystémy a jejich služby, Cíl 4 - Zajistit udržitelné využívání rybolovných zdrojů a dosáhnout dobrého environmentálního stavu a Cíl 6 - Pomoci zamezit ztrátě biodiverzity v celosvětovém měřítku.
Bez významného pokroku je pak: Cíl 3 a - Zvýšit příspěvek zemědělství k zachování a posílení biodiverzity a Cíl 3 b - Zvýšit příspěvek lesního hospodářství k udržení a posílení biodiverzity.
 
V této situaci, v souvislosti s vynaloženými prostředky je sympatické alespoň to, že Komise neúspěchy věcně přiznává. Celkový popis částečných úspěchů a většinových neúspěchů by byl zdlouhavý a nezajímavý, ale snad stojí za zmínku:
 
Cíl 1 se týká oblastí Natura 2000 a je měřitelný. Uvádí se v něm, že do roku 2020 by v oblasti ochrany přírody mělo vykazovat zlepšený stav ochrany o 100 % více posouzení stanovišť a o 50 % více posouzení druhů v rámci práva EU. 
 
Cíl 2 zahrnuje cíl „obnovit alespoň 15 % poškozených ekosystémů“. Ze strategie však není jasné, jak měřit dosažení cíle 15 % nebo příspěvku, který na něm má zemědělství. 
Komise v hodnocení v polovině období strategie do roku 2020 uvedla, že cíl obnovy pro vodní útvary byl „pravděpodobně“ dosažen (18 % obnovení), ale neposkytla procento pro ostatní ekosystémy.
Kůrovcová kalamita je poškozením současného ekosystémů lesů. Nabízí se ale otázka, zda je ale skutečným poškozením, nebo jen následkem už dávno poškozeného (zničeného) ekosystému listnatých a smíšených původních lesních porostů přeměnou na smrkové monokultury? Nebo to není poškození, ale razantní krok přírody samotné a jejich regulačních mechanizmů nápravě? A proč se tedy v některých CHKO a NP obnovují smrkové porosty, které bude očekávat stejný osud? 
 
Cíl 6 - EU nemá strategii na zachování genetické různorodosti. Stále větší jednotnost systémů výroby potravin a naše omezení pestrosti a biologické hodnoty výživy přispěly nejen k poklesu biodiverzity, ale také k dalším nežádoucím důsledkům. Méně genetických zdrojů znamená menší přirozenou odolnost vůči škůdcům, chorobám a závažným ekologickým změnám.
Jako by auditor či komisař stáli před našimi obrovskými hony, kde se v dialektické jednotě střídá řepka a kukuřice. Řepka zčásti pěstovaná pro metylester a kukuřice zčásti pro bioplynky. Další „požehnání“ je použití látek chemické ochrany v těchto porostech, protože výkonnost odrůd je získána na úkor odolnosti vůči škůdcům a chorobám. Částečným řešením by byly odrůdy s metodikou GMO implantovanou větší či menší odolností vůči chorobám a škůdcům. Pro ty, kdo o metodice a možnostech GMO skutečně něco ví, je manipulace laické veřejnosti o neexistujícím nebezpečí GMO nepochopitelná. 
 
Cíl 13: Komise pokračuje v podpoře úsilí zvrátit ztrátu genetické rozmanitosti. Ve studii z roku 2016, jejíž vypracování zadala, se doporučovalo, aby EU v souladu se svou strategií v oblasti biologické rozmanitosti vypracovala ucelenou strategii zaměřenou na zachovaní a udržitelné využívaní genetické různorodosti. 
Za hlavní hnací sílu ztráty biodiverzity určila zintenzivnění zemědělství se zaměřením na vysokovýkonná plemena zvířat a odrůdy rostlin i nové modely obhospodařování půdy s výrazným poklesem pastvy, což vedlo k vyhynutí nebo ohroženému či kritickému stavu téměř 50 % všech evropských plemen hospodářských zvířat.
 
Závěry auditu a doporučení: 
 
Auditoři (tento audit výkonnosti vykonala Auditorská komora I pod vedením člena Evropského dvora auditorů Nikolaosa Milionisa): Prozkoumali jsme příspěvek společné zemědělské politiky k zachování a posílení biodiverzity a pravděpodobnost, zda se dosáhne cíle pro zemědělství (3a) ze strategie EU v oblasti biologické rozmanitosti. V cíli se stanoví, že v oblasti biologické rozmanitosti se musí dosáhnout měřitelné zlepšení. Celkově jsme zjistili, že tomu tak nebylo. Ani hodnocením Komise, ani naším auditem se nezjistilo takové zlepšení. Dostupné údaje o biologické rozmanitosti na zemědělské půdě v EU ve skutečnosti jednoznačně poukazují na pokles v posledních desetiletích.
Auditor doporučuje posoudit, lépe koordinovat a vytvářet součinnost mezi zemědělskými složkami členských států v oblasti biodiverzity a kapitolou o zemědělství ve strategii EU v oblasti biologické rozmanitosti po roce 2020 a dát genetické rozmanitosti přední místo ve strategii EU. 
Cíle pro zemědělství a opatření ve strategii EU v oblasti biologické rozmanitosti nejsou měřitelné, což znesnadňuje posouzení výkonnosti. Genetická rozmanitost zemědělských plodin zvířat nadále v EU klesá.
Komise sice navrhla systém ekologizace, aby splnila svůj závazek v rámci strategie v oblasti biologické rozmanitosti a odměňovala zemědělce za environmentální opatření, které jdou nad rámec křížového plnění, ale přínos ekologizace pro biodiverzitu je však malý. Diverzifikace plodin zřídka přináší příznivé změny v zemědělských postupech. Přínosy pro trvalé travní porosty jsou závislé na zemědělských postupech, které členské státy nesledují. Oblasti ekologického zájmu mohou být přínosem pro biodiverzitu, ale členské státy a zemědělci obvykle upřednostňují možnosti s malým vlivem, jako jsou meziplodiny nebo plodiny vázající dusík. Systém ekologizace vyvolal jen málo změn v zemědělských postupech.
 
Z uvedeného textu si těžko dokážeme představit, k jakým kladným změnám a hlavně, jak rychle vliv společné zemědělské politiky – tedy působení orgánů EU – povede k ozdravění krajiny a co nejvíce ekologickému zemědělství. Na jedné straně jsou horské a podhorské oblasti, kde se tyto záměry prosazují a daří realizovat. Ale hlavně proto, že se zde jinak hospodařit ani nedá. 
Na druhé straně jsou produktivní oblasti rovin a nížin, bez kterých by nemohlo existovat zemědělství s příznivou ekonomikou chovu zvířat a pěstováním plodin, které potřebujeme k našemu životu. Je to ostrá hrana nejen pro zemědělství, ale i pro život nás všech. 
Co nejvyšší soběstačnost ČR v rostlinných i živočišných potravinách je nutným cílem pro zemědělce i pro státní orgány. Smutným paradoxem je, že za dob socializmu jsme měli k této soběstačnosti blíže než nyní. Různorodost v pěstování plodin a chovu zvířat, ať je to obnovení například pěstování technických plodin a zvýšení podílu okopanin (těch možností je skutečně mnoho) nebo se zčásti vrátit k chovu plemen hospodářských zvířat, která svou genetikou nebo způsobem chovu poskytují velmi kvalitní nebo jinak odlišnou potravinu od současného průměru znamená nutně vyšší cenu za tyto produkty. 
Stejně tak zhorší ekonomiku produkce zmenšení honů, návrat k vyčlenění části půdy na biokoridory, úpravě krajiny ve prospěch ekologických prvků a přirozených útvarů, úpravy vodotečí a jejich okolí, důsledná ochrana prostředí mizejících živočichů… těch nutných oprav a návratů je mnoho a direktivně je řešit nelze. 
Jak je vidět, administrativní řízení EU zemědělství zatím mnoho rychlých a přesvědčivých úspěchů v ekologizaci nepřináší. Náprava je proto v rukou našich hospodářů a státních orgánů, ale i v působení nás všech. 
Platby a dotace za úspěšné kroky v nápravě, produkci kvalitních, zdravých a čistých potravin pokulhávají a v některých souvislostech jsou i kontraproduktivní. Zejména přímé dotace za rostlinné produkty typu řepka na metylester, kukuřice pro bioplynky. To přece není a nesmí být tak významným smyslem využití zemědělské půdy, jak je tomu v současné době. 
Smysl dotací a přímých plateb musí být ve skutečné podpoře zlepšování přírodního principu zemědělství, osvědčených metodik a postupů. Snížit dotacemi cenu potravin na trhu je sice pro nás všechny prospěšné a žádoucí, ale zemědělství přece není jen výroba potravin, ale také citlivé, moudré a perspektivní zacházení s krajinou a životem v ní. 
 
Ing. Martin MOHELSKÝ 
Zpracování dat...