Předloni jsem dával na web, že světový lídr výroby strojů pro sklizeň pícnin, rakouská firma Pöttinger, představila novou technologii detekce zvěře v porostech trav, vojtěšek a jetelovin. A velkým potěšením mi bylo, když mne před několika týdny oslovil
Ing. Zdeněk Bílý, zástupce firmy Pöttinger pro ČR a SR, zda bych se nechtěl přijet podívat přímo do zemědělského provozu na novou sekačku se senzory Sensosafe, která začala pracovat na polích na Žďársku. A dostal jsem také možnost projet se v kabině a zažít napřímo práci obsluhy velkého žacího stroje.
A tak stojím na kraji více než šedesátihektarového lánu vojtěšky nedaleko Pavlova na Vysočině a přede mnou je k práci připraven červený krasavec s mohutnými koly a žlutými širokými křídly – traktor Massey Ferguson s žacími lištami Pöttinger Novacat s neobvyklými bílými tykadly.
Zdeněk Bílý: Na největší světové výstavě zemědělské techniky v Hannoveru firma Pöttinger toto zařízení představila už před čtyřmi roky, předtím se několik let technologie vyvíjela. Od počátku je nám jasné, že to není všemocná technologie, nečekáme záchranu sta procent srnčat, ale i kdyby se ztráty zmenšily na polovinu nebo třetinu, tak to za úsilí stojí. Čtyři roky jsme vyvíjeli techniku, aby byla funkční a spolehlivá, je potřeba ale vždy vidět také člověka, obsluhu stroje, který systém musí mít v ruce a mít pro něj pochopení.
V letošním roce firma vyrobila pouze čtyři stroje v provedení širokozáběrové kombinace, z toho jsou dva prodané a funkční v České republice, jeden zde na Žďársku v zemědělské společnosti Zeras, a.s. v Radostíně nad Oslavou. Systém je z našeho pohledu nachystaný, je to novinka, která není zatím obecně známá a jsem rád, že se v našich podmínkách může plně otestovat praktický provoz.
Vím, že se zkoušely všechny možné technické či jiné systémy, zkoušejí se drony, akustické, světelné a jiné plašiče, desítky let se řeší ochrana srnčat a nevím, že by se něco, snad kromě zapachování porostů, nějak dlouhodobě osvědčilo. Troufám si tvrdit, že naše zkušenosti ukazují, že optické senzory před žací lištou jsou účinné, důkazem budiž počet nalezených a zachráněných srnčat zde v Radostíně za první čtyři dny provozu.
Zkuste mi prosím stručně popsat, jak funguje nová sekačka se senzory…
Nový širokozáběrový žací stroj Pöttinger má šíři záběru 8,3 m, skládá se z přední nesené žací lišty NOVACAT ALPHA MOTION a zadních bočních lišt, tzv. křídel NOVACAT X8. Vepředu je senzorová lišta, která ovládá přední žací lištu, senzory snímají porost asi dva metry před žacím strojem.
Je to optická záležitost, kdy senzory rozeznávají odstíny hnědé a citlivost se dá nastavit ve třiceti stupních. Jakmile senzor zaregistruje hnědý objekt, jednak okamžitě zazní v kabině signál, a jednak, protože traktorista není schopen tak rychle zabrzdit, se čelní lišta zvedne automaticky sama. Toto zajišťují dva tlakové akumulátory, které mžikově uvedou v pohyb zvedací píst. Je to otázka necelé vteřiny, traktorista zastaví, kousek couvne a musí se jít podívat, zda je před lištou srnče či jiná zvěř, případně musí srnče odnést stranou.
Ochrana zadních bočních žacích lišt je zajištěna trochu odlišně. Senzorové lišty jsou totiž upevněny na ramenech předního závěsu na samostatných sklopných nosnících, vzdálenost k bočním zadním žacím lištám je podle provedení traktoru přibližně 6 metrů, navíc do boku traktorista vidí, takže má čas po zvukovém signálu zastavit a prohlédnout porost. Boční žací lišty se tedy automaticky nezvedají.
Takže systém funguje opticky?
Senzory na základě barevného spektra vyhodnocují hnědou nebo zelenou barvu, opravdu je to jen optický princip, ne žádná detekce tělesné teploty. Tyto senzory tak nemají problém jako drony a jiná zařízení s termokamerami, které mohou fungovat jen brzo po ránu, kdy je ještě rozdíl teplot a dá se živý organismus rozeznat, jakmile vyjde slunce a porost se ohřeje, termovizní přístroje jsou v koncích.
Velmi důležitá je také rychlost pojezdu, pokud by jel traktorista příliš rychle, nebude mít dostatečný čas k adekvátní reakci. Samozřejmě je dobré, pokud traktorista ví, kde srny většinou srnčata kladou, měl by rychlost přizpůsobit, sem už ale vstupuje lidský faktor a zodpovědnost.
Na základě podmínek sklizně a ze zkušeností obsluhy lze vybrat ze třiceti stupňů citlivosti, jak často mají senzory pískat, zda už u objektu béžového, nebo až tmavohnědého. Je důležité, aby traktorista měl pochopení pro myslivost a měl snahu zvěř zachránit.
Když jsme domlouvali prodej tohoto stroje, tak jsem říkal zvažte nejen to, zda koupit nebo nekoupit, ale domluvte se také s myslivci a s traktoristy, zda se taková investice vyplatí. Musíte mít pochopení pro chlapa v kabině, protože on bude mít vše v rukách, on bude rozhodovat, kdy a jak rychle zastaví, jak často bude ochoten vylézat z kabiny, vždy bude mít možnost signalizaci vypnout. Senzor dá informaci, ale obsluha má vícepráci objekt posoudit, odnést nebo neodnést. Vždy je potřeba za vším vidět člověka.
Dají se doplnit senzory i na starší sekačky?
U středové přední lišty, kterou musí automatika doslova „vykopnout“, tam Sensosafe nedoporučuji, starší stroje nejsou na takové rázy uzpůsobené. Vždyť zvažte, že během půlsekundy musí vyletět celé zařízení o metr výše, je to náhlé rázové zatížení. U těch bočních senzorů, které mají svůj samostatně nesený nosník, tam bych problém tolik neviděl, navíc se boční lišty nárazově nezvedají.
Takže na starší sekačky bychom boční senzory možná doplnit mohli, ale je to také otázka ekonomického zvážení uživatele. Jestliže takováto velká sekačka za sezónu poseče přes tisíc hektarů, zatímco nějaká menší boční u menšího zemědělce se využije jen na několik desítek hektarů, tak je potom ekonomický efekt někde jinde. Smysl senzorů proto zatím vidím hlavně na ty velké širokozáběrové stroje, které sečou velké plochy. Nemluvě o tom, že jednu boční užší žací lištu obsluha snadněji uhlídá, než velká široká zadní křídla na obě strany.
S námi na poli u Pavlova byl ale také
Ing. František Toman, předseda představenstva a vedoucí úseku rostlinné výroby Zeras, a.s.
Celkem hospodaříme na 1880 ha půdy, z toho je 1450 orné. Protože máme mléčnou produkci skotu, na orné půdě zakládáme 240 ha jeteliny, 240 ha využíváme na krycí plodiny s podsevem jetele a na 300 ha pěstujeme kukuřici. Produkce rostlinné výroby je dlouhodobě směrována pro potřeby živočišné výroby, zejména na kvalitu objemných krmiv. Rozhodujícím odvětvím je chov krav holštýnského plemene. Pro skot potřebujeme senáže, seno neděláme, takže proto používáme dlouhodobě traktory Massey Ferguson společně s výrobky firmy Pöttinger na celý systém zpracování píce. Jsme s touto značkou velmi spokojeni, kdyby ne, tak bychom asi neobjednávali nový žací stroj.
Letos jste se rozhodli koupit nový? Co vás vedlo k tomu, že to je nový model se senzorem?
Na největší světové výstavě v Hannoveru jsem viděl, že firma Pöttinger dostala za tento stroj zlatou medaili, stejně jsme uvažovali, že rotační sekačku obměníme, tak proč ne hned tuto se senzorem.
Vy sám jste myslivec? Nebo byl impulsem pocit udělat něco pro ochranu srnčat?
Ne, myslivec nejsem, ale s místními chlapy vycházíme velmi dobře, prostě spolupráce funguje a nelze říci toto je naše a tamto zase vaše. Všichni hospodaříme v přírodě a musíme se umět domluvit a vyjít si vstříc, jak zemědělci, tak myslivci, stejně tak rybáři.
Určitě bude ale i nějaký cenový rozdíl, ani to vás od nákupu neodradilo?
Kdybych peníze neměl, tak kupovat nebudu. Firmě jako takové z hlediska funkčnosti a zajištění senáží takový stroj vlastně nic nového nepřinese, já ale beru jednak nákup jako jistou prestiž a dobrý pocit, a jednak nejde přece všechno hodnotit na peníze, je potřeba fungovat dlouhodobě vyváženě a ke spokojenosti všech zúčastněných.
Nákup Sensosafe pro žací kombinaci je investice řádově půlmilionová, ano, je to pro běžného člověka velká suma, ale v celkové ekonomice velkého zemědělského podniku to zase tolik není. A jsme přece jedna vesnice, jedna komunita, nejen, že tu chceme společně žít, ale také něco společně pro přírodu udělat. Vím, že někde koukají jen na ekonomiku a nedívají se vpravo vlevo.
A není možné získat na novou technologii dotační podporu?
To je správná otázka, máme přece různé zelené dotační podpory, proč třeba v zájmu rozpohybování zemědělců by nebylo možné uvažovat o podpoře nákupu takových nových zařízení? Vždyť to je také ve prospěch přírody! Mnohdy se vydávají peníze na záležitosti, které možná ani tolik přírodě nepomohou, jako by mohly pomoci takové nové sekačky.
A bylo složitější na tomto stroji zaškolit zaměstnance? A jsou někteří z nich myslivci?
Ano, školení proběhlo, ale rotačky jsou plus mínus podobné, jednalo se v podstatě opravdu jen o seznámení se s novými funkcemi a možnostmi souvisejícími se senzory, o tom, jak na signály reagovat a jak nastavit potřebné parametry. A mezi traktoristy žádné myslivce nemáme, ale protože se s místními myslivci znají a spolupracují, tak jsou to už takoví skoromyslivci. A konkrétně ten, se kterým jste jezdil a má na starost nový stroj, má bratra myslivce.
Aktuální zkušenosti?
Sekáme teprve pátý den, zatím se pomocí Sensosafe nalezlo 11 srnčat. Když si domyslím, že sekačka bude sloužit více let, tak v součtu zachrání mnoho mladých životů zvěře. Jak vidíte, tak tu na poli jezdí další dvě stejné sekačky, ale bez senzorů, opravdu nelze zjistit, kolik srnčat zůstalo pod posečenými řádky, to prostě mnohdy nemůže i při nejlepší vůli traktorista z kabiny vidět. Byli bychom proto spokojeni, pokud by byla možnost dovybavit i ty starší sekačky senzory.
Jak vidíte nové nařízení na omezení velikosti jedné plochy plodiny na 30 ha? Dělá vám to problémy?
Problémy nám to nedělá, musíme to dodržovat a respektovat.
A z hlediska ekonomiky, souvratí, obracení a efektivity využití techniky?
Ani to není nějaký zásadní problém, samozřejmě na větších plochách využijete techniku efektivněji, měli bychom práci snazší, ale my přece musíme plnit také společenskou poptávku. Nejde říct uděláme celiny a po nás potopa.
Ale na zemědělce se stále útočí….
Protože většina kritiků nemá správné informace, naše zemědělství je ve srovnání se starými unijními zeměmi ekologické. Například když se vezme spotřeba účinných látek na hektar u nás a v unijních zemích, tak u nás je spotřeba 1,9 kg, v Rakousku 3,1 kg a Německu 3,4 kg na hektar. Opravdu z pohledu užívání agrochemikálií si nestojíme v porovnání se západní Evropou nijak špatně, naopak bychom jim mohli být příkladem.
Pěstujete také energetické plodiny? Máte třeba bioplynku?
Protože máme silnou živočišnou zaměřenou na produkci mléka, tak potřebujeme kvalitní krmení, žádné energetické plodiny. Všechno zkrmíme. Zemědělci mají dělat potraviny a ne energie. Slámu nakupujeme. Polovinu stavu dobytka máme na slámě a druhá půlka je kejdová, ale s přistýlanými boxy. Takže dokonce i nakupujeme slámu od jiných.
Účastníkem debaty na poli vojtěšky byl také
František Smejkal, hospodář MS Pavlov. Funkci hospodáře vykonává už 28 let.
Hlavní zvěří je tu srnčí, divočáci jen přechází, škody jsou jen nahodilé. Z drobné zvěře se nám poslední dobou docela zvedá zajíc. Je jich vidět dost v době sekání porostů, pak přijdou žně a zajíci se ztratí. Koroptve tu taky občas vidíme, ale problém je množství pernatých dravců, hlavně je plno motáků, k tomu připočítejte i krkavce. Sám jsem měl za domem hejnko 18 koroptví, zimu jich přežilo možná pět, ostatní posbírali dravci.
Zkoušelo se tu na ochranu srnčat spousta způsobů, začínali jsme procházením, pak jsme dávali na odstrašení igelitové pytle, světelné plašiče, zkoušeli jsme i zvukové plašiče a v poslední době se nám osvědčují válečky z dřevité vlny napuštěné Hagopurem. Válečky s Hagopurem dáváme do porostu několik dní dopředu, zemědělská společnost nám hlásí seče dostatečně včas, to je základ. Ale v našem spolku je nás jen třináct, z toho sedm důchodců, je stále obtížnější procházení a zapachování velkých ploch. Proto jsme přivítali, že se začala používat žací kombinace se senzorovými lištami.
Takže spolupráce s akciovkou je v tomto směru bez problémů?
Ano, chodíme na brigády, sbíráme kameny, za to zase dostáváme seno na zimu a krmení pro zvěř, krmíme ovsem. Většinu pozemků v našem spolku obhospodařuje akciovka.
Děláte v honitbě nějaká opatření pro zvěř?
Vysazovali jsme v minulosti kaštany, duby a javory. Chtěli bychom ozelenit i další cesty v honitbě, ale narážíme na soukromé majitele, mnohdy jich je vícero a je s nimi obtížná dohoda.
A tak mi dovolte na závěr drobnou úvahu. Jak jsem napsal na začátku, měl jsem možnost zažít senoseč i z pohledu kabiny moderního stroje a popovídat si při práci na poli s traktoristou. A vnukl mi podle mne onu základní myšlenku. Při povídání totiž také zmínil:
Pojezdová rychlost s takovým strojem je možná někde kolem 12 či 13 km/h, ale jak vidíte, jedu 7, maximálně 8 km/h. Za ty předchozí první dny sečení jsem si totiž ověřil, že to je tak akorát, abych stačil zastavit po zapípání senzoru. Budu tu na poli sice déle, ale zase mám čisté svědomí, že se zachrání srnčata. Samozřejmě bych mohl senzory vypnout a jezdit, ale proč bych to dělal?!
A v tom to je! Technika není všemocná, nové sekačky Pöttinger Novacat se senzory jsou chytře a funkčně vymyšlené, fungují z mého pohledu naprosto úžasně, ale lidský faktor plně eliminovat nemohou. Takže to je nejen o pořízení nové moderní zemědělské techniky, ale také o pochopení, vstřícnosti a uvědomění si místa zemědělců, myslivců a techniků v dnešní přírodě. Pokud budou všichni spolupracovat, pokud budou brát stroj jako perfektně funkční nástroj pro prosazení dobrých skutků a nebudou hledět jen na peníze, čas a pohodlí, pak mají i ta srnčata šanci.
Kéž by se tedy začalo objevovat více takových „chytrých“ žacích strojů na našich polích, kéž by se našla i podpora ze strany ministerstva. Nejen srnčí zvěř si to zaslouží, zvěř totiž opravdu není nepřítel státu!
připravil Jiří KASINA