Časopis Myslivost

Změny zas a znova

Myslivost 4/2021, str. 19  Štěpán Kulhan
Asi tak jako všichni, kteří se o problematiku zajímají, i já se setkávám s různými návrhy úprav zákona o myslivosti. U některých argumentů oponentů bych se chtěl zastavit.
Souhlasím s názorem Ing. Podstatzkého-Thonserna, který uvádí, že myslivost považuje za zemědělský obor, jako kterýkoliv jiný, a tak by se k němu mělo přistupovat, a i myslivci by se měli podle toho chovat. Bohužel příklad, který uvádí – hospodaření lesníků a zemědělců, není příliš šťastný, když se podíváme například po naší zemědělské krajině, tak člověk často pochybuje o tom, že většina hospodářů bere svoji činnost jako komplexní ve vztahu ke krajině.
Velice zmiňované téma je vlastníci versus nájemci honebních pozemků. Nemohu souhlasit s tím, že práva vlastníků jsou nedostatečná. Pokud mám vlastní honitbu, není se o čem bavit, pronajmu, nepronajmu, hospodařím sám, moje věc. Pokud se jedná o společenstevní honitby, opět je to na vlastnících, resp. honebním společenstvu, jak s honitbou naloží. Sami si odhlasují, zda honitbu pronajmou, pokud ano, tak komu (myslivecký spolek, jiná právnická či fyzická osoba, která je či není členem honebního společenstva), nebo zda bude honební společenstvo vykonávat myslivost ve vlastní režii. To, že hlasování dopadne jinak, než si část vlastníků přeje, je prostě realita, tak to v demokratické společnosti chodí, výsledek jakéhokoliv hlasování někoho uspokojí, jiného nikoli. Tak proč tolik křiku?
Co mi přijde úplně mimo je snaha některých subjektů o to, aby vlastník pozemku mohl v pronajaté honitbě lovit. To je, jako kdybych pronajal byt a nájemci sdělil, že tam občas přespím. Ano, pokud nájemce špatně hospodaří, měla by být možnost mu dát výpověď, ale to má být záležitost konkrétní smlouvy. Nebránil bych se možnosti, že pokud na konkrétních pozemcích vznikají opakovaně, v sezóně třeba dvakrát třikrát po sobě, nebo dlouhodobě, nadměrné ekonomické nebo ekologické škody a uživatel honitby není schopen s tím nic udělat nebo prostě nechce dělat, tak by v tomto případě měl být lov umožněn vlastníkovi nebo nájemci či jím navržené osobě na těchto pozemcích s tím, že ale od tohoto okamžiku nemá vlastník, či uživatel pozemku nárok na náhradu škod způsobených zvěří, případně bude částka krácena.
Dalším nesmyslem je snaha o zmenšení výměry honitby na 250 ha. Přičemž se vůbec nezdůrazňuje a vlastně asi v jejich snahách neuvažuje o pojmu souvislost. Vidím v tom snahu jedinců, kteří si na svých pozemcích chtějí lovit bez jakýchkoliv omezení. Nevím proč zrovna 250 ha, za deset let se budou cítit diskriminovaní ti, kteří mají jen 150 ha a tak dále, až nakonec skončíme na několika arech? Zajímalo by mě, kolik vlastníků 250 souvislých hektarů vhodného tvaru v republice je a jak v globálu mohou přispět například k eliminaci siky. Minimální výměra 500 ha je pro typickou volnou honitbu v naší zemi odpovídající.
Pak tu jsou „ochranářské“ záležitosti. Kritizovaný výčet zvěře by měl zahrnovat naopak více druhů tradičně považovaných v našich podmínkách za zvěř. Myslivost není a nesmí být chápána pouze jako lov, proto by v seznamu měla být i zvěř, která se neloví. Podle snah ochranářů by vypadla ze seznamu zvěře například i koroptev, což je naprosto absurdní. Poznámka Ing. Kříže z ČSOP, že stát některé druhy chrání a pak je dá do seznamu zvěře, kterou lze za určitých okolností lovit, je mimo z toho důvodu, že některé druhy se budou stejně lovit, ať budou zahrnuty do seznamu zvěře nebo ne. Jedná se například o volavku popelavou, kormorána velkého, bobra evropského, případně další druhy. Každý, kdo umí číst a není zaujatý, či z manipulovaný, nemůže mít problém s pochopením toho, co znamenají nadpisy druhy, které lze obhospodařovat lovem a druhy, které nelze obhospodařovat lovem. Myslím, že pochopit rozdíl mezi těmito dvěma větami by mělo i malé dítě.
O některé druhy zvěře myslivci přímo pečují, i když je neloví (koroptev, tetřevovití, zubr a v rámci individuálních aktivit další druhy). Proč se na stranu organizací sdružující část vlastníků půdy, kteří si přejí zmenšení výměry, připojily i ochranářské organizace, těžko říci, když ku prospěchu přírody takové opatření zcela jistě nepovede. Nejspíš je to něco za něco, my vám podpoříme výměru, vy nám seznam zvěře.
A když se řekne A, je třeba říci i B. Jednoznačně souhlasím s vizí, že stavy zvěře musí odpovídat kapacitě prostředí a péči zvěři poskytované, jinými slovy nesmí docházet k neakceptovatelným ekologickým a ekonomickým škodám. Druhá strana mince jsou zejména lesní a zemědělští hospodáři, kteří nejvíce ovlivňují kvalitu prostředí, ve kterém nejen zvěř žije.
Pokud se po myslivcích chce snižování vybraných druhů zvěře z důvodu škod, tak by ostatní hospodáři měli na stav krajiny také zareagovat a například navyšovat plochy, které mají mimoprodukční funkce, nebo na kterých se hospodaří tak, že zde volně žijící živočichové a rostliny najdou útočiště. To že potlačíme několik druhů naši krajinu rozhodně před erozí, vysušováním ani zástavbou neochrání, ani to nepřičaruje pralesy, je to maximálně dílčí řešení.
Nelze se divit, že myslivci více či méně lpí na spárkaté zvěři, dnešní způsob hospodaření v agrární i lesní krajině nedává výhled na návrat dříve běžných druhů zvěře, které by z části mohly nahradit hospodaření se zvěří spárkatou.
Dalším významným faktorem, který souvisí se vznikem škod, je současné živelné využívání krajiny veřejností (houbaři, pejskaři, jezdci na koních, čtyřkolkách, motorkách, cyklisti, lyžaři, drony, geocaching, airsoft, paintball  a další) které přispívá ke škodám páchaných zvěří. Že se ochranáři tak vehementně jako na myslivcích nerealizují také na těchto skupinách?
Nenávist Hnutí DUHA ke spárkaté zvěři je opravdu zrůdná. Co se týká přirozené obnovy nepřirozených nepůvodních lesů ve smyslu druhové a věkové struktury porostů, tak mám pocit, že se zde od přírody očekává, že za člověka napraví jeho případné chyby, a to za co nejméně práce a peněz a spárkatá zvěř se do této rovnice prostě nehodí. Je potřeba skutečně komplexní a ekosystémový přístup, ano, lesy se dají pěstovat bez spárkaté určitě výrazně levněji, ale zvěř sem patří, je neodmyslitelnou součástí ekosystému a je třeba prostě najít rovnováhu, do které omezeně patří i pletivo a mazání.
A tak snad jen poslední poznámku do vlastních řad, když už se každý vyjadřuje k návrhům zákona o myslivosti, tak mně osobně v návrhu chybí celoživotní vzdělávání myslivců zejména v oblasti péče, ekologie, zoologie, legislativě.
Štěpán KULHAN
 
 

Zpracování dat...