Časopis Myslivost

Mě mrzí především, že žádná debata neprobíhá

Myslivost 5/2021, str. 17  Jiří Janota
Ke dni napsání tohoto článku, 19. 4. 2021, leží v Poslanecké sněmovně hned dva téměř shodné návrhy novely zákona o myslivosti. Jeden je jako pozměňovací návrh k balíku zákonů o invazních druzích součástí sněmovního tisku 731, druhý je samostatně sněmovním tiskem 954. Momentálně má asi větší šanci projít sněmovní tisk 954. Ten by do konce dubna měly projednat zemědělský výbor a výbor pro životní prostředí. Poté se vrátí na plénum ke druhému čtení.
 
K novelám někteří poslanci navrhli pozměňovací návrhy, které se snaží zásadním způsobem předělat celé tuzemské pojetí spolkové myslivosti. Především se snaží zmenšit minimální výměru honiteb pod 250 ha, zakázat pronájem státních honiteb, dát vlastníkům pozemků nad 5 ha právo lovu na vlastních pozemcích a vlastníkům nad 50 ha právo lovu v celé honitbě až do výše plánu lovu, vyřadit druhy neobhospodařované lovem ze seznamu zvěře, a naopak zařadit na něj druhy invazní.
Současná snaha upravit zákon o myslivosti je důsledkem zásadní změny v mysliveckém plánování, kterou zavedl přílepek poslanců TOP 09 a Pirátů k lesnímu zákonu na podzim roku 2019. Plánování mysliveckého hospodaření vyvlastnil držitelům a uživatelům honiteb a převedl jej na stát. Stát má pro každou honitbu pořizovat posudky, na jejichž základě stanoví plán.
Poslanci Markéta Pekarová Adamová, Vlastimil Válek a právě Dana Balcarová a Radek Holomčík tento nedomyšlený, nepraktický a velice nákladný nápad prosadili ve Sněmovně narychlo, bez jakékoli diskuze. V Senátu dokonce pod určitým nátlakem.
Obratem jsem požádal Ministerstvo zemědělství o přípravu novely, která by nejen napravila největší vady nepovedeného přílepku, ale zároveň vyšla vstříc mnohým hlasům volajícím po vyvážení potřeb zvěře a lesa. Faktem je, že v některých místech České republiky jsou stavy zvěře zvýšené a v zákoně je to třeba reflektovat. Ministerstvo návrh připravilo začátkem roku 2020. Od té doby prošel vládou a mnoho měsíců čekal ve Sněmovně, kde nikoho příliš nezajímal. Přitom se tento čas dal využít k diskuzi.
Tento návrh (v tiscích 731 a 954) není dokonalý, ale přináší dobré změny, které myslivcům umožní více lovit a vlastníkům pozemků dají dokonce ještě větší práva účastnit se mysliveckého plánování a případně si vynutit zásah státní správy.
ČMMJ jeho přípravu připomínkovala, nabízela ministerstvu své odborné kapacity i praktické zkušenosti, diskutovala. Tím dosáhla v některých bodech sice vůči myslivcům přísné novely zákona, avšak v zásadě dobré a funkční.
 
Třeba to tentokrát vyjde
 
Naproti tomu seskupení osmi organizací vedené Hnutím Duha a některými organizacemi vlastníků pozemků se pokouší zopakovat to, co už se ukázalo jako chyba před rokem a půl u zmiňovaného přílepku k lesnímu zákonu. Doufají, že opakování stejné chyby tentokrát povede k úspěchu. Prostřednictvím spřátelených poslanců se snaží silou, formou pozměňovacích návrhů, bez jakékoli, natož odborné, diskuze, své návrhy do zákona protlačit. Nechápu, proč nám neustále vyčítají, že se snad nechováme korektně, když o jejich návrzích radikálně měnících myslivost nechceme konstruktivně diskutovat.
My jsme na přípravě novely s Ministerstvem zemědělství spolupracovali od samého začátku, zcela otevřeně – dokonce jsme to hned v září 2019 oficiálně oznámili společnou tiskovou zprávou. Prostoru pro otevření diskuze bylo dost. Chce-li někdo něco měnit, je především na něm, aby diskuzi otevřel či se do ní zapojil. Rádi bychom se jí zúčastnili, už proto, abychom na zkušenostech z historie a ze světa ukázali, v čem jsou návrhy druhé strany mylné, případně nalezli některé kompromisy. Jenže taková diskuze musí být odborná a trvat nejméně mnoho měsíců.
To platí samozřejmě i o možné diskuzi o oblastech chovu. Nikdo snad nemůže čekat, že pod tlakem několika článků v médiích a vlivných poslanců stáhneme kalhoty daleko před brodem a přistoupíme na několikatýdenní překotnou rádoby diskuzi ne o dobré budoucí podobě myslivosti, ale de facto o podmínkách naší kapitulace pod jejich přehnanými požadavky. To bohužel.
Dění okolo přílepku ukázalo, že podobný způsob přijímání zákonů řešících oblast tak komplikovanou, jako je myslivost, prostě není funkční. Přílepek bude mít zásadní ekonomický dopad na stát i na obce (noví zaměstnanci, posudky, likvidace markantů atd.) a zbaví vlastníky pozemků i myslivce práva podílet se na mysliveckém plánování. ČMMJ na tyto problémy upozorňovala od samého začátku. Tenkrát na naše připomínky až na některé poslance (zejména Janu Černochovou) či senátory (Michael Canov) nikdo nebral ohled.
Dnes si problémy přílepku již uvědomují všichni, zřejmě i pan poslanec Holomčík, který hodnotí ministerskou novelu jako vcelku dobrou. ČMMJ dnes upozorňuje na zásadní problémy současných snah stejných vlivových skupin zasáhnout ještě víc do myslivecké legislativy zcela stejným způsobem.
Proč máme opakovat tu samou chybu? Není na místě teď napravit přílepek, a existuje-li po tom u části společnosti poptávka, začít skutečně věcně, odborně a se zapojením všech zainteresovaných míst diskutovat (ale skutečně diskutovat, ne vynucovat) o změnách?
 
Když diskuze, tak odborná
 
Někdo nám může vyčítat, že hájíme jen jediné pojetí myslivosti. Je třeba si uvědomit, že o tom, jak by myslivost měla vypadat, máme velice dobrou představu založenou na historických zkušenostech, možnostech přímého porovnání s celým světem, a především na odbornosti.
Každý myslivec má povinné vzdělání už pro získání loveckého lístku. Nejen ČMMJ pak organizuje kurzy pro jeho další rozšiřování. V řadách myslivců je mnoho špičkových odborníků – akademiků i praktiků. Troufám si tvrdit, že drtivá většina z 80 000 myslivců myslivosti rozumí. Naše zkušenosti a vzdělání nám umožňují vnímat ji ve všech souvislostech. A také v nás logicky probouzejí určitou opatrnost vůči snahám někoho jiného posuzovat, co je pro nás a pro myslivost dobré.
Faktem je, že držitelů loveckých lístků ubývá. Koho ale neubývá, jsou uchazeči o ně. Pokles a přírůstek počtu držitelů se časem vyrovnají. Místo hledání cest, jak myslivost rozdrolit mezi více subjektů, by třeba stát mohl podpořit zájem o získání loveckého lístku. Jistě by to bylo mnohem jednodušší a levnější.
Je ale liché prezentovat vývoj počtu držitelů loveckých lístků a odlovů spárkaté zvěře jako problém. Naopak! Tyto trendy znamenají větší efektivitu stávajících držitelů. Ukazují, že úpravy podmínek lovu fungují. Vládní návrh novely přitom dává docela dobrou šanci, že by i tam, kde s vyššími stavy spárkaté zvěře zatím nebojují úplně úspěšně (opakuji, že problém ani náhodou není celoplošný), by mohlo dojít ke zlomu.
Odmítám snahu prezentovat myslivost jako nějakou uzavřenou elitu. Právo lovu v žádném případě není rezervováno pro určité skupiny. Už dnes má každý právo získat lovecký lístek a stát se myslivcem. To, co pan poslanec popisuje, je ve skutečnosti snaha dát právo lovu lidem, kteří chtějí lovit, avšak nepodílet se na mysliveckém hospodaření. To je bohužel zásadní nepochopení myslivosti. Myslivost není jen lov!
Odmítám také snahu pana poslance připomínat, že požadavky druhé strany mohly být ještě přísnější (přezkušování či jiné „drastické“ zásahy), a že tedy máme být vlastně rádi. To v žádném případě nepovažuji za férový způsob argumentace. Bavíme-li se o návrzích, bavme se o nich věcně.
Údajná zoufalá snaha malých zemědělců a lesníků spravujících nestátní lesy je dalším příkladem toho, že tyto návrhy ignorují fakt, že myslivost je víc než pouhý lov. Pokud bychom tuto snahu vyslyšeli, dáme vlastníkům pozemků právo lovu, ale veškeré povinnosti, odpovědnost a náklady zůstávají na straně uživatele honitby.
Vlastníci nebudou myslivci, budou jen lovci bez jakékoli odpovědnosti za škody. Pečujete o výjimečného jedince nějakého druhu spárkaté zvěře s nadějí na zachování jeho kvalitních genů? Šetříte si nějakého jedince pro poplatkového lovce, protože se jedná o významný příjem spolku pokrývající náklady na péči o ostatní zvěř? Zapomeňte.
Selský lovec (vlastník i nájemce) vám i takové kusy bude moci bez ptaní ulovit. A nejen on, právo lovu má mít možnost přenést na libovolnou třetí osobu. Samozřejmě musí splňovat podmínky pro lov, ale jinak to může být kdokoliv. Že to bude někdo uživateli honitby zcela neznámý, neprověřený a místních podmínek neznalý, včetně například cizince, je zcela reálná možnost. Tedy ano, fakticky bude moci lovit takřka kdokoliv, kdykoliv a jakkoliv (dodrží-li zákonné požadavky). To ale není emotivní popis. Je to fakt.
Pokud pan poslanec nechce podporovat nějakou konkrétní budoucnost českého zemědělství a vztah k půdě, měl by se především soustředit na velikosti pěstebních ploch, strukturu pěstovaných plodin, povinnost vytvářet krajinné prvky a podobně. Jen těžko se můžeme divit, že spárkatá zvěř prosperuje, když jí zemědělci pěstují nadbytek potravy a poskytují pohodlný kryt.
 
Tradice nejsou spolkový život
 
Už bych se opakoval, kdybych znovu upozorňoval na to, že tuzemská myslivost je komplexnější než pouhá starost o kulturní stránku myslivosti a tradice při prodeji povolenek k lovu v saských státních lesích. Saský model rozbije vazbu myslivců na jejich region. Dnes myslivci hospodaří (porovnej se slovem loví) ve spolcích obvykle v blízkosti svého bydliště.
Myslivecké spolky se nejen starají o zvěř, ale také o společenský a kulturní život na venkově i ve městech. Jsou založeny na dlouholetých známostech i přátelstvích a respektu ke shodě na svých vnitřních pravidlech či alespoň k demokratické vůli většiny. Tradice jsou toho pouze více či méně nutným doplňkem. Někteří myslivci o pouhé povolenky k lovu ve státních lesích nebudou vůbec stát, jiní si je z různých důvodů koupí jinde než tam, kde fungovali ve spolku. Jaká bude skutečná poptávka po takových povolenkách?
V praktické rovině bohužel neexistuje žádný odhad ani rozbor, jak by vlastně zákaz pronájmu a tzv. saský model prodeje povolenek do státních lesů vlastně fungoval a kolik by stál. Je jasné, že stát by přišel o 400 milionů korun ročně z pronájmů honiteb a musel by vydat značné množství finančních prostředků na zajištění práce, kterou dosud dělali myslivci dobrovolně na svůj účet.
Na straně druhé by LČR získaly dnes těžko odhadnutelný příjem z prodeje povolenek. Tento příjem ale ani zdaleka nepokryje náklady na provoz myslivosti v honitbách státních lesů.
Lesy ČR navíc nedisponují potřebnou infrastrukturou ani technikou, aby provoz ve většině honiteb dokázaly zajistit. Část revírníků dnes myslivost vůbec neprovozuje. Kdo a jak tedy realizaci saského modelu zorganizuje a zaplatí?
Možná by proto stálo za pokus zavést podobný režim v některých režijních honitbách LČR, avšak i zde musím upozornit na to, že zajistit něco v hrstce pokusných honiteb není z hlediska personálu, techniky, financí a poptávky po povolenkách jednoduše porovnatelné se zajištěním téhož ve zhruba 900 honitbách.
Je hezké, že pan poslanec myslivcům nabízí motivaci v podobě úhrady výcviku, vybavení, dotací na psy a podobně. Ale to je nabídka, která nejen dále zvýší už tak astronomické náklady na celý saský model, ale především se jedná o příslovečné plácnutí do vody, pouhé chlácholení. Nic takového samozřejmě v poslaneckých pozměňovacích návrzích není.
Saský model nefunguje ani u Vojenských lesů a statků, to mohu jako bývalý ředitel tohoto státního podniku prohlásit zcela zodpovědně. VLS z historických a praktických důvodů ve svých honitbách hospodaří samy. Pouze do nevelkého procenta honiteb prodávají povolenky k lovu, neřeší jimi ale výkon práva myslivosti a lov zvěře, jedná se o poplatkový lov, navíc samozřejmě s povinným doprovodem.
 
Kdo je kdo
 
Pozměňovací návrhy na zásadní změnu pojetí myslivosti vzešly z dílny osmi organizací, které se za prosazením tohoto cíle zcela účelově spojily, přestože ještě nedávno šly v jiných věcech proti sobě. V jejich čele stojí Hnutí Duha, které se zaštiťuje několika organizacemi vlastníků pozemků, zemědělců a ochránců přírody.
Jeden z paradoxů leží například v tom, že to bylo právě Hnutí Duha, kdo prosadil předloňský přílepek, a vlastníky pozemků tak připravil o jakékoli právo mysliveckého plánování. A teď se za ně bije a snaží se jim prosadit naopak větší práva?
Proč tyto organizace označujeme za marginální? Toto porovnání je bohužel do očí bijící. Počet členů Hnutí Duha je neznámý. Svaz vlastníků půdy ČR je netransparentní organizací, která sdružuje zřejmě několik desítek členů, přičemž ale neplní svou zákonnou povinnost, když nezakládá informace o svém hospodaření do sbírky listin obchodního rejstříku. Stát přitom již několik let minimálně v rovině poskytování dotací deklaruje, že pro něj organizace, které tuto povinnost neplní, nebudou partnerem. Proč tedy jsou přijatelné jako lobbistické organizace ovlivňující poslance?
Asociace soukromého zemědělství ČR rovněž nezveřejňuje počet svých členů, zřejmě to ale bude několik desítek až stovek. Povinné dokumenty do sbírky listin nezakládá.
Spolek vlastníků honebních pozemků v ČR nezveřejňuje počet svých členů, povinné dokumenty nezakládá.
SVOL - komora soukromých lesů v ČR sdružuje necelé dvě stovky vlastníků pozemků, kteří společně vlastní přibližně pouhá 2 % honební plochy. Jedná se jen o jednu ze tří komor Sdružení vlastníků obecních a soukromých lesů v ČR, jehož jménem ráda hovoří a výměrou pozemků se zaštiťuje, ale v němž ani náhodou nepanuje shoda na podpoře všech pozměňovacích návrhů.
U Pro Silva Bohemica v obchodním rejstříku také nenajdeme povinné dokumenty. Jedná se o sdružení přibližně 200 lesníků, které je pobočným spolkem České lesnické společnosti. Ta se ovšem, coby mateřská organizace také staví proti pozměňovacím návrhům osmi organizací, jak ostatně zaznělo na kulatém stolu Výboru pro životní prostředí od přizvaného zástupce.
Jediné organizace, které tomuto spojení osmi dodávají významnější počet členů, jsou Český svaz ochránců přírody a Česká společnost ornitologická. Dohromady mají asi 12 000 členů. Jejich vlastní požadavky ale jsou spíše marginálního charakteru, dotýkají se zejména seznamu druhů, které jsou zvěří, nikoli samotného principu myslivosti.
Česká společnost ornitologická nedávno opravdu byla partnerem ČMMJ v petici Vraťme život do krajiny. Přesněji bylo to naopak, ČSO byla v projektu vůdčí silou a ČMMJ partnerem. Spolupráce ale fungovala, dokonce jsme uvažovali i o dalších společných projektech, například o boji proti nelegálnímu trávení nebo kampani ke kočkám domácím ve volné přírodě. ČSO se bohužel záhy po skončení petice připojila k nátlaku na zákon o myslivosti. Asi Hnutí Duha a další organizace považuje za lepší partnery, než jsme my. Takto se podle mého přesvědčení skutečný partner nechová.
Myslím, že odpověď na otázku, proč tyto organizace považujeme za marginální, je zcela zjevná. Na zásadní změny v myslivosti zde tlačí několik stovek vlastníků pozemků a zemědělců sdružených v malých, neprůhledných a vnitřně nejednotných organizacích, které doplňuje několik tisíc skutečných ochránců přírody z ČSOP a ČSO.
Českomoravská myslivecká jednota naproti tomu sdružuje 55 000 myslivců, což je zhruba 80 % aktivních držitelů loveckých lístků. I prostým statistickým propočtem je mezi našimi členy jistě nejméně 10 000, možná až 20 000 vlastníků honebních pozemků. Podle interního průzkumu 4/5 z nich nepožadují posílení vlastnických práv. ČMMJ je navíc jedinou početně významnou a zároveň jedinou většinovou mysliveckou organizací v Česku. Je-li zde někdo, kdo by měl mluvit do přípravy myslivecké legislativy, je to právě ČMMJ.
ČMMJ v souladu se svými stanovami plní svou informační povinnost vůči svým členům. Za to, jakým způsobem to činí, není odpovědná nikomu jinému než znovu svým členům. Zároveň tito členové jsou všichni myslivci, takže ví, že zmenšení minimální výměry honiteb na 250 ha jde proti welfare zvěře. A z toho hlediska není podstatné, zda půjde o všechny honitby, nebo jen honitby vlastní. I zmenšení minimální výměry vlastních honiteb bude mít samozřejmě dopad na řadu existujících společenstevních honiteb a jejich uživatele.
Předkládání dohod s ministerstvem, které by následně ministerstvo popíralo, si nejsem vědom.
 
Vlastníci a jejich postavení
 
Postavení vlastníků je již podle dnes platného zákona dostatečně silné. Mají možnost využít ustanovení paragrafu 39 a žádat po státní správě myslivosti například snížení stavů nebo dokonce zrušení chovu konkrétního druhu zvěře. Ano, lze argumentovat tím, že menšinoví vlastníci mohou být v honebních společenstvech přehlasováni, ale tím se pouštíme na kluzký svah.
Rozhodování v honebních společenstvech je demokratické – většinové. Proč by měl mít právo rozhodovat vlastník 20 hektarů, a ne vlastník jednoho hektaru? Proč vlastník jednoho hektaru, a ne vlastník jednoho metru? Vždy tu bude někdo nespokojený. Kdybychom této argumentaci chtěli vyjít vstříc, museli bychom zcela opustit koncept honiteb a přejít zcela na selskou myslivost „každý na svém“, což se v minulosti neosvědčilo. Proto je současný systém nastaven tak, jak je nastaven.
Ústavní soud ve svém nálezu číslo 49/2007 Sb. judikoval, že současné nastavení je přípustným omezením vlastnických práv, tedy že není neústavní. Vlastnictví totiž není neomezené, vlastnictví zavazuje. Vysvětluje to tak, že zvěř je res nullius, není plodem pozemku, není ničí. Je přírodním bohatstvím, které se stát zavázal chránit. Nástrojem této ochrany je myslivost, kterou za tím účelem stát rovněž chrání jako nehmotné kulturní dědictví. A myslivost je považována za věcné břemeno pozemku. Vlastníci jsou povinni její výkon umožnit, přičemž tím nejsou nepřiměřeně narušena jejich vlastnická práva.
 
Stavy zvěře u nás i v okolních zemích
 
ČMMJ dlouhodobě tvrdí, že zvěř v Česku není přemnožená. Jedná se o politickou a mediální zkratku, která se ale zcela míjí významem. Přemnožení totiž znamená, že počet jedinců daného druhu překročí schopnost prostředí ho uživit, načež následuje prudký pokles populace. To se zjevně v Česku nikde neděje a vzhledem k zemědělskému hospodaření ani dít nemůže.
Problémy s nadměrnými škodami rozhodně nevznikají celoplošně, ale pouze v některých lokalitách. Proto říkáme, že stavy zvěře jsou v Česku lokálně zvýšené.
Jsme si rovněž vědomi obrovského množství kalamitních holin, které je nutno zalesnit a následně zajistit po kůrovcové kalamitě. Chápeme a uznáváme, že je proti tomu třeba přijmout určitá opatření, ale zároveň jsme přesvědčeni, že už stávající zákon obsahuje potřebné nástroje, vlastníci je ale nevyužívají. Proto vlastníkům vycházíme vstříc a podporujeme rozšíření možností pro vlastníky pozemků a státní správu, které přináší vládní novela.
Proti zmenšování minimální výměry honiteb argumentujeme porovnáním se státy, kde je minimální výměra honiteb menší, například Německem a Rakouskem. Tam se totiž ukazuje, že dlouhodobá výše lovu je o poznání vyšší než u nás.
Poněkolikáté se v tomto článku musím obrátit na vzdělání nás myslivců a naši schopnost vidět problematiku myslivosti komplexně a v kontextu. Každý myslivec totiž ví, že dlouhodobá výše lovu je bezpochyby důkazem dlouhodobých vyšších stavů zvěře. Kdyby vyšší stavy zvěře v Německu a Rakousku neměli, musela by výše lovu logicky klesat, protože by tamní myslivci lovili více, než je přírůstek.
Argumentu s padlinami bohužel nerozumím ani si nejsem vědom, že bychom ho v tomto kontextu někde používali. Určitě se jedná ale o dobrý případ emotivní argumentace, vůči níž se pan poslanec tak vymezuje.
Abychom vyšli vlastníkům vstříc a podpořili snížení stavů zvěře tam, kde je to potřeba, rozhodli jsme se také souhlasit s uvolněním pravidel pro lov například v podobě rozšíření dob lovu, možnosti lovu v noci, možnosti použití noktovizorů a tlumičů a podobně. Přestože řadě myslivců připadají neetické, souhlasíme s těmito návrhy proto, že společnost dnes na zvěř vytváří tak velký tlak, že ji mnohde jindy než v noci efektivně lovit nelze. Pohyb lidí v krajině (pěšky, na motorkách, čtyřkolkách, se psy…) se neustále zvyšuje, zvěř nemá klid a lov se komplikuje. Rozhodně naši podporu těmto návrhům nelze chápat tak, že bychom se připojovali k těm, kteří požadují drastické snížení stavů.
 
Jde to i férově
 
Závěrem si dovolím ocenit střízlivý článek paní poslankyně Balcarové. Jakkoli v detailech nemusíme souhlasit, jedná se o relativně věcný, vysvětlující, nepříliš emotivní projev politického názoru. Pokud opravdu správně reflektuje načtené pozměňovací návrhy, dovedu si představit, že takto by až na některé detaily mohla diskuze o nové myslivecké legislativě vypadat. V každém případě ale musí být delší, podrobnější, zahrnout více aktérů.
Rádi budeme myslivecká témata diskutovat, ale na druhé straně příliš neoceňujeme, že po čtyřech letech projednávání balíku zákonů o invazních druzích a složitého hledání kompromisu paní poslankyně své neúspěšné a v diskuzi již odmítnuté návrhy na zavedení národního seznamu nežádoucích druhů zkouší opět prosadit formou pozměňovacích návrhů.
 
Prosím, přestaňme si představovat, že budoucí podobu něčeho tak významného a složitého, jako je myslivost, vyřešíme silou, nebo dvouhodinovou telekonferencí a pár články. Jedná se o systém, jehož podoba se vyvíjela stovky let a má svůj smysl. Rádi o jeho budoucí podobě budeme debatovat. Až bude skutečná debata probíhat
 
Ing. Jiří JANOTA
předseda ČMMJ, z.s.
 

Zpracování dat...