Časopis Myslivost

Pulsar Axion LRF XQ38

Myslivost 8/2021, str. 54  Martin Valenta
Dostal jsem k vyzkoušení a otestování „kapesní termovizní přístroj“ Pulsar Axion LRF XQ38. Přes malé rozměry se jedná o plnohodnotný pozorovací monokulár, který je navíc vybavený dálkoměrem.
Už s předchozím „pozorovacím“ Axionem před dvěma lety jsem byl možno říct fascinován, že se výbava nočního lovce černé zvěře z těžkého dalekohledu na krku může zmenšit na malou krabičku do kapsy u košile. Axion LRF je díky dálkoměru o něco „tlustší“, už to není do každé košile. U „běžného“ Axionu jsou celkové rozměry 167x49x73 mm, u provedení s dálkoměrem pak 167x74x73 mm, tedy o 25 mm se zvětšila šířka přístroje. Ale velké náprsní kapsy mé myslivecké haleny americké firmy 5.11 nezaznamenaly s „dálkoměrným „LRF“ žádný problém.
Pokud bude Axion používán jako jediný pozorovací přístroj, může pochopitelně viset na popruhu rovnou na krku, nebo můžete s trochou pečlivosti při použití celkem praktické krytky nosit Axion v jakékoli kapse bundy nebo kabátu – je to totiž i s dálkoměrem stále přístroj vpravdě kapesní.

5bddc730c55cd1974b315c5d15f3a05e-1.jpg

Asi díky uspokojivému výkonu termovize s objektivem s 38 mm ohniskem mi chvilku trvalo, než jsem si plně uvědomili, že ten dálkoměr máme stále k dispozici. Permanentně připravený k použití. Pak se ale z měření dálky stal návyk, takové tykadlo nebo dlouhá ruka pro osahání temné noční krajiny. Protože v tmavé noci je skutečně odhad vzdálenosti výrazně těžší a to i na dobře známých místech. Možnost okamžitě zarámovat aktuální pozorování i přesnou vzdáleností je příjemná záležitost. Je tam pravda omezení výkonem měřiče. „Z ruky“ se dá vzdálenost měřit do cca 400 m, zatímco zvěř v „termogramu“ detekujete a často i určíte její druh i na dvojnásobnou vzdálenost.
Postupně jsem se učil, na co je dobrý dálkoměr při nočním lovu. Většina lidí v noci tenhle přístroj nenosí, zpravidla ale proto, že za noci sedí nad vnadištěm vzdáleným obvykle 30 až 80 m od posedu, jen výjimečně dále.
Úplně jinak je na tom lovec, který se pokouší dostat v noční době ke zvěři, kterou odhalil některým ze systémů nočního vidění. Pak může dálkoměr – třeba i obyčejný „denní“ - poskytnout cenné informace. Zejména odhad vzdálenosti ke zvěři, kterou jsem detekoval a pomalu se k ní přibliži. V noci můžeme jít krajinou méně skrytě, ale o to dále se nese hluk chůze. Změřená vzdálenost nám připomene, abychom začali našlapovat „po indiánsku“.
Při šoulání je obvykle nutné řešit také přítomnost srnčí zvěře. Dříve nemuselo mít její poplašné bekání na černou zvěř nějak zásadní vliv, ale ty doby už jsou nenávratně pryč. Zjistit, zda k obeznané tlupě černé zvěře musíme došoulat 200 nebo 400 metrů je tedy jeden ze základních benefitů dálkoměru v rukou nočního lovce. Potom přichází také stanovení vzdálenosti v době, kdy už jsem na dostřel od černé zvěře. Pokud budou na poli čtyři vyrovnaně velké kusy černé na volné ploše a „nepřečteme“ nic z provnání velikosti a nebo ze sociálního chování tlupy, pak mnohdy nemusíme být schopni správně obeznat vzdálenost střelby, potažmo velikost daného kusu černé zvěře. Asi každý, kdo loví v noci černou zvěř, už tuto situaci zažil. To ale neplatí, pokud jsem vybaveni dálkoměrem. Tlačítko měření vzdálenosti se proto záhy stalo pro mne nejoblíbenější funkcí přístroje.
Dálkoměry na nás v posledních asi deseti letech útočí „ze všech stran“ - v podobě binokulárních dalekohledů a puškohledů, a není proto divu, že nevynechaly ani malé termovizní pozorováčky.

Pulsar-Axion-LRF-XQ38-13-scaled-2-1.jpg
 
Optické vlastnosti Axionu LRF XQ38 s mikrobolometrem Lynred Pico 384 s rozlišením 384x288 pixelů, katodkami o rozměru 17 µm, 38mm objektivem a kontrastním AMOLED displejem s rozlišením 1024x768px jsou možno říct o něco lepší, než o jakých jsem psal předloni při zkoušení Axionu XM38, který byl vybavený mikrobolometrem  s rozlišením 320x240px s katodkami o velikosti 12 mikronů a OLED displejem 640x480 pixelů.
V podstatě ale mohu potvrdit tehdy popsanou zkušenost. U typu „LRF“ jsem vnímal pozorování jako „klidnější“, ale to byl zřejmě z větší části dojem vyvolaný nižším základním zvětšením 3,5x, kdežto XM38 měl základní zvětšení 5,5x a zvlášť s použitím digitálního zoomu byl už obraz trošku roztřesený.
Mezní vzdálenost pro rozlišení druhu spárkaté zvěře podle postavy a krku se u Axionu LRF XQ38 podle podmínek pohybovala kolem 500 m. Tyto zjištěné hodnoty mírně převyšují údaje zveřejněné na webu Lynred, který pro rozpoznání, že pozorovaným „živočichem“ je člověk, udává pro objektiv s ohniskem 35 mm mezní vzdálenost 330 m.
Objektiv s relativně dlouhým ohniskem je samozřejmě nutné manuálně doostřit při každé změně předmětové či „pozorovací“ vzdálenosti. Citlivost 40 mK je na úrovni dnešní produkce a pro většinu mých „aplikací“ s přehledem postačila.
Využití citlivosti jde ruku v ruce s rozsahem teplot v termogramu konkrétní pozorované scény a interpretací do barev či stupňů šedi (o kterou se stará firmware přístroje ve spojení s displejem). Základní zvětšení 3,5x lze digitálním zoomem zvýšit na 14x, což samozřejmě doprovodí významné snížení rozlišení a kvality obrazu.
Z konstrukčních náležitostí se asi vyplatí zopakovat, že skříňka přístroje je vyrobena z hořčíkové slitiny. Vodotěsnost odpovídá IPX7. K napájení je použit osvědčený B-Pack mini APS5 zdroj.

Pulsar-Web.jpg
 
K dálkoměru firma Pulsar uvádí, že maximální měřitelná vzdálenost je na úrovni 1000 m. Mně se v loveckém provozu podařilo z volné ruky ověřit vzdálenosti na úrovni necelé poloviny uvedeného limitu. To ale bývá běžné u všech dálkoměrů, že malé nekontrastní cíle jsem schopen měřit asi na vzdálenost jedné poloviny uváděného maximálního limitu.
Dálkoměr jsem porovnal s několika modely Leica (1600 a 2800) a Leupold. Při vzdálenostech do 200 m jsem zaznamenal maximální rozdíly +- 1 m (přičemž rozdíly mezi výsledky obou dálkoměrů Leica byly v jednom až dvou decimetrech). Při měření větší vzdálenosti na úrovni 350 m už byly odchylky Axionu od výsledku přístrojů Leica nezřídka asi 2 m, větší rozdíly jsem nezaznamenal. Výsledky měření jsou použitelné ke stanovení opravy zamíření (ve strmých svazích ve spojení s integrovaným sklonoměrem). K dispozici je i režim skenování vzdálenosti, kdy dálkoměr měří kontinuálně. Tuhle funkci jsem používal pro jakousi detailnější  „rekognoskaci“ zájmového prostoru.
Co ale dálkoměru jednoznačně chybí, jsou softwarové filtry – pro umožnění měření v mlze či dešti, pro měření s podmínkou „ignoruj první cíl“, „ignoruj vše do 100 m“ apod., které jsou dnes už celkem obvyklou výbavou i levnějších laserových měřičů vzdálenosti. Při použití na posedu částečně zakrytém větvemi nebo stanovišti, kde z krytu vyčnívá jen ústí hlavně apod., jsou tyhle funkce dobře využitelné.
Firmware termovizní části přístroje je vybavený vcelku bohatě. Obsahuje obvyklé kalibrační a pozorovací módy zpracování obrazu, osm druhů barevné palety obrazu, možnost uspořádání PIP – obraz v obrazu, zostření kontur obrazu „Image Boost“ apod.
 
Asi jsem jako uživatel přece jen „dokumentační typ“, neboť u Axionu LRF XQ38 mi docela chyběla možnost nahrávání videí pozorované zvěře. Pokud by přístroj s nahráváním videa byl dostupný třeba za příplatek, velmi pravděpodobně bych neváhal a za „videokameru“ bych si něco rád připlatil. Bohužel se mi nepodařilo ověřit, zda nedostupnost videa má technické důvody nebo je „jen“ výsledkem promyšlené práce marketingového oddělení výrobce.

DSC_1031-1.jpg
 
Celkové hodnocení bych tomuto přístroji vystavil nepochybně kladné, neboť se přístroj projevil jako zdatný a spolehlivý pomocník, který díky kompaktnímu provedení téměř nijak nezatěžuje nočního lovce. Lov pak má v porovnání s minulými dobami jakousi příchuť „noční procházky“ (tedy alespoň do okamžiku ulovení většího kusu černé zvěře).
Integrovaný dálkoměr je výborný benefit. Jakékoliv „orientační“ použití běžného denního dálkoměru bude v husté tmě za tímto nočním specialistou nutně zaostávat.
Závěrem bych poděkoval pražské firmě Binox za zapůjčení přístroje k uživatelskému testu.
 
Martin VALENTA

Zpracování dat...