Časopis Myslivost

Poolympijský trojrozhovor

Myslivost 9/2021, str. 52  Josef Kraus
Příznivci sportu letos s napětím sledovali průběh olympiády v Tokiu, pokud byli navíc myslivci, určitě neopomněli sledovat střelecké závody.
A v trapu byli svědky naprosto unikátní události, neskutečného střeleckého úspěchu, kdy se do finále a následně do rozstřelu o zlato dostali dva Češi. Ba co víc – dva kamarádi, jejichž přátelské objetí a vzájemné sdílení úspěchu v jindy a jinak běžně napjaté atmosféře bude navěky zapsáno do dějin olympismu, resp. sportu vůbec.
Ale to není ještě vše – za jejich úspěchy stojí trenér a celá tato nejen sportem spřízněná trojice je také trojicí myslivců, členů Českomoravské myslivecké jednoty!

IMG_5960.JPG

IMG_5957.JPG


Olympijským vítězem se stal Jiří Lipták, stříbro bral David Kostelecký a trenérem je Petr Hrdlička, olympijský vítěz na Olympijských hrách v roce 1992 v Barceloně.

David-Kostelecky-stribro-OH-2021-Tokio.jpg

A tak jsem požádal všechny tři i v jejich nabitém programu společenských povinností po návratu z Tokia o jakýsi trojrozhovor na dálku, o odpovědi na společné otázky.
 
tab-Liptak.jpg1. Co, popřípadě kdo tě ke sportovní střelbě přivedl?
 
Jiří Lipták: Ke stříleni mě přivedl můj táta, se kterým jsem rád jezdil na závody. Vždy jsem se těšil, jak skončí střelby a on mě nechá vystřelit, jen tak do vzduchu nebo do stromu. Moje první rána z brokovnice byla ale do kýblu na poli, já se netrefil, ale moje sestra ano, střílela i lip ze vzduchovky doma, možná by to dotáhla dál než já, kdyby se střelbě víc věnovala…
První závod byl u nás v Rajhradicích, takový parcour, vrhačky rozestavené v remízku, to se psal rok 1995. První závod, který se podobal trapu, tedy mojí budoucí disciplíně, byl v Nosislavi, kde si mě všiml šéf Komety Brno Josef Machát, to byl také rok 1995.
 
David Kostelecký: Sportovní střelbu jsme měli v rodině. Dědeček byl vášnivý nimrod, byl taková hnací síla toho, aby se v Holasicích postavila střelnice a povedlo se mu to. Byl tady skeet, byl tady olympijský trap, 15 vrhaček, takže já jsem dětství strávil na střelnici. Mám staršího bratrance a staršího bratra, oba také stříleli, společně jsme jezdili po závodech, takže to byl základ mé sportovní kariéry.
Petr Hrdlička: Ke střelbě mě přivedl otec, když se v roce 1982 v Brně otvíralo TSM – tréninkové středisko mládeže, pod vedením Milana Macháčka.
 
2. Jaký byl průběh tvé dosavadní střelecké kariéry, jaké se ti vybaví střelnice, střelecké kluby, trenéři?
 
Jiří Lipták: Od roku 1996 jsem členem SKP Komety Brno. Po celou dobu je můj trenér Radomir Zaoral, a už to tak do mého střeleckého důchodu zůstane. Do roku 2012 byl náš statni trenér Jan Dvořák, na kterého často a rádi vzpomínáme, byl to náš náhradní táta. Tímto ho zdravím a děkuji za trpělivost, kterou s námi měl, hlavně v juniorském pubertálním věku. Od roku 2013 nás pak trénuje Petr Hrdlička, olympijský vítěz z Barcelony 1992. Všechno do sebe zapadlo, Petr nikdy žádnou srandu nezkazí a přináší do týmu klid a pohodu, i když se zrovna třeba nedaří. Je úsměvné, jak je svět velký a my jsme tři olympijští vítězové v jednom týmu ze stejné disciplíny a navíc žijeme kousek od sebe v trojúhelníku Holasice, Rajhradice, Brno.
 
tab-kostelecky.jpgDavid Kostelecký: Já jsem začínal v TSM Brno, tam byl první trenér Ermes Beltrami – Ital, který tu žil a který mi dával potřebné základy. Ze střediska jsem pak v roce 2004 přestoupil do Komety Brno.
 
Petr Hrdlička: Brno Soběšice, začátek Ermes Beltrami a Jiří Buryška, z hlediska klubů nejprve Rudá Hvězda, potom Kometa Brno.
 
 
3. Jaké zbraně a střelivo jsi používal během své dosavadní střelecké kariéry?
 
Jiří Lipták: Začínal, jsem se Suprem Brno, pak asi rok Browning, posledních asi 22 let Beretta. Náboje jsem střílel dlouho Sellier Bellot, dělali mi později náboje podle mých představ a první medaile jsem vyhrával s nimi. Od roku 2017 používám náboje Clever Mirage a moje výkonnost se posunula nahoru, všichni olympijští medailisté jsme použili stejnou značku střeliva, to mluví samo za sebe, že je asi umí vyrábět perfektně.
 
David Kostelecký: Jako mladý jsem začínal se „zetháčkem“, tedy brokovou kozlicí ze Zbrojovky Brno a v podstatě se nedalo střílet jiným střelivem než značky Sellier Bellot. Potom mi v roce 1992 dali moji první Berettu 682, opět se jednalo o smlouvu s Berettou a v podstatě se nedalo ničím jiným střílet. A mně se potom podařilo přejít v roce 2002 k Perazzi, po čemž jsem docela toužil. Musím konstatovat, že se o mě začali starat podstatně lépe a zpětně to hodnotím jako docela klíčové rozhodnutí, myslím si totiž, že bez rozhodnutí, že jsem přešel na jinou značku zbraně a italské náboje bych asi olympiádu nevyhrál. Bylo také klíčové, že se mi povedl přestup na Perazzi ještě relativně brzo v kariéře.
 
Petr Hrdlička: Začínal jsem na ZH trap, dále Browning, Merkel, Perazzi a nakonec Beretta. Náboje Sellier Bellot.
 
4. Určitě by čtenáře Myslivosti zajímalo, jak vypadá příprava mezi závody vrcholového sportovce - brokového střelce?
 
Jiří Lipták: V sezoně je to většinou tři dny v týdnu trénink a dva dny závod. Přes zimu děláme doplňkové sporty a kompenzační cvičeni. V našem věku se už musím o sebe trochu starat a snažím se jednou týdně navštěvovat fyzioterapeuta a přes zimu jednou týdně saunu. Od té doby, co to tak dělám, jsem snad nebyl nemocný. Pak máme ještě v Brně trenéra, který nám radí, jak trénovat oči.
 
David Kostelecký: Naše příprava je samozřejmě převážně na střelnici. V zimě je to horší, podmínky tady nejsou takové, tak se snažíme trávit nějakých čas v teplých krajinách. Já se už musím v mém věku udržovat, chodím pravidelně do fitka, není to tedy na mě moc vidět, ale je to důležité, aby tělo bylo funkční a nějak fungovalo. Hodně jsem využíval plavání a hodně jsem hrával tenis a stolní tenis, to jsou totiž dva sporty, které jsou super pro střelce. Společným základem je, aby člověk byl fit a zvládal cestování i s časovými posuny, ale hlavně samotné závody, které trvají 2 až 3 dny a střelec je od rána do večera na střelnici. A pokud je střelec fyzicky dobře připravený, pak to má zcela jistě i pozitivní vliv na psychickou pohodu.
 
Petr Hrdlička: Trénink, fyzička, v zimě kondička hory, tělocvična
 
5. Jak se podle tvého názoru podílí na konečném úspěchu brokového střelce talent, trénink, osobní přístup a podpora rodiny? Může někdy celkový výsledek závodu ovlivnit i zdánlivá maličkost, například střelecké štěstí či smůla?
 
Jiří Lipták: Když jsem začínal se střílením, nebyl jsem úplný talent, ale ani žádné kopyto. Postupem času se výsledky zlepšovaly. Získat olympijské zlato byla cesta dlouhá 25 let, takže si dokážete představit, kolik bylo vystřílených nábojů, trefených i minutých terčů, kolik zklamaní a kolikrát jsem chtěl ukončit karieru a věnovat se něčemu jiném. Doma se mi to v hlavě vždy ale rozleželo a zůstal jsem u střílení dál a doufal, že v tom jednou budu dobrý. Ale ani zlato z olympiády nikomu nic nezaručuje, musím makat dál, žádný terč zdarma nedostanu a kdykoliv můžu skončit v poli poražených. Měl jsem v životě štěstí na partnerku, moje manželka Petra má se mnou svatou trpělivost a já mám od ní maximální podporu, bez její tolerantnosti by to nešlo. Trávím strašně moc času mimo domov a ona doma musí zvládat všechno sama, děti, domácnost, dost ji v tom pomáhá moje maminka, například s hlídáním dětí, ale v každém případě je moje velká opora.
 
David Kostelecký: Můžeš mít střelecký talent, určitě je důležitého ho mít, ale jako největší talent já považuju u člověka to, když se dokáže obětovat a dokáže dřít a jít za svoje hranice a nebo je alespoň poznat. Prostě udělat maximum a to nemůžeš dělat bez podpory rodiny, sám bych tolik nedokázal. U nás střelců opravdu může ovlivnit výsledek maličkost, jakákoliv informace, kterou dostaneš, která je dobrá, rozhodují často maličkosti. A v kariéře je důležité, pokud máš kolem sebe někoho, kdo ti může pomoci radou, pochopením, to vše je součást úspěchu.
 
Petr Hrdlička: Musí vše v pohodě klapat, pokud něco nefunguje, tak je problém
 
6. Máš nějakou střelnici oblíbenou střelnici doma nebo v zahraničí, kde se střílí dobře? A je naopak nějaká, kam jezdíš vyloženě nerad?
 
Jiří Lipták: Moje nejoblíbenější střelnice je v Itálii v Lonatu, v roce 2019 jsem zde získal titul mistra Evropy a postupové místo na OH v Tokiu, takže tam začala moje cesta za zlatem. David na stejné střelnici získal titul mistra Evropy v roce 2002. Moje neoblíbena střelnice je asi v Mexiku, už dvakrát jsme tu strašnou cestu absolvovali a nikdy jsem tam nebyl spokojeny, ani výsledek nebyl dobrý.
 
David Kostelecký: Oblíbená střelnice pro mě je jednoznačně Lonato v Itálii – je to Mekka střílení – je to krásná střelnice, strávil jsem tam spoustu času. A nějaká střelnice, kam jezdím nerad… Asi ani ne, asi bych nic nevymyslel, já to mám tak, že ty střelnice, na kterých se mi nedaří, tak se snažím pokořit, jezdím tam znovu a znovu…Opravdu tedy nějakou neoblíbenou střelnici nemám.
 
Petr Hrdlička: Oblíbená, ale těžká je Brno
 
7. Můžeš stručně přiblížit čtenářům poslední dva závody - EH v Minsku a MS v Lonatu?
 
Jiří Lipták: Tak samotná nominace na OH je velice složitá, na závodech Světového poháru, mistrovství Evropy a světa se bojuje o postupová místa na OH, na některém závodě jsou tři místa, na jiném jedno, takže musíte získat medaili, abyste postoupili na OH. Já zvítězil na ME v roce 2019, kde se zrovna udělovala dvě místa, tady začala poslední část mé cesty za zlatem. Do olympiády zbývaly dva roky, jeden covidový, tedy omezené množství závodů, a jeden olympijský, kde se mi podařilo na ME získat stříbro a vyrovnat světový rekord 125/125. Olympiádu jsem vyhrál v olympijském rekordu 124+43. Od Ria 2016 jsou totiž nová pravidla.
 
David Kostelecký: Vítězství na olympiádě je velký zážitek, těch věcí je strašně moc, který tě k tomu dovede. Vždycky je to ochota pracovat. Já jsem se snažil získat co nejvíc informací o střeleckém sportu, spolupracoval jsem s mnoha lidmi u nás i v zahraničí, kteří sportu rozumějí. Postupně jsem si ale udělal názor, že trapu zase až tolik moc lidí trapu nerozumí. Přesvědčil jsem se, že spousta těch, kteří mají v zahraničí slavná jména, mnohdy říkají to, co jsem si už dávno zjistil, že neznají něco extra, co bych já nevěděl. Momentálně se dokážu o trapu zasvěceně bavit s asi pěti trenéry na světě. Já jsem se vždy snažil najít rezervy úplně ve všem a pracoval jsem na tom nich tvrdě.
 
Petr Hrdlička: Já nemohu vzpomínat na tyto závody jako aktivní sportovec, ale protože je pro mne nezapomenutelným zážitkem zlato z Barcelony, tak se s dovolením vyjádřím právě k tomuto úspěchu.
Je to už skoro třicet let, účastnické místo se mi podařilo vystřílet v Boloni na ME v roce 1991. V nominaci na OH jsme byli tři já, Pavel Kubec a Radek Zaoral. Státní trenér Josef Machan, mistr světa z roku 1986, vybral tehdy mne a Pavla. V Barceloně na střelnici Mollet bylo tehdy hrozné horko. Pár slunečníků a rozpálený domek nedokázaly všechny schovat. Pamatuju si na povzbuzující slova našeho trenéra: „Pere to do všech a vy to perte do holubů“.
Závod se střílel na tři dny, druhý den pod námi Švédové něco slavili a já se skoro vůbec nevyspal. Poslední padesátku jsme s Pavlem zvládli, každý pouze s jednou chybou, a tak Kubec postupoval do finále jako první s 196, já, Ital Venturini, Němec Dame, Američan Waldron a Japonec Watanabe jsme měli 195. Ve finále jsem střelil 24 a měli jsme stejně s Watanabem, Pavel bohužel tři terče minul a bylo z toho 5. místo. Škoda posledního terče, kdyby ho trefil, tak měl medaili jistou. Bohužel kdyby ve střelbě neplatí…
V rozstřelu o třetí místo zvítězil Marco Venturini a potom jsme šli já s Watanabem. Já začal jako první a zasáhl jsem, Watanabe minul a bylo hotovo. Lidi mi gratulovali a já koukal, co se děje, já opravdu v tu chvíli nevnímal, došlo mi to až později, bylo to něco fantastického, vyhrál jsem olympiádu! Když o tom tak s odstupem času přemýšlím, předcházející tvrdá dřina se vyplatila, byla vstupenkou na olympiádu a zlato bylo zaslouženou odměnou.
 
8. Od jakého roku jsi členem ČMMJ? Kde aktivně provozuješ myslivost, jaký druh zvěře či lovu upřednostňuješ? A samozřejmě bude čtenáře zajímat, jaké při lovu používáš zbraně a vůbec se nebudou zlobit, pokud se pochlubíš loveckými úspěchy…
 
Jiří Lipták: Myslivost provozuji od roku 2000. Právo myslivosti vykonávám u nás v Rajhradicích v MS Svratka a u táty v honitbě v Lysicích, kterou máme pronajatou od LČR. Končí nám za dva roky smlouva, ale určitě chceme pokračovat dál.
U nás v Rajhradicích máme polní honitbu, takže to je hlavně lov drobné zvěře. Když jsem začínal, na hlavním honě se ulovilo i 400 zajíců, za posledních dvacet let se vše strašně změnilo a drobná zvěř skoro zmizela.
V Lysicích máme převážně lesní honitbu, takže lovíme zvěř srnčí, daňčí a moji nejoblíbenější zvěř černou. Máme s klukama dobrou partu, třikrát do roka vytáhneme naše táty na lovecky víkend, takže zážitků a historek je hodně. Vždy je to ale s úctou ke zvěři a při zachování všech našich mysliveckých tradic, na to si potrpíme. Dokonce s námi jezdí jeden kamarád ze souboru Jihočeští trubači, takže to máme i s troubením.
 
David Kostelecký: Členem ČMMJ jsem od roku 2018, bohužel jsem neměl čas provozovat myslivost aktivně, chystám se, až uzavřu střeleckou kariéru, teď opravdu nestíhám. Mám tři malé děti, je to náročné. Já si myslím, že by mě bavil hon na bažanty a na kachny, ale asi nemám vůbec vztah ke kulovnicím a mám k nim velký respekt, takže si myslím, že směrem lovu spárkaté zvěře se asi nevydám. Proto ani nemám nic střeleno a nemám ani žádné zajímavé lovecké historky a nebo trofeje, kterými bych se mohl chlubit. Třeba se to do budoucna změní.
 
Petr Hrdlička: Členem ČMMJ jsem od roku 1988, nejsem ale nikde ve spolku, rád lovím na pozvání u kamarádů černou a pernatou.
 
 
9. Bohužel nám členská základna myslivců stárne, myslíš si že úspěch na olympiádě mohl pomoci přitáhnout mládež ke střeleckému sportu, popřípadě k myslivosti?
 
Jiří Lipták: Každý malý kluk má nějakou svoji pistolku, takže je přirozené, že je to ke zbraním táhne od dětství. Brokovnice je ale těžká a zpětné rázy tělo musí taky vstřebat, proto se doporučuje začínat se střelbou z brokovnice až od 13 let. Myslím, že až 90 % dětí, které by se chtěly střílení věnovat, je z mysliveckých rodin, alespoň v brokových disciplínách . Náš střelecký svaz má propracovaný systém výchovy mládeže, střediska mládeže naleznete v Plzni pod vedením Jana Hůly, v Písku pod vedením Petra Zvolánka, v Hradci Králové trénuje TRAP Robin Daněk a SKEET Leoš Hlaváček, toto středisko funguje i v Pardubicích. Další máme v Brně pod vedením Petra Hrdličky. Takže, kdyby měl někdo zájem, může svoje děti přihlásit na webu svazu www.shooting.cz
 
David Kostelecký: Střelba je určitě atraktivní sport. Kdybych měl popsat, co mě na něm baví, je asi to, že okamžitě vidíš výsledek. Není to jako když střílíš z malorážky do terče, tady se ti něco pohne velkou rychlostí někam do vzduchu a ty na to musíš zareagovat a udělat přesný pohyb celým tělem a když terč trefíš, tak se okamžitě rozbije, rozletí na kousky. A když se ti povede ještě trefit ten malý kousek, který už je rozbitý, druhou ranou, tak je to takový nepopsatelný pocit. To mě na tomto sportu hrozně baví a myslím si, že kdo si to zkusí, pozná, že je to taková droga. Proto věřím, že teď zkusí takový pocit zažít více mladých, doufám, že mladá generace teď náš sport také zkusí a že je náš sport se svojí silou chytne.
 
Petr Hrdlička: V současné době po úspěchu na OH v Tokiu se snad na střelnicích ukáže více mládeže.
 
10. Na závěr se nemohu nezeptat na další sportovní plány a cíle do budoucna…
 
Jiří Lipták: Chtěl bych se probojovat na OH do Paříže, to bude takový můj největší cíl. Mají se změnit pravidla a na OH se bude nominovat podle světového žebříčku, pevně věřím, že Česká republika tam bude mít dva zástupce. Mohlo by to pro nás být jednoduší, protože většinou v první třicítce máme dva střelce. V roce 2028 budou OH v Los Angeles, pokud mi to zdraví dovolí, třeba ještě budu střílet, končit se zatím nechystám a když bude výkonnost, tak kdo ví…
 
David Kostelecký: Já ještě nevím. Jsme chvilku doma, musím si sednout s více lidmi a poradit se, co se mnou bude dál. Mám 46 let a za tři roky je další olympiáda, ale v podstatě jsou to docela dlouhé tři roky. My jsme dohodnuti, že rozhodnutí uděláme v říjnu, že si necháme nějaký odstup. Teď ještě máme mistroství republiky, budu střílet Velkou cenu Armády v Hradci a pak máme finále světového poháru. Pak si sednu a rozhodnu se, co a jak dál, chci si nechat klid na rozhodnutí a nic neuspěchat.
 
Petr Hrdlička: Já budu dál vychovávat talenty a předávat jim své zkušenosti
 
připravil Josef KRAUS
 
 

Zpracování dat...