Touha posluchačů i interpretů společně se naladit na vánoční svátky byla velká. Do poslední chvíle nebylo vůbec jisté, zda se oblíbená myslivecká akce uskuteční.
Myslivci jsou ale trpěliví a dobře ví, že při šoulačkách v lese není vždy úspěch zaručen. Umí s pokorou přijmout nejen dary přírody, ale také její rozmary. Také v tomto případě směřovala nejedna prosba ke sv. Hubertovi, aby nám přízeň ráčil zachovati a nedovolil koncert zrušit.
Náš patron nás vyslyšel, a tak 5. prosince 2021 přesně v 11.00 hodin zazněly první tóny lesních rohů před téměř plným sálem Dvořákovy síně. Program byl sestaven s ohledem na motto koncertu. Již v uvítání zazněly radostné skladby Andělské přátelství od A. V. Michny a Freude, Freude (Óda na radost) od Ludwiga van Beethovena. První poctu přírodě představovala skladba Luhy od Bedřicha Smetany.
K výročí 150 let od narození prof. Antonína Dyka zahráli trubači na Empoře jeho signály pro vedení honu. Tentokrát jsme se ocitli na naháňce černé zvěře, kterou nás slovem provázel Jiří Kasina. Spojení slova a loveckých signálů dokázalo i v pohodlných sedačkách vytvořit pocit podzimního honu s netrpělivými psy, mlhou, jejímž závojem se prodírají sluneční paprsky i atmosférou přestávky a ukončení honu s nezbytným poděkováním přírodě a vzdáním pocty zvěři v závěrečném Halali, kdy v úctě povstalo i publikum.
Byla to pocta také prof. Antonínu Dykovi, který v roce 1923 byl jedním z hlavních zakladatelů jednotné myslivecké organizace a také jejím předsedou. Ve svých 65 letech se v roce 1936 stal rektorem Brněnské vysoké školy a v témže roce vydal první Signály pro lesnici B, které složil pro užití v lovecké praxi. Když je skládal, tak netušil, že semínko, které zasel, se rozroste v tak košatý strom. A už vůbec by jej v jeho 25 letech nenapadlo, když v Rudolfinu v sobotu 4. ledna 1896 řídil první koncert České filharmonie Antonín Dvořák, že se za 125 let poté na stejném místě, v síni pojmenované po slovutném skladateli, budou jeho signály hrát.
Radostným a veselým zpestřením bylo vystoupení našich excelentních hostů, kterými byli flétnista a sólový pikolista České filharmonie Jan Machat a jeho žačka Satoko Seki – Kroutilová. Možná, že někteří v sále instinktivně nadzdvihli nohy, když slyšeli přesvědčivě zahrané spojující se pramínky Teplé a Studené Vltavy od Bedřicha Smetany.
Následovalo vystoupení Mladého trubačského sboru ČMMJ. Tady bych si dovolil malé představení. Před pěti lety vznikl v rámci KT ČMMJ projekt vzdělávání trubačské mládeže. Jeho iniciátorem a hlavním pedagogem je Petr Duda. Jedná se o pravidelnou výuku mladých trubačů, do které se někdy zapojí i jejich rodiče. Taková rodinná výuka.
Zájem dětí je velký, a tak k pravidelné výuce přibylo i letní soustředění ve Šluknově, kde se trubači vzdělávají nejen individuálně, ale hlavně v souborové hře pod vedením dalších zkušených lektorů Martina Karbana a Jana Karase. Výchově trubačské mládeže se dlouhodobě věnují také Robert Tauer, Jaromír Čížek, Eva Kubínová, Vít Jančálek, Václav Šmiřák a další. Bez tohoto základu by nebylo možné s mladými trubači v Rudolfinu vystoupit.
V souboru hrají trubači od 10 do 18 let a koncertu se jich zúčastnilo 29. Je obdivuhodné, jak se naučili profesionálnímu přístupu k přípravě i na vystoupeních. Doba si navíc vyžádala inovativní přístup, a tak nezbytnou součástí nácviku se stala distanční výuka pomocí internetu. Zkoušelo se po skupinách a kompletní soubor se sešel až na generálce v Rudolfinu.
Navíc nám různě padaly děti do karantény, která se dotkla i vedoucích. Petra Dudu musel zastoupit Martin Karban a vedl si znamenitě. Zlatým hřebem vystoupení Mladého trubačského sboru ČMMJ byla písnička „Mysliveček vyšel z lesa“, kde sólo na akordeon zahrál Josef Havel, někteří se chopili trubek a zvuk oživil také pozoun. Nakonec se zapojila i empora a publikum, které zpívalo, jak Matěj Vacek skákal. Těžko se to popisuje. To se prostě musí zažít.
První koncertní část uzavřelo vystoupení loveckého tria s hosty. Menuet a Juda Makabejský od Georga Fridricha Haendla, Halali Arthura Rubinsteina, Svatý Antonín od Franze Josepha Haydna a Čarostřelec Karla Marii von Webera potěšily ucho i nejnáročnějšího posluchače vážné hudby. Skladby byly také poctou autorům, kteří svým umem a nadáním přinášejí hudbu, co nám pomáhá zapomenout na všední starosti a přináší radost a dobrou náladu.
Po přestávce jsme si společně zazpívali koledy a než jsme se nadáli, přiblížil se koncert ke svému konci. Jiří Kasina se ujal závěrečného slova. Pochválil posluchače, jak se pěkně připojili vlastním zpěvem ke koledám. Vyjádřil myšlenku, že to bylo asi technikou „krytí“. To je stará technika hraní na lovecký roh bez klapek, kde se chybějící tóny přirozené stupnice nástroje dolaďovaly zakrytím korpusu rukou. Vynález této techniky se připisuje českému rodákovi, hornistovi Antonínu Josefu Hamplovi, který v roce 1737 získal místo ve dvorním orchestru v Drážďanech.
Jiří tím ovšem myslel posluchače, kteří po celou dobu koncertu měli roušku. Měl jsem v poslední době více příležitostí navštívit divadelní představení. Pokaždé se našlo dost diváků, kteří si roušku sundali hned, jak se začalo. Smekám před disciplínou a ohleduplností našich posluchačů, kdy jsem v sále neviděl jediného posluchače bez roušky. Z myslivců by si mohli ostatní brát příklad.
Při představení interpretů, kteří hráli na pódiu i na empoře se jim dostalo bouřlivých ovací, a to dokonce dvakrát vestoje.
Poděkování si zaslouží též naši věrní partneři, kterými jsou Sellier & Bellot, Vojenské lesy a statky ČR, HALALI, všeobecná pojišťovna a.s. a Českomoravská myslivecká jednota a lidé, kteří v zákulisí vše pomáhali připravovat. Od členky Rady Klubu trubačů Hany Sedláčkové, která zajistila pravidelné testování všech účinkujících na zkouškách i před koncertem, přes Tomáše Kirschnera a Jiřího Kopernického, kteří instalovali perfektní ozvučení až po inspicienta Libora Čápa a paní Ilonu Lajdovou i milé uvaděčky z České filharmonie. Koncert si získal vysoké renomé i v zahraničí, a proto se přišli s našimi trubači pozdravit a popřát jim spokojené Vánoce spolu s předsedou ČMMJ Ing. Jiřím Janotou také předseda Durynského mysliveckého svazu a člen rady Německého mysliveckého svazu Steffen Liebig a spolkový předseda trubačů Jürgen Keller.
Po přání klidných a pokojných svátků vánočních zazněl druhý přídavek árie Proč bychom se netěšili z Prodané nevěsty od Bedřicha Smetany. Bylo úžasné, když celý sál zpíval: „Proč bychom se netěšili, když nám Pán Bůh zdraví dá... Přejeme vám hodně zdraví a štěstí v roce 2022, a když nám Pán Bůh zdraví dá, tak se 11. prosince 2022 v 11.00 hodin společně potkáme na dvanáctém ročníku koncertu České myslivecké Vánoce. Těšíme se na Vás, přátelé.