ePrivacy and GPDR Cookie Consent by TermsFeed Generator

Časopis Myslivost

Výživa srnčí zvěře

Myslivost 1/2022, str. 26  Pavel Scherer
Správné principy přikrmování. Silážovaná krmiva
 
Silážovaná (fermentovaná) krmiva jsou z pohledu výživy srnčí zvěře velice zajímavou skupinou krmiv, která při správném způsobu výroby a zejména správném uskladnění a předkládání poskytují zvěři široké spektrum výživných a energetických látek. Výhodou těchto krmiv je skutečnost, že obsahují více než 50 % vody, takže v zimním období významně nahrazují deficit tekutin.
 
obr-1.jpgTechnologické postupy výroby siláží
 
Na základě skutečnosti, že mnoho myslivců má v tomto specifickém vědním oboru výživářského zaměření značné rezervy, pokládám za důležité uvést technologické postupy přípravy fermentovaných krmiv a zejména vysvětlit rozdíl mezi siláží a senáží.
Původní definicí pro všechna fermentovaná krmiva je siláž. Senáž je termín, který se zavedl pro siláž s vysokým obsahem sušiny. V této oblasti neexistuje žádná přesná hranice, která by rozlišovala senáž od siláže, ale dá se říci, že pokud obsah sušiny přesáhne 50 %, obvykle se o takovém krmivu hovoří jako o senáži.
Protože senáž obsahuje méně vody než siláž, dochází k poklesu tvorby kyseliny mléčné. Senáž je tedy druh konzervace, která je založena spíše na prostředí bez přítomnosti kyslíku než na produkci kyseliny mléčné.
Senáž je způsob konzervace krmiva, stejně jako například sušení sena. Tento konzervační proces je založen na bakteriální produkci, při níž se snižuje hodnota pH. Aby se bakterie produkující kyselinu mléčnou mohly exponenciálně rozvíjet, musí vzniknout anaerobní prostředí, tedy prostředí bez přítomnosti kyslíku. V kombinaci s prostředím bez kyslíku a snižováním hodnoty pH se zabraňuje rozvoji nežádoucích bakterií a plísní.
Silážování se dá tedy všeobecně nazvat jako výrobní proces, při kterém je čerstvá či zavadnutá píce za stálého vytlačování vzduchu ukládána do prostoru, který je následně hermeticky (vzduchotěsně) uzavřen.
Výhodou silážování je, že krmivo si uchovává dlouhodobě šťavnatý stav, všechny živiny a vitamíny. Výsledná kvalita siláže je obvykle přímo úměrná kvalitě použitých surovin (druh píce, silážní zralost, obsah sušiny) a kvalitě zpracování a uskladnění. Cílem je, aby se v silážované hmotě co nejdříve vytvořilo dostatečné množství kyseliny mléčné, která je základním konzervačním činidlem a zamezilo se tak vzniku nežádoucích hnilobných procesů.
 
Nebezpečí protržení při manipulaci
 
V myslivecké praxi je velice důležité dbát na kvalitu výroby a zejména zabezpečit ochranu obalu při transportu balíků na místo skladování, resp. přímo na exponovaná krmeliště. V případě perforace obalu je nutno obsah poškozeného balíku zkrmit přednostně. Přístupem vzduchu totiž dochází k nežádoucímu druhotnému kvašení a degradaci výživové hodnoty krmiva. Následně dochází i k tvorbě hub a toxinů, tedy produktů ohrožující zdraví zvěře. V důsledku přístupu vzduch progresivně dochází k zhoršení chuťových vlastností a k snížení příjmu zvěří.

obr-2.jpg
 
obr-5.jpgBiologická degradace píce za přítomnosti kyslíku
 
Při nedodržení technologického postupu nebo použitím nevhodných surovin či obalů dochází k aerobní degradaci, při které se siláž znehodnocuje biochemickými pochody za přítomnosti vzduchu. Vzniká kyselina máselná, octová nebo mravenčí a v takovém případě výsledná siláž nepříjemně páchne, je opticky nevábná a často zdraví škodlivá.
V podmínkách myslivecké praxe je nutno siláž hodnotit především smyslovým posouzením (vůně - pach), barva, struktura, konzistence resp. znečištění. Stejně tak jako u sena či letniny, tak i zde platí, že siláž musí mít odpovídající barvu, strukturu a příjemnou vůni, kterou zkušený myslivec dokáže vyhodnotit přímo na krmelišti. Nepříjemný až odpuzující zápach je jasnou indicií toto, že krmivo prošlo druhotným kvašením, je nepoužitelné a zdraví škodlivé.
Kvalitní siláž či senáž příjemně voní po kyselině mléčné, je pohmatem vláčná, opticky vábná, zelené až světle hnědé, resp. žlutozelené barvy.
Zhoršenou kvalitu siláží naopak indikuje nepříjemný zápach po kyselině máselné, hnědá až černá barva, mazlavá konzistence (hnití při nedostatečné koncentraci sušiny), nebo senáž příliš suchá, prašná s výskytem plísní, bez vůně nebo s plísňovým zápachem.


Nevhodné způsoby předkládání siláží
 
Silážovaná krmiva je problematické předkládat zvěři na delší období, po několika dnech se postupně stávají nebezpečnými a zdraví škodlivými. Předkládání na delší období by bylo možné pouze v případě, že by byla siláž v balíku či jiném zařízení dobře utlačená a jeho obsah zvěř konzumovala postupně, bez toho, aniž by ho „rozebrala“.
Také je nutné zabránit zvěři šlapat přímo do předloženého krmiva, přehrabávat se v něm a znečišťovat ho. Velice praktickým a osvědčeným krmným zařízením pro fermentovaná krmiva jsou krmné stoly či lavice, na které můžeme krmivo předkládat bez hygienické újmy.
Naše současná myslivecká praxe nám však často ukazuje jiný, „novodobý a moderní“ způsob přikrmování. Ve volných honitbách jsou mnohdy k vidění hromady kukuřičných siláží či různých druhů senáží ve formě řezanky apod. Tento způsob přikrmování osobně považuji za naprosto nevhodný a přímo až zdraví škodlivý. Každý rozumný a problematiku chápající myslivec ví, že takovéto množství krmiva nemůže volně žijící zvěř, zejména v omezeném časovém rozmezí nikdy zkonzumovat!
obr-3-1.jpgV čerstvě navezených hromadách navíc dochází během několika hodin k spontánnímu samozáhřevu a totálnímu znehodnocení. Většinou už při samotném převozu do honiteb je silážní hmota oxidovaná, zapařená, plesnivá či jinak znehodnocená. Většina zemědělských provozů či farem totiž nechávají toto nutričně degradované krmivo myslivcům zdarma, tedy „za odvoz“, protože vědí, že jsou pro jimi chovaná hospodářská zvířata nezkrmitelná a zdraví škodlivá. Nutno si ale uvědomit, že z výše uvedených důvodů nejsou zkrmitelná ani pro volně žijící zvěř!
 
Doba sklizně a kvalita výroby - klíčové faktory
 
Stejně tak jako u sena nebo letniny, tak i zde musí být silážní hmota sklízena v optimálním vegetačním stadiu a době. Nepříznivý charakter počasí v termínu sklizně kvalitu senáží výrazně zhoršuje. Zejména při vlhkém a deštivém počasí v době sklizně se exponenciálně zvyšuje riziko tvorby plísní a různých zdraví škodlivých mykotoxinů. Výskytem plísní se stává silážní hmota pro zvěř nezkrmitelnou a zdraví škodlivou. Zejména v obalovaných balících se z důvodu menší slisovatelnosti a potenciální přítomnosti vzduchu riziko znehodnocení plísněmi ještě více zvyšuje.
Meziskladování hotových siláží či čerstvé silážní drtě není možné. Meziskladováním dochází v poměrně krátké době (během několika hodin) k intenzivnímu samozáhřevu. Při záhřevu nad 35 oC dochází k okamžité degradaci skladovaného krmiva. Hotové, volně uložené siláže nelze tedy skladovat dlouhodobě, jelikož vlivem aerobního prostředí a fyziologického samozáhřevu (v důsledku dýchání píce) dochází k mikrobiálnímu znehodnocení krmiva.
 
Doporučené velikosti a hmotnosti balíků
 
Ve vztahu k srnčí zvěři mohu konstatovat, že siláže (senáže) v podobě velikých kulatých balíků, které jsou mnohdy velice pracně transportovány na exponovaná krmeliště do honiteb, nejsou vůbec vhodné. Srnčí zvěř (ale ani ostatní zvěř) je nestačí včas konzumovat a během několika dní dojde k jejich nutriční degradaci.
Pro srnčí zvěř by bylo dobré vyrábět balíky menších rozměrů, které by byly lépe skladovatelné a srnčí zvěř by je stačila včas zkonzumovat.
Velice praktické „na míru“ vyrobené balíky a kreativně zkonstruované krmítko se stříškou, jsem měl možnost vidět a obrazově zdokumentovat v polesí Niva (okr. Prostějov), kde myslivecky hospodaří renomovaná lesnická společnost PROGLES, s.r.o. Balíky tam dosahují ideální velikosti a optimální hmotnosti do 40 kg. Balíky těchto parametrů jsou dobře skladovatelné a zejména dobře manipulovatelné. Bez problémů a většího fyzického vypětí se pak mohou v zimním období rozvážet na exponovaná krmeliště. Pokud jsou tyto balíky předloženy v správně načasovaném období, srnčí zvěře jejich obsah obvykle zkonzumuje dříve, než se stačí nutričně znehodnotit.

obr-4.jpg
 
c-22.JPG

c-20.JPG

Faktory ovlivňující příjem zvěří

 
Kvalita a preference silážovaných krmiv předkládaných pro srnčí zvěř je závislá na mnoha faktorech, z nichž rozhodující jsou klimatické podmínky v podzimním a zimním období. Stejně tak, jak jsem uvedl v minulých příspěvcích u sena a letniny, tak i zde platí obecné pravidlo, že by měly být předkládány teprve tehdy, až v honitbě napadne první sníh a pocitová teplota padne pod bod mrazu. V časnější době nejsou totiž ve volných honitbách příliš preferovány a srnčí zvěř kolem takových krmelišť prochází většinou bez povšimnutí. Správné načasování předložení pak hraje klíčovou roli, zda bude srnčí zvěř senáže konzumovat či nikoliv.
O kvalitě senáže rozhoduje kromě jejího botanického složení a stáří vstupní biomasy také obsah sušiny a případně (při skladování v silážních jámách a věžích) také délka řezanky a použití konzervačního činidla. V důsledku špatně koncipovaného technologického postupu a špatného skladování dochází k rozvoji plísní a k výraznému zhoršení kvality pícní hmoty, což je jednou z hlavních příčin snížené preference srnčí zvěří.

obr-6.jpg
 
Kvalita siláží na základě senzorického vyhodnocení
 
Na základě cílených experimentů, které jsem v oblasti preference prováděl, musím konstatovat, že pokud srnčí zvěř není na siláže zvyklá, obvykle je odmítá brát. Proto je důležité nejprve zvěř na tato krmiva navyknout, a to v časově delším navykacím období.
Také je nutné, aby si srnčí zvěř adaptovala zažívací trakt na příjem fermentovaného krmiva. Jakmile si ale srnčí zvěř na siláže zvykne, velice ráda ji pak obvykle konzumuje.
Tak jako v každém článku o výživě, tak i zde dávám veliký akcent na kvalitu předkládaných siláží. Zvěři je nutno předkládat pouze siláže vysoké kvality, dobré barvy a vůně, v kterých nedochází k rozvoji plísní či počátečním hnilobným procesům.
V souvislosti s tímto krmivem bych chtěl myslivecké veřejnosti ještě sdělit jednu, a to velice podstatnou věc. Pokud v honitbách krmíme kvalitním jádrem (v samospádových krmítkách), resp. různými jadrnými směskami formou ad libitum, srnčí zvěř se za silážemi příliš neotáčí. Jadrná krmiva jsou pro ni vždy významnějším a atraktivnějším krmivem než siláže (senáže).

c-16.JPG
 
Druhy siláží a jejich preference srnčí zvěří
 
Siláže (senáže) je možné vyrobit ze všech dostupných druhů rostlinné biomasy, jako jsou trávy, kukuřice, jeteloviny nebo také z píce různých obilovin v mléčné zralosti zrna.
Na základě cílených experimentů, které jsem v oblasti preference prováděl, mohu konstatovat, že srnčí zvěř, pokud si může sama vybrat, preferuje více siláž (senáž) vojtěškovou, které dává před ostatními vždy přednost. V podstatě to můžeme připodobnit jako v oblasti preference vojtěškové či luční píce. Vždy zvítězí kvalitní vojtěškové či jetelové seno s vysokým zastoupením preferovaných lístků a květů nad senem lučním.
U vojtěškových či jetelotravních siláží (senáží) vcelku už pak nezáleží, zda jsou připraveny ve formě řezanky či obvyklé (přirozené) délce. V případě řezanky je srnčí zvěří více preferována délka frakcí 6 až 8 cm.
Na přiložených snímcích jsou pro demonstraci zachyceny detaily struktury našich běžně dostupných siláží a senáží vyráběných v zemědělských družstvech a farmách. Další doprovodné snímky zachycují krmivářské experimenty v oblasti preference různých druhů fermentovaných krmiv srnčí zvěří.
Na samý závěr bych si dovolil uvést jednu praxí ověřenou zkušenost. Pokud si srnčí zvěř může v zimním období vybrat mezi senem (standardní kvality) a senzoricky dobře vyhodnocovanou fermentovanou siláží (senáží), rozhodne se většinou pro siláž (senáž)! V zimním období totiž významně nahrazuje deficit tekutin, je dobře stravitelná a má velice příznivé účinky na celý zažívací trakt.
 
Pokračování v dalším čísle
Pavel SCHERER,
tel. 724 218 513, www.scherer.cz

Zpracování dat...