Ústav pro hospodářskou úpravu lesů (ÚHÚL) provádí na základě Zřizovací listiny každoroční zpracování statistik rezortu Ministerstva zemědělství v odvětví lesního hospodářství a myslivosti. Takto zpracované statistiky jsou následně předávány Českému statistickému úřadu.
ÚHÚL dále disponuje rozsáhlými databázemi vybraných mysliveckých evidencí, včetně evidence výsledků mysliveckého hospodaření. Výstupy myslivecké evidence, včetně zobrazení jednotlivých honiteb v mapě jsou publikovány na webových stánkách
www.uhul.cz v záložce Mapy a data, v aplikaci Portál myslivosti, resp. v mapové aplikaci Honitby ČR.
V průběhu měsíce srpna byly zveřejněny údaje o honitbách, stavu a lovu zvěře na území ČR, a to za období od 1. 4. 2021 do 31. 3. 2022 (dále také jako myslivecký rok). V případě výsledků mysliveckého hospodaření s některými druhy spárkaté zvěře jsme se opět dočkali ne příliš pozitivních „rekordních“ hodnot.
Základní údaje o honitbách a obhospodařování honiteb
Údaje v tomto souboru informací jsou poměrně stabilní (nedochází u nich k výraznějším meziročním změnám). Pro zajištění všeobecného přehledu proto uvedeme pouze některé informace.
Rozloha ČR odpovídá asi 7 886 600 ha, z toho 6 887 798 ha (tedy plných 87 %) tvoří honební plocha. Tento fakt zdůrazňuje důležitost myslivosti a nezbytnost jejího provozu v úplném souladu s pravidly stanovenými právní úpravou a moderními vědeckými poznatky.
Celkový počet honiteb je 5787 (z toho 1519 vlastních a 4268 společenstevních), z toho je 201 obor a 31 samostatných bažantnic. Ve vlastní režii je užíváno 755 honiteb, zbylých 5032 honiteb je pronajato mysliveckým spolkům, resp. jiným právnickým anebo fyzickým osobám.
Lovečtí psi
Údaj o skutečném stavu psů s loveckou upotřebitelností potvrzuje pokračující pokles (2019 – 30 689 psů, 2020 – 30 432 psů, 2021 – 30 221 psů). Je velmi pravděpodobné, že na tomto trendu se podepisuje zejména pracovní vytížení myslivců a s tím související snižující se ochota k chovu loveckého (či spíše lovecky upotřebitelného) psa.
Další propad stavu pokračuje u skupiny ohařů (z 10 217 na 10 047 psů). S tím částečně souvisí i pokles počtu psů s loveckou upotřebitelností pro drobnou zvěř (z 10 736 na 10 634 psů), který má svůj původ ve zhoršující se situaci drobné zvěře.
Počet psů s loveckou upotřebitelností pro zvěř spárkatou zaznamenal menší vzestup (z 10 957 na 11 007 psů), což je s ohledem na lovené počty spárkaté zvěře pochopitelné.
Zařízení pro přikrmování zvěře a péči o zvěř
Evidence vede údaje o slaniscích, zásypech, krmelcích a napajedlech.
Počet napajedel se meziročně zvýšil (z 15 997 ks na 16 491 ks), ale nelze přehlédnout, že došlo ke zmenšení jejich objemu (z 203 076 m
3 na 198 927 m
3). Stát nadále podporuje zřizování napajedel pro zvěř, a to za podmínek specifikovaných v nařízení vlády č. 30/2014 Sb., v rámci příspěvku na zlepšování životního prostředí zvěře.
U ostatních zařízení došlo k poklesu počtu, plochy, resp. objemu (slaniska – z 97 428 ks na 97 109 ks, zásypy – z 41 667 ks o ploše 144 167 m
2 na 41 228 ks o ploše 141 264 m
2, krmelce – z 81 212 ks o objemu 255 788 m
3, na 81 151 ks o objemu 249 835 m
3).
Nelze nezmínit fakt, že samotné přikrmování zejména spárkaté zvěře je často doprovázeno závažnými chybami. Jedná se především o zimní tzv. „víkendové“ přikrmování jadrnými krmivy (zejména obilovinami), nadužívání jadrných krmiv, předkládání dužnatých krmiv za mrazů, resp. přikrmování nekvalitními a zcela nevhodnými krmivy (pšenice, šroty, pečivo, zaplísněné jadrné krmivo a seno, popř. degradující dužnaté krmivo). Rovněž ignorace adaptací trávicího traktu na zimní období, resp. nezohlednění sezonních fyziologických procesů, přináší zvěři pouze obtíže a utrpení (např. bachorové acidózy a disbalance, intoxikace, průjmy, fyziologické hladovění).
Uživatelé honiteb by měli zhodnotit vhodnost umístění a kapacitu krmných zařízení i vhodnost druhu předkládaného krmiva. Například nízkokapacitní krmelce jsou vysloveně nevhodné pro přikrmování tlupních druhů zvěře, protože dominantní a vedoucí kusy v tlupě jsou schopné spořádat celý předložený objem krmiva a následně tlupu včetně nenasycených jedinců „odvést“ mimo krmeliště. Hladoví jedinci následně působí poškození lesních porostů okusem, loupáním, či ohryzem. Poznatků ke správnému přikrmování je dost, ale mezi uživateli honiteb je zřejmá neochota upustit od časté chybné, ale o to více zažité, praxe.
Počet osob trvale vykonávajících v honitbě právo myslivosti
V uplynulém období došlo k dalšímu poklesu počtu držitelů loveckých lístků trvale vykonávajících v honitbě právo myslivosti o 83 (z 88 876 na 88 793 osob), což je nižší meziroční pokles, než v předchozím období 2020, kdy došlo k poklesu o 1157 osob.
I přes zmírnění poklesu nelze brát stávající trend na lehkou váhu a uživatelé honiteb by měli udělat pro zlepšení situace vše, co je v jejich silách. Vážnost situace ilustruje i rozhodnutí největšího držitele honiteb v ČR (Lesy České republiky, s. p. – dále jen LČR) o zvýšení počtu režijních honiteb. LČR právě v této souvislosti upozorňují na
„stárnoucí generaci současných myslivců“ s tím, že v rámci režijního užívání honiteb chtějí také
„umožnit vykonávat myslivost mladým lidem, kteří se dnes marně snaží dostat do mysliveckých sdružení“ (viz rozhovor s Ing. Jiřím Grodou, pověřeným vedením LČR, zveřejněný na webu
www.myslivost.cz dne 14.7.2022).
VÝSLEDKY MYSLIVECKÉHO HOSPODAŘENÍ
Jelen evropský
V případě jelení zvěře byla od roku 1950 zaznamenána
rekordní výše úlovku v počtu 30 808 ks. Za posledních deset let se jedná o zásadní nárůst lovu z 21 961 ks (2011), a tedy o plných 39 %.
Ani rekordní výše lovu však zjevně nepřináší snížení stavů jelení zvěře, protože
došlo k dalšímu meziročnímu zvýšení jarního kmenového stavu sčítaného k 31. 3. 2021 (JKS), a to z 31 039 ks
na 31 916 ks. Podotýkáme, že
posledně zaznamenaný JKS jelení zvěře je novým „rekordem“ za celé období sledování, tj. od roku 1966 (tehdy byl JKS v úrovni 14 210 ks). Podle údajů o součtu normovaných stavů jelení zvěře, stanovených v honitbách ČR na celkem 17 720 ks, je zřejmé, že JKS dosahuje 180 % součtu normovaných stavů.
Nárůst lovu i JKS má lineární charakter, což je patrné z přiloženého grafu.
Daněk skvrnitý
Také v případě daňka skvrnitého došlo k
dosažení nových rekordních hodnot, a to jak v případě výše celkového lovu (33 312 ks), tak i JKS (41 663 ks). Je tedy zřejmé, že lovem není odčerpáván každoroční přírůstek stavů. Z dostupného historicky nejnižšího vykázaného úlovku 689 ks v roce 1950 vyplývá, že výše lovu vzrostla 48krát (!). Za posledních deset let se jedná o zvýšení sledovaných hodnot na 250 % v případě celkového lovu (z 13 305 ks) a na 157 % v případě JKS (z 26 611 ks). Údaj o JKS pak představuje 260 % součtu normovaných stavů, který odpovídá 15 986 ks.
Jevy, jako expanze daňčí zvěře do oblastí, kde se dříve nevyskytovala, i zvětšování a stabilizace populací v již obsazených lokalitách, jsou myslivecké veřejnosti velmi dobře známy. I přesto nejsou přijímána adekvátní opatření. Atraktivita daňčí zvěře z hlediska lovu trofejové zvěře i z hlediska zvěřiny je častým důvodem k „tichému“ hospodaření s touto zvěří, ač pro ni nejsou v dané honitbě stanoveny normované stavy. Kumulativní impakt zvěře na ekosystémy dané honitby (včetně druhů, pro které jsou stanoveny minimální a normované stavy) je pak velmi často ignorován s ohledem na výše uvedené „přínosy“ zkvalitňující lovecké vyžití.
Výše lovu nemá potřebný vliv, protože dochází k exponenciálnímu nárůstu obou sledovaných hodnot (lov i JKS), jak je zřejmé z přiloženého grafu.
Muflon
Celkový lov byl vykázán ve výši 10 263 ks (122 % z 8398 ks před deseti lety). Nejnižší dostupný údaj o celkovém lovu pochází z roku 1953 a představuje 173 ks. Od té doby vzrostla výše lovu asi 60krát (!).
Zejména mezi mysliveckou veřejností se v posledních letech šíří poznatky od uživatelů honiteb, ve kterých se mufloní zvěř dostala pod silný predační tlak vlka euroasijského. Míra predace má údajně v některých případech vést až k zániku místních mufloních populací.
I přes tyto informace byl poslední JKS vykázán v úrovni 22 730 ks (107 % z 21 294 ks před deseti lety), což současně představuje
rekordní hodnotu za celé období sledování. Samotný údaj o JKS odpovídá 208 % součtu normovaných stavů (10 913 ks).
Lokální rozšiřování areálu výskytu v případě muflona je provázeno podobnými okolnostmi jako v případě daňka skvrnitého.
Vývoj lovu a JKS ilustruje přiložený graf
Sika japonský a Dybowského
Oba druhy jsou v myslivecké evidenci sledovány pod jednou položkou. Význam siky Dybowského je však zcela okrajový, neboť je předmětem chovu pouze v několika honitbách.
Celkový lov byl vykázán ve výši 18 529 ks (asi 170 % z 10 910 ks před deseti lety).
Vykázaný JKS pak dosahuje rekordní hodnoty 13 602 ks za celé období sledování (asi 140 % z 9680 ks před deseti lety). Z toho je zřejmé, že nárůst početních stavů zvěře siky se nedaří zastavit. Přes poměrně intenzivní lov odpovídá JKS asi 833 % (!) součtu normovaných stavů.
Na zvětšování areálu výskytu zvěře siky se podílí shodné faktory, jako v případě daňka skvrnitého, neboť představuje pro mnohé uživatele honiteb vítaný předmět loveckého vyžití.
Rizika, která jsou se sičí zvěří spojena (zejména hybridizace populací jelena evropského a poškozování přírodní kvality jeho genofondu, poškozování lesních porostů okusem, loupáním, ohryzem a vytloukáním) jsou uživateli honiteb často ignorována (o kumulovaném impaktu zvěře nemluvě). V opačném případě by zřejmě nedošlo k překryvu areálu výskytu zvěře siky na asi 30 % areálu výskytu jelena evropského a dalšímu rozšiřování tohoto exotického druhu.
Exponenciální nárůst je patrný jak u lovu, tak i u JKS, jak je zobrazeno na přiloženém grafu.
Srnec obecný
Výsledky mysliveckého hospodaření se srnčí zvěří jsou dlouhodobě poměrně stabilní. Výše lovu za uplynulé období byla vykázána na úrovni 107 471 ks. JKS byly pak vykázány v úrovni 293 565 ks a představují asi 102 % součtu stanovených normovaných stavů.
Vývoj lovu a JKS ilustruje přiložený graf
Prase divoké
Po nedávném propadu lovu (z „rekordní“ úrovně 240 511 ks roku 2019 na 161 699 ks roku 2020) došlo za právě uplynulý myslivecký rok k vzestupu vykázané
výše lovu na 231 694 ks (tj. o 69 995 ks),
což představuje druhou nejvyšší hodnotu za celé období sledování od roku 1950.
JKS ve výši 62 676 ks pak odpovídá 573 % součtu normovaných stavů (10 936 ks) a
je také druhou nejvyšší hodnotou za období sledování.
Radikální snížení stavů černé zvěře je stále nezbytné, a to zejména z důvodu výskytu afrického moru prasat na území Polska a Německa (ve vzdálenosti asi 5 km od státní hranice s ČR), postupu téže choroby z východu Slovenska směrem na západ a z Polska směrem na jih. Závažnost situace ve výskytu afrického moru prasat v Evropě ilustruje také Nařízení Státní veterinární správy č. j. SVS/2022/100346-G ze dne 2.8.2022, kterým byla nařízena mimořádná veterinární opatření k zamezení šíření této choroby. Dalším důvodem pro silnou redukci stavů černé zvěře jsou přetrvávající vysoké škody zvěří na zemědělských plodinách.
Zásadním faktorem pro snížení stavů černé zvěře je především intenzita lovu nositelek přírůstku, tj. bachyní. Bachyně (včetně lončaček) jsou však v řadě honiteb považovány za nedotknutelné a nejsou loveny. Někteří uživatelé honiteb dokonce neváhají označit lov bachyní za „zvěrstvo“, ač by měl být běžnou součástí průběrného lovu, jak je zřejmé z odborné literatury, např. z materiálu Zhodnocení vývoje populace černé zvěře a vypracování návrhů na její účinnou regulaci (Vodňanský, Krčma, Zabloudil 2003).
Úspěšnost provádění lovu limitují také různé faktory, které uživatelé honiteb nemohou ovlivnit (semenné roky dubu a buku, složení plodin, velikost ploch plodin, ochota zemědělců ke zřizování průseků, adaptabilita a inteligence zvěře atd.). Nelze však také pominout fakt, že v posledních deseti letech došlo k výraznému rozvoji v oblasti dostupných technologií, umožňujících lov v noci bez ohledu na aktuální fázi Měsíce (např. digitální a termovizní pozorovací zařízení a puškohledy na stejné bázi).
Vývoj lovu a JKS ilustruje přiložený graf.
Bažantí zvěř a zajíc polní
Výše lovu bažantí zvěře byla za minulé období vykázána v úrovni 359 746 ks. Došlo tedy k meziročnímu vzestupu o 28 079 ks. Vykázány byly pak JKS ve výši 171 976 ks, které však nedosahují ani celkové výše stanovených minimálních stavů (192 274 ks). Z údajů o zazvěřování dospělou zvěří a mladou zvěří z krotkých a polodivokých chovů v celkovém počtu 486 645 ks je pak zřejmé, že chov bažantí zvěře v ČR by se bez umělého zazvěřování zcela zhroutil.
V případě zajíce polního byl proveden lov ve výši 29 257 ks, což znamená meziroční propad o 3103 ks (asi 10 %). JKS byl následně vykázán v úrovni 249 156 ks, tedy v úrovni o 7041 ks (3 %) nižší, než v předchozím období. Je tedy zřejmé, že současný JKS je podstatně blíže součtu stanovených minimálních stavů (188 361 ks), než součtu stanovených normovaných stavů (467 249 ks). Posouzení relevance plánu lovu a jeho realizace je především na uživatelích a držitelích honiteb (početní stavy, predační tlak, škody zvěří).
Jestliže je zajíc v dané honitbě v nízkém stavu (či stavu blízkém minimálnímu), neměl by být loven vůbec. Často je však takový lov obhajován pochybnými důvody (neochota ustoupit od pořádání „tradičních“ společných lovů, či lov tzv. „do tomboly“). O nesouladu takového lovu se zásadami chovu zvěře není třeba polemizovat. S každým zbytečně uloveným zajícem navíc klesá genetická variabilita místní populace.
Druhy zvěře, které nelze obhospodařovat lovem
V případě bobra evropského byl vykázán meziroční vzestup početních stavů z 8448 ks na 9336 ks. Na základě výjimek orgánů ochrany přírody bylo v minulém období uloveno 88 bobrů, což je o 28 ks více než v předminulém období.
Z důvodu potřeby redukce početních stavů bylo na základě odchylného postupu uloveno také 10 070 kormoránů velkých a 240 volavek popelavých.
Podle vykázaných údajů došlo také k nárůstu početních stavů zejména vlka euroasijského (z 593 na 786) a vydry říční (z 10 446 na 11 069). V případě vydry říční došlo k provedení lovu na základě výjimek orgánů ochrany přírody, a to v počtu 3 ks.
Usmrcování dalších živočichů (vč. ondatry)
V průběhu uplynulého mysliveckého roku došlo k přijetí a nabytí účinnosti zákona č. 364/2021 Sb., kterým se mění některé zákony v souvislosti s implementací předpisů Evropské unie v oblasti invazních nepůvodních druhů. Tento zákon také novelizoval zákon č. 449/2001 Sb., o myslivosti, ve znění pozdějších předpisů, a to hned v několika bodech - ondatra pižmová byla vypuštěna z výčtu druhů zvěře, byl zaveden pojem „živočich vyžadující regulaci“, došlo k úpravě podmínek usmrcování těchto živočichů atd.
Na základě novelizovaného zákona o myslivosti byla vydána vyhláška č. 454/2021 Sb. o stanovení druhů živočichů vyžadujících regulaci, která je účinná od 1. 1. 2022. Mezi druhy uvedené v této vyhlášce patří husice nilská, mýval severní, norek americký, nutrie říční, psík mývalovitý a také již zmíněná ondatra pižmová.
Zde je vhodné podotknout, že ondatra byla před účinností dané vyhlášky považována za zvěř. Do 31.12. 2021 byla jako zvěř „lovena“, od 1.1.2022 už byla, coby druh vyžadující regulaci, „usmrcována“.
V minulém období došlo k meziročnímu zvýšení počtu usmrcených mývalů severních (z 1969 ks na 2047 ks), nutrií říčních (z 12 233 ks na 12 580 ks) i psíka mývalovitého (z 3331 ks na 3800 ks). Nově došlo k usmrcení husic nilských v počtu 314 a „usmrcení“ ondater pižmových v počtu 184 ks. Pokud přičteme 168 „ulovených“ ondater, dostaneme celkový úbytek populace tohoto druhu v počtu 352 ks.
Je potěšitelné, že si uživatelé honiteb uvědomují rizika vyplývající z přítomnosti těchto invazních nepůvodních druhů živočichů v české krajině, a že pokračuje snaha o jejich eliminaci.
Několik vět…
Uplynulý myslivecký rok byl opět „poznamenán“ rekordními hodnotami některých sledovaných parametrů. U všech významných druhů spárkaté zvěře došlo k vzestupu JKS, a to i přes značnou (u jelena a daňka rekordní) výši lovu. Příčiny nárůstu stavů zvěře jistě nejsou ve zvěři samotné, ale lze je najít spíše v nedostatečné výši lovu.
Jsme si vědomi toho, že v této otázce nelze přístup uživatelů honiteb paušalizovat. Někteří uživatelé se snaží dostat stavy zvěře do rozumných mezí, ale jiní loví výhradně podle „své potřeby“, a tedy bez ohledu na stav ekosystémů a oprávněné zájmy hospodařících subjektů.
Další přímo odmítají lovit například holou zvěř, případně úmyslně celoročně hájí samičí zvěř s vidinou přírůstku a zvýšení pravděpodobnosti loveckého úspěchu.
Situaci nezlepšuje ani výše nájemného zejména v honitbách v držení státu, které uživatele motivuje k preferenci vysokých stavů zvěře v co největším druhovém spektru (podle zásady „za hodně peněz chci hodně muziky“).
O souvislosti vysokých stavů spárkaté zvěře s tolik diskutovaným poškozením mladých lesních porostů zvěří není pochyb. Nárůst početních stavů zvěře a poškození lesních porostů a zemědělských plodin vede (a zjevně dále povede) ke zbytečnému prohlubování konfliktů především mezi uživateli honiteb, vlastníky lesů a zemědělsky hospodařícími subjekty. Stále se proto objevují tlaky na změnu právní úpravy tvorby honiteb, mysliveckého plánování a vlastního hospodaření, a to jak ze strany lesníků a zemědělců, tak i ze strany ekologických aktivistů a organizací zabývajících se ochranou přírody.
Vysoké stavy zvěře však nepřináší pouze škody zvěří. Následkem vysokých stavů je také působení vnitrodruhového stresu s negativním dopadem na pohodu zvěře a její kondici (včetně trofejové kvality).
Je namístě uvést, že výsledky mysliveckého hospodaření jsou dlouhodobě neuspokojivé a je zřejmé, že stávající provoz myslivosti v měřítku ČR neplní své nezbytné funkce tak, jak je uvádí
například Nález Ústavního soudu č. 49/2007 Sb.:
„Myslivost není definována jako výrobní činnost či podnikání, ale jako vztah k volně žijící zvěři, jež tvoří součást ekosystému. Právo myslivosti tak nelze rozdělovat na „komerční“ a „nekomerční“ část, jednak proto, že zákon stanoví všechny složky jako integrální součást myslivosti, ale zejména proto, že jde o dvě strany téže mince; jednou je ochrana zvěře a péče o ni a druhou významně omezované právo lovu, jehož prvotním cílem je především regulace stavu zvěře.
„…v podmínkách České republiky jsou myslivost a právo myslivosti společenskými aktivitami aprobovanými státem k ochraně a rozvoji jedné ze složek životního prostředí - zvěře. Zákon o myslivosti nepředstavuje úpravu myslivosti jako zájmové aktivity, ale ve svém základu jako cílevědomé a regulované činnosti k ochraně a rozvoji přírody…“
„Při hodnocení podstaty právní úpravy myslivosti, jak vyplývá z uvedeného, Ústavní soud dospěl k závěru, že se jedná o činnost sloužící k realizaci ústavně zakotveného úkolu státu (čl. 7 Ústavy České republiky)…“
„K dosažení svého účelu zákon o myslivosti stanoví celou řadu povinností, v prvé řadě ty, jež se týkají mysliveckého plánování. Základní zásadou chovu lovné zvěře je zachování rovnováhy výskytu všech druhů zvěře v mezích mezi tzv. stavem minimálním a stavem normovaným (tedy stavem, který odpovídá kvalitě životního prostředí a úživnosti honitby…“
„…podle české úpravy není zvěř prostředkem k realizaci myslivosti, nýbrž naopak myslivost je prostředkem dosažení optimalizace chovu zvěře.“,
„K tomu, aby bylo dosaženo společensky žádoucího účelu sledovaného zákonem, je třeba systematické výchovné činnosti a důsledného naplňování principů myslivosti v praktickém životě. V individuálních případech mohl a stále může výkon práva myslivosti sklouznout pouze na úroveň zábavy, vzbuzující dojem aktivity pro vyvolené, případně k takovému výkonu myslivosti, která zasáhne do postavení vlastníků honebních pozemků nezákonným způsobem.“
Velmi důležitá je také specifikace myslivosti v Seznamu nemateriálních statků tradiční lidové kultury ČR, vedeném Ministerstvem kultury ČR, kde je myslivost považována za „…
plánovitě trvale udržitelné obhospodařování zvěře a jejího prostředí…“
Kontrast mezi realitou v myslivosti a jejím výše uvedeným deklarovaným rozměrem je na základě údajů myslivecké statistiky dobře patrný. Pro myslivce je tak stále těžší obhajovat nezbytnost provozu myslivosti ve stávajícím pojetí (tedy coby činnosti naplňující veřejný zájem), a to zejména před „principiálními“ kritiky (např. odpůrci lovu, někteří radikální vegetariáni a vegani), před subjekty, na které přímo dopadají negativní důsledky nezvládnutého mysliveckého hospodaření (např. lesnicky a zemědělsky hospodařící subjekty, správci zvláště chráněných území), tak i před dalšími skupinami obyvatel se kterými sdílejí prostředí honiteb (např. turisté, houbaři, kynologové a rekreační sportovci).
Myslivost zkrátka nelze vnímat jako činnost sloužící pro zajištění volnočasového, loveckého a chovatelského vyžití myslivců.
Myslivost tu není pro myslivce, ale opak je pravdou – myslivci jsou tu pro myslivost.
S ohledem na výše uvedené informace se nedávné (a pro někoho překvapivé) rozhodnutí LČR, s.p. o převzetí některých dosud pronajímaných honiteb do režijního užívání jeví jako další projev nespokojenosti s úrovní mysliveckého hospodaření a současně jako snaha o operativní řešení stavů zvěře a struktury jejích populací. Podle našeho názoru se jedná o logický krok vedení LČR, s.p., který jen „zarámoval“ nelichotivý obraz současného stavu myslivosti v ČR.