Řekněte mi pro začátek základní informace o honitbě?
J.Š.: Myslivecký spolek Mezihájí Kněžice byl založen 13.8.1952, letos tedy budeme slavit 70. výročí. Tehdy jej založilo deset místních myslivců, za dva roky v roce 1954 se k nim přidali myslivci z Dubečna a výměra už byla skoro 1200 ha. Postupně přibyla obec Osek, Dvořiště, Chroustov a letos máme celkem 23 členů a hospodaříme na 1960 ha. Je to klasická společenstevní honitba, spolek ji má v pronájmu.
Z 23 členů je převážná většina místních a skoro samý důchodce, mladí bohužel, tak jako mnohde jinde, nemají zájem. Asi polovina členů jsou i členy ČMMJ.
Jsme v Polabské nížině, je tu převážně orná půda, máme ale i nějaké louky, rybníky a remízy. Lesa máme jen 2 ha, je to typická polní honitba.
Pojďme v rámci představení k jednotlivým druhům zvěře…
M.K.: Drobná zvěř začíná v posledních letech stoupat, hlavně zajíc, vypouštíme také bažanty a kachny. Zajíců máme tak kolem 300 kusů, bažantů z volné populace bych tipoval asi na stovku, ale my bažanty také vypouštíme do honitby. Spolupracujeme s Petrem Forejtkem ze Židlochovic, který nám vozí vynesené slepice i kohouty na zazvěření z jejich bažantnic, my je chvíli odchováváme ve voliéře a pak je vypouštíme. Ročně je to tak 120 kusů.
Ale trvalé posouzení volně žijící populace bažantů je trochu ošemetné, každý rok je to jinak. Velmi důležitá je členitost osevní struktury na polích v honitbě, například v letech 2017 a 2018 byla velká sucha, hned šly stavy dolů, ale od roku 2020 je vidět, že je to s populací bažanta lepší. A určitě tomu pomohlo vypouštění.
Zajíců držíme přirozenou populaci a k tomu navíc vypouštíme od deseti do šestnácti zajíců ročně. My kupujeme chovné páry a já sám je odchovávám tady vedle v odchovně. Mám dvě voliéry pro dva páry, je to podle vzoru České asociace chovatelů zajíců, páry beru od pana Horáčka. Letos na jaře jsem vypouštěl kromě odchovaných mladých zajíců i chovné páry, protože je nechci mít stále v zajetí, po třech letech je obměňuji. Tak na podzim zase koupím nové páry, na jaře začnou vyvádět. Ze dvou chovných párů se mi povedlo odchovat a vypustit nejvíc 16 zajíců, zatím nejméně 8 kusů.
J.Š.: Já se zase snažím odchovávat divoké králíky, ročně vypouštím kolem 30 kusů. Je vidět, že je vypouštění úspěšné, v přírodě jsou už vidět i malí, ve volnosti odchovaní králíci. Nejlépe je to vidět při žních, do té doby jsou ukryti v hustém porostu, ale jakmile se poseká, v hektarovém pruhu můžete napočítat i deset divokých králíků.
Kde sháníte chovné králíky?
J.Š.: Od kamarádů, kteří chovají králíky. Nejčastěji odebíráme králíky od kamaráda z Veltrub u Kolína, ale předloni přišla nákazová vlna myxomatózy, chov bohužel popadal. Snažím se také chovné páry obměňovat, sháním je po kamarádech, měl jsem také zdroj ze Sokolče u Poděbrad, tam je kolem zkušebního okruhu písčité prostředí, kde se králíkům daří. Je to prostě celoroční starost a shánění chovného materiálu, ale je pak radost vidět malé divoké králíky v honitbě.
Vraťme se ale ještě k zajícům. Tady jich přece v minulosti muselo být mnoho a jistě se i intenzivně lovili…
J.Š.: Za jeden hon se jich nastřílelo i šest stovek, ale to už je dávno. Bohužel limitem je stav krajiny a také stavy predátorů
M.K.: Mně je pětatřicet a pamatuju si ve svých šestnácti letech, že se jich na honu ulovila asi stovka.
J.Š.: No a v devadesátých letech jsme byli rádi, že střelíme dvacet zajíců do tomboly. Takže už jen vzpomínáme na bohaté úlovky před více než třiceti nebo čtyřiceti lety, dnes zajíce lovíme pouze do tomboly na mysliveckém plese, ze které putují vydělané finance na krmení. Doufáme, že jsme nastavili správný směr a stavy zajíců budou v budoucnu dále zvedat, zajíc sem totiž neodmyslitelně patří.
K drobné zvěři počítejme ale také koroptev. Jaký je její momentální stav?
M.K.: Momentálně tu sledujeme dvě stabilní hejnka. Z hlediska podpory nejen koroptve máme tady v Kněžicích jednu velkou výhodu. Jednak zde máme zachované remízy a náhony s jejich břehy, plochy tedy bez zemědělské aktivity, ale větší výhodou je, že obec má zájem o rozšiřování dřevinných ploch pro potřeby biomasy a nechává postupně vybudovat biokoridory. V rámci pozemkových úprav se udělaly zpevněné plochy s navazujícími zelenými pruhy. Jakmile proběhne doba potřebná ke splnění udržitelnosti některých projektů, zelené plochy začneme osévat potřebnými směskami plodin prospěšných pro zvěř. Domlouval jsem už i spolupráci s Krajským úřadem Středočeského kraje, chci využít všech dotačních možností ve prospěch koroptve, chceme se koroptvi věnovat i v nejbližší budoucnosti.
Bohužel musím konstatovat, že jsme se trochu pozdrželi, tady s Pepou jsme se dostali do vedení spolku v roce 2014, v tu dobu byl spolek spíše pasivnější a fungoval pouze v mezích svých základních povinností vůdci honitbě. Museli jsme dát dohromady nejprve celou koncepci, jak tu myslivecky hospodařit.
Změnila se docela zásadně struktura členů, opravdu díky tomu, že máme na své straně obec, tak to šlo sice docela rychle, ale přesto jsme byli několik let pořád na startu a teprve poslední roky se začínáme věnovat zvěři.
Začínali jsme se zajíci a králíky, přidali se kohouti, které jsme předloni dokázali efektivně vypouštět už bez úhynů. Tak jsme si snad už nějak fungování a péči o zvěř srovnali, posílí vás to, když na plochách zvěř vidíte, objeví se hejnka koroptví, pozorujete v honitbě zajíce i králíky.
A máme vytipovaná místa, kde se chceme věnovat obnově krajiny velmi intenzivně, vybudovala se nová půlhektarová tůň s přilehlou zelení okolo, nebude zemědělsky upravovaná, tam je další potenciál pro zvěř. Nevím zatím o koroptvích moc, ale učili mě, že koroptev potřebuje svůj pruh, nemůže být v lánech, pak se ztrácí od vajec, zabloudí.
Zvažujeme zkusit odchov bažantů pod kvočnami, mladí bažanti tak lépe získávají potřebné životní instinkty. Ale přijde mi, že i když tu budou potřebné podmínky, tak koroptev by tu mohla mít podstatně větší potenciál, než bažant. Na nedávné konferenci při předávání ocenění Honitba roku jsme získali inspiraci a chuť, jsem přesvědčen, že péče o zvěř, nejen o koroptve, se vyplatí.
Říkali jste, že tu máte i rybník, jak je to se stavem kachen?
J.Š.: Máme pětihektarový rybník, letos tam máme 100 kachen, kupujeme také odchované kachny a vypouštíme je. Kachny lovíme, každoročně asi šedesát kusů. Na rybníku je přirozená populace, kolem jsou i další rybníky, kachny hodně přelétávají, není to zvěř hlavní.
Drobnou zvěř ale ohrožují predátoři…
M.K.: Lišky lovíme norováním v umělých norách, protože do přírodních se psa bojím pouštět. Pořídili jsme si nory sami, za naše peníze. Ale místní myslivci se vždy věnovali lovu lišek, každoročně se tu uloví asi 20 až 30 lišek, letos jsme už na počtu 16 ulovených kusů. Vytipoval jsme drenáže, kam umisťujeme průběhové trubkové lapáky a ty pravidelně obcházím se psem.
Obrovský problém pro nás jsou ale krkavci, zničí množství mladé zvěře, poslední dobou se objevují orli mořští, samozřejmě je tu plno motáků, kteří jsou mnohem většími predátory než káně. Množství potravy také spotřebují volavky, systematicky procházejí pole a vybírají mladou zvěř. Mě ale opravdu štve agresivita krkavců, jak systematicky loví, to kolikrát až bere člověku dech. V párech nalétávají na zajíce tak dlouho, až ho doslova uštvou. Jakmile ho dostanou, sletí se i padesátka krkavců, zahodují si, rozletí se a pokračují systematicky dál. Káně a motáci, ti útočí v jednom, mají svoje teritoria, ale toto je skupinový lov mnohdy i velmi početné skupiny krkavců. Jsou to velmi chytří a zároveň agresívní ptáci, doslova metla pro drobnou, ale i spárkatou zvěř.
V typické polní krajině nemůže ale chybět srnčí zvěř. Jaké jsou její stavy a jak je to tu s chovem a trofejemi? A jde tu stav dolů, jak mi myslivci říkají jinde na více místech?
J.Š.: Reálný stav je tu asi kolem 200 až 250 kusů, když počítám kusy na hranicích honitby, které přebíhají mezi sousedními honitbami. Střílíme ročně kolem 35 kusů. Myslím, že to je odpovídající počet a nějaké zásadní přirozené snižování stavů srnčí zvěře nepozoruji.
Je tu členitost potravy, u nás se pěstuje i sója, takže srnci přes rok nestrádají. Od začátku jara do podzimu potrava je, zůstává u nás stát i slunečnice. Srnci jsou trofejově vesměs kvalitní a trofeje jsou pevné a hmotné. Měli jsme s tím dokonce problémy i na hodnocení, protože jsme se těžko domlouvali, co je chovné a co lovné, jeden rok jsme na chovatelské přehlídce dostali hned pět červených bodů. Věřte, že v místních podmínkách je hledisko posouzení průběrného odstřelového srnce trochu jinde než v jiných honitbách.
A co černá? Není tu jistě normovaná, ale máte problémy se škodami? Lovíte černou?
M.K.: Černá se objevovala dřív stabilně, ale tím, že sousedíme s lesní honitbou, kde probíhá intenzivní lov černé zvěře, momentálně nemáme výrazné škody na zemědělských pozemcích. Černou máme opravdu jen sporadicky. Lovíme kolem 20 kusů, ale je to s extrémním úsilím.
Zatím jsme nemluvili o tom, kdo tu zemědělsky hospodaří…
J.Š.: Je tady zemědělská akciovka a soukromníci, kteří obhospodařují asi polovinu rozlohy honitby. Máme 1960 ha, z toho má asi 1400 ha akciovka.
A jaké jsou se zemědělci vztahy?
M.K.: My máme kliku, že ředitel akciovky je náš člen. Je to člověk, který je patriotsky založený s citlivým přístupem k myslivosti. Navíc akciovka spolupracuje s místní bioplynkou, vlastněnou obcí. Vypomáhají si strojově, mechanizačně apod. Náš dialog je nastavený dobře, jak s akciovkou, tak se soukromníky, neboť to jsou lidé, kteří většinově půdu vlastní a mají tedy k ní vřelejší vztah. Když jsme před několika lety znova nastavovali mantinely mysliveckého hospodaření, tak základním momentem byla a potřeba sbližování se a komunikace se zemědělci, protože vztahy bývaly dřív dost křehké. Zveme je na naše akce, zvěřinové a zabíjačkové hody, zemědělci mají jídlo zdarma nebo s výraznou slevou. Když jsme potřebovali posekat zemědělské políčko nebo potřebovali menší sečku, dojeli jsme za jedním ze zemědělců, ochotně nám vypomohl, další zase vzal bagr a vykopal nám tůň, spolupráce prostě funguje.
Nám i hodně pomohla soutěž Vesnice roku, do které se od roku 2012 zapojujeme aktivně právě tím, že součástí akce je i příklad sdružování spolků v obci. My jsme tu na úrovni obce mezispolkově dost spřaženi, aktivity jsou podporované a jsou mezi sebou propojené, jsme na sobě více méně závislí. Uvedu příklad.
Mezi potokem a cestou vznikl úzký pruh, zemědělci nám ho věnovali, protože je pro ně moc úzký, se včelaři jsme se domluvili na vytvoření medonosné louky. Tu jsme pak posekali, včelaři nám pomohli seno usušit, akciovka to zbalíkovala, my myslivci jsme balíky uklidili a máme seno do krmelců na zimu. No a taky máme ve sklepě připravených nových asi 300 sazenic ovocných stromků, jakmile bude vše v krajině sklizeno, půjdeme sázet a zase se zapojí všechny spolky i zemědělci.
Získali jste titul Honitba roku kromě jiného právě za úpravy v krajině. Zkusme se tedy ohlédnout třeba za posledních pět let zpátky, zkuste popsat vaše aktivity.
M.K.: Základem je spolupráce s obcí, která chce změnit krajinu, obec má zájem o to, aby si sama hospodařila na svých pozemcích, my jsme jako myslivci ti, kteří v krajině celoročně fungují a máme možnost nabídnout pracovní sílu. Naše primární funkce je na vybraných pozemcích pomoci vysadit stromky, starat se o ně, sekat, natírat proti okusu, stavět oplocenky. Začalo to vytvořením tří ploch, které se osázely směsí dřevin a oplotily.
To jsou tedy úpravy jen na obecních pozemcích?
M.K.: Ano, zatím to bylo vše na obecních pozemcích v rámci dobré spolupráce. Udělaly se pozemkové úpravy, my jako myslivci dostali za úkol se o pozemky starat. Kromě sázení stromů a stavění oplocenek jsme vybudovali dvě tůně, obě jsou v místech, kam se soustřeďuje zvěř. Stačilo se domluvit, tůň má hloubku asi šest metrů, rozměry asi 6x4 metry, kolem jsme vysázeli stromy a zaseli luční kvítí, v jednom místě máme i topinambury, pro zvěř je to ideál.
Máme tu také malý dvouhektarový obecní les, který byl mnoho let bez těžby a nějaké údržby. Takže jsme se domluvili, že místo zpřístupníme, s myslivci jsme porost prořezali, seštěpkovaly se větve, udělaly se těžební linky a zpřístupnili jsme les místním lidem. K lesu se letos navíc vytvořila nová polní cesta na obecním pozemku, který má 9 m na šířku. Takže se nechaly 3 m cesty a zbytek se zase osel plodinami pro zvěř. Výhledově chceme ještě v této lokalitě udělat další napajedlo pro zvěř. Máme tam také stromový dům, který slouží zároveň jako rozhledna.
Na jižní straně obce máme oplocenku o délce 440 m, která je v ještě rok v péči firmy, která ji vytvořila, ale příští rok si ji bereme my. Je tam také naprojektovaný polder o ploše asi 4 ha, který je pro nás klíčový, ale trochu se to zdrželo kvůli majetkoprávním vztahům. Ale už proběhly nějaké výměny pozemků a řeší se to s Ministerstvem zemědělství a s Povodím Labe. Polder má zadržovat vodu z lesa, když přijdou návalové bouřky, tak voda někdy vyplaví část obce. Při vhodné úpravě tedy polder jednak ochrání obec, jednak napomůže pestrosti krajiny a zvěři. Zase se o polder chceme starat my, myslivci.
Využíváte také biopásy?
J.Š.: Obec vybudovala biokoridor od bioplynové stanice do sousední vesnice. V nejširším místě má 20 m, v nejužším 4 m, je to zatím volně zarůstající plocha, kterou jsme letos poprvé sekali na seno. Čekáme až doběhne pětiletá udržitelnost projektu, pak dosadíme volná místa stromy a keři, jsou tam zatím jen trninové ostrůvky, ty bychom chtěli rozšířit a doplnit.
U rybníka jsme se podíleli na stavbě hatí na zpevnění hráze, to bylo ve spolupráci s rybáři.
Máme vytipované i další pozemky a plochy, na kterých by se dalo leccos podniknout, ale musíme postupně, nelze všechno hned a teď.
Jak jste financovali tyto aktivity?
M.K.: Obec nám dává na provoz granty, spolky nedostávají nic zadarmo. My si zažádáme o grant na daný rok a na oplátku musíme splnit brigádnické hodiny. Jedna hodina vychází asi na 500 Kč. A my v rámci brigádnických hodin udržujeme zeleň a staráme se o domluvené plochy. Tím, že máme členy v zastupitelstvu, tak si obec cíleně zažádá o veškeré poldry a biopásy, hradí to většinou v rámci pozemkových úprav, nebo svého rozpočtu. U jednoho projektu jsme využili místní akční skupinu, což je organizace, která má na starosti mikroregion, do kterého dostává od EU dotace a rozdává je potom v rámci svého mikroregionu.
Obec díky bioplynce, tím že je to výdělečná aktivita pro obec, tak si hodně věcí financuje sama. My vypomůžeme prací, zajistíme ale třeba i sadební materiál, máme dobré zkušenosti s pěstitelskou firmou v Přerově nad Labem, když jim končí sezóna vysazování, tak nám poskytnou sazenice stromů a keřů za výhodnější cenu.
Tím, že jsou naši členové aktivní na úřadě, tak my jsme se zatím nemuseli starat o žádná vlastní políčka a vznikly nám tu krásné biopásy, které vrací krajinný ráz.
Takže pokud to dobře chápu, tak si jako mysliveckých spolek sami zatím nežádáte o dotace?
M.K.: Zatím ne, když jsem zjišťoval podmínky dotací, tak jsem byl přesvědčen, že to musí být pozemek, který vlastní spolek nebo nesmí sousedit se zemědělsky obhospodařovávanou půdou. Nemohli jsme tak najít žádné místo, které by vyhovovalo parametrům dotace. A vidíte, jak je důležité setkávání se a předáváním informací, z tohoto omylu nás vyvedli teď v Praze při konferenci Honitba roku, žil jsem v jistém omylu, nyní vím, že k některým aktivitám stačí už jen souhlas majitele pozemku. Rádi toho využijeme, ale doteď tím, že obec sama měla chuť si úpravy financovat a nás myslivce oslovovala ke spolupráci, jsme neměli akutní potřebu si sami pozemky shánět a upravovat. Projekty šly proto doposud přes obec. Ale i to je přece cesta.
Určitě se aktivity brzo upraví, například na náš impuls obec vyměnila s akciovkou pozemky za bývalou plantáž vánočních stromků. Jsou tam přerostlé jehličnany mnoha druhů, bylo to vedené jako ostatní zeleň nebo orná půda. Tak jsme požádali obec, aby si vzala pozemek pod sebe a věnovala ve stejné výměře pozemek akciovce, který se bude hodit jim. Místo postupně jako myslivci upravujeme, máme tam už i voliéru na vypouštění bažantů, vytvořili jsme tam linky, porost prosvětlili a plánujeme i další úpravy. Je to pro zvěř velmi hodnotné a atraktivní místo uprostřed lánu polí.
V kolika lidech vůbec vše zvládáte?
Aktivně za spolek fungujeme ve 13 lidech, z toho nad rámec povinností 6 lidí pomáhá v širším záběru. Bohužel máme většinu starších chlapů. I ti se mnohdy zapojují, když pro ně brigády nejsou povinné. Teď momentálně navíc rekonstruujeme klubovnu, bude to zázemí pro spolek, k tomu je docela velký pozemek. Bude tam i nová kuchyň a společenská místnost, bude se to moci využívat pro společenské akce nejen pro myslivce, na dětské dny, oslavy, setkávání spolků. Je to hodně práce, budovu si předěláváme z větší části sami s pomocí lidí z ostatních spolků a na odborné věci máme vždy odborníka z oboru. A zase to financuje obec.
Manželky nám pomáhají na společenských akcích, u nás se vše buduje na základě velkého štěstí a souhry dobrých událostí, ale vždy musí být motivace. Základem je, když chtějí všechny strany spolupracovat. Nebudu říkat, že vše prochází bez problémů, ale když je vůle záležitosti řešit ve prospěch občanů a přírody…
Chtěli bychom vše dál táhnout na pozitivní vlně podpory přírody, protože lidé i díky sociálním sítím vnímají obecně myslivce dost negativně. Bohužel nás mnohdy poškozují třeba i příspěvky samotných myslivců na sociálních sítích, mnohdy zavdávají příčinu k tomu, aby si do myslivců lidé kopli. Když dá nějaký aktivista nějakou bulvárnost o myslivcích na sociální sítě, hned to má mnoho sdílení, když dáme nějaké pozitivní informace o aktivitách myslivců pro přírodu, přečte si to mnohem méně lidí a skoro nikdo to nekomentuje.
Po konferenci v Praze jsem ale nabyl většího optimismu a nadšení pro práci, poznal jsem, že máme mezi myslivci plno lidí, kteří jsou aktivní a mohou jít příkladem ostatním. A změnil se i můj názor na ČMMJ, líbí se mi současný směr. Teď jde jen o to poučit se, inspirovat se a hlavně předávat zkušenosti dál. Každý z myslivců by se měl podívat kolem sebe a uvědomit si, že to, co dělá je odkaz pro jeho budoucí generace. Nebát se oslovit obec a nebo majitele pozemků, nebát se přihlásit k některým projektům a dotacím. I my sami tady v Kněžicích dneska už vidíme, že cesta nevede jen přes obec, ale jsou i jiné možnosti. Zkusme to v co nejvíce honitbách, tak nejlépe obhájíme myslivost a pomůžeme krajině a zvěři.