ePrivacy and GPDR Cookie Consent by TermsFeed Generator

Časopis Myslivost

Výuka mysliveckého troubení mimo střední lesnické školy

Myslivost 2/2022, str. 76  Martin Karban
Tentokrát jsem se porozhlédl v severočeském Ústí nad Labem. Vedla mne k tomu jedna vzpomínka. Na pobočce naší ZUŠ ve Velkém Březně, kde působím jako jediný učitel na žesťové nástroje, zaslechnul jsem jednou zvuk lesnice. Šel jsem po zvuku chodbami školy a vystopoval v družině roztomilou malou trubačku v uniformě a s lesnicí.
Vážení čtenáři časopisu Myslivost. Dovolte mi laskavě, abych vás pozval k četbě dalšího dílu seriálu na pokračování a seznámil vás s další zajímavou osobností výuky hudby a mysliveckého troubení.
Tentokrát jsem se porozhlédl v severočeském Ústí nad Labem. Vedla mne k tomu jedna vzpomínka. Na pobočce naší ZUŠ ve Velkém Březně, kde působím jako jediný učitel na žesťové nástroje, zaslechnul jsem jednou zvuk lesnice. Šel jsem po zvuku chodbami školy a vystopoval v družině roztomilou malou trubačku v uniformě a s lesnicí.
Na můj dotaz: „Kde ses naučila tak hezky hrát Vítání?", odpověděla: „V hudebce u paní učitelky.“ V Ústí se nacházejí hned tři samostatné základní umělecké školy. Území mám celkem dobře zmapované a sám na jedné z nich učím.
20180421_184053_-2.jpgMoje pátrání mne zavedlo za nadšenou lektorkou, učitelkou, hráčkou na lesní roh, absolventkou Teplické konzervatoře ze třídy Karla Šimka a dlouholetou členkou orchestru Severočeského divadla opery a baletu Jitkou Jelínkovou. Naše společné povídání při přípravě článku bylo zábavné, dlouhé a naplněné pozitivní náladou. Jak sama říká: „Jsem obyčejný šťastný trubač.“
 
Jako spousta hráčů na lesní roh i vy se věnujete výuce mysliveckého troubení. Kde všude se věnujete výuce?
 
Výuce se věnuji jen v ZUŠ Evy Randové v Ústí nad Labem. Hraji v orchestru Divadla Opery a baletu v Ústí nad Labem, a jsem dost časově vytížená. Nabídky mi chodí, ale časově bych další působení nezvládala. Nové žáčky z okolí si většinou dovedu do naší mateřské ZUŠ.
 
Jaké cesty vás přivedly k mysliveckému troubení?
 
Nejdříve byla cesta k lesnímu rohu. Zamilovala jsem se ve třetí třídě. Chtěla jsem vždy hrát na nějaký hudební nástroj. Protože děti většinou jiný nástroj než klavír neznají, chtěla jsem se na něj učit také. V Lidové škole umění v Litoměřicích byl klavír obsazen, ale nabídli mi volbu jiného nástroje. Nakonec mi lesní roh vybrala moje zlatá mamka. Tím mi úplně nevědomky zajistila celoživotní radost. Přes všechny drsné, ale zvládnuté obtíže se mi s rohem žije naprosto báječně. Stále má pro mě velkou nepřetržitě vzrůstající přitažlivost. První setkání s loveckou hudbou bylo při myslivecké události ve Flájích v době studování konzervatoře v Teplicích.
 
Jakým způsobem je zařazena do vaší výuky hra na lovecké myslivecké nástroje?
 
Mám to jinak. Používám při výuce moderní lesní roh se strojivem, ale hrajeme na něj loveckou hudbu. V novém školním roce plánuji uskutečnit seminář s názvem Po stopách lesního rohu. Seminář byl přesunutý kvůli Covidu a s ním souvisejícími opatřeními. Zavedu v něm děti do historie vzniku a vývoje lesního rohu. Tam se seznámí s lesnicí a vyzkouší si hrát na lesnici i ručně vyrobené primitivní ozvučníky. Mojí snahou je děti naučit nejen dobře hrát, ale zprostředkovat jim podněty pro objevování krásy lesního rohu a historických souvislostí. Lesní roh se může stát celoživotním tématem pro zkoumání.
 
Pokud jsem to dobře pochopil při našem prvním telefonátu, jste i autorkou loveckých skladeb. Jaký mají charakter? Jsou vhodné pro pokročilé či začínající?
 
Nejlepší motivace ke cvičení je vlastní zážitek ze hry a ocenění publikem. Proto jsem dětem začala psát jednoduché znělky. Lehoučké jako FACka. Na tři tóny F, A, C na klapkovém lesním rohu. Někdy se s dětmi chechtám, že jsem šejdířů král. Na tři tóny máme mnoho hudebních počinů. Jak děti rostou, dopisuji znělky už intonačně i rytmicky náročnější. Jsou to znělky o lesních zvířátkách. Věřím, že znělky spatří světlo světa. Vydám je tiskem i s velice krásnými obrázky, které namaloval Jiří Sloup. Budou to znělky určené pro začínající a mírně pokročilé trubače.

trubaci-web.jpg
 
Vedete myslivecký trubačský soubor. Seznamte prosím čtenáře.
 
Založila jsem soubor s názvem Hornová pážata. Je v něm devět mých žáků ze základní umělecké školy. Potom je ještě jeden starší soubor Žesťoví baroni. To jsou tři hoši s už ukončenou školní docházkou. Parádní profi partička, která si žije svobodným hudebním životem.
 
Kde vás mohou čtenáři zastihnout při nějakém vystoupení, nebo jakýchkoliv mysliveckých akcích?
 
Pravidelně vystupujeme na Mysliveckých dnech ve skanzenu Zubrnice a na Vánočním mysliveckém troubení v muzeu v Ústí nad Labem. Obě akce jsou pořádány ve spolupráci s ČMMJ a s OMS Ústí nad Labem. Myslivecké plesy v okolí Ústí nad Labem nás také moc baví. Na plese se po odložení nástrojů věnujeme rytmizaci těla!

DSC00221public.jpg
 
Dovolím si malou poznámku. Na Vánočním mysliveckém troubení v muzeu se s vašimi soubory setkali a společně zahráli také moji svěřenci ze SLŠ a SOŠ Šluknov. Otázka, která mě jako velmi zaměstnaného a nadšeného učitele nepřestává zajímat. Jak jste se vyrovnali s distanční výukou?
 
Změnila jsem úhel pohledu. Vyrušila jsem veškeré ambice. Měla jsem jediný cíl, aby děti nepřestaly hrát. V každém děcku je uloženo tolik mravenčí práce! Představa, že se mi celá třída atomizuje jen do podoby pasivního posluchače hudby bez vlastního snažení mi ještě teď nahání hrůzu. Začátek hry na lesní roh je velice náročný. Proklečím u dětí dlouhé měsíce, než je nátrubek ukotven na správném místě. Než se usadí, není to hned. A je to zásadní! V první fázi je potřeba i pomoc rodičů.
Malé děti ještě nemají vyvinutou sebekontrolu. Na obětavé rodiče mají děti velké štěstí. Rodičům za péči patří velká pochvala. Sama jsem na prvního učitele neměla štěstí, proto se snažím jít zodpovědnou a vědomou cestou.
Nejhorší je přesazování nátisku a odnaučování zlozvyků. Pro neznalé přiblížím. Krásně čistá bílá čtvrtka, celá hustě a hluboko popsaná. Najednou ji musíte vygumovat a vše úplně jinak přepsat. Už navždy tam zůstanou známky po vygumování.
Já svoji hudební čtvrtku, díky panu Karlu Šimkovi, přepsala až na konzervatoři v Teplicích. Nepotkat svého životního kantora, tak by žádná třída lesního rohu dnes vůbec neexistovala. Porovnal mi nátisk i hlavu. Nikdy mu nepřestanu být vděčná.
 
Účastnili jste se někdy nějaké trubačské soutěže?
 
Zatím ne, ale máme to v plánu. Snad už Covid přestane řádit.
 
Děkuji Jitce Jelínkové za přátelský rozhovor a za milá slova směrem k trubačům a všem, kteří se rádi učí hrát na hudební nástroj. Jako lektor mysliveckého troubení se opravdu těším, až se setkáme při společném vytrubování.
Moje pátrání po zajímavých osobnostech bude pokračovat a doufám, že si každý zájemce o myslivecké troubení v budoucnu najde cestu k nějakému svému lektorovi a s chutí se pustí do práce a do budování správných základů. Zkrátka, aby začal psát na čistou čtvrtku, a aby toho gumování bylo co nejméně.
Martin KARBAN,
člen rady KT ČMMJ
pro oblast vzdělávání, učitel hudby
 

Zpracování dat...