Při práci s loveckým psem potřebujeme, aby byl, pokud lovíme a on má čekat s námi na šanci k lovu, naprosto klidný, aby nám kňučením zvěř nezrazoval, a to jak na štontu, tak při čekané na posedu. Neklidný pes nám zvěř zradí, případně na štontu uvázaný strhne ránu, o tom, že takový pes obtěžuje i naše okolí, nemluvě.
Testem tohoto chování jsou na vodních, lesních a všestranných zkouškách disciplíny chování na stanovišti u vody a chování na stanovišti v lese. Obě trvají deset minut a pes na nich má v klidu čekat u nohy vůdce, ať už na řemeni nebo na volno, v řadě stojících vůdců se psy jako při nastoupené leči. Přibližně každé dvě minuty postupně každý z vůdců vystřelí. Pes musí zůstat na místě, v klidu, nekňučet a neštěkat, nesmí být nervózní nebo dokonce utéct. Při lesních a všestranných zkouškách při této disciplíně, zkoušené v lese, přilehlou simulovanou lečí prochází „honci“ a dělají rámus, může se dokonce stát, že opravdu vyženou zvěř – i toto musí pes ustát v klidu.
Jak na to?
Jde v podstatě o to, naučit psa ovládat se v konfrontaci s různými a různě silnými podněty. Nechceme psa, co nevnímá okolí a bojí se pohnout, ale klidného psa, připraveného k akci – až, a jen tehdy, kdy to po něm budeme chtít. Toto sebeovládání můžeme budovat od prvních dnů, kdy si štěně přivedeme domů. Úspěch spočívá v rozvíjení tohoto chování, aniž by štěně vědělo, že je cvičeno. Klíčové jsou zábavné, ale klidné lekce založené na tom, co mladého psa baví.
Dobrým začátkem je nácvik trpělivosti v době krmení. Jak cvičit? Položte štěněti ruku na hrudník a přidržujte ho, zatímco pokládáte misku s jídlem na zem. Držte psa, opakujte povel sedni, krátce počkejte a poté dejte povel volno, přičemž nataženou rukou ukažte směrem k jídlu a psa pusťte. V následujících dnech tento povel procvičujte při každém krmení, dokud nebudete schopni ruku od psa odtáhnout a on zůstane sedět na místě. S postupem času prodlužujte dobu, po kterou necháte štěně čekat, a střídejte posílání psa k jídlu s odnášením jídla na místo, kde sedí, nebo přivoláním psa k sobě, pryč od misky s jídlem. Cvičíte tak sebeovládání v přítomnosti jídla, tedy, pro většinou žravé štěně, silného podnětu.
Pokud štěně první krok zvládá, obměňujte ho – postavte se mezi psa a misku s krmivem, vydejte povel volno a pak následně sedni těsně předtím, než dojde až k vám. Se zdviženou rukou se přesuňte před psa, abyste povel posílili. Pokud se vás pes snaží oběhnout a dostat se k misce s jídlem, chyťte ho a odveďte zpět na místo, kde byl v okamžiku vydání povelu „sedni“. Pak znovu zkuste povel volno.
Jakmile jste si jistí, že pes je při výše uvedených cvicích zcela klidný, je čas zavést několik rozptýlení. Začněte návštěvou nového prostředí (dosud jste cvičili jen doma nebo na zahradě). Nová prostředí znamenají nové pachy, zvuky a jiné zajímavosti a mladý pes je bude chtít zkoumat. Při výcviku v novém prostředí se vraťte k úplným základům a postupně cvik ztěžujte.
Kromě sebeovládání při krmení existuje řada každodenních scénářů, které nabízejí příležitost naučit psa trpělivosti. Například vypouštění psa z boudy, přepravky nebo kotce je vhodnou příležitostí, jak psa naučit čekat, dokud nedostane povel. Drobné lekce, jako je tato, které se pes učí často, ho vedou k tomu, aby vás také pozorně sledoval a čekal na další povely. Trénink sebeovládání aplikujte také na výcvik aportu, pokud ho se psem cvičíte – i zde by pes měl klidně čekat a nevybíhat bez povelu.
Dalším krokem bude, pokud již pes dokáže na povel sednout venku v lese či u vody a čekat, dokud nedostane jiný povel, že zavedete další rušivé podněty – požádáte přátele, rodinu nebo výcvikové sparingpartnery o pomoc. Ze začátku budou kolem psa, sedícího nebo ležícího (zkušební řád pozici psa neřeší) pouze klidně procházet v dostatečné vzdálenosti. Později, když si ověříte, že to se psem nic nedělá, mohou začít hlučet, pokřikovat nebo mlátit klacky do stromů a podobně, jako když jdou honci lečí. Pro náročné lze přidat i občasné přeběhnutí kolem psa.
No a když váš svěřenec ustojí i tenhle cirkus, přidáme střelbu. Ze začátku bude ideální, když bude střílet někdo v řadě kus od nás, později střílíme sami a později s dalšími střelci. Rozhodně se pokuste co nejčastěji cvičit tuto disciplínu spolu s jinými psy odloženými v téže řadě – ujistíte se tak, že váš pes zůstane klidný i pokud jeho psí kolega třeba kňučí anebo nedej bože z místa uteče – a budete mít možnost případné nežádoucí chování svého psa zkorigovat. Proto ze začátku cvičte raději se staršími a zkušenými psy, kteří tuto disciplínu již znají a chovají se klidně.
Střelba ze zbraně, hospodářská zvířata a figuríny hozené jinou osobou jsou dalšími příklady rušivých prvků, které lze postupně zavádět k základním cvikům sedni a zůstaň. Některé z těchto prvků, jako je například výstřel, je samozřejmě třeba zavádět velmi pozvolna.
Cvičením, které prověří, jak dobré je sebeovládání vašeho psa – a zároveň odložení, a tím v zásadě chování na stanovišti, byť je pes odložen u vaší nohy, je pokus o přivolání. Posaďte svého psa vedle staršího psa nebo psů a poodejděte pár metrů (tuto vzdálenost můžete časem zvětšit). Počkejte a pak staršího psa zavolejte k sobě. Pokud se mladý pes pohne, odveďte ho zpět a zkuste to znovu. Obměňte a nejprve zavolejte mladšího psa, ať se učí reagovat pouze na povel určený přímo jemu. Toto cvičení funguje obzvlášť dobře ve skupině více psů.
Nevybíhání za zvěří
Jak na zkouškách, kde vám během disciplíny chování na stanovišti může vyběhnout zvěř, tak v praxi, kdy pes čeká u nohy nebo pod posedem, potřebujete, aby pes nereagoval na procházející či probíhající zvěř (pokud se jedná o ohaře, cvičíte s ním jistě zvlášť klidy před zvěří, klid ale budete na stanovišti chtít i po ostatních loveckých psech). Psy je proto dobré seznamovat s různými zvířaty už od štěněte, kdy se dá začít s hospodářskými zvířaty za plotem nebo i volně. Začněte se slepicemi, se psem na vodítku. Postavte se do blízkosti zvířat, a pokud pes táhne směrem k nim, prudce cukněte za vodítko a důrazně psa okřikněte (fuj, nesmíš atd.). Během lekce dejte opět povel sedni a pár vteřin čekejte, když je pes klidný, pochvalte ho, a lekci ukončete. Možná vám bude chvíli trvat, než se pes zvládne uklidnit, tady se ukáže, jak silné základy jsme předchozími cvičeními vybudovali, záležet bude také na temperamentu psa. Pokud již pes vydrží v klidu zvířata sledovat, přejděte k témuž, ale bez vodítka (a samozřejmě buďte připraveni psa chytit).
Postup opakujte i u ostatních hospodářských zvířat, jakmile si jich pes nebude všímat. No a pak zkuste totéž u zvěře – začněte se psem u nohy tím, že se spolu budete dívat na pasoucí se srnčí nebo jinou spárkatou, která se moc nepohybuje. Pokud to pes bude zvládat vsedě/leže v klidu, zkuste ho nechat pod posedem (a buďte připraveni, že nějakou dobu nácviku nebudete lovit, ale jen se psem pozorovat zvěř). Výstřel by měl přijít až ve chvíli, kdy pes vydrží klidně čekat pod posedem – a ideálně nejprve bez toho, abyste lovili, pouze vyzkoušíte, zda pes po výstřelu není neklidný nebo se nepokusí vyběhnout bez povelu za zvěří. Naučené klidy na stanovišti se samozřejmě hodí i na honech na drobnou, kdy pes na štontu nevybíhá zbytečně za zdravou zvěří a neběhá před střelci.
Text a snímky Lucie KOLOUCHOVÁ