ePrivacy and GPDR Cookie Consent by TermsFeed Generator

Časopis Myslivost

Zastavení s pamětníky

Myslivost 10/2023, str. 140  Jiří a Marcela Kasinovi
Na setkání v Jizbici jsem oslovil některé z přítomných a požádal je o krátké vzpomenutí, kdy a jak v ZST začínali, na co či koho nejraději vzpomínají, co jim soutěž přinesla do života a co by soutěži popřáli do dalších let.
IMG_4186.JPG


 
Vitek-Zdenek.JPGZdeněk Vítek
 
Poprvé jsem byl na Zlaté srnčí trofeji v Lesonicích, v roce 1986.
Zlatá srnčí trofej mi dala opravdu hodně, nejlepším darem pro mne byla práce s malými myslivci. Já jsem vždy vedl skupinu těch nejmladších a ti byli hodně zvídaví. To je k nezapomnění. Byla u toho vždy i legrace, sportovalo se, malí měli zájem o zvěř. Sice třeba nebyli nakonec někde na prvních místech, ale vždy je tábor a to, co se probítalo, krásně vtáhlo a odjížděli vždy nadšení.
Jako oddílový vedoucí jsem byl na ZST čtrnáctkrát, třeba na Dobré Vodě jsem byl hlavní vedoucí. Pokud neměl Jarda Vaníček čas, tak jsem zastupoval hlavního vedoucího na táboře.
Nejraději vzpomínám na jména jako je Kamil Vyslyšel, Pepa Vavřík, František Vališ a hromadu dalších.
 
Kocova_P8190138_.JPGJana Kočová
 
Na Zlatou srnčí trofej jsem vyrazil v roce 1983, když mi bylo dvanáct, pak ještě dvakrát jako dítě a potom mnohokrát jako vedoucí, ale to už ani neumím spočítat. ZST mě ovlivnila i při výběru povolání, protože mezi vedoucí patřili nejen lesáci a studenti lesnické fakulty, ale taky medici z veteriny. Vždy jsme měli mezi vedoucími vzory a s mnohými se stýkáme dodnes.
A na koho nejraději vzpomínám? Tak to uje těžké odpovědět, protože bych nerada na někoho zapomněla, ale určitě by to byl Saša Rabiňák, vrchní vedoucí a ovlivnil mě hodně Karel Bukovjan, docent veterinární medicíny, který je dodnes kamarád a byl to pro mne velký vzor. Byla to ale spousta dalších lidí a přátelství trvají dodnes.
ZST přeji, abychom se scházeli dál a aby nám přibývali ti mladí.  
 

Candrovi_P8190147_.JPGEva Candrová, Jan Candra
 
Eva: Já byla poprvé na ZST v roce 1996, zúčastnila jsem se pěti ročníků.
Jan: Přesný rok neřeknu, ale bylo to v Deskách v jižních Čechách. Byl jsem na čtyřech ročnících. Naposledy to byl Křivoklát, kde jsem byl jako hlavní vedoucí.
Nejraději asi vzpomínáme na vše, co jsme zažili s Vaníčkovými, hezké vzpomínky máme také na Ing. Hamříka, který k nám jezdil na besedy. Hezké je také vzpomínámí na různá místa místní myslivecké spolky, jejichž představitelé nám pomáhali zajišťovat programy a chodili s námi do honiteb. Perfektně se o nás staral třeba Karel Breník.
ZST oba přejeme minimálně stejně tolik dalších let a aby soutěž měla vždy zájem mladých.
 
Holubova_P8190158_.JPGSvatka Holubová
 
Já jsem byla poprvé na ZST v roce 1976, jako soutěžící jednou, ale pak jedenáctkrát jako vedoucí. Nejraději vzpomínám na zážitky s Jarmilou a Jardou Vaníčkovými, nemohu nevzpomenout na Kamila, Čusberyho, Magdu Plhalovou, nyní Vaňkovou, jmen by bylo spousta. Nerada bych na někoho zapomněla, byli a jsou to úžasní kamarádi.
Nejen mne ZST ovlivnila, ale snad i já ovlivnila řady dětí pro výběr dalšího povolání. Moc ráda tu dneska vidím dva vedoucí ze Znojma, viděla jsem tu Lucku Jurášovou, kluky Pecharovy, to výborní trubači, vidím lesáky ze znojemských lesů, ať už státních, městských nebo soukromých, fungují a jsou to tak trochu téměř všichni moje děti.
ZST do dalších let bych popřála hlavně pochopení, ale nemám tak vysoké cíle, aby kolem nás byli samí myslivci. Chci, aby byli lidé, kteří chápu, že myslivost je legitimní součástí fungování přírodních procesů. Kdyby většina společnosti věděla, jaká je úloha myslivců, kdyby byli obecně lidé více poučeni, tak si myslím, že by myslivost měla mnohem větší vážnost a uznání.
 
Rabinak_P8190162_.JPGSaša Rabiňák
 
ZST vymysleli tři pánové, první byl myslivec Jaroslav Prošek, v té době byl zaměstnancem Ústředního domu pionýrů a mládeže, jinak to byl biolog. A pak dva lékaři, kteří učili na lékařské fakultě v Hradci Králové. Dr. Sedláček a Dr. Pazderka. Ti zorganizovali první dva ročníky, já jsem byl až třetí ročník rok 1973. Myslím, že první ročník byl na Podťatém, ten druhý už místo nepamatuji, ale taky někde v tom kraji. Třetí ročník byl v Tísňavách, tam vzali lesnické studenty poprvé jako oddílové vedoucí. První dva ročníky dělaly vedoucí oddílů sekretářky mysliveckých svazů, ale to se moc neosvědčilo a proto požádali fakultu, zda by nebyli k dispozici studenti.
Já tedy byl poprvé na ZST v roce 1973, to jsem byl studentem lesnické fakulty. Byl jsem pak každý rok až do roku 1991, kromě roku 1998, kdy se mi narodil syn.
Byly ročníky, které se velmi podařily, byly ale také ty, které se ne tak dobře dařily. Například rád vzpomínám na ZST v Karlově pod Pradědem, v oboře v Kněžičkách, to byly taky krásné ročníky, ale třeba ZST ve Svobodě nad Úpou se moc nepovedla, ale to hlavně proto, že jsme tam měli takové nešťastné úrazy. Každý ročník je ale specifický a záleží i na sestavě dětí a vedoucích, kteří se v ten rok sejdou. Zážitků, tedy těch příjemných a veselých je moc a moc a jistě se tu večer společně mnoho příhod probere.
ZST bych přál, aby jako soutěž vydržela co nejdéle, aby se našli zase mladí, kteří najdou další mladé, dělají to furt dál dobře. Bohužel já už patřím mezi ty nejstarší a dá se říct, že už plno těch mladších vlastně ani neznám.
 
Vyslysel_P8190182_.JPGKamil Vyslyšel
 
Na ZST jsem byl poprvé jako dítě v letech 1978 a 1979, pak jako vedoucí pravidelně až do roku 1999. Při vzpomínkách nemohu nevzpomenout jméno Saši Rabiňáka, ale třeba i na jména jako byli či jsou Sovka, Tláskal, Vaňková, Naušová, Bukovjan a další. Když ještě Lidka Bittmanová měla na ČMS na starost Zlatou srnčí trofej, já byl na fakultě v Brně a čtyři roky jsem rekrutoval studenty, aby šli dělat vedoucí na ZST. Vytvořila se tak vlastně taková stálá parta vedoucích, poslední společné byly asi Lesonice, pak jsme jezdili dál individuálně.
ZST určitě ovlivnila při výběru povolání kupu dětí, je mi proto tak trochu líto, že je v současnosti  ZST z mého pohledu nedoceněné a ze strany ČMMJ málo propagovaná. Do dalších let bych soutěži popřál nadšené vedoucí, dostatek dětí, které baví příroda, myslivost a pohyb v přírodě a vůbec na čerstvém vzduchu, a aby sponzoři zachovali soutěži přízeň.
 
Zabka_P8190211_.JPGJiří Žabka
 
Já byl na ZST poprvé v roce 1978 jako vedoucí, potom od roku 1986 do roku 1996, takže celkem dvanáctkrát. To jsem byl po prvním ročníku na fakultě, šel jsem poprvé jako vedoucí, měl jsem jezdit dál. Rok 1979 nebyl, protože byla slintavka, kulhavka, všechny tábory byly zrušené. Pak jsem byl na vojenském cvičení, pak na zahraniční praxi, pak jsem byl na vojně. Po škole jsem nevěděl, že bych mohl jako zaměstnanec takhle jezdit, vrátil jsem se v roce 1985, bylo to v Kněžičkách, dělal jsem tam taxaci a týden jsem tam s nimi strávil jako mimo pořadí. A vlastně jsem se znovu setkal se Sašou Rabiňákem.
Každý ročník byl specifický a zároveň trochu stejný, byla vždy dobrá parta, nejraději vzpomínám na ročníky 1992 a 1993. Dlouhá léta jsem jezdil se Sašou, vzpomínám ale na Láďu a Evu Kolegarovy, Tomáše Vojnara, který už není bohužel mezi námi, na Standu Zvolánka a nebo Hanu Naušovou.
Současné dění v ZST už tak nesleduji, ale předpokládám, že je to ve stejném duchu. I když myslivost není moje velké hobby, beru ji jako součást lesního hospodářství, ale díky myslivosti a ZST mám spoustu přátel, dneska i obchodních přátel. Přátelství získané na jednotlivých bězích ZST je přátelství napořád. I když jsou lidé na různých pozicích po celé republice, tak přátelství trvá. Je to velmi významné a prostě na celý život. Takže ZST přeji, aby dál pokračovala v podobném duchu, měla podporu a pořád měla zájem ze strany mladých, to je totiž to nejdůležitější.
 
Bucek_P8190217_.JPGArnošt Buček
 
Já byl poprvé na ZST v roce 1995 v Deskách, to jsem byl po třetí třídě. Celkově jsem byl asi osmkrát, z toho čtyřikrát jako vedoucí. Asi nejlepší vzpomínka pro mne je zde na Jizbici, protože jsem tu byl poprvé jako trofeják a oslovilo mě prostředí a nadšení vedoucích něco nám dětem předat. A zcela jednoznačně mne to směřovalo i k dalšímu studiu a následně výběru povolání.
Nejraději vzpomínám na Vichřici, na Amiga, Jarmilu a Jardu Vaníčkovi, čtyři roky byl můj vedoucí Martin Záviška.
ZST bych popřál, aby stále nacházela vedoucí a praktikanty, lidi se zápalem, kteří ho umí na novou generaci přenést. Je to jako v každém lidském konání, je to o lidech. Mohla by být větší podpora a propagace, jak je doba uspěchaná, tak málokdo je ochotný prostřednictvím vedoucích nebo praktikantů obětovat dva týdny dovolené pro to, aby mohl udělat něco pro ostatní. Takových je dneska málo a važme si jich.         
 
Zaviska_P8190231_.JPGMartin Záviška
 
Já byl poprvé v roce 1989 jako děcko ve třetí třídě, pak jako dítě šestkrát a pak jsem začal jezdit jako vedoucí, takže já byl, pokud dobře počítám, účastníkem celkem 34 ročníků. A na který ročník nejradši vzpomínám? To se nedá říct, každý byl trochu jiný. Určitě při vzpomínkách musím začít s Vaníčkovými, nezapomenutelná je parta kolem jmen Martin Fojt, Láďa Pařil, Lada Rohlová, Jančárová, byli jsme taková stálá parta, byli jsme stejně věkově a táhli jsme to spolu dlouho.
Současná podpora ZST je horší, všude je to o penzích, doba není příznivá, mládež má taky jiné zájmy a myslím, že je pořád málo lidí, kteří by dětem dokázali přírodu přiblížit. Přeji proto ZST, aby hlavně vydržela, aby jela dál a by se stále nacházeli mladí jak jako děti, tak i jako vedoucí, aby ZST táhli dál. Například letos tu byli tři kluci, které budu mít na lesárně v Trutnově, je v nich třeba potenciál, převzít štafetu dál
 
Paril_P8190254_.JPGLadislav Pařil
 
Já byl poprvé na ZST v roce 1990 jako dítě, v páté třídě. Nikdy jsem neměl štěstí vyhrát ani místní kolo, pak jsem vyhrál místní kolo a uchvátilo mě to tak, že jsem chtěl soutěžit dál. Na národním kole jsem měl štěstí na Kamila Vyslyšela jako hlavního vedoucího. Ten mi toho předal tolik, že potom už nebyl problém vyhrát okresní kolo a dostat se na národní finále. Jako dítě jsem byl v letech 1990 až 1993, jako vedoucí jsem pak rok vynechal, od roku 1995 do roku 2015 včetně jsem byl vedoucím, pak se nám narodily děti. Nebylo to úplně bez problémů, tak jsem musel vynechat a pak jsem od roku 2021 vedoucím až dosud. Jako hlavní vedoucí jsem jezdil od roku 2006.
Nejraději já osobně vzpomínám na můj první ročník v Krušných horách, sbírali jsme maliny, tam bylo všechno perfektně připravené, Kamil Vyslyšel nás vzal na ranní čekanou, poprvé jsem viděl vysokou, to pro mě byl zážitek. Vzpomínám samozřejmě na vše, co jsme prožili s Vaníčkovými, musím vzpomenout mého oddílového vedoucího Zdeňka Vítka, to byl můj vedoucí kroužku, ten mě k ZST přivedl, vedl u nás v obci myslivecký kroužek a od něj jsem dostával první základy. Pak také František Vališ, můj další vedoucí, měl jsem ho dvakrát na národním kole, kdy jsem byl jako dítě, předal nám strašně moc, výborný znalec přírody, lesa, myslivosti.
Do budoucna bych ZST popřál hlavně podporu všech, kteří ji mohou pomoci, a to po mnoho dalších let. Vidím význam takové soutěže a tábora na samotných dětech. Najednou tu zapomenou na tablet a telefon, vyrazí do lesa, chtějí poznávat a zažít dobrodružství. A jsem přesvědčen, že až přijedou domů, nadšení jim vydrží a vyrazí zapálení do lesa. Proto bych si přál, aby na co nejvíce místech vznikaly místní kroužky, aby děti měly možnost poznávat myslivost celý rok, aby na všech okresech probíhala místní i okresní kola, aby měly děti v celé republice touhu se probojovat na vrchol, kterým je vždy v létě národní finále ZST.

P8190134.JPG

Zpracování dat...